Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Žít s někým, kdo vás nemiluje?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.8.12 15:17
Já bych ještě neházela flintu do žita. Píšeš, že problémy jsou až od loňska. Jistě by pomohlo společně to rozebrat a vyříkat si, co Vás trápí a najít řešení. Možná bych i zvážila návštěvu poradny 
Věřím, že jsi ze všeho vyčerpaná, zkus to vzít do svých rukou a věřím, že brzy zase budete „tým“, jako kdysi. Podle mě nic není ztracené 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 15:17
Ahojky, mas to ted hodne tezke ale za takovych okolnosti bych nezustavala. Jestlize jsi se pokousela to spravit a mas pocit ze si do zachrany vztahu dala maximum tak uz to asi vazne cenu nema. Promluv s nim o tom ze chces aby se s nim syn vidal, ze je to jeho tata ale ze ty kvuli tomu v zahranici nezustanes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 15:18
Nepises, co ty citis k nemu. Proc s nim zustavas? Je nejaka sance na zlepseni? Nejak nedokazu posoudit z tech par radku, jestli ma smysl se jeste snazit, nebo to vzdat a odejit. Potom bych se na otce ditete neohlizela, odesla bych do CR.
Preju hodne stesti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 15:21
Jinak jak psala Katrinka tak je to mozne ze se to jeste treba spravi.To uz fakt zalezi no. Musis mu treba i rict co te trapi a podnikejte treba nejake vylety.On nebude u televize, budete mit nova temata o kterych se budete bavit a treba se zase sblizite. Jinak co se tyce toho sexu, kup si nejake pradelko a bude to dobry.To vzdycky zabira.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 15:22
Ahoj, pochopila jsem, ze jste oba z Cech. Na jak dlouho jste planovali byt v zahranici?
Ja ted taky bydlim v zahranici a sama za sebe bych se vratila do CR. Ale nevim, jak v tve situaci, my problemy nemame a oba nas to tahne domu, takze tohle bereme jako prechodnou zkusenost. V lednu cekame dalsiho mrnouska a ja se vracim porodit do Cech kvuli zazemi, manzel to sam navrhl a bude jezdit za nami, po porodu si vezme dlouhou dovolenou a budeme v CR. Proste to citime tak, ze chceme jit do „bezpeci“ a znameho prostredi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.12 15:27
Jsem v podobné situaci v ČR, tedy žiji s otcem dítěte, ale zřejmě už mě nemiluje a je chladný. Co pro Tebe bude lepší nevím, já bych se asi vrátila zpátky, každopádně vím jistě, že SAMO se to nevyřeší zcela jistě. U nás to trvá už skoro 2 roky a až posledních pár dní vidím náznaky zlepšování, ale dá se říct, že na tom usilovně pracuji, aby si mě začal vážit, abych mu přišla vzácnější, aby trochu ocenil, že vychovávám jeho dítě, abych mu zase připadala atraktivní a aby trávil čas s malou a vůbec abychom byli spolu jako rodina. Nemám stanoveno, do kdy bych čekala na to, až se „probere“, nevím ani co přesně bylo příčinou (částečně možná krize středního věku), ale řekla jsem si, že by to ještě stálo za to, být normální rodina a nestalo se nic, kvůli čemu bych si ho přestala vážit nebo že bychom se nějak brutálně pohádali nebo něco takového, z čeho už by nebyla cesta zpět. Pokud se ale náš partnerský život do starých kolejí nevrátí, do nekonečně čekat nebudu.
Že bydlíte mimo ČR je určitě komplikace, možná bys mohla nadhodit, že se sem vrátíš třeba jen dočasně, aby měl naději a motivaci se snažit.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.12 15:29
Holky, já mu přece všechno říkala už 1000×, nejsem tak hloupá, abych si myslela, že chlapovi něco dojde samo, ale prostě on se totálně uzavřel do sebe a nic ho nezajímá, nikam se mu nechce, a když už něco podnikneme, jako piknik apod, tak je to stejně prostě divné, a odtažité, divadýlko pro malého, tak akorát. Poradnu odmítá, cizím lidem se svěřovat nebude. 
Co cítím já k němu ani nevím, jsem už úplně otupělá. Samozřejmě, že není lehké pro mě zahodit 10 společných let, ale nechci už ztrácet čas s něčím, co asi nemá cenu. Je to tak těžké, asi jsem se spíš chtěla vypovídat, než poradit, ale myslím, že teď už je na něm, aby mi ještě dokázal, zda-li o mě opravdu stojí a něco s tím udělal…já udělala opravdu maximum, a na oplátku nic.
- Citovat
- Upravit
24.8.12 15:30
Ahoj, sama sis odpověděla. Vrať se zpátky a pusť ho k vodě..-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 15:35
A jaký má postoj manžel? Ví, že se ho chystáš opustit? Může ho to nakoupnout „zpátky“, až zjistí, že to myslíš vážně. Nemáš možnost odejet na čas pryč, aby si uvědomil, co může ztratit? Chlapům docvakává až už skoro hoří.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 15:37
@Anonymní píše:
Holky, já mu přece všechno říkala už 1000×, nejsem tak hloupá, abych si myslela, že chlapovi něco dojde samo, ale prostě on se totálně uzavřel do sebe a nic ho nezajímá, nikam se mu nechce, a když už něco podnikneme, jako piknik apod, tak je to stejně prostě divné, a odtažité, divadýlko pro malého, tak akorát. Poradnu odmítá, cizím lidem se svěřovat nebude.
