Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdá se, že máš trochu depresi a je toho na tebe dost. Z problémy po sexu bych si skočila doktorovi, jestli nemáš nějaký skrytý zánět. Problémy s partnerem bych začala asi řešit u sebe, až budeš v pohodě, tak uvidíš, jestli to je s ním fakt hodně mizerné a nebo ne.
S pychikou mohu pomoci, když tak napiš SZ(viz můj podpis) ![]()
Jsi normálně přetažená.
Ja jsem na tom úplně stejně, ale jak z toho ven nevím.
Mám strach že už to dlouho nevydržím a zhroutím se.
Je zakladatelko, já mám pocit, že píšeš o nás když jsem měla první dítko
Bylo to přesně jak popisuješ jen povinnosti které jsem tak tak stíhala, kámošky se stejným zájmem-dítětem žádné a doma jsem koukala na manžela který každou volnou chvilku čuměl do monitoru, já uštvaná jak mrcha dítě za krkem a on v pohodičce v křesle. No, slušně jsem ho chvílema nesnášela. To odcizení přišlo taky (ale si myslím, že takováto malinko ponorka je v každém vztahu)
Nevím co bych Ti poradila, sama jsem si poradit nedokázala a musela jsem ty cca 3-4 roky přežít-chlap malinko dospěl a začal se malinko zajímat(bylo mu tenkrát 25, teď je mu 35 a sám uznal, že byl nevyzrálej ňouma), malá bude za čas malinko samostatnější, takže začneš zvládat malinko víc a možná najdeš chvilenku i jen pro sebe. A srovná se i ta ponorka, jen to čekání na nejistej konec je o nervy.
![]()
Osobní zkušenost zatím nemám - teprve mě to čeká. Ale co tak poslouchám od zkušených matek, tak je to celkem běžné. I to odcizení. Dvojnásob to platí, když nastoupíš do práce. V podstě se ti otočil o 180°. A teď můj názor. S těma problémama při milování bych zkusila gyndu. Podle toho jak to píšeš ti partner moc nepomáhá že?? Jestli tomu tak je, ani se ti nedivím. Já osobně si nedovedu představit, že bych měla mít v podstatě všechno na starosti - tedy zaměstnání, domácnost, dítě a ještě manžel. Nechtěla bych se tvého partnera nějak dotnout, ale připadá že je to sobec. Chce po tobě sex a myslí si že si vymýšlíš když odmítneš??? Sedět jen u PC??? Zkusila bych si sním rázně ale přátelsky promluvit. Měl by pochopit, že ty teď nemáš moc příjemné období a on ti svým chováním to období zrovna 2× neulehčuje spíše naopak.
Děkuji všem za pochopení, já jsem do práce i chtěla, vypadnout, trochu se odreagovat, a nechodím pořád, dělám jen ranní a někdy jdu třeba jen 3 dny jindy celý týden. jsme spolu 4 roky, příteli je 24 tak snad časem vyzraje.ale samozřejmě vidím chyby i na sobě. chtěla bych zkusit poradce pro partnery ale přítel odmítá. Ani nevíte jak se mi ulevilo když jsem to konečně mohla alespoň někomu,,říct".No budu doufat že se to srovná, a budeme všichni šťastní. ![]()
A miminko bylo plánované? Možná, že ti chybí ta svoboda, čas jen sama pro sebe, že chybí čas vám oběma pro sebe,., Nemáte hlídání, že byste si vyrazili spolu? My to tak také měli u prvního dítka. Manžel chodil do práce, já doma s dcerkou a myslel si, že přijde z práce, sedne k PC a celá domácnost je na mně. Když nepomáhaly domluvy, tak jsem párkrát udělala dost dusno, když už jsem prostě nemohla. Malou jsem v noci kojila, ráno k ní vstávala každý den, večer když se budila jsem k ní chodila též já. Manžel si spal do 8mi hodin, apk do práce, tam si zašel do fitka, večer přišel, sedl k PC, někdy šel běhat. Jo a venčil teda ráno a večer pejska a s tím nosil koš do popelnice. Padala jsem na hubu. Takže jsem mu párkrát o víkendu napsala seznam co je třeba udělat, umýt koupelnu wc, vytřít, vysát, utřít prachy, uvařit, vyprat, pověsit prádlo, nakoupit a když mu zbyde čas, tak vyžehlit. Dala jsem mu malou a na půl dne vypadla, šla do kina, courala se po obchodech. No, nervy z malé jsem měla, ale věděla jsem, že jí vědomě neublíží a malou pláč nezabije. Furt lepší když jednou půl dne bude uplakaná s tátou než abych já na ní nervozně řvala. No, na pár měsíců to trochu pomohlo a když začal polevovat, opět jsem udělala to co jsem psala. Ted už se srovnal, dozrál, dospěl, ikdyž občas je někdy na zabití, no ale to já taky. K dětem se střídáme, psa nevenčí jelikož jsme v baráčku, takže dělá kuchyn na střídačku, uklízí hračky a jednou za den vytře, protože mladší prcek leze. Nemáme na sebe tolik času, jsme oba unavení, ale když děti spí, povídáme si nebo si pustíme film, k tomu si dáme třebas sushi a je nám hezky. Neboj, chce to si s přítelem promluvit. Jdi na něj po dobrým, jestli ho něco netrápí, něco mu nevadí a tak. Řekla bych mu, že jsi prostě na milování hrozně unavená a že si zajdeš na gyndu zda nemáš zánět nebo tak. Udělej psí oči. Jestli tě miluje, tak neodolá ![]()
@Anonymní píše:
Děkuji všem za pochopení, já jsem do práce i chtěla, vypadnout, trochu se odreagovat, a nechodím pořád, dělám jen ranní a někdy jdu třeba jen 3 dny jindy celý týden. jsme spolu 4 roky, příteli je 24 tak snad časem vyzraje.ale samozřejmě vidím chyby i na sobě. chtěla bych zkusit poradce pro partnery ale přítel odmítá. Ani nevíte jak se mi ulevilo když jsem to konečně mohla alespoň někomu,,říct".No budu doufat že se to srovná, a budeme všichni šťastní.
