Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Asi to všechno začalo v dětství. S nejlepším kamarádem jsme jako děti občas trošku experimentovali, hráli si „na doktory“ atd. To je snad normální. Jenomže pak se to nějak překlenulo a dělaly jsme tyto různé věci i s moji sestrou, dokonce pak teda i s bratrem. Moc dobře si uvědomuji, že je to incest, ale byli jsme prostě děti a v tu chvíli jsme si to prostě neuvědomovali a brali jsme to spíše jako experimentování a poznávání se. Tyto vzpomínky jsem asi nějak vytěsnila a až později jsem si je vybavila. Nejdříve teda to, co jsem dělala se svým kamarádem, ale přibližně třeba v 18 letech jsem si vybila i to, co se dělo se sestrou nebo bratrem. Snažila jsem se na to nějak nereagovat. Poté jsem si nějak vsugerovala, co když mě zneužil třeba i můj otec? Nevím, proč jsem na tu myšlenku narazila, ale nějak se mě to chytlo, až jsem se bála, že mě dokonce i můj otec vzrušuje a bála jsem se toho tak moc, že jsem měla i pocit, že mě opravdu vzrušuje. Tohle tedy trvalo asi 2 roky, pak mě to nějak přešlo, jelikož jsem si uvědomila, že to byl všechno jen výplod mé fantazie. Jenomže pak jsem si zas nějak opět vzpomněla na to, co se dělo se sestrou odehrávalo se skoro to stejné, co předtím s mým otcem. Nějak jsem si vsugerovala strach z toho, že by mě sestra mohla opravdu vzrušovat, až jsem si to opravdu i myslela. Snažila jsem se svůj mozek nějak přesvědčit, že to tak není, ale trvalo mi to téměř asi 2 roky, než jsem se přes to dostala. Ale teď, jednoho dne jsem měla na hlídání svého synovce, jsou mu skoro 2 roky. Umývala jsem ho ve vaně a prostě mi do hlavy přišla nějaká myšlenka, když jsem mu umývala přirození, co když by mě to mohlo vzrušovat? Prostře jsem tomu dala nějaký sexuální podtext. Nicméně už jsem ho umývala několikrát předtím a starala se o něj, ale tohle se mi nikdy nestalo. A nějakým způsobem se mě to opět chytlo, pořád mi v hlavě lítalo jeho jméno a měla jsem strach, co když mě vzrušuje? Nebo obecně děti? A zase se stalo to stejné, začala jsem se bát na tolik, že jsem se asi sama přesvědčila o tom, že me opravdu vzrušuje. Snažila jsem se i na internetu vyhledat, jestli nejsem pedofil. Já v hloubi duše vím, že mě nevzrušuje ani moje sestra, ani můj otec a a ani děti, to prostě ne. Ale moje hlava si to nějak vsugerovává a přesvědčuje mě o opaku, až se pak opravdu cítím, jako by mě to vzrušovalo. Občas prostě jsou ty pocity tak silné, jakoby mě to opravdu vzrušovalo, ale já jsem nikdy předtím ani na děti nepomyslela, že bych s němi chtěla něco mít, nebo že by mě přitahovaly, to vůbec! Mám děti ráda, chci být i učitelka ve škole, ale nikdy jsem nepomyslela na děti v nějakém sexuálním kontextu, tedy až do teď.. a mám strach, jestli se mi třeba moje vnitřní já nesnaží něco říct. Nevím, jestli to, co jsem dělala v dětství, mě prostě teď na tolik neovlivnilo. Mimo to, jsem teď hodně ve stresu ze školy, tak si říkám, jestli to nemá i na moji psychiku. Hledám tady někoho, kdo třeba prožil něco podobného a dokázal by mi poradit nebo spíše hledám uklidění. Děkuji
Příspěvek upraven 30.04.23 v 12:42
@Unick píše:
