Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ani jednoho. Nebo oba - jednoho jako na vztah, druhého jako milence. Časem uvidíš, jak se to bude vyvíjet.
A co myslíš, že bude za 5 let s tím „novým“…motýlci v břiše? Zamilované pohledy? Randíčka s kávičkou?
Máš růžové brýle, endorfiny, motýlky v břiše…dej tomu čas.
Na rozpadu vztahu mají podíl většinou OBĚ strany…jak u tebe, tak u něj…Pokud toužíš po změně, udělej to…ale počítej s tím, že za 5 let tu můžeš zakládat stejnou diskuzi.
Ze začátku si všichni rozumíme, jsme tolerantní, ustupujeme…do starých kolejí najíždíme opatrně, abychom toho „nového“ nevystrašili…
Chlapi se myjí, používají deo…uklízejí…ženy vaří, češou se, patlaj makeup…a za 5 let? Hádají se, nečešou, vyčítají, fusky a spodky všude po bytě, deo leda z rychlíku… ![]()
Ale samozřejmě jsou výjimky…tu mám já doma
![]()
Ze všeho nejdřív si vyřeš situaci s přítelem. To, že se lidi scházejí a rozcházejí je úplně normální a pokud cítíš, že je něco v nepořádku, dej na svoji intuici. Natahovat nefunkční vztah, ve kterém zatím nejsou žádné závazky, je blbost. Jestli se s přítelem nakonec rozejdete, tak až pak začni řešit nový vztah.
@Takyjednasama závazky žádné nemáme, ještě spoul ani nebydlíme a tak nejak cítím, že to neni v pořádku, jenže mi bylo příšerně, když sem videla, jak zničenej byl, dkyž sem mu o týhle situaci řekla
@Anonymní píše:
Mám přítele, se kterým jsem už 5 let, poslední dobou nám to ale začalo neklepat, hádáme se kvůli každé kravině a většinou ty hádky skončí špatně, rád mi dává „příklady“ toho, jak sou jiný normální, jak jiný zvládaj situace líp, ponižuje me a já tak nejak tušim, že práve v tomhle chování je příčina mých stavů, kdy toužim si neco udělat, ale i tak ho mam ráda a neumim si představit, že bych byla bez nej.
Před rokem jsem ale nastoupila do práce, kde jsme poznala hodně nových lidí a mezi nimi i jednoho kamaráda, se kterým jsem se začala hodně bavit, později sme si oba uvědomili, že k sobě cítíme něco víc, ale oba jsme byli zadaní a tak jsme si dokázali udržet odstup mezi sebou. Jenže se nedávno rozešel se svojí přítelkyní a já se s ním sešla, a dlouho jsme se bavili o sobě, o to mco k sobe cítíme a já se s ním cítila šťastná. Jenže se ted musím rozhodnout, s kým chci být, protože nechci tahat za nos oba, ale nedokážu to.
To už tak v životě bývá, že se musíme rozhodnout, to za tebe jiný nikdo neudělá.
Tak to udělej, proč by si měla zůstávat s někým, s kým to není to pravé?
@Anonymní píše:
@Takyjednasama závazky žádné nemáme, ještě spoul ani nebydlíme a tak nejak cítím, že to neni v pořádku, jenže mi bylo příšerně, když sem videla, jak zničenej byl, dkyž sem mu o týhle situaci řekla
On to zvládne, neboj se… důležité je, co chceš ty, jak to cítíš ty.
@Anonymní píše:Život není jen o hezkých rozhodnutích
@Takyjednasama závazky žádné nemáme, ještě spoul ani nebydlíme a tak nejak cítím, že to neni v pořádku, jenže mi bylo příšerně, když sem videla, jak zničenej byl, dkyž sem mu o týhle situaci řekla
Já taky vyměnila přítele po 5ti letech. Neklapalo to už dýl, několikrát jsme se rozešli, ale vždy se dali dohromady (byť jsem až tak nechtěla, ale ukecal mě).
Pak jsem potkala svého již nynějšího manžela a konečně jsem měla ten pravý důvod odejít.
