Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah od 14 - rozchod?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.11.22 18:06
Za mě rozchod. Jste mladí, tak určitě oba ještě velkou lásku potkáte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.22 18:16
Spíš si odpověz na to jestli bys dokázala být bez něho, protože některé muži mají hodně velká ega a par měsíců roku určitě si nebudete psát jak něj kámoši a chodit na kafe například. A jestli ho opravdu miluješ tak tě urco časem bude chybět. Kdyby jsi ho nemilovala a neměla k němu cit tak to je Jiná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.22 18:26
Asi bych se to prvně snažila řešit. Někdo se nenaučí řešit věci nikdy, ale někoho stačí jen kopnout.Tak třeba m je blbý říct, že neví a tak to raději nechává na tobě. Ale pokud se chová normálně, tak dle mého stojí za to zkusit třeba poradnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.22 18:27
Odjakživa se modlím ať si mé děti nenajdou vážný vztah ve 14 nebo v 15. Mít 21 a už mít přechozený vztah… to je peklo.
Jinak zakladatelko, jestli už teď cítíš, že to není ono, zkus ho poprosit o nějakou pauzu, rok až dva, pak se sejít a uvidíte. Jste oba mladí a nic vám neuteče. pro oba bude lepší dát si time-out.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.22 18:30
@bigl píše:
Odjakživa se modlím ať si mé děti nenajdou vážný vztah ve 14 nebo v 15. Mít 21 a už mít přechozený vztah… to je peklo.Moje řeč!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.22 19:12
Já jsem měla první vztah od mých třinácti, jeho patnácti. Vydrželi jsme spolu 11 let. Pořád to bylo fajn, byl to strašně hodný kluk a velmi mě miloval. Ale žili jsme spíš jako sourozenci. Sex jednou za měsíc a jen v jedné poloze, před tím vždy stejné divadlo v podobě společné sprchy… Najednou mi bylo skoro 25 let a žila jsem jako důchodce. Bylo těžké to rozseknout, tolik jsme spolu zažili, vyrostli jsme spolu… Ale takhle žít celý život? Jako s bráchou? Jen tak ze zvyku? Ještě dodám, že rozchod nesl velmi špatně a dodnes se z jeho iniciativy nebavíme a celá jeho rodina mě nenávidí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.22 21:30
Můj první vztah začal také ve 14 a ukončila jsem to po cca 5ti letech a hrozně mě to ze začátku mrzelo, ale když se na to teď zpětně podívám, tak jsem ráda, že jsem to ukončila a zažila vztahů více. Ty vztahy a zkušenosti mě hodně posunuli jako člověka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.22 21:41
@LeniiP 
vůbec, ale fakt vůbec, si to nevyčítej..
tyhle první (zvláště když jsou dlouhé a je tam i první sex mezi oběma) lásky jsou strašně silné a osudové a zůstávají v srdci hluboko, ne každý se s tím popere snadno a lehce a jeho rodina si evidentně myslela, že už máš být dávno máma dvou dětí..
a tím bys zazdila celý svůj život. Udělalas dobře…
Mám taky silnou první lásku, jsme občas v písemném kontaktu i po 30 letech, pošlem si pár fotek, máme se pořád rádi, ale člověk má jít prostě v pravý čas dál.. a u tebe už to bylo dost po dvanácté 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.22 21:56
@Lucy75 Děkuji. . Je pravda, že na období rozchodu velmi nerada vzpomínám dodnes. Pořád je ve mně semínko viny. Dlouho jsem se vracela v myšlenkách k tomu, jak brečel a prosil, ať ho neopoustim. Vlastně dodnes mi ty vzpomínky svíraji žaludek… Dost to taky zamávalo s mou představou o sobě jako o hodném člověku. Nejsem spíš sobecka mrcha? U nás to bylo těžší i v tom, že byt byl můj a on neměl kam jít…prostě hrozná situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.22 22:00
@LeniiP a bylo by lepší žít bez lásky a pak se za pár let rozvádět i s dětmi a bořit jim rodinu? hele, vím o jakém pocitu viny mluvíš, taky jsem ho nechala (navíc kvůli někomu jinému, čili o to vina větší), ale léta to zahladí, uvidíš…
nejvíc pomůže, když je dotyčný pak s někým šťastný, tak to už ten rozchod nevnímá tak tragicky a může se jít dál 
Spolužačka podobně jako ty, od 14 na gymplu měla vážnou známost, JM na dědině, normální bylo takhle po revoluci se ještě brzo vdávat, takže v 18 těhotná a vdaná a co myslíš…
v 35 rozvedená a šťastně zamilovaná, ono není nejlepší si vzít první- prvního… člověk pak v životě nemá vůbec žádné partnerské srovnání…
takže peace a klid, nic si nevyčítej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.22 11:11
Byla jsem v podobně situaci a zvolila rozchod. Byl hodně nepříjemný, on to nesl opravdu těžko. S odstupem let (je to cca 15 let zpět) si ho stále vážím jako člověka, když se potkame tak si pokecame jak se kdo má, ale rozchodu jsem nikdy nelitovala. Díky němu sem se posunula dal a on taky. Oba už máme své rodiny a jsme šťastní. Asi bychom spolu zvladli žít, měli jsme se rádi a vše fungovalo, ale bylo by to spolubydleni, něco tomu proste chybělo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.22 11:49
@Anonymní píše:
Ahoj holky! Potřebuju se někomu vypovídat a přečíst si vaše zkušenosti.Jsme spolu s přítelem od mých 14 a jeho 15 let, nyní 21 a 22 let. Poslední cca rok mi začali určité věci vadit a já čím dál tím víc přemýšlím nad rozchodem. Přítel je na mě hodný, starostlivý, moc ho miluju, prostě strašně fajn kluk, ale ne chlap. Cítím že je,,slabší,, než já a většina povinností a starostí jde za mnou. Pak samozřejmě přichází myšlenky jak by to bylo v budoucnu s dětma a jestli by nebylo lepší hledat vhodnějšího partnera.