Asi to všechno začalo v dětství. S nejlepším kamarádem jsme jako děti občas trošku experimentovali, hráli si „na doktory“ atd. To je snad normální. Jenomže pak se to nějak překlenulo a dělaly jsme tyto různé věci i s moji sestrou, dokonce pak teda i s bratrem. Moc dobře si uvědomuji, že je to incest, ale byli jsme prostě děti a v tu chvíli jsme si to prostě neuvědomovali a brali jsme to spíše jako experimentování a poznávání se. Tyto vzpomínky jsem asi nějak vytěsnila a až později jsem si je vybavila. Nejdříve teda to, co jsem dělala se svým kamarádem, ale přibližně třeba v 18 letech jsem si vybila i to, co se dělo se sestrou nebo bratrem. Snažila jsem se na to nějak nereagovat. Poté jsem si nějak vsugerovala, co když mě zneužil třeba i můj otec? Nevím, proč jsem na tu myšlenku narazila, ale nějak se mě to chytlo, až jsem se bála, že mě dokonce i můj otec vzrušuje a bála jsem se toho tak moc, že jsem měla i pocit, že mě opravdu vzrušuje. Tohle tedy trvalo asi 2 roky, pak mě to nějak přešlo, jelikož jsem si uvědomila, že to byl všechno jen výplod mé fantazie. Jenomže pak jsem si zas nějak opět vzpomněla na to, co se dělo se sestrou odehrávalo se skoro to stejné, co předtím s mým otcem. Nějak jsem si vsugerovala strach z toho, že by mě sestra mohla opravdu vzrušovat, až jsem si to opravdu i myslela. Snažila jsem se svůj mozek nějak přesvědčit, že to tak není, ale trvalo mi to téměř asi 2 roky, než jsem se přes to dostala. Ale teď, jednoho dne jsem měla na hlídání svého synovce, jsou mu skoro 2 roky. Umývala jsem ho ve vaně a prostě mi do hlavy přišla nějaká myšlenka, když jsem mu umývala přirození, co když by mě to mohlo vzrušovat? Prostře jsem tomu dala nějaký sexuální podtext. Nicméně už jsem ho umývala několikrát předtím a starala se o něj, ale tohle se mi nikdy nestalo. A nějakým způsobem se mě to opět chytlo, pořád mi v hlavě lítalo jeho jméno a měla jsem strach, co když mě vzrušuje? Nebo obecně děti? A zase se stalo to stejné, začala jsem se bát na tolik, že jsem se asi sama přesvědčila o tom, že me opravdu vzrušuje. Snažila jsem se i na internetu vyhledat, jestli nejsem pedofil. Já v hloubi duše vím, že mě nevzrušuje ani moje sestra, ani můj otec a a ani děti, to prostě ne. Ale moje hlava si to nějak vsugerovává a přesvědčuje mě o opaku, až se pak opravdu cítím, jako by mě to vzrušovalo. Občas prostě jsou ty pocity tak silné, jakoby mě to opravdu vzrušovalo, ale já jsem nikdy předtím ani na děti nepomyslela, že bych s němi chtěla něco mít, nebo že by mě přitahovaly, to vůbec! Mám děti ráda, chci být i učitelka ve škole, ale nikdy jsem nepomyslela na děti v nějakém sexuálním kontextu, tedy až do teď.. a mám strach, jestli se mi třeba moje vnitřní já nesnaží něco říct. Nevím, jestli to, co jsem dělala v dětství, mě prostě teď na tolik neovlivnilo. Mimo to, jsem teď hodně ve stresu ze školy, tak si říkám, jestli to nemá i na moji psychiku. Hledám tady někoho, kdo třeba prožil něco podobného a dokázal by mi poradit nebo spíše hledám uklidění. Děkuji
Cituji
@Unick píše:
