Život bez perspektivy
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Ještě dodám, že to není hloupý nebo neschopný trouba. Byl to moc fajn chlap i když kritický a stále do mne ryjící. Ale ty hádky a kritika jsou opravdu každodenní. S ňoumou nebo člověkem, který říká co 5 minut něco jiného bych nevydržela žít ani 7 dní.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
No jo, stárne a dědkovatí. Asi začíná být protivnej.
Radu nemám, jen si myslím, že jsi mladá na to rezignovat a žít se
starým dědkem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já bych s takovým chlapem dál nezůstávala.. jsi mladá na to se trápit vedle někoho kdo tě jak sama píšeš odpuzuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Z příspěvku mám pocit, že se vůbec nemáš ráda a nevážíš si sama sebe. Být tebou, začala bych nejdřív pracovat na tomto, např. chodit na psychoterapii. A v návaznosti na toto pak začít řešit partnerský vztah. Dokud se nedáš psychicky dohromady, tak se tvůj život nezlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Potřebuješ se primárně vyrovat se svými traumaty a najít sílo odejít z toho patologického vztahu ve kterém jsi.
Jsi někde v psychoterapii? A celkem bych se vsadila, že ti dost pomůžou i antidepresiva- jak jsi na tom s psychiatrickou péčí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Je ve vztahu přijatelné, aby vás denně někdo hodnotil co děláte patrně, jak se blbě tvářilte, chováte? Ano jsem tak trochu těle a občas řeknu blbinu, ale nevím no. Manžel mi tvrdil třeba, že si mě chce vzít a pak mi přiznal, že nechtěl, že si mě vzal jen proto, že mi to slíbil a že se za mé chování někdy stydí když řeknu třeba nějakou technickou blbost co si myslím.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Ou píše:
Potřebuješ se primárně vyrovat se svými traumaty a najít sílo odejít z toho patologického vztahu ve kterém jsi.Jsi někde v psychoterapii? A celkem bych se vsadila, že ti dost pomůžou i antidepresiva- jak jsi na tom s psychiatrickou péčí?
Myslíte, že jsem případ pro psychiatra?
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Jestli tě to trochu uklidni mám to stejně.
Přítel starší (ještě o pár let víc), ale upřímne si memyslim že je
to tolik o věku. Začla jsem si s ním a dítě so pořídila z velké
lásky po mnoha letech soužití. Neponižuje mě jako tvůj, nicméně jinak je
to stejné. Nespim s ním, neb na sebe začal kašlat. Jsem s ním ze stejnych
důvodů jako ty se svým. Prozatím v tom plánuji setrvat kvůli dítěti.
Navíc tak nějak nevěřím v pohádky a nemyslím si, že zrovna já potkám
prince na celý život. Předpokládám že za pár let života s novým
chlapem by to dopadlo stejně. V celoživotní lásky moc nevěřím. Takže
zatim volim radsi tuto cestu, hlavně kvuli diteti.
Každopádně to ponižováni by mi vadilo. poradna by neprošla?
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Z manžela jsi vysála, co se dalo, už v něm toho moc není a je čas jít o dům dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
No, neznám tvůj život a tvoje traumata. Nicméně, s tímhle musí
počítat snad každá, co jde do vztahu s výrazně starším mužem. 
ono když je holce 20 a chlap má 37, tak je to
fajn. Ale o 20 let je holka pořád mladá kočka a chlap otrávený
děda. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Ahoj, je mi 36 a pocházím z rodiny kde bylo vůči mně hodně psychického násilí a celkově se vše střídalo nahoru a dolů.Hodně mě to poznamenalo a dopředu jsem počítala s tím, že nebudu naivní, že každému muži jde jen o sex. Partnery jsem měla velmi zvláštní a to buď starší nebo ty kteří mi brzy lezli krkem
ať už závislostí na mě nebo snahou mě omezovat a kontrolovat. Nyní žiju s partnerem tedy manželem již přes 10 let a mám malé dítko. Kdysi jsem ho milovala, ale pro něj jsem nikdy nebyla rovnocenná prý čekal až dospěju. To že mu nejsem rovná mi předhazuje stále. Manžel je o necelých 17 let starší a moc již o sebe nedbá.
Vlastně jsem s ním zůstala ze strachu, že zůstanu sama, bezdětná, že o mě žádný fajn muž nebude mít zájem, že nikoho prostě nenajdu. Proto jsem si s ním pořídila i dítko. Měla jsem obavu, že skončím sama ve spolubydlení bez přátel se špatnou prací a bez šance na hezký život nebo jako bezdomovec či s někým kdo mne bude třeba vydírat. Mám manžela ráda to ano, milovala jsem ho, ale nepřitahuje mě spíš fyzicky odpuzuje, nespím s ním a denně se hádáme opravdu denně a kůli blbostem. Kdo co řekl, neřekl, špatně pochopil, špatně se zachoval, manžel mě stále kritizuje.
Manžel mi říká, že jsem vadná a těžce poškozená z rodiny, chovám se hrozně, jsem bordelář, že by se mnou nikdy nebyl kdyby věděl jaká jsem, že kůli mně žije hrozně a nedaří se mu v práci, protože ho táhnu ke dnu, že vše ničím a nepodporuji jo. Jindy mi zas řekne, že jsem schopná a hezká, ale poškozená.
