Au, už nikdy!?
- Porod
- Mishuna
- 18.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sice jsem si říkala, že nebudu své sepsání porodu publikovat, ale takovou odlehčenou zkrácenou verzi vám asi k nahlédnutí propůjčím. Zkrácená verze neklapla, snad mě neukamenujete. :)
24.12.2014 Ježíšek, spousta dodělávek, spousta jídla, cukroví a dárků a já už sotva funím. Po delegaci u rodičů a prarodičů v baráku konečně sedíme s manželem doma na gauči. Už nemůžu ani sedět, tak sebou pořád šiju. Termín mám za 4 dny.
Jak tak sebou házim a různě se zvedám a šoupu, cítím pod sebou mokro. „Jsem to ale hrdinka, když už ani moč neudržim.“ Převlíknout a zas velebení. Pořád mokro. Sprcha a šup chrnět, ráno mě čeká kontrola. V noci už skoro nespím nějakej ten pátek, ale dneska jsem teda nespala tuplem vůbec.
25.12.20014 Ráno mi začala odcházet hlenová zátka a měla jsem kontrakce po 15 minutách, ale odezněly. Na kontrole jsem ohlásila odchod hlenové zátky, kontrakce a možný odchod plodovky. Vložka čistá, takže test na vodu negativní. Ozvy v pohodě a kontrakce byla jedna jediná. Nález - otevřená těsně pro prst. Odcházela jsem se slzama v očích. Už jsem si přála, aby si mě tam nechali.
No nic, celý den nárazově kontrakce a neustálé mokro. Kolem páté večer jsme seděli u babi na kafi a já už byla zelená samou bolestí. Kontrakce pravidelně po 15ti minutách. Doma sprcha „na uklidnění“. V osm večer začaly kontrakce po 3-5 minutách pravidelně. V jedenáct večer beru tašku a muž mě veze do porodnice.
Vyšetření s nálezem těsně pro prst a nic. Vypadalo to, že pojedu zas domů, protože na monitoru nebyla vidět jediná kontrakce - a to jsem jich měla za tu chvilku snad milion.
Ovšem jen do doby, než jsem zvedla řiťku z lehátka. To byla spoušť. Jasná voda. Připadala jsem si jako magic-box, ve kterém se hledá ten zářný poklad, když doktorka hledala prasklinu, ze které vytéká voda.
Jak moc jsem byla na omylu, když jsem si říkala, že horší to bejt nemůže. PA protrhla plodový vak a odtekla voda. To teprve začalo to pravý vzrůšo.
26.12.2014 Moc si už nepamatuju, ale o půlnoci mi dělali klystýr - kdybych věděla, že do mě napumpujou tolik vody, raději bych týden předem nejedla. Po „výkonu“ můj milovaný manžel pronesl „Teda mámo, za tohle bych se nemusel stydět ani já“.
KATASTROFA, vážení.
PA se mě pořád chodila ptát, jestli nechci něco na bolest, pořád jsem odmítala. Kontrakce na monitoru byly minimální a koukali se na mě, jak kdybych si porod vymyslela. Koneckonců ve dvě ráno jsem svolila k pigáru do zadku na bolest. Úleva se zapoměla dostavit, takže mě akorát bolela půlka zadku. Hned potom jsem dostala kapačku oxytocinu a následně i antibiotika, protože jsem měla rýmičku.
Bolesti byly horší a horší a já myslela, že se rozpůlim, jak jsem se snažila tlačit nohy od těla pryč. Pořád mi říkali, prodýchávejte, prodýchávejte. Jak asi člověk může prodýchávat, když má plnej frňák nudlí a nedosáhne na kapesník a bolestí si nedokáže říct ani o vodu.
Dostala jsem kapačku na bolest a střídavě jsem seděla na míči a ležela pod monitorem. Před čtvrtou ráno musel mužskej odejít do práce.
Od teď si nepamatuju skoro nic krom toho, že jsem na PA řvala, ať mi kouká dát nějaký drogy, nebo že umřu. Asi forma protestu…
V šest ráno přiběhla doktorka, že se neotvírám a že když mi nedaj další oxytocin, neporodim. Jenže moje tělo prý už další bolest nevydrží, tak že prý je na řadě epidural. Já, která měla plnou papulu keců, že epidural nikdy, jsem nenechala doktorku ani domluvit a už jsem si sedala, aby mi zavedli tu hadičku do páteře.
EPI zavedli asi o tři hodiny dýl, ale zavedli ho v kontrakci, takže jsem nic necítila. Hned jak jsem si zas mohla lehnout, bolesti přestaly a já usnula.
Vzbudila jsem se na kontrakci až v jedenáct dopoledne. Nález na 3 cm. Za půl hodiny 8 cm, už to šlo rychle. PA, už nová - střídaly se směny. Mě nechala ťapkat po pokoji a naposledy jít čůrat a do sprchy. Camrala za mnou s hadrem a utírala po mě krev, chudák.
Ve dvanáct jsem začala tlačit sama ve stoje a v jednu přišla droktorka k porodu. Hodina tlačení a nic. To malý zvíře prostě nejde ven. Už si na mě zavolaly posily, baby! Všechny na mě řvaly, ať tlačim, že malej už musí ven. Dostala jsem kyslík, střídavě jsem omdlívala a měla hysterické záchvaty a záchvaty paniky - já jinak kliďas…
Teď, jako bych byla v mraveništi, se kolem začali dít věci. Objevil se tu další stůl plnej věcí. Najednou koukám a byl tu i primář a dětská lékařka. Doktorka do mě strká cosi umělého. Něco mi říkala, ale já neslyšela. Cítila jsem jen šílenou bolest. Najednou se mi ulevilo a já viděla malé nehybné fialové tělíčko, od kterého vede šňůra, kterou doktorka upižlává nůžkama. Míšu jsem do ruky nedostala, ani na chviličku na břicho.
Doktorka mě šila a mně bylo už fajn. Šití trvalo tři čtvrtě hodiny. Za dvě hodiny mi přišli říct, že apgar-score měl 3-7-9 a míry 51 cm a 3,4 kg.
Po těch dvou hodinách, co mě nechali duševně strádat na sále, mi přinesli malého ukázat, ale nechtěli mi ho dát pochovat. Dali mi ho definitivně až druhý den ráno.
V porodnici jsme si poleželi 6 dní v izolaci kvůli mé marnivé rýmičce. Nikdo mi neřekl, že Míša málem nepřežil, protože doktorka včas nepoznala, že má pupeční šňůru kolem krku a nakonec sázela na to, že já po 18 hodinách v bolestech, porodím dítě bržděné šňůrou, zaklíněné v porodních cestách a v posledních minutách i bez srdečních ozev.
Po cestě domů jsem sjela schody po držce a roztrhla si šití komplet.
Šitá jsem až bůhví kde, natrženej děložní čípek a dodnes praskající šití hráze. Míša přišel na svět pomocí vakuového zvonu a já mám v papírech napsáno „nespolupracující rodička“.
Děkuji za pozornost. ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1672
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 980
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1731
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 715
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 415
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21021
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2629
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2905
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2614
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1771
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....