Asi to všechno začalo v dětství. S nejlepším kamarádem jsme jako děti občas trošku experimentovali, hráli si „na doktory“ atd. To je snad normální. Jenomže pak se to nějak překlenulo a dělaly jsme tyto různé věci i s moji sestrou, dokonce pak teda i s bratrem. Moc dobře si uvědomuji, že je to incest, ale byli jsme prostě děti a v tu chvíli jsme si to prostě neuvědomovali a brali jsme to spíše jako experimentování a poznávání se. Tyto vzpomínky jsem asi nějak vytěsnila a až později jsem si je vybavila. Nejdříve teda to, co jsem dělala se svým kamarádem, ale přibližně třeba v 18 letech jsem si vybila i to, co se dělo se sestrou nebo bratrem. Snažila jsem se na to nějak nereagovat. Poté jsem si nějak vsugerovala, co když mě zneužil třeba i můj otec? Nevím, proč jsem na tu myšlenku narazila, ale nějak se mě to chytlo, až jsem se bála, že mě dokonce i můj otec vzrušuje a bála jsem se toho tak moc, že jsem měla i pocit, že mě opravdu vzrušuje. Tohle tedy trvalo asi 2 roky, pak mě to nějak přešlo, jelikož jsem si uvědomila, že to byl všechno jen výplod mé fantazie. Jenomže pak jsem si zas nějak opět vzpomněla na to, co se dělo se sestrou odehrávalo se skoro to stejné, co předtím s mým otcem. Nějak jsem si vsugerovala strach z toho, že by mě sestra mohla opravdu vzrušovat, až jsem si to opravdu i myslela. Snažila jsem se svůj mozek nějak přesvědčit, že to tak není, ale trvalo mi to téměř asi 2 roky, než jsem se přes to dostala. Ale teď, jednoho dne jsem měla na hlídání svého synovce, jsou mu skoro 2 roky. Umývala jsem ho ve vaně a prostě mi do hlavy přišla nějaká myšlenka, když jsem mu umývala přirození, co když by mě to mohlo vzrušovat? Prostře jsem tomu dala nějaký sexuální podtext. Nicméně už jsem ho umývala několikrát předtím a starala se o něj, ale tohle se mi nikdy nestalo. A nějakým způsobem se mě to opět chytlo, pořád mi v hlavě lítalo jeho jméno a měla jsem strach, co když mě vzrušuje? Nebo obecně děti? A zase se stalo to stejné, začala jsem se bát na tolik, že jsem se asi sama přesvědčila o tom, že me opravdu vzrušuje. Snažila jsem se i na internetu vyhledat, jestli nejsem pedofil. Já v hloubi duše vím, že mě nevzrušuje ani moje sestra, ani můj otec a a ani děti, to prostě ne. Ale moje hlava si to nějak vsugerovává a přesvědčuje mě o opaku, až se pak opravdu cítím, jako by mě to vzrušovalo. Občas prostě jsou ty pocity tak silné, jakoby mě to opravdu vzrušovalo, ale já jsem nikdy předtím ani na děti nepomyslela, že bych s němi chtěla něco mít, nebo že by mě přitahovaly, to vůbec! Mám děti ráda, chci být i učitelka ve škole, ale nikdy jsem nepomyslela na děti v nějakém sexuálním kontextu, tedy až do teď.. a mám strach, jestli se mi třeba moje vnitřní já nesnaží něco říct. Nevím, jestli to, co jsem dělala v dětství, mě prostě teď na tolik neovlivnilo. Mimo to, jsem teď hodně ve stresu ze školy, tak si říkám, jestli to nemá i na moji psychiku. Hledám tady někoho, kdo třeba prožil něco podobného a dokázal by mi poradit nebo spíše hledám uklidění. Děkuji
Tvoje myšlenkový pochody jsou dost zvláštní, asi by nebylo na škodu vyhledat odbornou pomoc.
@Unick píše:
@vokishka Kam citujete?
Co kam? Sem, kdyby ses rozhodla mazat, tak aby ostatní věděli o co jde.
