Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Pětiletý dělá naschvály
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
2.11.16 13:27
Pětiletý dělá naschvály
Holky potřebuji radu. Synovi bude v lednu 6 let. Je to moc hodný a šikovný kluk. Ale poslední dobou dělá často naschvály, atd.
Jakmile není po jeho, tak třeba řekne „Jste zlí“, „Jsi zlá máma, nemám tě rád“. Někdy říká i babičce „Jsi zlá“. Hrozně mě to mrzí, protože ho mám moc ráda a právě vůbec nevím, jak na to reagovat. Snažím se mu opakovat, že se to neříká, ale marně 
Další věc naschvály. Příklad - jdeme domů ze školky, mladší syn spí v pokojíčku (manžel hlídá). Už na chodbě staršímu říkám, že malý spí, tak ať je prosím potichu. A on? Samozřejmě zařve na celý barák… Nebo což je ještě horší - něco mu nedovolíme a on řekne jste zlí a plácne mě rukou. Marně se snažím vysvětlovat, že se to nedělá, že mě to bolí. Už jsem mu i několikrát dala přes zadek, ale on se tomu začně hrozně smát a udělá to naschvál znovu (přijde mi, že se mu líbí, jak se rozčiluju). Dříve to dělával jen doma, ale teď už to udělá i venku. Tak nevím, jak na to reagovat. Dám mu třeba přes zadek nebo řeknu, že se to nedělá a pokud to udělá ještě jednou, tak mu něco zakážu… Ale on to udělá naschvál znovu… Jak to řešíte vy? Hlavně by mě zajímalo, co uděláte, když to dělá i venku? Díky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.11.16 13:36
@terka85 tak mě toto dělají obě dvě děti (skoro 4 a skoro 6 let). Když mě začnou říkat, že mě nemají rádi, že jsem zlá apod. já vždy reaguji tak, že jim odpovím, že je Já je mám moc ráda. Nic víc. Přijde mi, že oni to nemají spojené s ničím špatným, ale zrovna jsi je naštvala a proto ti to řeknou. Prostě jsou naštvaní.
K tomu plácání, to dělá hlavně mladší. Vždy mu řeknu, že naštvaný být může, ale že u toho nesmí plácat. Pokud to zopakuje, chytnu mu ruku. Také se mi stalo, že to opakoval několikrát a ještě mi tvrdil, že se mu to líbí, tak jsem zkusila nastavit zrcadlo a plácla, ale to jsem většinou dost unavená a přetažená. Jinak se snažím jen o domluvu a chycení ruky. Snažím se mu ukázat, jak naštvání se na někoho řešit jinak, než plácnutím či kopnutím. U starší je to už lepší, mladší zatím nic moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.16 13:50
To je období, u nás to stejné, jakmile jsem „přísná“ a musí poslouchat tak jsem prý ošklivá máma, zlobivá máma a takovou mámu nechce.. nevšímám si toho. Až se uklidní tak přijde sama a pak až reaguji, že když ona poslouchá a je hodná, já nemám důvod se na ní zlobit ani zvyšovat hlas.
A upřímně, plácat bych se nenechala, tohle by si dcera nedovolila ani omylem, to už není žádné mimino nebo batole které to nechápe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.16 13:52
Prosimte ono to prejde, vydrz. Mam to ted doma u prostredniho, uplne presne to same /na jare mu bude 6/, nekdy je tak negativni, zly, dela naschvaly a uziva si, jak me vytaci. Teoreticky vim presne, jak bych to mela resit /byt v klidu, to predevsim 
a jen ho obejmout, vic se spolu smat a venovat se mu/, ale kdyz jsem unavena, uz na to nemam, kricim a uz jsem ho ve vypjate situaci i majzla po zadku /ja, odpurce telesnych i jinych trestu/ - coz bylo pro nej paradoxne asi ulevne, takova katarze, jako by potreboval nejak to vygradovat a ukoncit.
