Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Moje teta rodila ve 45, já ve 38. Nikdy jsem dítě neplánovala a po pravdě ani nechtěla. Byla jsem spíš rozlítána po světě a dítě do mých plánů „nezapadalo“. Kvůli mému životnému stylu, jsem neměla ani dlouhodobé vztahy na založení rodiny (max 4 roky vztah). S mým partnerem jsme se dali do kupy před 3 roky a když přišla téma dítě, tak nějak jsme se shodli, že dítě mít nebudeme. Ani jsme se nepokoušeli. Až jsem nakonec otěhotněla a když jsem to zjistila, na potrat bylo pozdě. Než se měl prcek narodit, hodně jsme o tom mluvili, zvažovali všechny možnosti i dát dítě k adopci.
Když se prcek narodil, trpěla jsem depresemi, přítel zápasil s vlastníma pocity… Miminko nám obrátilo náš zažitý rytmus hoře nohami… Ale čas plynul a byla jsem odhodlaná, že dítě vychovám i sama…
Dnes je prckovi rok, je to malý andílek křížený s čertem, aledal mi smysl života, který jsem nenašla v celým světě, a to jsem byla před tím šťastná s vědomím, že nic my nechybí. Přítel je z něho nakonec hotový, a čím je kluk starší tím jsou z nich větší kamarádi.
Nevím, kolik ti je let… ale snad ještě není pozdě
Tak to je krásné a přesně tak to má být ![]()
Je mi 45. Nevím no, přeci jen už je to věk, žádný smysluplný vztah na cestě. Tak nechci doufat do nekonečna a říkám si, že bude snad lepší se s tím smířit.
Spoustu radosti s prckem ![]()
@jezatka Já jsem na tom asi podobně, stárnu a mateřství se mi vzdaluje. S žádným partnerem jsem to nedotahla do manželství a plánování dítěte už vůbec.
Loni mi bylo 42, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Dcera byla absolutně neplánovaná a nečekaná. Děti jsem nikdy nechtěla a po xletech nechraneneho sexu jsem byla docela v šoku. Nakonec tu máme 4měsíční mimino, které nám všem obrátilo život vzhůru nohama, ale jsme s manželem neskutečně šťastní, že ji máme. Takže naděje umírá poslední, třeba to ještě vyjde ![]()
Po několika letech chození přišel přítel s tím, že už by se na potomka cítil. Já jsem mu tenkrát vysvětlila, že já se na to ještě necítím, ale to neznamená, že dítě nikdy nebudu chtít, ale v žádném případě nechci být svobodná matka. Za rok mu to doteklo a přišla žádost o ruku, další rok svatba a po svatební cestě mě ukecal, že už se nebudeme chránit, že stejně kdoví, kdy a jestli vůbec se zadaří. Zadařilo se hned ten první měsíc a dlouho jsem pozitivní test rozdýchávala. Věděla jsem, že můj dosavadní život právě končí a vstupuju do velké neznámé, strašně jsem se bála, že to nezvládnu, vztah to nezvládne. Manžel je naprosto nejlepší táta pod sluncem. Druhé dítě jsem pak aktivně plánovala hlavně já (už jsem se uklidnila, že dítě zvládnu a vztah taky drží, navíc ženská nemládne, takže to bylo teď, nebo nikdy). Stálo nás to 3 roky snažení, měření, testování, několik probrečených neplatných pokusů, kdy zárodek odešel - naštěstí hned na začátku, vyšetření v CARu. Zadařilo se nečekaně spontánně přesně tehdy, kdy to mělo přijít.
@Anonymní píše:
Po několika letech chození přišel přítel s tím, že už by se na potomka cítil. Já jsem mu tenkrát vysvětlila, že já se na to ještě necítím, ale to neznamená, že dítě nikdy nebudu chtít, ale v žádném případě nechci být svobodná matka. Za rok mu to doteklo a přišla žádost o ruku, další rok svatba a po svatební cestě mě ukecal, že už se nebudeme chránit, že stejně kdoví, kdy a jestli vůbec se zadaří. Zadařilo se hned ten první měsíc a dlouho jsem pozitivní test rozdýchávala. Věděla jsem, že můj dosavadní život právě končí a vstupuju do velké neznámé, strašně jsem se bála, že to nezvládnu, vztah to nezvládne. Manžel je naprosto nejlepší táta pod sluncem. Druhé dítě jsem pak aktivně plánovala hlavně já (už jsem se uklidnila, že dítě zvládnu a vztah taky drží, navíc ženská nemládne, takže to bylo teď, nebo nikdy). Stálo nás to 3 roky snažení, měření, testování, několik probrečených neplatných pokusů, kdy zárodek odešel - naštěstí hned na začátku, vyšetření v CARu. Zadařilo se nečekaně spontánně přesně tehdy, kdy to mělo přijít.