Problém je v tom, že nemám s čím srovnávat. Mám hrozné dilema, na jednu stranu chci zkusit něco nového, ale na tu druhou zase nevím, jestli vůbec budu schopná někoho takového najít (hlavně po tom, co slyším za příběhy kamarádek, jaké měly blbce). Byl tady někdo v podobné situaci (dlouhodobý vztah v mladém věku), rozhodl se pro rozchod a následně litoval?
Je to můj první vztah, o to se mi to zdá těžší, je to jediná věc, kterou znám.
Já stihla přechodit už více než jeden vztah a rozhodně jsem jejich ukončení nezalitovala ani jednou. Nebudu tvrdit, že to nebolelo, bolelo to strašně. Ale můžu říct, že v mladém věku to všechno bolelo jaksi o hodně míň.
Ono se to prostě často stává, že jste spolu od mladého věku a oba za ty roky vyrostete. Jenže právě třeba každý vyroste v něco jiného a třeba do jiné fáze. To je prostě život. A ten umí bejt i moc krásnej na to, abychom do smrti žili s někým jako spolubydlící. Musíš sama zvážit, co ti to dává, co ti to bere… Ale myslím, že když už jsi založila diskuzi, asi vnitřně tušíš, že víc bere. Rozhodně prosím nedrž vztah jen proto, že „už je to dlouho“, „je to škoda“, „tolik let“, „už nikoho nenajdu nebo najdu horšího“, atd. Seš mladá žabka, co má život před sebou a má nepřeberné množství možností. Určitě se nezapykávej s bráchou. Tyhlety přechozené vztahy se těžko nějak zachraňují. A je rozhodně lepší na to přijít v jednadvaceti letech, než na prahu třicítky. Pak už by se ti znovu začínalo o poznání hůře.
Možná bych si být tebou dala nějaký čas. A probrala to všechno s přítelem, bez bouřlivých emocí, obviňování, vyčítání, bez zbytečných „proč“. Pobavila bych se prostě o tom kdo jsme jako pár, kdo jsme každý zvlášť, kam směřujeme. Myslím, že si to potřebuješ v sobě takto porovnat, abys došla k rozhodnutí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.22 11:59
@bigl píše:
Odjakživa se modlím ať si mé děti nenajdou vážný vztah ve 14 nebo v 15. Mít 21 a už mít přechozený vztah… to je peklo.
Tak pod to se podepisuji. Jestli ještě stihnu v mým životě někdy zplodit potomky, tak se za tohle pro ně budu modlit. 
Obdivuju své rodiče za to, jak při mě stáli při všech mých životních peripetiích. Trápilo je to, ale nemohli s tím nic dělat. A to mi přijde fakt jako hrozná bezmoc. Samozřejmě se jim ulevilo, když jsem se z něčeho takovýho vymotala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky! Potřebuju se někomu vypovídat a přečíst si vaše zkušenosti.
Jsme spolu s přítelem od mých 14 a jeho 15 let, nyní 21 a 22 let. Poslední cca rok mi začali určité věci vadit a já čím dál tím víc přemýšlím nad rozchodem. Přítel je na mě hodný, starostlivý, moc ho miluju, prostě strašně fajn kluk, ale ne chlap. Cítím že je,,slabší,, než já a většina povinností a starostí jde za mnou. Pak samozřejmě přichází myšlenky jak by to bylo v budoucnu s dětma a jestli by nebylo lepší hledat vhodnějšího partnera.
Problém je v tom, že nemám s čím srovnávat. Mám hrozné dilema, na jednu stranu chci zkusit něco nového, ale na tu druhou zase nevím, jestli vůbec budu schopná někoho takového najít (hlavně po tom, co slyším za příběhy kamarádek, jaké měly blbce). Byl tady někdo v podobné situaci (dlouhodobý vztah v mladém věku), rozhodl se pro rozchod a následně litoval?
Je to můj první vztah, o to se mi to zdá těžší, je to jediná věc, kterou znám.