Anetka a smutný konec
Rozhodla jsem se, že i já napíšu svůj příběh. S přítelem jsem se seznámila loni v březnu, znala jsem ho měsíc a po měsíci jsem otěhotněla, i přesto, že jsem brala pět let antikoncepci. Měla jsem strach z toho, co bude a jak bude přítel reagovat, až mu to řeknu.
Byl z toho hodně zaražený a překvapený, bylo to nečekané. Reakce byla taková, že mi řekl, ať se rozhodnu, jestli si chci miminko nechat nebo to dáme pryč. Rozhodla jsem se, že si miminko necháme, byl pro, nic nenamítal a nakonec byl rád, že bude tatínek a měl z toho radost. Přítel je řidič z povolání, většinou celý den pryč, takže veškeré návštěvy u lékaře, prohlídky, ultrazvuky jsem absolvovala sama, protože si volno vzít nemohl.
Moc jsme si přáli holčičku a náš sen se splnil. Byli jsme šťastní, že budeme mít holčičku, rozhodovali jsme se mezi Natálkou a Anetkou, ale nakonec vyhrála Anetka. Jako první jsme koupili kočárek. V okolí bydliště se nám žádný moc nelíbil, tak jsme si vybrali kočárek přes internet a jeli si pro něj. Je nádherný, růžový, prostě pro holčičku jak dělaný. Co se týče výbavičky pro Anetku, tak jsme měli také vše převážně do růžova. Vše bylo nádherné a sladké, prostě jako pro princeznu.
V těhotenství mě trápil vysoký tlak, takže jsem chodila na kontrolu každých 14 dní a později každý týden, bohužel jsem všude jezdila autobusem a na vše jsem byla sama, nešlo to jinak, ale tak nějak jsem to zvládala, protože jsem ani jinou možnost neměla. I když, někdy to bylo hodně náročné. Termín porodu jsem měla 15. ledna, byla to sobota. Postupně se to blížilo a já už byla nervózní, kdy to přijde. Anetka byla sice neplánovaná, ale už jsme se jí nemohli dočkat, představovali jsme si, jak bude asi tak vypadat, já jsem brunetka, hnědé oči, přítel má pro změnu oči modré, tak jsme byli zvědaví, po kom asi tak bude a komu bude více podobná.
Při každé prohlídce bylo všechno v pořádku, jen ten tlak byl vyšší, ale i tak, co se týkalo Anetky, tak bylo vše tak, jak má být. Byla sobota 15.ledna a pořád nic. Všichni mě uklidňovali, že je určitě všechno v pořádku a že to přijde každou chvilku, sobota utekla, byla neděle a pořád nic. Stále mě všichni uklidňovali, s přítelem jsem byla domluvená, že pokud to nepřijde, tak v pondělí půjdu k doktorce zeptat se, co dál a ujistit se, že je Anetka v pořádku.
Jenomže, bohužel, následovalo pouze to nejhorší. Podívala se na mě s lítostným pohledem a pověděla, že nemůže najít ozvy miminka, že jí to je moc líto, ale že dětátko je mrtvé. Nevěřila jsem tomu, pořád jsem si říkala, že je to omyl, že se spletla a že Anetka je živá a zdravá. Ale bohužel měla pravdu. Přítel byl v práci, docela daleko ode mně a já jsem mu tu hroznou zprávu musela dát vědět, nevěděla jsem, jak mu to říct… ale zvládla jsem to. Přijel za mnou, co nejdříve to šlo.
Občas jsem jezdila k rodičům, protože přítel je z jiného města, vzdálenost zhruba 80 km, v těhotenství jsem byla skoro na vše sama a měla jsem pocit, že když by byl u mně, u takového porodu se slzama v očích, bylo by to pro mě ještě horší. Jela jsem tedy k rodičům, táta mě večer odvezl do porodnice, kde mi vyvolali porod a já jsem musela porodit mojí Anetku, mrtvou Anetku. Celých 9 měsíců jsem se těšila na to, až uslyším její pláč, křik, až ji budu moct nakrmit, až se o ní budu starat, až spolu budeme chodit na procházky a čekat, až se vrátí tatínek z práce.
Všechno bylo najednou pryč, ve 21 hodin mi vyvolali porod, trpěla jsem celou noc, měla jsem velké bolesti, celou noc jsem čekala, až porodím mrtvé miminko. Ta noc byla nekonečná, plná bolesti, smutku, byla jsem vyčerpaná, neměla jsem sílu vůbec na nic, ztratila jsem veškerou radost, naději, byla jsem naprosto zoufalá, doufala jsem, že až přijde Anetka na svět, že uslyším její pláč, že se stane zázrak. V 8:30 ráno byla Anetka na světě, ale bohužel jsem neslyšela její pláč, křik, měla zavřená očička a vypadala jako když spinká.