Já si myslím, že tahle situace je stejně těžká jak doma, tak „venku“. Rozejít se, nebo ne. A myslím si, že svým způsobem nastartovaná jsi. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 15:47
@Anonymní píše:
Holky, já mu přece všechno říkala už 1000×, nejsem tak hloupá, abych si myslela, že chlapovi něco dojde samo, ale prostě on se totálně uzavřel do sebe a nic ho nezajímá, nikam se mu nechce, a když už něco podnikneme, jako piknik apod, tak je to stejně prostě divné, a odtažité, divadýlko pro malého, tak akorát. Poradnu odmítá, cizím lidem se svěřovat nebude.
Ja bych taky rekla, ze uz nastartovana jsi. Jinak ja bych se nekdy vratila z fleku domu hned, i kdyz tady mam oporu v manzelovi. Ona ta opora taky prijde az v sest vecer. 
Chapu te, ze ti normalni fungovani ve vztahu chybi. Takhle v osamneni to musi mnohem vic vyniknout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 15:48
A odjet do ČR aspoň na čas? třebo si ty i on ujasníte, co chcete…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 16:00
Sedla bych si s ním (nebo mu to klidně i napsala, pokud už ani není ochotný naslouchat), řekla mu, co od vztahu očekávám, jaké změny chci, aby přišly z jeho strany (měla bych to sepsané ve dvou kopiích, pro každého jednu, může si to vzít a v klidu si to někde bokem promyslet) a stanovila nějaké datum, dala mu třeba dva měsíce, aby se vzpamatoval, že potom odjedu a uvidíme, co dál. Ty dejme tomu dva měsíce bych se snažila, abych se chovala jako když jsme byli parťáci, aby se mohl „chytit“. Pokud té šance nevyužije, uvidíš, co s vámi udělá odluka. Třeba pochopí hned, možná až poté, co už budete pryč. A taky bys měla počítat s možností, že nakonec bude rád, že jste od sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.12 16:36
Tak manžel se k tomu momentálně staví tak, že kope kolem sebe, nechce se na ničem domluvit a víceméně mě nenávidí za to, že mu chci odvézt syna. O mě asi až tak nejde. Jinak odluku už jsme zkoušeli, byla jsem doma v ČR celý duben a pak i 7 týdnů teď v létě. Za celou dobu jsem jedinkrát neslyšela, že mu chybím…akorát, že se mu stýská po synovi. Žádná hezká SMS, nic. Mluvili jsme spolu sice denně, ale na bázi, jak se máš, co v práci, co dítě atd…kámoši no. Vrátila jsem se začátkem srpna a vše se vrátilo do starých kolejí. Výhrůžky a ultimáta na něj neplatí, akorát se ještě více sekne. Momentálně opravdu jiné východisko nevidím, než se rozejít…a doufat, že až mě doopravdy ztratí, že mu to celé dojde. Obávám se ale, jestli už nebude pozdě. Každopádně jsem ráda, že víceméně pro mě máte pochopení a neodsuzujete mě za to, že chci vzít dítěti tátu, protože tak to opravdu není.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, chtěla bych se vám svěřit se svou současnou situací. Jsem vdaná a máme dvouletého syna. Žijeme v zahraničí. S manželem jsme spolu 10 let, ale bohužel nám to poslední rok vůbec neklape. Nechci zacházet do detailů, je to příliš obsáhlé…musela bych tady napsat hotový román. Problém je v tom, že můj manžel se ke mě chová velmi chladně, nespali jsme spolu už 3/4 roku, je to všechno důsledek věcí, které se odehrály loni. Není v tom nikdo jiný ani z mé, ani z jeho strany, jde o finance a on se s tím neumí vyrovnat. Žijeme vedle sebe a jediný důvod, proč spolu ještě jsme, je náš syn. Víme to oba, ale on to nepřizná. Strašně mi chybí ten kontakt, lidské teplo, náruč, pochopení…a je to čím dál horší. Když je doma, tak spí, nebo kouká na TV, jinak chodí do práce. Jsem psychicky vyčerpaná, snažila jsem se strašně dlouho, aby to bylo zase fajn, ale z jeho strany jsem se setkala jenom s nezájmem a jediné co mi řekl, že se to vyřeší samo, ať furt nejsem tak hysterická. Je mi to líto, ale už nemám sílu s ním dál žít. Táhne mě ke dnu a já jsem nešťastná. Navíc tady nikoho nemáme a já jsem na vše sama. Nikdy mi to nevadilo, dokud jsme byli tým a měli jeden druhého, ale teď už prostě nemám důvod tady dále zůstávat. Chci se vrátit domů, mám kam, ale je problém, že jsme oba z jiného města, navíc nevím, jestli on se vůbec do ČR vrátit chce. Teď mi samozřejmě vyčítá, že mu to nemůžu udělat, protože chce našeho syna vídat, což chápu, má ho velmi rád, ale já se nemůžu obětovat a žít dál s člověkem, který mě nemiluje, jen kvůli dítěte. Myslete si, že jsem sobec, ale já neuznávám názor, že by spolu lidé měli být kvůli dětem. Zajímá mě, co byste na mém místě dělaly vy? Dokázaly byste zůstat, nebo byste se zachovaly stejně a vrátily se tam, kde máte zázemí? Manželovi samozřejmě vůbec nebráním syna vídat, ale ať si to zařídí jak chce. P. S. Zde zůstat sama s dítětem nemůžu, finančně bychom to neměli šanci zvládnout. Děkuji za příspěvky.