Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj všichni! Přicházím s dotazem a prosím o rady a zkušenosti. Předpokládám, že většina z vás jsou dospělý, zkrátka jste asi starší než já. Je mi patnáct let, chodím do prváku a s vrstevníky jsem nikdy problémy neměla. Je tu jeden kluk. Můj velmi dobrý kamarád. (snad mě nebudete soudit, úplně vzorné dítko nejsem) Poprvé jsem se opila s partou a z opilosti jsem se s ním líbala. Z mé strany to byla spíše touha po poznání a věřila jsem, že z té jeho jen zábava. Zkrátka ráno jsme se tomu smáli, teda ráno úplně do smíchu nebylo, ale chápeme se. Jde to to, že on nikdy vztah neměl, ani já ne, ale on tráví každý víkend s jinou holkou, prostě jednorázovky, je mu čerstvě sedmnáct. Jenomže já se možná tak líbala a začínám si uvědomovat jeho flirtování a moje city k němu. Je to přesně ten typ kluka, že kterého jsou všechny slečny úplně bezdůvodně do kolen, sama nevím co na něm vidím. Je to frajírek, ale ví přesně co holce říkat, ví přesně co slečny jako já chtějí. Jenomže já se teď bojím nechat těm citům volný otěže, protože se bojim že bych byla taky ta holka na víkend. Vždycky mě bral jak mladší ségru, opatroval mě, jednou se kvuli mě i popral ale to je něco jiného. Já vůbec nevím jestli poslouchat hlavu nebo ne, jestli to má cenu v patnacti? Bojím se těch citů, nikdy jsem zamilovaná nebyla a bojím se toho. Bojím se, že mě to jednou zrání, nechci být na někom závislá a k někomu mu se tak moc vázat. Ale sakra není ani jedna chvíle kdy bych na něj nemyslela, na něj, ta ty pocity co ve mě vyvolával. Vůbec nevím jestli si je toho vědom, jestli je to omylem a nebo jetsli o tom ví, a všechno mi to dělá schválně, protože ví, že z toho šílím. Vždycky se mi líbily ty ledy okolo mýho srdce a hrát si s někým jiným, ta nedostupnost, že mě nikdo nemůže mít. (je to špatně ale tak jsem to prostě měla) Nějaké typy jak tu situaci vyřešit? Odmilovat se nebo tomu propadnout? Jak se mám sakra odmilovat?
děkuji za váš čas
@Mamaofdragons píše:
Ahoj všichni! Přicházím s dotazem a prosím o rady a zkušenosti. Předpokládám, že většina z vás jsou dospělý, zkrátka jste asi starší než já. Je mi patnáct let, chodím do prváku a s vrstevníky jsem nikdy problémy neměla. Je tu jeden kluk. Můj velmi dobrý kamarád. (snad mě nebudete soudit, úplně vzorné dítko nejsem) Poprvé jsem se opila s partou a z opilosti jsem se s ním líbala. Z mé strany to byla spíše touha po poznání a věřila jsem, že z té jeho jen zábava. Zkrátka ráno jsme se tomu smáli, teda ráno úplně do smíchu nebylo, ale chápeme se. Jde to to, že on nikdy vztah neměl, ani já ne, ale on tráví každý víkend s jinou holkou, prostě jednorázovky, je mu čerstvě sedmnáct. Jenomže já se možná tak líbala a začínám si uvědomovat jeho flirtování a moje city k němu. Je to přesně ten typ kluka, že kterého jsou všechny slečny úplně bezdůvodně do kolen, sama nevím co na něm vidím. Je to frajírek, ale ví přesně co holce říkat, ví přesně co slečny jako já chtějí. Jenomže já se teď bojím nechat těm citům volný otěže, protože se bojim že bych byla taky ta holka na víkend. Vždycky mě bral jak mladší ségru, opatroval mě, jednou se kvuli mě i popral ale to je něco jiného. Já vůbec nevím jestli poslouchat hlavu nebo ne, jestli to má cenu v patnacti? Bojím se těch citů, nikdy jsem zamilovaná nebyla a bojím se toho. Bojím se, že mě to jednou zrání, nechci být na někom závislá a k někomu mu se tak moc vázat. Ale sakra není ani jedna chvíle kdy bych na něj nemyslela, na něj, ta ty pocity co ve mě vyvolával. Vůbec nevím jestli si je toho vědom, jestli je to omylem a nebo jetsli o tom ví, a všechno mi to dělá schválně, protože ví, že z toho šílím. Vždycky se mi líbily ty ledy okolo mýho srdce a hrát si s někým jiným, ta nedostupnost, že mě nikdo nemůže mít. (je to špatně ale tak jsem to prostě měla) Nějaké typy jak tu situaci vyřešit? Odmilovat se nebo tomu propadnout? Jak se mám sakra odmilovat?![]()
děkuji za váš čas
V patnácti jsem dostala první pusu. Byla bláznivě zamilovaná asi 3/4 roku. Poslouchala jsem Beatles, psala básničky a neučila se. On byl stejně starý. Jediný, kdo náš vztah řešil, byla máma. Měla obavy, abych neotěhotněla. Ale my se vodili za ručičku a maximálně si dali pusu. Bylo to krásné a jsem ráda, že jsem to mohla prožít.
Zkus to, řekni mu co cítíš a uvidíš
A pokud to nevyjde, tak nevadí jsi přece mladá a takových vztahů ještě bude.
@smilegirl7 bojim se ze bych ho ztratila jako kamaráda a navíc roztrhla partu, ale čert to vem. Nějak to vykutim, fakt mě to žere ![]()
Odmilovat se nejde.
A ano během dospívání se dostaneš do situací, které tě budou bolet a bude to kvůli vztahům. Nejspíš se dříve či později dostaneš i do situací, kdy ty budeš ta, co bude ubližovat. To je život a pokud se tomu chceš vyhnout, t ak by ses musela vyhýbat téměř jakýmkoliv vztahům a velmi pečlivě se zavřít do samoty - tam pak ale zase nostop tupě bolí ta samota. Takže vztahy co jsou fajn ale občas to blbě skončí, nebo se musí řešit bolavá krize ve výsledku jsou lepší, přináší víc dobrého, než té bolesti - respektive čím víc se člověk brání bolesti a hraje nejrůznější hry a manipulace, tím hůř to dopadne, když ho to nakonec dohoní.
Pokud necheš, aby se dotyčný frajírek vůči tobě choval jako ke svým víkendovým úlovkům, tak se musíš chovat jinak než ony.
Tj - v tuhle chvíli se mu rozhodně nevrhat pod nohy a nevyznávat mu lásku. Spíš fungovat jako normálně a čekat co on. Pokud za tebou přijde, tak jasně říct, že je fajn, ale že prostě nechceš být další jeho úlovek na víkend a počkat co on na to. A spíš ho nechat chvíli - alespoň jednotky týdnů se vyloženě snažit.
NA druhou stranu fakt ti nikdo nezaručí, že on to cítí podobně a že se snažit bude. Ale je lepší zůstat jen kamarádi (nenaplněná zamilovanost tě bude chvíli bolet, a pak to přejde), než to v tomhle případě zrušit tím, že budeš další zářez na víkend.