Nejstarsi byl to same a ted uz ma 7 a vlastne co je skolak /druha trida/, tak tyhle stavy presly. Tak se tesim na skolu i u toho predskolaka - oni tam opravdu hodne dozraji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.16 13:53
@terka85 Já v tom vidím obyčejnou dětskou žárlivost a zároveň takový ten vývoj - jsem předškolák, tak jsem něco. Může to být i vzdor pramenicí ze školky. Kupříkladu přestupem do vyšší třídy jsem u obou starších dětí zaznamenaa snahu odmlouvat, do té doby to nedělali a co se týče smíšených tříd, tak ve chvíli, kdy jsou z nich předškoláci, tak jsou vlastně mazáci. Do toho mladší sourozenec (kolik mu je?) a je vymalováno. Z toho, že říkají ostatním, že jsou zlí, bych nedělala vědu. To je vcelku normální (ač nehezké) a ty děti to berou jinak, než my. Pro ně to není nijak definitní. Prostě není po mém, jsou všichni okolo zlí. Dělám to podobně jako @elen-ka a odpovídám, že já je mám ráda pořád. Říkám jim to, i když mě zlobí nebo se na ně zlobím já. Horší mi přijde to plácání. V pěti letech už jsou na to dost velcí. Takže ač jsou mé děti schopné udělat opravdu lecos, tak toto by si nedovolili (tedy kromě té dvouleté, ta mě klidně i kousne, když má pocit, že si jí nevšímám a nebo je hodně unavená). Takže to bych asi rázně zakročila, že si tohle dovolit nesmí, že to už je prostě přes čáru. Zřejmě teď syn zkouší, co vydržíte. Nenech se vtáhnout a zkus zůstat nad věcí. Prohlaš, že se neplácá a jdi třeba pryč (záleží samozřejmě na okolnostech). Popřípadě můžeš zjistit, jestli to nepramení i z něčho jiného - jak vychází s dětma ze školky? Není tam třeba někdo, kdo by ho nenápadně pošťuchoval a on si to takto kompenzoval?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.16 13:56
Jo, to mi občas dělají děti taky (skoro 4 roky a 2 roky). Když dcera říká, že mě nemá ráda (syn ještě moc nemluví), odpovídám, že mě to mrzí a že já ji ráda mám, i když se zrovna zlobí. Co se týče plácání, tak taky řeším chytnutím ruky, důrazným ne, informací, že mě to bolí - většinou se pak „omluví“ tím, že mě pohladí…tohle dělá hlavně syn, plácnutí ať už přes ruku nebo přes zadek k ničemu nevedlo - buď se začal smát a nebo se vzteknul ještě víc a byl o to agresivnější. Schválnosti typu buzení mladšího se daří řešit vysvětlením, co se stane, když ho tím křikem vzbudí - bude nevyspalý, mrzutý, budu se mu muset o to víc věnovat a nebudu mít možnost hrát si s ní…to většinou funguje.
Reaguju stejně, ať už jsme venku nebo doma. Doma se dá jen navíc použít ignorace, když mají nějaký vztekací záchvat, to většinou venku nejde (nebo jde jen částečně).
Držím palce, někdy je to o nervy a navíc každé dítě je jiné, takže těžko radit. Taky někdy pomáhá, když si o tom s dcerou později popovídám, rozbereme proč se tak chovala a jak to příště udělat líp. Ale někdy jen řekne, že neví, proč se tak zlobila a nic víc nezjistím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.16 15:21
Z nějakého důvodu je nespokojený a neumí si s tím poradit, plus testuje co všechno mu projde.
Vcelku běžné chování malého kluka, který trošku plave v ne úplně jasné a jednoznačné struktuře vztahů a výchovy.
To klíčové co potřebujete je shoda na výchovných principech s manželem, důslednost a opravdu jasnost a pravdivost v pravidlech a fungování doma. Což není nic jednoduchého, protože furt se dějou nějaké věci, které ruší původní plány.
Myslím si, že v tomhle případě by vám mohl pomoci přístup „neřešte jak na něj, ale jak s ním, tak, aby všichni byli spokojení“ - to rozhodně není ustupování momentálním nápadům a chutím dítěte.
