Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A ty si myslíš, že pro dítě je lepší vyrůstat s chlapem, který pije, než se odstěhovat? Co mu dá takový život za vzor do budoucna?
@lucenka n právě že žádný, vím to ale je to tak těžké, když některé dny jsou fajn, ale je jich málo.
Jestli je to alkáč, jsi spoluzávislá. Koukni se na stránky dr. Nešpora. Dala bych na vybranou - léčebna a konec s pitím. Nebo konec mezi vámi. Dítě to vidí, bere si příklad. To, že je otec, by ho mělo motivovat „chovat se slušně“. Pokud už nedokáže nepít, je nemocný a měl by se léčit. Už tenkrát jsi udělala chybu, že ses stěhovala k němu. Ale pozdě bycha honit.
Ale situace má řešení, neber si dítě jako výmluvu, některé volby v životě prostě vyžadují bolestivá rozhodnutí, to ale neznamená, že ta rozhodnutí nejsou správná…dítě by s alkoholikem který si nevidí do huby prostě vyrůstat nemělo, ubližuješ tim nejvíc právě dítěti
@Anonymní píše:
Píšu a pořádně ani nevím zda to je k něčemu, jen se trochu vypsat z emocí. Pritel pije, pije a pak říká věci které mě zraňují, včera mi dokonce vzal klíče od domu ať jdu… Máme společné dítě ale bydlení je jeho, a teď k jádru věci. My jsme vždy s dítětem bydleli sami od narození.. pak se objevil on, projevil zájem být rodina, omlouval se milovali jsme se. postavil pro nás domeček a my se k němu přestěhovali, po šesti letech výchovy sama s dítětem. Ted po třech letech…bych nedokázala dítěti říct že se musíme odstěhovat, miluje tady svůj pokojíček, roste tady, už tenkrát to byla změna když jsme se stěhovali od babičky a dědy. nechci aby tím procházeli znovu. ciste z lidského hlediska, viděl že se tak dlouho starám ó dítě sama, a teď mi řekne ať jdu, že dítě Tu může zůstat…, což asi nepůjde protože on není věčně doma s neumí ani domácí práce. dite by nebylo beze mě, to je nereálné, takže řešení neznám, Teda znám odstěhovat se, ale to nedokážu udělat dítěti, které svého otce miluje.
Ahoj, upřímně ti řeknu, odstehuj se dokud je ještě čas. Ja jsem také byla dite, co své rodice milovali, oba dva, ale otec pil. Nechapala jsem to, jak je to jednou hodny tatinek, co me bere na kolotoce a podruhe prijde rozzlobeny pan, ktery bije mou mamu a dalsi den je to zase hodny tatinek. Povyrostla jsem a pochopila, ale vyrustat v tom, ze jako dite cekas, co se bude dit, az zarachoti klice v zámku, to te poznamená na celý život. Tátu jsem milovala a nenáviděla. Když jsem dospěla, ptala jsem se mámy, proč s námi od něj neobešla a ona říkala, ze nemela kam. Naštěstí osud vše vyřešil sám, pracovní úraz se smrtelnymi následky. Řeknu to tak, kdo pije, nepřestane. A raději bych vyrůstala v jedné místnosti než mít svůj pokoj a věcne nervy. Promiň, ale uteč dokud to jde a nehledej si důvody proč to nemůžeš nebo nechceš udelat. A mimochodem, to ze vezmeš dite a odejdeš, přece neznamená, ze ma přestat mít rádo svého otce.Co ja bych dala za to, kdyby tehdy mamka vzala me a šla. V zazraky totiz, po vsech tech vzpominkach z detstvi, uz fakt neverim. Lepsi to nebude, nebud naivni.Mej se hezky.
@Anonymní píše:
Píšu a pořádně ani nevím zda to je k něčemu, jen se trochu vypsat z emocí. Pritel pije, pije a pak říká věci které mě zraňují, včera mi dokonce vzal klíče od domu ať jdu… Máme společné dítě ale bydlení je jeho, a teď k jádru věci. My jsme vždy s dítětem bydleli sami od narození.. pak se objevil on, projevil zájem být rodina, omlouval se milovali jsme se. postavil pro nás domeček a my se k němu přestěhovali, po šesti letech výchovy sama s dítětem. Ted po třech letech…bych nedokázala dítěti říct že se musíme odstěhovat, miluje tady svůj pokojíček, roste tady, už tenkrát to byla změna když jsme se stěhovali od babičky a dědy. nechci aby tím procházeli znovu. ciste z lidského hlediska, viděl že se tak dlouho starám ó dítě sama, a teď mi řekne ať jdu, že dítě Tu může zůstat…, což asi nepůjde protože on není věčně doma s neumí ani domácí práce. dite by nebylo beze mě, to je nereálné, takže řešení neznám, Teda znám odstěhovat se, ale to nedokážu udělat dítěti, které svého otce miluje.
Tvoje dítě pokojíček oželí snadno. Otázka je, jestli se z domku chce tobě. Jestli chceš to nejlepší pro dítě, nenech ho vyrůstat s alkoholikem. Jestli je ti milejší domeček, ta zůstaňte, nech se tu a tam vyhodit a dívej se, jak to ničí tvé dítě.
Však počkej, až tě jednoho krásného dne vystrčí na mráz, bez klíčů, bez dítěte. Já nechápu, jak některé ženy omlouvají ty své protějšky, a pro dítě by dýchali a nechali po sobě šlapat a jsou tomu otřesnému chlapovi oddaní.. Těžko říct, jak to u Vás vypadá, jestli tam jsou výstupy a hádky, tak v tom to dítě žije… Pro Vás vybudoval dům, ale v klidu tě v něm bydlet nenechá. Prsí se ted, že má zázemí, a dítě ti vezme, ty můžeš jít. No, co na to říct..psychické týrání, vydírání může převést ve fyzické. Je na tobě, jak ted tasáhneš. Já bych s takovým chlapem nebyla, a právě proto ti utíkají roky.
