Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ztrácím sama sebe?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.3.12 17:24
Mě tohle přijde jako syndrom vyhoření. Muže možná i trochu chápu, aspoň je realista a nenaslibuje ti hory doly. A že jsi mu řekla, že bys ho i opustila, to je bohužel silná káva, rozchodem ani ničím jiným není radno vyhrožovat, pokud nejsi schopná to udělat (vlastní zkušenost).
Chtělo by to něco změnit, nejsnadnější je změnit práci, třeba tě podnikání neuspokojuje? Třeba jen to jen dřina a žádná zábava? Třeba by ti bylo líp v pozici podřízené, nemuset být odpovědná za všechno…
Co domácnost, nenašel by se peníz na někoho, kdo by ti sejmul aspoň tohle z beder, běžný úklid, praní, abys mohla přijít domů a vážně jenom být s rodinou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.12 17:29
@Gladys píše:
Mě tohle přijde jako syndrom vyhoření. Muže možná i trochu chápu, aspoň je realista a nenaslibuje ti hory doly. A že jsi mu řekla, že bys ho i opustila, to je bohužel silná káva, rozchodem ani ničím jiným není radno vyhrožovat, pokud nejsi schopná to udělat (vlastní zkušenost).
Chtělo by to něco změnit, nejsnadnější je změnit práci, třeba tě podnikání neuspokojuje? Třeba jen to jen dřina a žádná zábava? Třeba by ti bylo líp v pozici podřízené, nemuset být odpovědná za všechno…
Co domácnost, nenašel by se peníz na někoho, kdo by ti sejmul aspoň tohle z beder, běžný úklid, praní, abys mohla přijít domů a vážně jenom být s rodinou?
Já vím, že vyhrožovat nemá smysl, problém je, že nevyhrožuji, opravdu to tak cítím a už jsem se i načapala, že se na to nějak připravuji v hlavě.Práce mě baví i když to není jednoduché tak jsem svým způsobem pyšná na to, že jsem si něco vybudovala.
- Citovat
- Upravit
26.3.12 17:30
To ze ti rekl at jdes bylo asi v afektu, nic si z toho nedelej. To mas z toho, ze jsi ho natlacila do kouta.
A co si najit nejaky konicek dohromady? Ja mam pocit, ze se nudis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 17:31
@Gladys píše:
Mě tohle přijde jako syndrom vyhoření. Muže možná i trochu chápu, aspoň je realista a nenaslibuje ti hory doly. A že jsi mu řekla, že bys ho i opustila, to je bohužel silná káva, rozchodem ani ničím jiným není radno vyhrožovat, pokud nejsi schopná to udělat (vlastní zkušenost).
Chtělo by to něco změnit, nejsnadnější je změnit práci, třeba tě podnikání neuspokojuje? Třeba jen to jen dřina a žádná zábava? Třeba by ti bylo líp v pozici podřízené, nemuset být odpovědná za všechno…
Co domácnost, nenašel by se peníz na někoho, kdo by ti sejmul aspoň tohle z beder, běžný úklid, praní, abys mohla přijít domů a vážně jenom být s rodinou?
V podstate s Gladys souhlasím.Asi je těch poviností na tebe moc,v hlave nemas nic jinyho nez jen porad premyslet co udelat,jak to udelat,s kym to udelat.Paní na uklid a domací prace neni spatny nápad,ano nic predrazeneho a ani divna vymozenost.Treba by ti to pomohlo a ty se mohla venovat treba sama sobe.Drzim palecky,at si co nejdiv šťastná a problýmy poleví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 17:32
@Anonymní píše:
Já vím, že vyhrožovat nemá smysl, problém je, že nevyhrožuji, opravdu to tak cítím a už jsem se i načapala, že se na to nějak připravuji v hlavě.Práce mě baví i když to není jednoduché tak jsem svým způsobem pyšná na to, že jsem si něco vybudovala.
Jestli to tak cítíš, tak co už, lidi se rozcházejí i kvůli jiným věcem než že by se řezali, chlastali a zahýbali. 