To se moc hezky čte, je v tom naděje ![]()
Musim říct, že pro ženskou nemít děti je prokletí. Někdy si říkám, že jsem fakt neschopa, když jsem si to neuměla zařídit.
Hodně štěstí holky, ať se daří ![]()
@jezatka píše:
Musim říct, že pro ženskou nemít děti je prokletí. Někdy si říkám, že jsem fakt neschopa, když jsem si to neuměla zařídit.
Hodně štěstí holky, ať se daří
Přesně já, taky jsem to nezvládla zařídit. Moje jediná podmínka k dětem byl manžel, se kterým se na dětech domluvíme, a vůbec mě nenapadlo, že si chlapa nenajdu.
Navenek si ziju klidný život, dobrá práce, vlastní bydlení. Ale bývá mi to líto, jsou dny, kdy chodím z práce pozdě, protože doma je ticho a prázdno.
Hodně štěstí, třeba nás život ještě překvapí ![]()
@Anonymní píše:
Přesně já, taky jsem to nezvládla zařídit. Moje jediná podmínka k dětem byl manžel, se kterým se na dětech domluvíme, a vůbec mě nenapadlo, že si chlapa nenajdu.Navenek si ziju klidný život, dobrá práce, vlastní bydlení. Ale bývá mi to líto, jsou dny, kdy chodím z práce pozdě, protože doma je ticho a prázdno.
Hodně štěstí, třeba nás život ještě překvapí
bezmala jsem skoncila stejne. Chlapa jsem si nasla az v cerstve 31. Moje matka, ktera je jako vzdy velmi chapajici a plna lasky a podpory, mi arogantne predpovedela, ze skoncim sama a bez deti. Tento nazor ventilovala i kdyz jsem jeste za svobodna uvazovala, jaky byt koupit. Konzultovala jsem s ni, pro jaky byt se mam rozhodnout, tak me tlacila do maleho bytu s mini koupelnou a na namitku, ze ten byt je sice hezky, ale nevhodny pro rodinu, tak si arogantne odfrkla, ze ja nebudu mit ani chlapa ani deti, takze ten byt bude pro me idealni. Kdyz jsem rekla, ze ja ale rodinu chci, tak jenom znechucene protocila oci a znova si odfrkla.
Nakonec deti mam, dokonce dve, Porodila jsem pozde, ve 37 a 40, ale lepsi to, nez nic.
Tobe bych poradila si poridit pejska, ktery na tebe bude cekat po praci, a bude ti davat bezmeznou lasku a rozhodne nehazet flintu do zita. Chlap se da najit i ve vyssim veku, proc by ne. Hlavne byt spokojena.
Asi 2 roky spolu a rok se snažíme. Ale známe se už moc dlouho. Nejdříve jsem se bála, že se snažíme v našem vztahu brzy, ale jelikož se nedaří, jsem ráda že jsme začali už tehdá. A uvidíme, jak to dopadne.
Nám rozhoupani trvalo deset let, stále bylo dost času. Těhotenství plánována se souhlasem obou. Já bych klidně chtěla driv, ale zase dokud jsme se neshodli tak jsem žádné pokusy s antikoncepci nedelala. Zvazila bych v tomto věku klidně adopci pokud o to tak moc stojis. 45 už je na potomka hodně kor prvního a bez možnosti okamžitého snažení. Nebo třeba docházet jako teta do nějakého klokánku? Vůbec nevim jak to funguje. Dořešit vzdělání a začít dělat ve školce/ jeslickach?
@warita @hospodki
Děkuju holky za vlídna slova. Za sebe vím, že o cizí děti nestojím, nemám k nim žádný vztah, chtěla jsem svoje vlastní. Člověk nemůže mít všechno a občas mi to bývá strašlivě líto, když vidím maminky/rodinky s dětmi. Mnohem mi chybí milující manžel než dítě bez otce, do toho bych vědomě nikdy nešla. Každá jsme jiná a máme jiný osud, ať se daří ![]()
Dobrý den chtěl jsme se zeptat s přyteljyní jsme meli nechraněný sex a uz pred 3 dny to měla mít bojíme se ze jsme asi těhotny test se bojíme udelat kvuli vysldku.
@Daniel940 píše:
Dobrý den chtěl jsme se zeptat s přyteljyní jsme meli nechraněný sex a uz pred 3 dny to měla mít bojíme se ze jsme asi těhotny test se bojíme udelat kvuli vysldku.
No když se bojíte testu, tak počkejte pár měsíců, jestli ji naroste břicho ![]()
My si s partnerem rekli uz pri randeni ze oba chceme jednou rodinu.po 2 letech seznameni byla svatba, po svatebni ceste jsem vysadila antikoncepci a ze to proste zkusime. Vyslo to napoprve
.ted mame doma 5 mesicni holcicku.
Treba se zakladatelko s nekym seznamis a do 2 let taky muzes mit rodinu
.nekdy neni na co cekat
.