Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chlap aby nechtěl spát se svojí ženskou?
Divny…vážný rozhovor pomůže.. pokud k tomu bude přistupovat jak dítě, tak at si vezme tašku a jde na tyden nebo dva k mamince aby si uvědomil, že bude muset řešit, mluvit apod.. Nebo si vem dovču v práci a odjed někam a odpočiň si.. ta hlava se ti hodně vyčistí a budeš vidět do toho lip.. jestli už tam neni láska tak bohužel rozchod
možná vtipkuje aby tě rozveselil
taky záleží spat s tebou nechtěl, že si začala být protivná nebo obráceně?
Není to chlap pro život a nejste kompatibilní. Přečti si to po sobě ještě jednou jako by ti to poslala kamarádka, co bys jí řekla?
Jsme manželé několik let a ta „chemie“ mezi námi je i po dětech. ![]()
Je otázka, proč ta intimita mezi vámi vyprchala? Co je příčina? Přítel se o tom nechce bavit? To je pak problém. Není příčina v tom, že jsi z práce pořád podrážděná a on tím nemá chuť? Co bylo jako první - že přestal jevit zájem, takže ty seš stáhla? A pak teprve jsi chodila domů unavená z práce a zpruzená? Chlapy nějaké sáhodlouhé diskuse a řešení vztahů nebaví, v tomto nás nechápou. Zas vyhýbat se úplně komunikaci a řešení je taky špatně. Proto by bylo fajn, zakladatelko, abys situaci u vás doma víc objasnila, jinak to tady nikdo pořádně neporadí.
Já z toho cítím to, že jsi hodně unavená z práce a když přijdeš domů, potřebuješ chvíli vydechnout, ne? Nepíšeš, jakou práci dělá tvůj partner.
Proč ti vadí, že se tě přítel snaží rozesmát? Máš z práce stres a on se prostě jen snaží. A snaží se jak umí, takže začne vtipkovat, protože to prostě jinak neumí. Jsi to ty, která si tohle vykládá nějak špatně.
Myslím si, že tvé chování má nějaký dopad i na partnera a z toho plynou ty důvody, proč s tebou třeba nechce spát. Mít doma prudérní ženskou, se kterou není žádná sranda, to by asi chtěl jen málokterý chlap.
Píšeš, že máš dost svých starostí. Tomu nerozumím. Jsi ve vztahu, kde se máš o ty starosti podělit s přítelem, ne? Mluvíš s ním o tom, co tě trápí a štve a jaké máš starosti? Z jeho pohledu to ale mohou být „prkotiny“, protože on má prostě takhle nastavené vnímání a rozhodně to není jeho chyba. Taky si myslím, jestliže máš třeba náročnou práci, neměla bys ji tahat domů. Prostě projdeš dveřma zaměstnavatele a všechno to tam zůstane.
A nemyslím, že život je hlavně o překonávání překážek a řešení těžkostí. Život se má žít, užívat si ho. Jasně, jsou těžká a složitá období, na kterých musí oba máknout, ale proč se něčemu nezasmát, nepovznést se nad to a třeba si uvědomit, že řešíš naprosté hlouposti. Přestaň hledat problémy tam kde nejsou, častěji se usmívej, nauč se nechávat práci v práci a nenos si ji domů a někdy prostě odpočívej, sedni si a vnímej ten svět kolem tebe takový jaký je a užívej si ho.
Proč v tom vztahu teda pokracujes? Partner ti nevyhovuje po všech stránkách tak bych volila rozchod.
“ Dle mě není život jen vtipkování, ale především překonávání překážek a řešení těžkostí.” Opravdu je život o překonávání překážek a těžkosti?
Proč brát život až tak vážně? Co z něho pak budeš mít?