Pak už mě napadá jen dát si pauzu, ale ne každý partner s tím je ochotný souhlasit, nějakou dobu bydlet od sebe, trochu si od sebe odpočinout, pak třeba se ukáže, že ten druhý dělá spoustu věcí, které už nevidíme, protože je to přece tak samozřejmé. A počase se buď dáte znovu dohromady nebo nedáte a půjdete svou cestou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.12 17:37
@Loki01 píše:
To ze ti rekl at jdes bylo asi v afektu, nic si z toho nedelej. To mas z toho, ze jsi ho natlacila do kouta.
A co si najit nejaky konicek dohromady? Ja mam pocit, ze se nudis.
No o nudě to nen, jezdím na kolech, chodím na zumbu to zas né, mě spíše trápí ta komunikace,nejsem histerka co hned breptá když se mi něco nelíbí, snažím se opravdu tolerantní, ale když potřebuji oporu já tak jí bohužel nedostávám, vykecej se a to ti musí stačit. 
- Citovat
- Upravit
26.3.12 17:41
@Anonymní píše:
No o nudě to nen, jezdím na kolech, chodím na zumbu to zas né, mě spíše trápí ta komunikace,nejsem histerka co hned breptá když se mi něco nelíbí, snažím se opravdu tolerantní, ale když potřebuji oporu já tak jí bohužel nedostávám, vykecej se a to ti musí stačit.
No ja myslela jako nuda mezi Tebou a jim.
S tou oporou je muj chlap to same. Kdyz mluvim, tak je to jakobych mluvila do dubu. Ani me neposloucha. Ale zase kdyz byl nas maly nemocny a my nevedeli jestli to zvladne nebo ne, tak byl fakt fantasiticky. Bez nej bych to asi nezvladla. Takze muj v krizovkach zacne fungovat, jenom to moje kvokani tho jaksi nezajima.
Ty jsi ale zminovala, ze jste krizovky meli. Ani tam nebyl oporou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.12 17:44
@Loki01 píše:
No ja myslela jako nuda mezi Tebou a jim.
S tou oporou je muj chlap to same. Kdyz mluvim, tak je to jakobych mluvila do dubu. Ani me neposloucha. Ale zase kdyz byl nas maly nemocny a my nevedeli jestli to zvladne nebo ne, tak byl fakt fantasiticky. Bez nej bych to asi nezvladla. Takze muj v krizovkach zacne fungovat, jenom to moje kvokani tho jaksi nezajima.
Ty jsi ale zminovala, ze jste krizovky meli. Ani tam nebyl oporou?
Uvedu příklad syna čeká operace srdce 
a kdybych ho nepožádala at jede do brna se mnou tak si automaticky myslí, že tam pojedu sama Jenže já nechci at mu v takových chvíli něco říkala, já bych si přála at automaticky řekne, že tam bude čekat před sálem semnou
- Citovat
- Upravit
26.3.12 17:46
Já tomu moc nerozumim.nechlastá,nepracuje,miluje vás,stará se o vás,nebije tě..
Nějak nevím co ti schází ale občas tohle mívám taky a myslim si že to je z roupu.Chce se to víc zaměstnat a nehledat to špatné,ale vážit si toho dobrého.Myslíš si že po 8 letech by si se měla někde lépe?
Já sem s chlapem 11 let a začít od znovu vim že dopadnu tam kde sem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 17:47
@Anonymní píše:
Uvedu příklad syna čeká operace srdce
ou. tak to je drsné. to mě mrzí bohužel, někdy lidi krize stmelí, někdy rozdělí. tak hlavně ať to malýmu dobře dopadne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 17:47
@Anonymní píše:
Uvedu příklad syna čeká operace srdce
aha tak to chápu.Bohužel to asi budeš muset brát jak to je a nebo mu to vždy říci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.12 17:48
@Kamča.dalmatinka píše:
aha tak to chápu.Bohužel to asi budeš muset brát jak to je a nebo mu to vždy říci.
já mu to vše říkám, že mě to mrzí a on mi řekne, že ho to nenapadne.