Rozvíjí to koncept tzv. „nevýchovy“ - zkuste se na to podívat, třeba vás to v něčem inspiruje. https://www.nevychova.cz/
Pokud by se nedařilo a situace se zhoršovala, tak bych zvážila jednu velmi zajímavou věc - totiž videotréning interakcí http://www.spin-vti.cz/…-vti-trenera
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.16 15:28
@kdochcekam A to já na děcka udělám oči a řeknu zlá, já? To počkej, až uvidíš, jak já umím být zlá! To bude tanec! A u toho se mračím a valím oči a děcka se chechtají - prostě psina. To není nic divného ani špatného, je to úplně normálka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.16 10:58
Tak tato diskuze mě uklidnila. Téměř šestiletá dcera dělá totéž. Dovede být neskutečně milá a hodná, na chleba byste ji namazali, a pak jí najednou něco cvakne a je fakt zlá, vzteklá, dělá naschvály. Beru to jako období, akorát nevím, jak dlouhé. Co jsem ale tak pozorovala, tak vrstevníci (zejména holčičky) ve školce se projevují velmi podobně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.16 12:53
Holky ještě dotaz. Co byste třeba dělali s tímto. Syn je předškolák a máme problémy s držením tužky a tak chodíme na Grafomotorická cvičení. Tam nás vždy naučí nějaký cvik, který musíme 5× denně opakovat. Já jsem na mateřské, takže v pohodě to zvládáme. Horší je, že syn to dělat nechce, nebaví ho to. Když jsme na hodině, tak je jak zlatíčko, poslouchá, dělá vše jak má. Přijdeme domů, máme cvičit a dělá kraviny, nadává, že to dělat nebude. Opakuju mu, že to dělám pro něj, že chci, aby pak neměl ve škole problémy se psaním, atd. Vždy se kvůli tomu pohádáme. Já na to prostě nemám nervy, neustále ho přesvědčovat, aby šel opakovat cvičení… A to je mu teprv 5 let, docela se děsím puberty 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.16 14:26
@terka85 Já bych dělala to, že bych takhle dopředu s dítětem nikam nechodila. Zprotivíš mu tím školu ještě dřív, než do ní začne chodit. Je spousta nenápadných grafomotorických cvičení, které by ho mohly bavit. Kupříkladu my měli třeba na papíru různé obrázky kreslené jedním tahem a úkolem bylo ne to přesně obkreslit, ale co nejrychleji. To třeba syna bavilo. Pak ještě pomáhá kreslit na co největší plochu - dát na zem velký papír a nechat na to čárat třeba křídou a nebo na zeď. Existují i různé speciální pastelky, kterými se ruka nenápadně „tlačí“ do správné pozice. Ale jinak bych to zas tak nehrotila. Hlídala bych pouze když něco dělá sám - kreslí, „píše“ a tak. Ale nedělala z toho vědu, protože pak si k tomu akorát vytvoří odpor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.16 14:56
@Amys Právě, že syna nebaví kreslit (ani na velký papír, vodovkami, atd.) nebo něco tvořit vůbec. Nejraději běhá za míčem a sportuje A jelikož nerad kreslí, vlastně vůbec, baví ho to tak 5 minut, tak mu to moc nejde ani ve školce a nechtěl mi tam chodit, kvůli tomu, že mu to nejde (přitom učitelky jsou super, moc mu pomáhají). Tak jsem myslela, že tím Grafomotorickým cvičením mu pomůžu, že mu to pak třeba půjde lépe a nebude se bát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.16 15:03
@terka85 Jako matka tě chápu, ale zkus se na to podívat jeho očima - dřív ho mučili jen ve školce a teď je mučen i doma (samozřejmě ber to s nadsázkou). U grafomoriky jde hodně o uvolnění zápěstí a vpodstatě aby tužku nedržel jak prase kost. Tak na to jděte třeba přes nějaký sport. Vymyslete blbost, třeba skákání panáka a nakreslete ho spolu křídou na zem. Nebo vymyslete něco jiného - může nakreslit dráhu, po které pak bude jezdit na kole/odrážedle, nebo si může nakreslit na zem křídou minihřiště nebo třeba bránu, to už je jedno. To by mohl být způsob, jak ho nenápadně přinutit kreslit, aniž by si toho všimnul 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
