Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Žena v domácnosti - dítě s PAS
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.2.26 17:15
Bude ti manžel platit sociální, zdravotní a taky něco bokem na lepší důchod a tobě dávat peníze i na osobní věci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.26 17:17
@ka2ka píše: Více
no, to mě také hned napadlo - aby zakladatelce pak nechyběly roky do důchodu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.2.26 17:19
Ano, zaměstná mě u sebe (advokátní kancelář) a bude za mě platit jak sociální, tak zdravotní.
- Citovat
- Upravit
16.2.26 17:24
Pokud budeš mít zaplaceno, co je třeba na důchod. Tak máš výhodné podmínky. Horší je, jestli to na tebe nebude doma padat.
Pokud jsou dostatečné příjmy. Tak by mohlo být řešení, že si najdete paní na pomoc. Ať můžeš dál částečně pracovat a nebýt v uzavřeném kruhu. Sousedi u rodičů tak mají léta na výpomoc doma a u dětí Filipínku. Dřív ji střídala uč. MŠ v důchodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.2.26 17:36
Udělej si to podle sebe. Kdyby jsi se doma nudila tak můžeš aspoň někam na brigádu.
Já beru na syna PNP 27.000 Kč měsíčně a 900 Kč mobilitu. Manžel vydělá slušně, ale stejně chodím na poloviční úvazek do práce. Mě by to doma nebavilo 
- Citovat
- Upravit
16.2.26 18:00
Já doma jsem, ale ne kvůli vaření teda, ale kvůli terapiím atd. A deprese nemám, ale každej to asi snášíme jinak. Máte nějaký příspěvek na péči? Chodí do normální školky, zvládá to, co pak škola?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.2.26 18:12
Příspěvek nemáme. Synovi je 9 let. Chodí na ZŠ, nemá asistenta, celkem zvládá (i když teď máme ve zprávě, že po první hodině dost ztrácí pozornost). Učí se ale celkem dobře, měl samé jedničky. Patří k těm lehčím aspergerům bych řekla. Ovšem to jak je v pohodě ve škole, tak pak o to horší je to doma. Bohužel mě to stále nutí myslet na to, jaký byl před tím očkováním a jaký po něm (předtím to byl úžasný kluk, který byl prostě trochu svůj). Ovšem určitě nepatříme k lidem, kteří by museli neustále obrážet terapie. Po té dietě ale je více přítomný, má menší opoziční vzdor, méně tiků i ocd, takže nám dává velký smysl, i když je to náročné.
- Citovat
- Upravit
16.2.26 18:18
A možnost práce na HO by nešla? Pomohlo by ti to, kdyby ti to nabídli?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.26 18:19
V první řadě by ústupky měly být z obou stran. Proč jen od tebe? Manžel ví, že jsi měla deprese a přesto tě pro svoje pohodlí do toho chce hodit znovu? Ani smykem. Ať zaplatí hospodyni a sám se víc věnuje dětem. Pak zvládnete všechno, i tvůj púlúvazek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.26 18:24
Hele, nejdůležitější pririorita by jsi pro sebe mela být ty. Kdyz budeš v pohodě ty, budou v pohodě i kluci. Souhlasím s @Janli, nedělej ústupek jen ty. Ja bych doma běháním okolo deti a vařením, uklízením shnila a vyhořela velmi brzy. A to jsem byla na rodičáku 7 let a byla jsem spokojena a užila si ho. Ale zena v domácnosti s výhledem, jaký máš ty, rozhodně ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.2.26 18:24
@izabe Oni mě potřebují v kanceláři i na papírovou práci a hlavně proto, ať se vše naučím. HO máme v pátek nebo při nemoci, ale určitě by jim nepomohlo, kdybych byla stále doma. Možná kdybych byla dlouholetý zaměstnanec, tak by se šlo lépe dollmluvit, ale ne když jsem tam půl roku.