@Unick píše:
Asi to všechno začalo v dětství. S nejlepším kamarádem jsme jako děti občas trošku experimentovali, hráli si „na doktory“ atd. To je snad normální. Jenomže pak se to nějak překlenulo a dělaly jsme tyto různé věci i s moji sestrou, dokonce pak teda i s bratrem. Moc dobře si uvědomuji, že je to incest, ale byli jsme prostě děti a v tu chvíli jsme si to prostě neuvědomovali a brali jsme to spíše jako experimentování a poznávání se. Tyto vzpomínky jsem asi nějak vytěsnila a až později jsem si je vybavila. Nejdříve teda to, co jsem dělala se svým kamarádem, ale přibližně třeba v 18 letech jsem si vybila i to, co se dělo se sestrou nebo bratrem. Snažila jsem se na to nějak nereagovat. Poté jsem si nějak vsugerovala, co když mě zneužil třeba i můj otec? Nevím, proč jsem na tu myšlenku narazila, ale nějak se mě to chytlo, až jsem se bála, že mě dokonce i můj otec vzrušuje a bála jsem se toho tak moc, že jsem měla i pocit, že mě opravdu vzrušuje. Tohle tedy trvalo asi 2 roky, pak mě to nějak přešlo, jelikož jsem si uvědomila, že to byl všechno jen výplod mé fantazie. Jenomže pak jsem si zas nějak opět vzpomněla na to, co se dělo se sestrou odehrávalo se skoro to stejné, co předtím s mým otcem. Nějak jsem si vsugerovala strach z toho, že by mě sestra mohla opravdu vzrušovat, až jsem si to opravdu i myslela. Snažila jsem se svůj mozek nějak přesvědčit, že to tak není, ale trvalo mi to téměř asi 2 roky, než jsem se přes to dostala. Ale teď, jednoho dne jsem měla na hlídání svého synovce, jsou mu skoro 2 roky. Umývala jsem ho ve vaně a prostě mi do hlavy přišla nějaká myšlenka, když jsem mu umývala přirození, co když by mě to mohlo vzrušovat? Prostře jsem tomu dala nějaký sexuální podtext. Nicméně už jsem ho umývala několikrát předtím a starala se o něj, ale tohle se mi nikdy nestalo. A nějakým způsobem se mě to opět chytlo, pořád mi v hlavě lítalo jeho jméno a měla jsem strach, co když mě vzrušuje? Nebo obecně děti? A zase se stalo to stejné, začala jsem se bát na tolik, že jsem se asi sama přesvědčila o tom, že me opravdu vzrušuje. Snažila jsem se i na internetu vyhledat, jestli nejsem pedofil. Já v hloubi duše vím, že mě nevzrušuje ani moje sestra, ani můj otec a a ani děti, to prostě ne. Ale moje hlava si to nějak vsugerovává a přesvědčuje mě o opaku, až se pak opravdu cítím, jako by mě to vzrušovalo. Občas prostě jsou ty pocity tak silné, jakoby mě to opravdu vzrušovalo, ale já jsem nikdy předtím ani na děti nepomyslela, že bych s němi chtěla něco mít, nebo že by mě přitahovaly, to vůbec! Mám děti ráda, chci být i učitelka ve škole, ale nikdy jsem nepomyslela na děti v nějakém sexuálním kontextu, tedy až do teď.. a mám strach, jestli se mi třeba moje vnitřní já nesnaží něco říct. Nevím, jestli to, co jsem dělala v dětství, mě prostě teď na tolik neovlivnilo. Mimo to, jsem teď hodně ve stresu ze školy, tak si říkám, jestli to nemá i na moji psychiku. Hledám tady někoho, kdo třeba prožil něco podobného a dokázal by mi poradit nebo spíše hledám uklidění. DěkujiPříspěvek upraven 30.04.23 v 12:42
Je možné, že sis vzpomněla na něco, co Tvoje paměť před lety z dobrého důvodu vytěsnila. I z tohoto důvodu můžeš mít v hlavě zmatek. Zkusila bych to probrat s psycholožkou, klidně i anonymně, on-line. Bylo by dobré to nějak zpracovat a některé věci si ujasnit ![]()
@Unick píše:
