Vytočené doběla

@jdukolem

Jo to jo, mám státnice z psychologie. Každý, byť pidiúspěch ocením, konkrétně vychválím, popíšu, jak se se jí otevírá svět a všechny možnosti až jí to takřka závidím. Vrátím na týden kapesné, aby zase zažila tu svobodu jít si něco koupit.

Předevčírem jsem s ní hodila řeč o různých profesích, i těch těžkých (například práce na noční někde v pekárně u pecí za malý plat) a na začátek stačí, aby se škole věnovala 20-30 minut denně. Že po ní nechci, aby se učila do půlnoci. Říkám ji: „Tak například zítra máš fyziku a dějepis, tak si otevři učebnici, sešit a přečti si minulé učivo. Oživ si to a není možné, aby jsi dostala pětku. Nejdou ti desetinné čárky, tak začneme úplně nejjednoduššími příklady. Každý den ti dám 3-5 příkladů, klidně si je odnes do pokojíku a pomáhej si učebnicí, nebo to dělej se mnou. Až si zakotvíš ty jednoduché, půjdeme dál. Ale nechtěj po mně, že ty budeš ve škole 5-6 vyučujících hodin zírat do blba a já ti doma během 20 minut zasupluju učitelku a nahustím ti do hlavy to, na co jsi měla ve škole 5-6 hodin“. Tak už druhý den počítá a s manželem jede zeměpisné šířky a délky, ze kterých má za 5. Je to ale na palici, protože se sekne a zase čumí do blba, nebo zjistíme, že neumí učivo, které měla ve 4. třídě a ze kterého měla jedničky. Nebo začne hádat a převracet oči…

Je to pro mě oběť. Protože já NENÁVIDÍM, ale opravdu nesnáším se s ní učit. Nikdy jsem ani nechtěla být učitelka. Je v 6. třídě do háje, má být samostatná a ne, že se s ní budu denně učit jako s prvňákem . Doufám, že je to přechodné období a skončí brzo. Jinak mi budou nosit pomeranče buď do psychiatrické léčebny nebo do vězení 

Edit: Tu historickou hudbu má po nás, posloucháme úplně mimo mainstream, současné zpěváky neznáme. Já umím číst runy, moje matka dělá s kyvadélkem, dcera tedy rozumí kartám. Oba jsme s manželem dělali historický šerm, máme k tomu stylu života blízko. Takže jasně, že vím, co jí zajímá a proč. A taky, že je mimo hlavního proudu zájmů u ostatních děcek (já taky byla, celý život). Takže, rozumím ji, ale je to tak neskutečně těžké. Díky za povzbuzení a hezký popis, že se mění v mladou ženu I když někdy je táááák blbá a natvrdlá, že se fakt děsím, co to bude za slečnu Všechno jí musím říkat třikrát, moje matka tak pětkrát. Jedním uchem tam, druhým ven a během 5 minut se zeptá na to samé znova.

V tomhle věku jsou i děti psychičtí upíři, je fakt, že po hodině debaty s ní mám pocit, že jsem bouchala šestnáctku někde ve fabrice, jak jsem vyčerpaná a unavená.