Bylo mi řečeno, že takto spinkala už asi šest dní, selhala mi placenta a hlavně měla utažený pupečník kolem krčku. Všichni mi říkali, buď silná, to zvládneš, ale kdyby byli v mé situaci, tak by se cítili naprosto jinak a řekli by si, kdyby jim někdo řekl, to zvládneš, že to prostě nejde, ta bolest je taková, že to prostě nejde překonat. V porodnici jsem ležela tři dny a denně jsem slyšela z jiných pokojů pláč miminek, maminky, které jsou štastné ze svého miminka, které se radují a dokázali přivést na svět krásné a zdravé dítě.
Jenomže já jsem to nedokázala, nedokázala jsem přivést na svět zdravé dítě. Pořád si říkám, co jsem udělala špatně, proč zrovna moje Anetka zemřela v mém bříšku, proč se to stalo mně? Když někde vidím kočárek s miminkem, ten pocit si nikdo nedokáže představit, dokud nezažije něco podobného, nejdřív jsem se nemohla ani podívat, ale teď mívám pocit, že se musím podívat, jestli v něm náhodou není moje holčička. Jestli se nestal zázrak, Anetka se neprobudila a jestli ji teď nemá někdo jiný, jestli jí někdo netrápí.
Přítel mi hodně pomáhá, snaží se, každý den brečím, trápím se, nejde zapomenout, myslím si, že je to čím dál horší… Sehnala jsem si fajn zaměstnání a nastupuji zhruba za 14 dní, ale někdy si myslím, že to nezvládnu, ať jsem kdekoliv a cokoliv dělám, pořád myslím na moji Anetku a neustále ji vidím, tak jako jsem jí viděla naposledy 18. 1. 2011 v 8:30. Nedokážu se na nic soustředit, moje myšlenky patří pouze mojí Anetce. S přítelem plánujeme další miminko, opět si přejeme holčičku, opět by to byla Anetka, ale samozřejmně chceme hlavně zdravé miminko, takže to pro nás není důležité, jestli to bude holčička nebo chlapeček, ale bylo by to hezké.
Přítel říká, že pokud by to byla holčička, tak to bude Anetka, ta, která mi zemřela v bříšku… jsem ráda a doufám, že se mi snad brzy podaří otěhotnět, věřím, že mi z toho strašného smutku pomůže jen další těhotenství a třeba i nějaká ta naděje, že podruhé bude už vše v pořádku, až do samého konce. Ale já bych chtěla zpátky tu holčičku, terou jsem nosila v bříšku takovou dobu a na kterou jsem tak dlouho čekala…
Přečtěte si také
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 249
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 290
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 432
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 287
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 1534
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...
Tchýně mi doporučila zamrazit vajíčka. Mám už dvě děti a další neplánujeme
- Anonymní
- 07.09.26
- 3473
Mám mou tchýni celkem ráda, je pravda, že nějaké životní situace nebyly nejlehčí, ale všechno jsme ustály a teď jsem ráda, že je z ní skvělá hlídací babička. Když za mnou nedávno přišla s...
Syna neposadili ve škole vedle kamaráda. Jeho matka si to prý výslovně nepřála
- Anonymní
- 07.09.26
- 6569
Syn se těšil, že bude ve škole sedět se svým nejlepším kamarádem. Místo toho ho učitelka posadila na druhý konec třídy. Později mi přiznal, že si to přála kamarádova maminka. Můj syn má na její...
Kamarádka mi hlídala děti. Pak sepsala všechno, co podle ní dělám špatně
- Anonymní
- 07.09.26
- 5518
Kamarádka mi na víkend pohlídala děti a já jí za to byla opravdu vděčná. Po návratu mi ale poslala dlouhý seznam chyb, kterých se prý ve výchově dopouštím. Možná má v něčem pravdu. Přesto nevím,...
Dcera dostala horečku a zůstala doma. Pak po ní škola chtěla potvrzení od lékaře
- Anonymní
- 07.09.26
- 3279
Dcera jednoho rána přišla s tím, že jí není dobře. Naměřila si horečku a bylo jasné, že do školy nepůjde. Je už plnoletá, takže si absenci omluvila sama. Já jsem to dál neřešila. Byla nemocná,...
Manžel tvrdí, že na rodičovské odpočívám. Nechala jsem mu děti na víkend
- Anonymní
- 07.09.26
- 26025
Manžel se každý večer vrací unavený z práce a očekává teplou večeři i klid. Já podle něj nárok na únavu nemám, protože jsem celý den doma. Když mi to řekl znovu, sbalila jsem si věci a nechala ho s...
moc ti držím palce, ať se brzy zadaří a otěhotníš znovu. hlavně si nic nevyčítej, není to přece tvoje vina. moc ti přeju, abys co nejdřív držela v náručí svoje miminko a dělalo ti jen radost 
Hodne sily a brzy zdrave miminko 
veeeeeelmi z celého srdiečka ti to prajem!!!!! 