Asi to všechno začalo v dětství. S nejlepším kamarádem jsme jako děti občas trošku experimentovali, hráli si „na doktory“ atd. To je snad normální. Jenomže pak se to nějak překlenulo a dělaly jsme tyto různé věci i s moji sestrou, dokonce pak teda i s bratrem. Moc dobře si uvědomuji, že je to incest, ale byli jsme prostě děti a v tu chvíli jsme si to prostě neuvědomovali a brali jsme to spíše jako experimentování a poznávání se. Tyto vzpomínky jsem asi nějak vytěsnila a až později jsem si je vybavila. Nejdříve teda to, co jsem dělala se svým kamarádem, ale přibližně třeba v 18 letech jsem si vybila i to, co se dělo se sestrou nebo bratrem. Snažila jsem se na to nějak nereagovat. Poté jsem si nějak vsugerovala, co když mě zneužil třeba i můj otec? Nevím, proč jsem na tu myšlenku narazila, ale nějak se mě to chytlo, až jsem se bála, že mě dokonce i můj otec vzrušuje a bála jsem se toho tak moc, že jsem měla i pocit, že mě opravdu vzrušuje. Tohle tedy trvalo asi 2 roky, pak mě to nějak přešlo, jelikož jsem si uvědomila, že to byl všechno jen výplod mé fantazie. Jenomže pak jsem si zas nějak opět vzpomněla na to, co se dělo se sestrou odehrávalo se skoro to stejné, co předtím s mým otcem. Nějak jsem si vsugerovala strach z toho, že by mě sestra mohla opravdu vzrušovat, až jsem si to opravdu i myslela. Snažila jsem se svůj mozek nějak přesvědčit, že to tak není, ale trvalo mi to téměř asi 2 roky, než jsem se přes to dostala. Ale teď, jednoho dne jsem měla na hlídání svého synovce, jsou mu skoro 2 roky. Umývala jsem ho ve vaně a prostě mi do hlavy přišla nějaká myšlenka, když jsem mu umývala přirození, co když by mě to mohlo vzrušovat? Prostře jsem tomu dala nějaký sexuální podtext. Nicméně už jsem ho umývala několikrát předtím a starala se o něj, ale tohle se mi nikdy nestalo. A nějakým způsobem se mě to opět chytlo, pořád mi v hlavě lítalo jeho jméno a měla jsem strach, co když mě vzrušuje? Nebo obecně děti? A zase se stalo to stejné, začala jsem se bát na tolik, že jsem se asi sama přesvědčila o tom, že me opravdu vzrušuje. Snažila jsem se i na internetu vyhledat, jestli nejsem pedofil. Já v hloubi duše vím, že mě nevzrušuje ani moje sestra, ani můj otec a a ani děti, to prostě ne. Ale moje hlava si to nějak vsugerovává a přesvědčuje mě o opaku, až se pak opravdu cítím, jako by mě to vzrušovalo. Občas prostě jsou ty pocity tak silné, jakoby mě to opravdu vzrušovalo, ale já jsem nikdy předtím ani na děti nepomyslela, že bych s němi chtěla něco mít, nebo že by mě přitahovaly, to vůbec! Mám děti ráda, chci být i učitelka ve škole, ale nikdy jsem nepomyslela na děti v nějakém sexuálním kontextu, tedy až do teď.. a mám strach, jestli se mi třeba moje vnitřní já nesnaží něco říct. Nevím, jestli to, co jsem dělala v dětství, mě prostě teď na tolik neovlivnilo. Mimo to, jsem teď hodně ve stresu ze školy, tak si říkám, jestli to nemá i na moji psychiku. Hledám tady někoho, kdo třeba prožil něco podobného a dokázal by mi poradit nebo spíše hledám uklidění. DěkujiPříspěvek upraven 30.04.23 v 12:42
Psycholog, psychiatr ![]()
@Unick píše:
Asi to všechno začalo v dětství. S nejlepším kamarádem jsme jako děti občas trošku experimentovali, hráli si „na doktory“ atd. To je snad normální. Jenomže pak se to nějak překlenulo a dělaly jsme tyto různé věci i s moji sestrou, dokonce pak teda i s bratrem. Moc dobře si uvědomuji, že je to incest, ale byli jsme prostě děti a v tu chvíli jsme si to prostě neuvědomovali a brali jsme to spíše jako experimentování a poznávání se. Tyto vzpomínky jsem asi nějak vytěsnila a až později jsem si je vybavila. Nejdříve teda to, co jsem dělala se svým kamarádem, ale přibližně třeba v 18 letech jsem si vybila i to, co se dělo se sestrou nebo bratrem. Snažila jsem se na to nějak nereagovat. Poté jsem si nějak vsugerovala, co když mě zneužil třeba i můj otec? Nevím, proč jsem na tu myšlenku narazila, ale nějak se mě to chytlo, až jsem se bála, že mě dokonce i můj otec vzrušuje a bála jsem se toho tak moc, že