- Citovat
- Upravit
16.2.26 18:26
Jo aha, ja myslela, že i ten mladší má nějaký problém. Tak pokud ten starší dokáže fungovat bez nějakého omezení, tak to tak hrozné není, ne? Vařit asi chápu, i když sama tomu moc nevěřím, ale pokud máš pocit, že to dělá změny. To samé asi očkování 
ale to je v tuhle chvíli nepodstatné, minulost nezměníš. Ale otázka jak to citíš ty, co je pro vás jako rodinu a pro tebe důležité.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.26 18:27
No hlavně mysli na to, že se vaše manželství taky může rozpadnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.26 18:36
@Anonymní píše: Více
Aspergerův syndrom jako důsledek očkování vzniknout nemůže. Je vrozený. Takže být tebou se vykašlu na to, že na to budu neustále myslet, protože tě to odvádí od myšlenek na to, co je podstatné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Dobrý den. Mám 2 syny - jednomu je 9 let a druhému 4 roky. V září jsem nastoupila po rodičovské do práce jako administrativní výpomoc do účetní firmy s tím, že se postupně mohu vypracovat na účetní. Práce mě celkem baví, je na poloviční úvazek. Je to malá firma, lidi jsou tam všichni celkem fajn. Na rodičovské jsem trpěla depresí (stále beru antidepresiva, ale pouze nízkou dávku a spíše na spaní, protože jsem trpěla nespavostí) a to z důvodu, že druhý syn se nenarodil úplně zdravý (má nějaký nespecifický problém v krční páteři a nikdo nám v podstatě nedokáže říct, kde je problém, naopak všem přijde zdravý) a do tohi druhý syn v 5 letech po očkování prošel regresem (od té doby má tiky, změnu chování, velkou emoční labilitu a opravdu od té doby je každý den s ním velký boj. V 5 letech mu byl také diagnostikován aspergerův syndrom). Situace s ním poslední dobou byla už tak neúnosná, že jsme vyhledali funčního lékaře a na jeho doporučení jsme zavedli bezmléčnou a bezlepkovou dietu a také dietu bez průmyslově zpracovaných potravin. Od té doby si všímáme opravdu změn k lepšímu a doma je to zase trochu k žití. Bohužel tato strava je velmi náročná na čas - už to prostě není tak že člověk koupí k svačině rohlík, jogurt atd., ale musí vše připravovat doma (péct bezlepkové pečivo, pomazánky atd. a hlavně mít také vůbec čas zkoušet různé recepty, protože syn je jako většina dětí s poruchou autistického spektra restriktivní jedlík a noc mu toho nechutná. A to, co mu chutná jeden den, tak mu pak přestane druhý den opět chutnat). I když mám tedy práci na poloviční úvazek, tak s dojížděním i vyzvednutím dětí, nákup atd. se domu dostaneme kolikrát ve 4 hodiny a od té doby v podstatě trávím čas u plotny. Zvykla jsem si na to, ale samozřejmě ten čas pak nemohu věnovat tolik dětem. Manžel mi navíc od nového roku dennodeně opakuje, že bych měla odejít z práce, abych se mohla víc soustředit na domácnost, vaření pro syna. Že on nás uživí a že ví, že by měl také doma větší pohodu a je to svým způsobem od něj sobecký. Že bych mu mohla vypomáhat s něčím v práci a nít víc času na děti. Vypomáhat mu ale znamená mu 1× týdně vystavit fakturu a 1× ta 3 měsíce mu podat kontrolní hlášení k dph. Na jednu stranu si říkám, že bychom sjutečně měli větší pohodu a měli bychom i čas připravovat synovi do školy obědy, protože tam stále dietu nemá a tudíž to není 100%. Na druhou stranu se bojím, že doma shniju, že se zase budu utápět v depresích a prostě mě to doma nebude bavit. Pak si zase řeknu, že děti jsou pro mě samozřejmě nejdůležitější a priorita by měla být synovo zdraví. Ovšem pak si představím, jak řeknu po 6 měsících v práci, že končím a jak na mě budou všichni naštvaní (vím že tohle není argument a člověk by měl myslet hlavně sám na sebe). Prostě pere se to ve mě a ráda bych si vyslechla Vaše názory. Děkuji.