Je to k žití? Ano občas je mi s ním i hezky, ale občas zase dost nehezky. Vlastně se bojím odejít, že pak už zůstanu sama a nikoho fajn na život nenajdu a budu litovat, že jsem ho opustila. Že se o sebe s prckem nezvládnu postarat, že mi bude smutno a nebudu mít nikoho kdo by mne aspoň někdy podpořil, komu se mohu svěřit, kdo si na mě udělá vždy čas.
O rodinu se opřít nemůžu tam bych kůli občasným psychostavům mámy zešílela úplně, je to milý, hodný člověk a psychotyran v jednom. Mám manžela ráda, ale už s ním ani nedokážu spát, nepřitahuje mě, je to takový kamarád u kterého mám jistotu pomoci když je mi zle, ale nemiluju ho a koukám po jiných mužích.
Asi je to celé ubohé, ale potřebovala jsem se aspoň vypsat. Žijete někdo s někým z podobných důvodů? Asi jsem opravdu ubožák. Jinak jsem prý hezká, ale k čemu mi to je netuším no. Mít ráda a jistotu, ale nemilovat a věčně se hádat s tím, že bude manžel pořád starší a starší a protivnější a protivnější, tlustší a kritičtější mně děsí.
jestli s ním budeš žít dál, tak tě bude i dál ušlapávat a sebevědomí nikdy nenajdeš. A ten život bude stát za prd dál. Ničí tě, kopanců jsi od života dostala dost, zasloužíš si něco lepšího.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Myslíte, že jsem případ pro psychiatra?
Všichni jsme případ pro psychiatra, když potřebujeme pomoct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nepsala už jsi tu jednou, že se nechce mýt a leze do postele v oblečení?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@boball píše:
Nepsala už jsi tu jednou, že se nechce mýt a leze do postele v oblečení?
Ne ne, to musel být někdo jiný.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Krok za lepším životem
- Práce smyslem života?
- 10 let vztahu, rozchod a konec života?
- Jak psychicky zvládnout život v době kovidové?
- Změnil se váš život po skupinovém sexu
- Rovnátka do konce života?
- Nudná práce, nudný život
- Skromný život. Jak se vám žije?
Ahoj, je mi 36 a pocházím z rodiny kde bylo vůči mně hodně psychického násilí a celkově se vše střídalo nahoru a dolů.
Hodně mě to poznamenalo a dopředu jsem počítala s tím, že nebudu naivní, že každému muži jde jen o sex. Partnery jsem měla velmi zvláštní a to buď starší nebo ty kteří mi brzy lezli krkem
ať už závislostí na mě nebo snahou mě
omezovat a kontrolovat. Nyní žiju s partnerem tedy manželem již přes
10 let a mám malé dítko. Kdysi jsem ho milovala, ale pro něj jsem nikdy
nebyla rovnocenná prý čekal až dospěju. To že mu nejsem rovná mi
předhazuje stále. Manžel je o necelých 17 let starší a moc již
o sebe nedbá.
Vlastně jsem s ním zůstala ze strachu, že zůstanu sama, bezdětná, že o mě žádný fajn muž nebude mít zájem, že nikoho prostě nenajdu. Proto jsem si s ním pořídila i dítko. Měla jsem obavu, že skončím sama ve spolubydlení bez přátel se špatnou prací a bez šance na hezký život nebo jako bezdomovec či s někým kdo mne bude třeba vydírat. Mám manžela ráda to ano, milovala jsem ho, ale nepřitahuje mě spíš fyzicky odpuzuje, nespím s ním a denně se hádáme opravdu denně a kůli blbostem. Kdo co řekl, neřekl, špatně pochopil, špatně se zachoval, manžel mě stále kritizuje.
Manžel mi říká, že jsem vadná a těžce poškozená z rodiny, chovám se hrozně, jsem bordelář, že by se mnou nikdy nebyl kdyby věděl jaká jsem, že kůli mně žije hrozně a nedaří se mu v práci, protože ho táhnu ke dnu, že vše ničím a nepodporuji jo. Jindy mi zas řekne, že jsem schopná a hezká, ale poškozená.
Je to k žití? Ano občas je mi s ním i hezky, ale občas zase dost nehezky. Vlastně se bojím odejít, že pak už zůstanu sama a nikoho fajn na život nenajdu a budu litovat, že jsem ho opustila. Že se o sebe s prckem nezvládnu postarat, že mi bude smutno a nebudu mít nikoho kdo by mne aspoň někdy podpořil, komu se mohu svěřit, kdo si na mě udělá vždy čas.
O rodinu se opřít nemůžu tam bych kůli občasným psychostavům mámy zešílela úplně, je to milý, hodný člověk a psychotyran v jednom. Mám manžela ráda, ale už s ním ani nedokážu spát, nepřitahuje mě, je to takový kamarád u kterého mám jistotu pomoci když je mi zle, ale nemiluju ho a koukám po jiných mužích.
Asi je to celé ubohé, ale potřebovala jsem se aspoň vypsat. Žijete někdo s někým z podobných důvodů? Asi jsem opravdu ubožák. Jinak jsem prý hezká, ale k čemu mi to je netuším no. Mít ráda a jistotu, ale nemilovat a věčně se hádat s tím, že bude manžel pořád starší a starší a protivnější a protivnější, tlustší a kritičtější mně děsí.