- Citovat
- Upravit
26.3.12 17:50
@Anonymní píše:
já mu to vše říkám, že mě to mrzí a on mi řekne, že ho to nenapadne.
prostě někdo takovej je.Někdo má pocit že u něčeho nemá být,někoho to vubec ani nenapadne.To už je prostě v povaze,to nezměníš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 17:51
@Anonymní píše:
Uvedu příklad syna čeká operace srdce
Jak velka je to operace? Nekteri chlapi si proste ani nepripusti, ze by neco mohlo dopadnout spatne. Nas maly mel v 5ti tydnech v brisku nador velikosti pomerance a nas tata proste veril, ze to bude dobre!
Na rezonance nebo onkologii s nama uz taky nechodi. Pro nej to skoncilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Proč je tolik nevěrných mužů?
- Kdy se váš partner stal tatínkem?
- Nechci třetí dítě
- Jak přimět manžela, aby si našel práci?
- Rozcházející SMS
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Dobrý den,
omlouvám se za anonym, ale je to přeci jen veřejná diskuze tak jistě chápete proč.. Jsem vdaná 8 let a s manželem máme 2 děti. S manželem jsme prošli již mnoho krizí, které jsme ustáli, ale bohužel vždy na úkor toho, že jsem já vždy přišla za manželem v klidu ( jak se všude radí) a řekla mu co mi vadí co mě trápí, manžel mě vyslechnul, odpověděl mi jen vždy když jsem ho poprosila o jeho názor, spíše takový monolog. Následující den přišel řekl, že mě miluje, omluvil se a problém byl vyřešen. Poslední rok, ale nějak zjišťují, že jsem vlastně já ten tahoun všeho, nic ho samotného nenapadne, nepřijde s řešením, vše je na mě. A ve výsledku se to otočí proti mě, věřte mi, že se stalo dost v rodině poctatných věcí, abych si to uvědomila, ale abych to tady vše rozepsala nemám tolik prostoru. Manžel je spokojený, když má svou práci, doma pohoda, klid a já mám být ta spokojená, protože nechodí do hospody, nehraje automaty. Nezajímá se o mě, co mě baví, když mu to řeknu, tak jen mlčí, přijde mi to, jakoby si říkal a je to tu zas, tak se vypovídej a zas bude klid. Vše mu tohle opravdu říkám, několikrát jsem mu dala prostor at se zachová jak myslí, at něco podnikne a nic se bohužel nedělo. Poslední náš rozhovor dopadl fiaskem, řekla jsem mu, že mi strašně záleží na našem vztahu, ale bojím se, že to nezvládnu musíme být na to dva, že uvažuji o tom, že budu raději sama, bláhově jsem čekala, že začne bojovat jako eskymácký pes, ale bohužel jsem šla s kůži na trh a výsledek byl, že jsem dostala to co jsem si zasloužila, naštval se, nekomunikuje se mnou a řekl, že mi více dát nemůže a pokud mám pocit, že budu jinde šťastná tak at jdu. Mám toho opravdu už dost, práce, podnikám a není to v dnešní době jednoduché, rodinné problémy, pak každodenní problémy s dětma co všichni známe, musím myslet na všechno a na všechny, na mě nezbývá čas, když mě něco trápí tak bohužel si to musím vyřešit sama. A já přesto všechno začínám mít pocit, že opravdu chci hodně, že jsem si vysnila prince z pohádky a vlastně můžu být ráda za to co mám. Jenže zas si říkám, že potřebuji taky nějakou oporu už jen třeba proto, abych zvládla řešit další a další kopance. Nerada se hádám, proto se snad i snažím řešit vše klidnou komunikací (pravda je, že ne vždy), ale nebaví mě mluvit a mluvit a nic z toho. Mám pocit, že ztrácím sama sebe, ztrácím hodnoty co jsem vždy měla, jen díky tomu at je doma klid, at nejsem zas já ta nespokojená. Manžela mám stále ráda chci být s ním,a le bohužel si myslím, že jediná cesta je ta, že na to vše se vykašlu a bude mi muset stačit to, že nehraje automaty, poctivě pracuje at nás uživí a miluje nás. Jsem divná??? Holky prosím o jakýkoliv názor.
Jen dodám, poradna, nějaký víkend jen pro nás dva, udělat si čas sama pro sebe všechno toto but bylo zamítnuto a nebo nepomohlo