Tak bezchybní nejsme nikdo. I já mám chyby. Ale jsou chvíle kdy nekomu z nás dvou není zrovna nejlíp a právě proto je tady ten druhý. Aby pochopil, že parnerovi není dobře, zajímal se proč a společnými silami problém odstranili. Problém je v tom že chlapi jsou ve směs sobci, kteří myslí jen na sebe. Já jsem unavený tak mě teď nech odpočívat a nic po mě nechtěj; já na to mám teď chuť a basta atd. Ale žena není unavená??? Souhlasím s názorem @Caty, už jsem měla tu čest ho párkrát použít v praxi - úžasně funguje (tedy alespoň u mě). Prostě jsem začala být trochu sobec. A věřím že se mi to bude hodit i do budoucna.
Ahojky, jsi prostě utahaná a zničená. Já šla do práce jak měla 1 dcera 1rok a bylo to teda něco. Neskutečný kolotoč a manžel od rána do noci v práci.
Občas večer jsem myslela, že další den už nepřežiju a na Eli jsem taky kolikrát náladu neměla a spíš se nutila do hraní.
Naprosto tě chápu jak se cítíš.
A teď pozitivum - za pás měsíců jsem si zvykla na kolotoč prací, nový režim, nebyla jsem tak unavená a bylo dobře.
Ahoj snad nebude vadit, že oživím diskuzi…máme doma 2 kluky(3 a 4roky),začla jsem už zase chodit do práce, přítel si našel novou práci, pracuje v cizině měsíčně mi vozí domů 1000E já mám 2 práce jedna je přes den jen na částečný úvazek, kluky nám nevzaly do školky, tam vidělám tak cca kolem 7tis. pak mám druhou práci a tam dělám v noci jen výpomoc a to nosim domů také 7tis. takže peněz se zdá, že je dost…ale není, dnes sem si chtěla koupit zimní boty a až jsem se v krámu rozbrečela, když mu mužskej řekl:„A co budem žrát do výplaty, hlavně že ty budeš mít boty!“ Já pomáham mojí mamině, dávam jí měsíčně 2200,– na exekuci po mém „otci“ pak nakoupím jídlo, zaplatim dětem stavební spoření, internet+televizy, úrazovku a zbydou mi 2tis.
on si v klidu zaplatí hypotéku, nájem, plyn, elektriku a nakoupí si tabák(1 balení na 3dny 250,–) a rybařské potřeby a permici do fitka, dá peníze své mámě, která si pro něj brala půjčku před tím než jsme spolu začli a je vysmátý a nedá mi už ani floka…
je mi strašně trapně, proto ta anonimita, nemůžu si koupit ani ponožky a podprsenky, ze kterých mi lezou kostice a jsou mi velké, ty mi mamina zašívá a přešívá
…já jsem se nikdy špatně neměla, dokonce když odešel na 3měsíce měla jsem se s dětmi jako prasátko v žitě…za to teď si připadam jak špína…nemůžu si nic koupit na nic mi nepřidá jen mi řekne, že on vše platí, tak ať jsem sticha…není den, aby mě nenazval idiotem a nebo debilem…dětska to už po něm začínají opakovat a kolikrát už na mě takhle volali…
taky jsem podle něj děvka, nedávno jsme šlil kopit k turkům kebab a že umim dobře německy a anglicky, tak jsem si s nima pokecala a zasmála, tak jsem si pak poslechla jak jsme ho pomlouvali a smáli se mu, na to i navazuje to že jsem unavená z práce a pak s ním i za to jak se ke mě chová nechci spát a pak poslouchám, no jo černej tureckej pták je lepší a podobné kecy…nechci už takhle žít, jeho máma ho za to i zmlátila, že se ke mě nebude chovat jako jeho táta k ní, ale vydrží to 2dny a je to zpět…nemam byt, nemam na to ani abych ho platila, moje máma má malinkej a ten má ještě v exekuci, kvůli mému „otci“ a já mám kvůli němu taky už určitě exekucí na krku až, až a to soudím jen podle toho, že jsem si chtěla zařídit paušál, furt musím volat k doktorům, jeden ze synů je těžce nemocný a nemám možnost, jsem prej ve složce solus…už je toho moc, nevím jak dál, chci jít do obchodu a koupit si novou podprsenku, skočit si občas k holiči, koupit si zimní boty, nechci další rok mrznout v teniskách s odvětráváním celou zimu, chtěla bych i bundu, abych nemusela mít už 3rok jednu a tu samou, která se mi stále „zvětšuje“,chci být jako každá ženská co si zrovna koupí co potřebuje…asi chci toho moc
nezlob te se, že sem Vás tímto obtěžovala, měla jsem potřebu se vypsat a říct někomu i svůj problém… ![]()
Uf, tak manžel je s prominutím hovado, to ale určitě už víš. Jak dlouho ještě budeš platit tu exekuci? Nemáš sourozence, že by jste se o částku kt. dáváš mamince podělili?