Pryč. Hledej způsoby proč a jak pryč a né důvody,, proč to nejde,,. Dítě si zvykne na jiné prostředí, to je otázka času.
Zvládnout stres a změnu stěhování bude mít určitě MNOHEM menší následky, než nechat dítě vyrůstat v tomhle. Co chceš, aby z něj vyrostlo? Máš ho vůbec ráda? To dítě myslim.
Otec dítě miluje tak moc, že mu klidně vyrazí maminku z baráku. Aha. ![]()
@Amygdaa píše:
Ahoj, upřímně ti řeknu, odstehuj se dokud je ještě čas. Ja jsem také byla dite, co své rodice milovali, oba dva, ale otec pil. Nechapala jsem to, jak je to jednou hodny tatinek, co me bere na kolotoce a podruhe prijde rozzlobeny pan, ktery bije mou mamu a dalsi den je to zase hodny tatinek. Povyrostla jsem a pochopila, ale vyrustat v tom, ze jako dite cekas, co se bude dit, az zarachoti klice v zámku, to te poznamená na celý život. Tátu jsem milovala a nenáviděla. Když jsem dospěla, ptala jsem se mámy, proč s námi od něj neobešla a ona říkala, ze nemela kam. Naštěstí osud vše vyřešil sám, pracovní úraz se smrtelnymi následky. Řeknu to tak, kdo pije, nepřestane. A raději bych vyrůstala v jedné místnosti než mít svůj pokoj a věcne nervy. Promiň, ale uteč dokud to jde a nehledej si důvody proč to nemůžeš nebo nechceš udelat. A mimochodem, to ze vezmeš dite a odejdeš, přece neznamená, ze ma přestat mít rádo svého otce.Co ja bych dala za to, kdyby tehdy mamka vzala me a šla. V zazraky totiz, po vsech tech vzpominkach z detstvi, uz fakt neverim. Lepsi to nebude, nebud naivni.Mej se hezky.
Přesně tak. Můj otec se z elitního vyšetřovatele stal vychlastanou troskou. Máma pořád hledala důvody, proč od něj nemůže odejít. Nakonec se doslova upil. Myslím, že kdyby vzala mě a sestru a šly jsme pryč, tak by to bylo lepší.
Ja neprestavam zasnout.
O te konkretni situaci tady nikdo poradne nic nevi, kazdy zna jen verzi zakladatelky a ani z ni se toho moc nedozvime (duvod rozporu, atd.), ale kazdej ma okamzite po ruce super radu: ODEJDI! Pro Boha!
@Cosmopol píše:
Ja neprestavam zasnout.O te konkretni situaci tady nikdo poradne nic nevi, kazdy zna jen verzi zakladatelky a ani z ni se toho moc nedozvime (duvod rozporu, atd.), ale kazdej ma okamzite po ruce super radu: ODEJDI! Pro Boha!
Stačí si přečíst úvodní příspěvek..ty bys vzal matce svých dětí klíče, ať jde?
@Anonymní píše:
Píšu a pořádně ani nevím zda to je k něčemu, jen se trochu vypsat z emocí. Pritel pije, pije a pak říká věci které mě zraňují, včera mi dokonce vzal klíče od domu ať jdu… Máme společné dítě ale bydlení je jeho, a teď k jádru věci. My jsme vždy s dítětem bydleli sami od narození.. pak se objevil on, projevil zájem být rodina, omlouval se milovali jsme se. postavil pro nás domeček a my se k němu přestěhovali, po šesti letech výchovy sama s dítětem. Ted po třech letech…bych nedokázala dítěti říct že se musíme odstěhovat, miluje tady svůj pokojíček, roste tady, už tenkrát to byla změna když jsme se stěhovali od babičky a dědy. nechci aby tím procházeli znovu. ciste z lidského hlediska, viděl že se tak dlouho starám ó dítě sama, a teď mi řekne ať jdu, že dítě Tu může zůstat…, což asi nepůjde protože on není věčně doma s neumí ani domácí práce. dite by nebylo beze mě, to je nereálné, takže řešení neznám, Teda znám odstěhovat se, ale to nedokážu udělat dítěti, které svého otce miluje.
Na rovinu, to pití se bude stupnovat a tvé dítě to bude vnímat čím dál více, takže se odstěhuj dokud je malé, až bude větší bude to horší.
Píšu a pořádně ani nevím zda to je k něčemu, jen se trochu vypsat z emocí. Pritel pije, pije a pak říká věci které mě zraňují, včera mi dokonce vzal klíče od domu ať jdu… Máme společné dítě ale bydlení je jeho, a teď k jádru věci. My jsme vždy s dítětem bydleli sami od narození.. pak se objevil on, projevil zájem být rodina, omlouval se milovali jsme se. postavil pro nás domeček a my se k němu přestěhovali, po šesti letech výchovy sama s dítětem. Ted po třech letech…bych nedokázala dítěti říct že se musíme odstěhovat, miluje tady svůj pokojíček, roste tady, už tenkrát to byla změna když jsme se stěhovali od babičky a dědy. nechci aby tím procházeli znovu. ciste z lidského hlediska, viděl že se tak dlouho starám ó dítě sama, a teď mi řekne ať jdu, že dítě Tu může zůstat…, což asi nepůjde protože on není věčně doma s neumí ani domácí práce. dite by nebylo beze mě, to je nereálné, takže řešení neznám, Teda znám odstěhovat se, ale to nedokážu udělat dítěti, které svého otce miluje.