@Giovanna1 První bylo, že přestal jevit zájem. Tím jsem se dá se říct zatvrdila a začala vidět vše jinak. Samozřejmě jsem se snažila o rozhovory a tak zjistit, proč k tomu došlo. Ale žádné pro mě uspokojivé odpovědi jsem se nedozvěděla. Prý je unavený z práce, dlouho neměl dovolenou a taky má bolesti nohou. Takže pak si to raději udělá sám. Párkrát jsem ho načapala. Mě to ranilo, že než se mnou, raději použil ruku. Zkrátka jsem se zatvrdila a přestala řešit, co on řešit
nechtěl. Do toho se přidala moje nová práce půl rokem. Která ve mě tu celkovou frustraci z už tak nefunkčního vztahu ještě posilnila. Já bych raději intimní život zpět, než jeho vtipy.To jsem mu taky řekla. Ale bez efektu, tak asi i proto ten jeho humor už začínám nesnášet.
Ty jsi z práce protivná a napružená, když se tě snaží rozveselit a sám být veselý, neposloucháš ho a vyčítáš. Pokud jsi na něj věčně protivná, nemusí pak mít chuť s tebou spát, protože cítí napětí. Ty se chceš numrat ve vašem vztahu a donekonečna ho řešit, ale pokud je to jen o tom, že mu říkáš, co on dělá blbě a jak se ty cítíš, chápu, že se tomu chce vyhnout a možná seš mu tím protivná úplně stejně jako on tobě tím humorem. ![]()
Většinou je chyba na obounstranách. Ujasni si, co chceš. Chceš s ním být a zachraňovat vztah? Pokud ne, rozejdi se.
Pokud ano, polož si otázku, co by od vztahu chtěl tvůj partner? Je on spokojený? Co změnilo, že s tebou nespi? (Není tontreba kvůli tomu, že si na něm vybíjíš frustraci z práce?)
@Anonymní píše: Více
Tezke, on je porad stejny, jen ty to ted vidis jinak. Nepredelas ho.
@lilith1 píše: Více
Je fakt, že jak vztah funguje, tak jsem tolerantní a vše obdivuji na partnerovi.Jeho humor mě bral.To bylo posilněno tím, jaký byl ex.Byl příliš vážný a na srandu neměl čas. Ale ono se vše přejí
.Je fakt, že jak vztah padne do rutiny a stereotypu a opadne vášeň, tak pak vidím ty nedostatky a ta iluze která mě držela se rozplyne.Asi vymizí ta zamilovanost a vidím tu střízlivou realitu
.
Tak už víme, co všechno je špatně u něj ve vztahu k tobě. A co ty? Ty seš nezměnila a děláš všechno dobře? A pokud ne, tak se zase sama od sebe změníš a budeš zase ta príma žena jako na začátku?
@Anonymní píše: Více
Díky za upřesnění a chápu tě. K tomu není co dodat. Jenom teda nesouhlasím s tvým postojem k životu, je hodně negativní. Tvůj partner s tím pravděpodobně nesouzni. Víš co, ty k sobě potřebujes parťáka, který ti vnese světlo a optimismus do života. Zase ten tvůj současný přítel by se neměl za ty vtípky schovavat a vyhýbat se řešení. Nejspíš je to jeho povahový rys. Pokud on nechce nic řešit/měnit, tak vážný rozhovor a případně sbohem a šáteček.
@Giovanna1 Rozumím.Můj postoj k životu je teđ dost negativní. Jelikož nejsem nyní v nejlepší fázi vztahu. Momentálně je to o tom, že musím do práce, která mě ničí a vztah je na nějakém podivném zlomu. Když jsme se seznámili s přítelem bylo to, jako bych našla světlo na konci tunelu. Vše bylo perfektní, měla jsem vizi, že bude nám spolu skvěle, že si dokonale sedíme. Měla jsem fajn práci. Ale bylo málo zakázek, tak mi neprodloužili smlouvu…Prostě vše se jeví marně. Je to i tím, že mi chybí sex. Prostě žiju jen povinnostma. Nejvíc ze všeho se těším večer spát a mít klid.