Tak tady těžko radit, pokud nejste manželé, máte to pouze na osobní domluvě asi, tam to není dáno, že věci a tudíž i příjmy jsou společné. Jinak by mi přišlo spravedlivé a fér, aby dal každý polovinu ze svých příjmů na rodinný rozpočet, ze kterého by šly veškeré rodinné výdaje jako jídlo, nájem, poplatky, školka, oblečení dětí atd. a ta druhá polovina vás obou by šla už individuálně každému, na co by chtěl- na spoření, osobní věci a tak. Každý přispívá dle svých možností, ale tak aby to bylo rovnoměrně a spravedlivé. Jak píšeš 1000 Euro přítel + 14 tisíc ty, to zas není tak málo. kdybyste se dokázali rozumně dohodnout, myslím, že byste si mohli žít důstojně a i na ty zimní boty by se našlo bez problémů. Zkuste to pořešit rozumnou domluvou, jiná cesta asi bohužel není. Nebo se rozejít a stanovit výživné, měla bys děti v péči, on by ti musel platit alimenty. I když, kdo ti zaručí, že by je v reálu skutečně platil, že a jak byste pořešili bydlení, to zas taky není jednoduché, takže tudy cesta asi nevede. Nejlepší by byla rozumná domluva a každý dát polovinu svých příjmů na hromádku.
Chlap je vúl, nemůžeš si každý měsíc koupit jednu věc, třeba jen ve výprodeji nebo u větnamcu to nestojí zase tolik a radost to udělá. A až ti dojdou peníze říct chlapovi, že byly mimořádné výdaje a proto jsi nevyšla. O hladu vás jistě nenechá
Edit:
ted jsem si teprve všimla, že ti dává 1000euro a ty máš ještě svých 14tis??? Počkej a to nevyjdeš? to je 39.000,– a tobě nezbyde na boty??
![]()
Příspěvek upraven 17.11.12 v 18:05
Už nevím jak dál, je mi 21,mám 2 letou dceru a přítele, a právě o to jde, přijde mi že jsme se strašně odcizili, před půl rokem jsem nastoupila do práce, a od té doby nic nestíhám, jsem pořád utahaná, jsem ráda když něco uvařím a trochu poklidím, stydím se za to, ale jsem někdy tak hotová že nemám náladu ani na dceru, chtěla bych si s ní hrát, podnikat různé výlety ale na nic z toho nemám čas a hlavně energii. Kolikrát na ní i zakřičím, což mě pak mrzí, ale nemůžu si pomoct. Neznám ani žádné maminky s takto starými dětmi, a samotnou mě to tak nebaví, přítel nikam nechodí, vymlouvá se na 4-směnný provoz. Nemám nějak náladu ani na sex, což přítel moc nechápe a někdy mě přitom i dost bolí v podbříšku a pak pálí na malé. Myslí si že si vymýšlím. Moc spolu ani nemluvíme, sedí jen u počítače. Nejvíc slov si vyměníme když se hádáme, což je docela často a taky je mi to moc líto. Ale rozčílí mě tím, že má volno a nic nedělá jen dřepí, asi 100 jsem mu říkala ať opraví skřínku, nic, zlomil ovladač vzteky, myslíte že jsem se dočkala nového? nic. Už na to nemám nervy. Nevím co bude dál, ale takhle jsem si svůj život nepředstavovala…Připadám si vyždímaná jak citron, a strašně sama. nemám se ani komu svěřit. Nevím jestli to jsou nějaké deprese, dřív jsem taková vůbec nebyla, teď se ani necítím dobře mezi větší skupinou lidí, třeba v restauraci. Nemám skoro žádné sebevědomí. Děkuji za pochopení. anonym proto že sem chodí známá.