Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zdravím.
Vím, že zrovna na emiminu hledat útěchu je odvážné 🤣. Ale zkusím.
Mám roční dceru. S manželem jsme chtěli děti blízko sobě, vysadila jsem HA. Od porodu se mi ještě nerozjel cyklus a stále kojím (už jen v noci). Vím, že kojení není antikoncepce, nicméně před měsícem jsem byla na prevenci a doktor řekl, že mám hrozně nízkou sliznici, MS v nedohlednu a těhotnění taky. Dál jsme se nechránili, že to necháme na přírodě.
A dnes mi digitál ukazuje 2-3 týdny 🙈. Čekala jsem radost, jak nám ty plány hezky vyšly. Když jsme o tom mluvili, mluvili jsme hlavně o pozitivech. Najednou je to realita, já koukám na naši roční dcerku a bojím se, jak to zvládneme. Muž je skvělý, takový ten, co to bere tak, že dítě má dva rodiče a v domácnosti žijeme dva, nejsem na nic sama. Je to božan ❤️️. Ale najednou mi naskakuje spousta negativ, nechci odsunou malou na druhou kolej, v noci je stále na prsu a spí s námi, až se to narodí, nebude mít ani dva roky…tolik věcí, co bude náročných…že budu muset znovu rodit 🤣
Zároveň se nechci rouhat! Je to dar!
Prosím asi o povzbuzení, zda tu je někdo, kdo má děti takto od sebe, že to zvládneme, že to je skvělá zpráva atd…
Manžel není doma, já se tu úplně klepu a proto se asi vypisuju na emimino 🤣. Snad to přejde, až mu to řeknu ❤️️
Díky všem za vlídná slova a všem v očekávání přeju hlavně zdraví a ať vše dobře dopadne ![]()
Bude to jízda, ale jste na to dva (až tři
)
Malá bude s mimi pomáhat… ono se to nezdá, ale tomu mladšímu sourozenci mnohdy stačí, když na něj nakukuje do postýlky starší brácha nebo ségra. Aspoň u nás to tak bylo, že staršího zajímalo miminko (v dobrém, něžném…), mladší zase fascinovaně zíral na brášku…
Bude to v pořádku, uvidíš.
@Suelinda ahojky prosímte to bude všechno skvělý uvidíš. Já mám dceru 13, 2 roky a 6 měsíců a teď zase těhotná poslední popatko. Co jsme chtěli čekám 4 dítě 🤣 🤗 cítím se jako úplný blazen že jsem do toho šla ale víš co dá se to věř. Dá se rozdat láska mezi všechny a dá se i věnovat se úplně všem. Každá z nich má své potřeby ale přijde mi když se mi narodila ta poslední tam ty prostřední bylo 15 měsíců a říkala jsem Si to bude sileny to nedám a hned jak jsem přišla z porodnice jakoby sem vešla někam kde už je to nastavené. Jen bych doporučila máš na to 9 měsíců malinkou naučit spinkat pomalu sama a NB odsunout manžela a nebo koupit větší postel aby jste se vešli 🤣
Jeee, gratuluji
to. budes mit prakticky stejnej rozdil, jako my
A utechu ti klidne dam, cítila jsem se stejne. Ale uvidis, ze dcera jeste do porodu ohromne vyspěje, mezi tim rokem a řekneme rokem a pul je vazne velkej rozdil a kazdy měsíc je znat.
Taky jsem tehdy syna jeste kojila, odstavil se sam v tech 18 mesicich, to uz i mne bylo kojeni dost neprijemne, asi hormony ![]()
A ted zpětně nemuzu uverit, ze jsem se bala, ze tim syna o neco oberu, naopak, uz ted mu to dalo strasne moc. At vam to dobre dopadne ![]()
Máš můj obdiv, mě by šlehlo kdybych měla děti do dvou let od sebe. Obavy jsou normální. Já propadala panice u obou těhotenství. Pamatuju si jako dneska, jak jsem seděla na záchodě a brečela pološílená strachy, co s tím miminem budu proboha dělat. Přitom dítě bylo chtěné, plánované a s miminy jsem měla bohaté zkušenosti. Takže je to OK a bude to OK.
Mám kluky 16m od sebe. Začátky krusny, ale vcelku rychle jsme najeli na přijatelnou rutinu a dobrý, přežili jsme
Dnes je jim 7 a skoro šest a je to super. Skvělý je to od cca 3 let mladšího, prostě co jsou relativně samostatný. Učí se věci stejně, baví je stejné věci a vyhrajou si spolu. Já jsem jen ráda, že to tak dopadlo ![]()
Otěhotněla jsem přesně rok po porodu druhýho dítěte. Taky jsem se toho děsila a děti tak blízko sebe jsem nikdy nechtěla. Nejmladší je teď 7 měsíců a můžu ti říct, že u nás je vše super. Jo někdy padám na hubu do toho stavíme. Ale děti se mají moc rády. Syn si teda všiml tak po 2 dnech že máme doma miminko, ale hned ji chodil hladit a pusinkovat. No teď začala lézt tak už mu doleze k hráčkám tak začíná být trochu bugr. Manžel pomáhá taky hodně, spíš teda tim že je zabaví a já můžu něco dělat. Samozřejmě v domácnosti taky něco pomáhá, ale kolikrát ho vyháníme ať si jde už lehnout. Babičky taky rady pohlidaji, spíš ty starší, nebo uvaří.
Jako je to makačka, ale už bych neměnila a jsem ráda, že se nám stala nehoda ![]()
Ahoj, mohu přidat dotaz na podobné téma?