jsem měla i pocit, že mě opravdu vzrušuje. Tohle tedy trvalo asi 2 roky, pak mě to nějak přešlo, jelikož jsem si uvědomila, že to byl všechno jen výplod mé fantazie. Jenomže pak jsem si zas nějak opět vzpomněla na to, co se dělo se sestrou odehrávalo se skoro to stejné, co předtím s mým otcem. Nějak jsem si vsugerovala strach z toho, že by mě sestra mohla opravdu vzrušovat, až jsem si to opravdu i myslela. Snažila jsem se svůj mozek nějak přesvědčit, že to tak není, ale trvalo mi to téměř asi 2 roky, než jsem se přes to dostala. Ale teď, jednoho dne jsem měla na hlídání svého synovce, jsou mu skoro 2 roky. Umývala jsem ho ve vaně a prostě mi do hlavy přišla nějaká myšlenka, když jsem mu umývala přirození, co když by mě to mohlo vzrušovat? Prostře jsem tomu dala nějaký sexuální podtext. Nicméně už jsem ho umývala několikrát předtím a starala se o něj, ale tohle se mi nikdy nestalo. A nějakým způsobem se mě to opět chytlo, pořád mi v hlavě lítalo jeho jméno a měla jsem strach, co když mě vzrušuje? Nebo obecně děti? A zase se stalo to stejné, začala jsem se bát na tolik, že jsem se asi sama přesvědčila o tom, že me opravdu vzrušuje. Snažila jsem se i na internetu vyhledat, jestli nejsem pedofil. Já v hloubi duše vím, že mě nevzrušuje ani moje sestra, ani můj otec a a ani děti, to prostě ne. Ale moje hlava si to nějak vsugerovává a přesvědčuje mě o opaku, až se pak opravdu cítím, jako by mě to vzrušovalo. Občas prostě jsou ty pocity tak silné, jakoby mě to opravdu vzrušovalo, ale já jsem nikdy předtím ani na děti nepomyslela, že bych s němi chtěla něco mít, nebo že by mě přitahovaly, to vůbec! Mám děti ráda, chci být i učitelka ve škole, ale nikdy jsem nepomyslela na děti v nějakém sexuálním kontextu, tedy až do teď.. a mám strach, jestli se mi třeba moje vnitřní já nesnaží něco říct. Nevím, jestli to, co jsem dělala v dětství, mě prostě teď na tolik neovlivnilo. Mimo to, jsem teď hodně ve stresu ze školy, tak si říkám, jestli to nemá i na moji psychiku. Hledám tady někoho, kdo třeba prožil něco podobného a dokázal by mi poradit nebo spíše hledám uklidění. DěkujiPříspěvek upraven 30.04.23 v 12:42
Uklidnění najdeš sama v těžké fyzické práci, kterou si obstarej, jako brigádu při studiu.
Tady si myslím, že to bez odborné péče nepůjde. Tvé myšlenky nejsou normální. Začni to řešit.
@stock píše:
Uklidnění najdeš sama v těžké fyzické práci, kterou si obstarej, jako brigádu při studiu.
Ano, chvilkové uklidnění možná, ale do budoucna je to cesta do pekel, protože to, že to na chvíli dokáže potlačit jí k ničemu nepomůže. Ten problém nezmizí, jen vyčká na nějakou příležitost a v budoucnu vygraduje se vším všudy. Problémy psychického rázu je třeba řešit hned a efektivně, tzn. pomocí odborníka.
@Milly2 píše:
Ano, chvilkové uklidnění možná, ale do budoucna je to cesta do pekel, protože to, že to na chvíli dokáže potlačit jí k ničemu nepomůže. Ten problém nezmizí, jen vyčká na nějakou příležitost a v budoucnu vygraduje se vším všudy. Problémy psychického rázu je třeba řešit hned a efektivně, tzn. pomocí odborníka.
Víš určitě, že je to problem psychickeho razu?
@stock píše:
Víš určitě, že je to problem psychickeho razu?
Pokud je to, co píše pravda, tak určitě. Fyzického rázu to zřejmě nebude
A po psychické stránce se může jednat o cokoliv, konzultace s odborníkem je na místě. Psychika dokáže být dost zrádná a pokud se něco objeví je dobré to řešit zavčas.
@Milly2 píše:
Pokud je to, co píše pravda, tak určitě. Fyzického rázu to zřejmě nebudeA po psychické stránce se může jednat o cokoliv, konzultace s odborníkem je na místě. Psychika dokáže být dost zrádná a pokud se něco objeví je dobré to řešit zavčas.
Ano, pokud…