Ano partner se schovává za vtípky. Je takový. Dokud nebyly problémy, byl humor fajn. Já se taky snažím v práci nebýt morous.Ale to hrané - jak jsem v pohodě mě taky vyčerpává. A těším se až doma odhodím masku.Chci chviličku klidu a to zas na mě přítel nasype své těžkosti z práce.
On je milý, hodný, citlivý, ale pak je tu ta jeho část, která se vyhýbá řešit to co mezi námi je. Bojím se, že rozchod bude chyba. Zároveň vím, že jsem několikrát už litovala, že jsem vztah neukončila dříve. Jak poznat, že už je ten čas konce, když poprvé mám vztah, který mi vyloženě neubližuje?
@Magical-eyes Já jsem se taky změnila k horšímu a mrzí mě to moc. Našel si mě jako vysmátou spokojenou ženskou a teđ má unavenou, bez nálady. Bohužel, potřebuju cítit, že jsem žádaná, že po mě partner touží. Jakmile se cítím jako spolubydlící, tak u mě vše klesne skoro na nulu. Takže pak ve vztahu se stahuju a odpojuju se. Což samozřejmě partnera štve a vnímá to jako nezájem z mé strany. U mě je to ale důsledek nespokojenosti a nedostatku pozornosti. Kdyby se dp vztahu vrátil sex, vrátila by se mi ta jiskra, která ve mě vyhasla. Momentálně jsem ta nafrněná paní, kterou vše štve a nemám chuť do ničeho. Veškerou energii nechávám v práci. Tam to aspoň ocení. On se přítel snaží, ale jinak a jinde, než po něm chci. Raději opraví 10věcí na baráku, než by na mě skočil. Možná by mou frustraci vyřešil milenec.Pak by se mi vrátila ta radost a jiskra a možná by to hnulo s partnerem.Ale je to riziko.
Jsem ve vztahu 2 roky a kousek. Nějak vyprchala intimita. Přítel přestal jevit zájem a mě přestalo bavit být odmítaná a vnucovat se.Jsem podrážděná, unavená hlavně z práce. Přijdu domů a na partnera nemám náladu. On se mě snaží rozesmát. Mě už ale ten jeho věčný humor a schovávání se za něj unavuje. Místo aby udělal krok k tomu, aby se to mezi náma zlepšilo, tak vtipkuje. Už jsem ve fázi, kdy mi vadí ho poslouchat. Mám dost svých starostí a ten jeho humor na mìsto, aby řešil co má, mě až vytáčí vnitřně. Někdy vypínám a ikdyž na mě mluví, neslyším ho.Je mezi náma čím dál větší propast. Nevím co s tím. Já jsem ta, co vede vážné pro něj nudné rozhovory o našem vztahu…Např. o tom, že spolu defakto nespíme a jsme jak sourozenci.On to nebere vážně a je furt stejný v tomto a diví se, že mi přijse trapný jeho humor. Já jsem ta vážná a prudérní v jeho očích. A už se tak začínám i cítit. Dle mě není život jen vtipkování, ale především překonávání překážek a řešení těžkostí. V tomto myšlení se ale rozcházìme. On nechce řešit, já ano. Úplně ho vnímám jinak než na začâtku. Přijde mi dětinský, neřešící problémy ve vztahu, sobecký. Mě chybí být pro partnera žádoucí, být milovaná, vyslyšená. Přijdu si emočně sama, vyprahlá. Takový stav, že přežívám a nevím kudy kam. V práci je to náročné a ve vztahu taky.Do toho zdravotně nejsem na tom nejlíp. Chybí mi v partnerovi opora, láska. Nic z něj necítím a já už k němu asi taky ne.Jen je tam stále to podvědomí, že nám bylo spolu výborně. Dokud se nemuselo nic ve vztahu řešit. Dokud vše fungovalo,,samo" včetně chemie.Jak nejsem spokojenà a vnímám, jak jeho co mě trápí vlastně nebolí, tak jsem k němu už asi zaujatá, podrážděná. To mi i řekl, že jsem na něj ostrá a protivná.