A jsem moc ráda, že jsem to udělala, protože co následovalo po rozchodu, bylo jak z hodně blbého psycho-hororu - vybarvil se ![]()
Tak jestli spolu 5 let opravdu jenom chodíte, tak se není čemu divit. Nedospěli jste k žádnému posunu a zamrzli na obyčejném scházení a to se prostě omrzí. Lidi se prostě rozcházejí a nesou to špatně. Ale ta chvilka trápení není nic oproti trápení, který může být na zbytek života. Vůbec teď nemysli na toho chlapa z práce a prostě si s čistou hlavou rozmysli, jestli chceš pokračovat nebo ne. A podle toho potom jednej s tím kamarádem
Další věc je, že jestli je ti teď 20 nebo něžně přes 20, tak se taky mohlo stát to, že jste oba jednoduše dospěli a dostali se tím každý úplně jinam, kde společná cesta prostě nevede ![]()
@Anonymní píše:
@Takyjednasama závazky žádné nemáme, ještě spoul ani nebydlíme a tak nejak cítím, že to neni v pořádku, jenže mi bylo příšerně, když sem videla, jak zničenej byl, dkyž sem mu o týhle situaci řekla
Až se bude hroutit, připomeň mu to, co ti říká:
rád mi dává „příklady“ toho, jak jsou jiný normální, jak jiný zvládají situace líp, ponižuje
Takže proč by měl být zničený, když jsi vlastně tak k ničemu? Ať si najde nějakou normální, která zvládá situace. Vždyť tím, že se s ním rozejdeš mu uděláš službu. A ještě tě ponižuje. Za to ho miluješ?
Chlapa, co tě ponižuje, dává rady a názorné příklady, jak jiné zvládají líp se rychle zbav. Tohle normální stav není, to je nevyrovnanost. Nevěř tomu, že tohle dělají všichni, to je jak když někdy zklamaní chlapi tvrdí, že všecky ženské jsou hysterky
. Blbost! Výplod šílence! Kravina na kvadrát!
@SIMONA1234 píše:
A co myslíš, že bude za 5 let s tím „novým“…motýlci v břiše? Zamilované pohledy? Randíčka s kávičkou?![]()
Máš růžové brýle, endorfiny, motýlky v břiše…dej tomu čas.
Na rozpadu vztahu mají podíl většinou OBĚ strany…jak u tebe, tak u něj…Pokud toužíš po změně, udělej to…ale počítej s tím, že za 5 let tu můžeš zakládat stejnou diskuzi.
Ze začátku si všichni rozumíme, jsme tolerantní, ustupujeme…do starých kolejí najíždíme opatrně, abychom toho „nového“ nevystrašili…Chlapi se myjí, používají deo…uklízejí…ženy vaří, češou se, patlaj makeup…a za 5 let? Hádají se, nečešou, vyčítají, fusky a spodky všude po bytě, deo leda z rychlíku…
Ale samozřejmě jsou výjimky…tu mám já doma![]()
![]()
Souhlasím se Simonou. Nakonec jsou všichni stejní. Stačí rok a budeš porovnávat co je menší zlo. Jestli bývalý nebo současný. Ale nechci tě odradit. Pokud ti to opravdu neklape řeš to. Simona vám vypálila rybník a já neřeknu kde bydlím
![]()
Mám přítele, se kterým jsem už 5 let, poslední dobou nám to ale začalo neklepat, hádáme se kvůli každé kravině a většinou ty hádky skončí špatně, rád mi dává „příklady“ toho, jak sou jiný normální, jak jiný zvládaj situace líp, ponižuje me a já tak nejak tušim, že práve v tomhle chování je příčina mých stavů, kdy toužim si neco udělat, ale i tak ho mam ráda a neumim si představit, že bych byla bez nej.
Před rokem jsem ale nastoupila do práce, kde jsme poznala hodně nových lidí a mezi nimi i jednoho kamaráda, se kterým jsem se začala hodně bavit, později sme si oba uvědomili, že k sobě cítíme něco víc, ale oba jsme byli zadaní a tak jsme si dokázali udržet odstup mezi sebou. Jenže se nedávno rozešel se svojí přítelkyní a já se s ním sešla, a dlouho jsme se bavili o sobě, o to mco k sobe cítíme a já se s ním cítila šťastná. Jenže se ted musím rozhodnout, s kým chci být, protože nechci tahat za nos oba, ale nedokážu to.