Mame ditko, vymodlene, ma rok a půl. Ale je to masakr. Jako miminko kojena, věčně plakala, chtěla se jen kojit, těžko usinala, malo spala.
Radi bychom druhé. Říkala jsem si ze rozdíl 2 roky bude ideální ale mam vyloženě strach jak to zvladat s dvema dětmi.
Meli jste nekdo první dítě neřízenou strelu? Jak jste k tomu zvladli to druhe?
Nase mala se naucila chodit ale i behat. Nic si nedá vysvetlit, nema zadny pud sebezáchovy. Uz ma za sebou spoustu urazu. Hlidam ji na každém kroku. Nez stihnu v kuchyni zalit caj, ona mi leze po trubkách topeni nebo po kalaxu. Neustále v běhu, pohybu, az zacinam mit strach jestli se nemůže jednat o nějakou poruchu…
Co jste delali když se narodilo miminko? Nebudu ji moct porad hlidat. Chvili neposedi. To ji mam jako zavrit do ohrádky nebo privazat si u nohy, aby se mi neprizabila nez mimino prebalim???
Budu rada za vase zkušenosti.
Mám od sebe děti 16 měsíců, jo, jízda to chvíli bude, ale neboj, starší na druhé koleji rozhodně nebude, uvidíš, jak se hezky zapojí, zvlášť jestli je to holčička tak se o miminko bude starat ráda.
Já byla na vše 20 dnů v měsíci úplně sama a zvládla jsem to, teď je malé téměř rok a muži říct, že začíná pohoda. ![]()
Tý jo, máš můj obdiv a gratuluji.
Já chtěla taky děti blízko od sebe, ale po porodu jsem to trochu přehodnotila.
Malej má 13 měsíců a mě se zatím do dalšího nechce.
Mám mezi holkama rozdíl 21 měsíců a neměnila bych. Už jsou obě ve škole (po 1. a 2. třídě) a jsou skvělé parťačky. My chtěli děti blízko sebe, možná je to zpočátku náročnější, ale velmi rychle to má své výhody. Děti si spolu vyhrají. A na výlety - kolo, pěší, na běžkách…jezdíme společně, protože výkonnostně mezi nimi není velký rozdíl.
@Anonymní píše:
Ahoj, mohu přidat dotaz na podobné téma?Mame ditko, vymodlene, ma rok a půl. Ale je to masakr. Jako miminko kojena, věčně plakala, chtěla se jen kojit, těžko usinala, malo spala.
Co jste delali když se narodilo miminko? Nebudu ji moct porad hlidat. Chvili neposedi. To ji mam jako zavrit do ohrádky nebo privazat si u nohy, aby se mi neprizabila nez mimino prebalim???
Radi bychom druhé. Říkala jsem si ze rozdíl 2 roky bude ideální ale mam vyloženě strach jak to zvladat s dvema dětmi.
Meli jste nekdo první dítě neřízenou strelu? Jak jste k tomu zvladli to druhe?
Nase mala se naucila chodit ale i behat. Nic si nedá vysvetlit, nema zadny pud sebezáchovy. Uz ma za sebou spoustu urazu. Hlidam ji na každém kroku. Nez stihnu v kuchyni zalit caj, ona mi leze po trubkách topeni nebo po kalaxu. Neustále v běhu, pohybu, az zacinam mit strach jestli se nemůže jednat o nějakou poruchu…
Budu rada za vase zkušenosti.
neboj bude to lepší. Co si vzpomínám, tak nejnáročnější období bylo u obou dětí mezi 1,5 rokem a 2,5 lety. Pak už se s nimi dalo trochu domluvit.
Gratuluju! Mam děti s podobným rozestupem, také jsem otěhotněla na první pokus, což jsme nečekali a měla jsem přesně stejne pocity, ze je to brzo, ze malá je jeste sama miminko apod. Teď je dětem cca 4 a 2 roky a jsem za to strašně rada, ze jsou blízko od sebe. Za těch 9 měsíců udělá starší velký pokrok a i když začátky můžou byt náročnější, už vlastně za par měsíců se děti navzájem zabavi a budou mít nejlepší předpoklady mít k sobe cely život blízko. A muže to mít další výhody…mne třeba strašně pomohlo pri únavě a nevolnostech během těhotenství, ze starší jeste odpoledne spala, nekonalo se žádné velké zarleni, jelikož si za chvíli ani neuvědomovala, ze někdy byla bez bratricka ![]()
Děkuju moc všem za reakce! Manželova reakce byla taková, jakou jsem očekávala, on je prostě pohodář
. Začínám se trochu uklidňovat, věřím, že si to brzo sedne
.
Překvapila mě spíš moje reakce, když to přece bylo plánované 🙈. Ale vnitřně jsem prostě nečekala, že to vyjde tak nahned, kór po tom, co mi řekl doktor a tak…
Ale zvládne se vše! Teď jen aby to nebyla dvojčata 🤣 🤣 🤣 🤣
@Suelinda píše:
Děkuju moc všem za reakce! Manželova reakce byla taková, jakou jsem očekávala, on je prostě pohodář. Začínám se trochu uklidňovat, věřím, že si to brzo sedne
.
Překvapila mě spíš moje reakce, když to přece bylo plánované 🙈. Ale vnitřně jsem prostě nečekala, že to vyjde tak nahned, kór po tom, co mi řekl doktor a tak…
Ale zvládne se vše! Teď jen aby to nebyla dvojčata 🤣 🤣 🤣 🤣