Au, už nikdy!?
- Porod
- Mishuna
- 18.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sice jsem si říkala, že nebudu své sepsání porodu publikovat, ale takovou odlehčenou zkrácenou verzi vám asi k nahlédnutí propůjčím. Zkrácená verze neklapla, snad mě neukamenujete. :)
24.12.2014 Ježíšek, spousta dodělávek, spousta jídla, cukroví a dárků a já už sotva funím. Po delegaci u rodičů a prarodičů v baráku konečně sedíme s manželem doma na gauči. Už nemůžu ani sedět, tak sebou pořád šiju. Termín mám za 4 dny.
Jak tak sebou házim a různě se zvedám a šoupu, cítím pod sebou mokro. „Jsem to ale hrdinka, když už ani moč neudržim.“ Převlíknout a zas velebení. Pořád mokro. Sprcha a šup chrnět, ráno mě čeká kontrola. V noci už skoro nespím nějakej ten pátek, ale dneska jsem teda nespala tuplem vůbec.
25.12.20014 Ráno mi začala odcházet hlenová zátka a měla jsem kontrakce po 15 minutách, ale odezněly. Na kontrole jsem ohlásila odchod hlenové zátky, kontrakce a možný odchod plodovky. Vložka čistá, takže test na vodu negativní. Ozvy v pohodě a kontrakce byla jedna jediná. Nález - otevřená těsně pro prst. Odcházela jsem se slzama v očích. Už jsem si přála, aby si mě tam nechali.
No nic, celý den nárazově kontrakce a neustálé mokro. Kolem páté večer jsme seděli u babi na kafi a já už byla zelená samou bolestí. Kontrakce pravidelně po 15ti minutách. Doma sprcha „na uklidnění“. V osm večer začaly kontrakce po 3-5 minutách pravidelně. V jedenáct večer beru tašku a muž mě veze do porodnice.
Vyšetření s nálezem těsně pro prst a nic. Vypadalo to, že pojedu zas domů, protože na monitoru nebyla vidět jediná kontrakce - a to jsem jich měla za tu chvilku snad milion.
Ovšem jen do doby, než jsem zvedla řiťku z lehátka. To byla spoušť. Jasná voda. Připadala jsem si jako magic-box, ve kterém se hledá ten zářný poklad, když doktorka hledala prasklinu, ze které vytéká voda.
Jak moc jsem byla na omylu, když jsem si říkala, že horší to bejt nemůže. PA protrhla plodový vak a odtekla voda. To teprve začalo to pravý vzrůšo.
26.12.2014 Moc si už nepamatuju, ale o půlnoci mi dělali klystýr - kdybych věděla, že do mě napumpujou tolik vody, raději bych týden předem nejedla. Po „výkonu“ můj milovaný manžel pronesl „Teda mámo, za tohle bych se nemusel stydět ani já“.
KATASTROFA, vážení.
PA se mě pořád chodila ptát, jestli nechci něco na bolest, pořád jsem odmítala. Kontrakce na monitoru byly minimální a koukali se na mě, jak kdybych si porod vymyslela. Koneckonců ve dvě ráno jsem svolila k pigáru do zadku na bolest. Úleva se zapoměla dostavit, takže mě akorát bolela půlka zadku. Hned potom jsem dostala kapačku oxytocinu a následně i antibiotika, protože jsem měla rýmičku.
Bolesti byly horší a horší a já myslela, že se rozpůlim, jak jsem se snažila tlačit nohy od těla pryč. Pořád mi říkali, prodýchávejte, prodýchávejte. Jak asi člověk může prodýchávat, když má plnej frňák nudlí a nedosáhne na kapesník a bolestí si nedokáže říct ani o vodu.
Dostala jsem kapačku na bolest a střídavě jsem seděla na míči a ležela pod monitorem. Před čtvrtou ráno musel mužskej odejít do práce.
Od teď si nepamatuju skoro nic krom toho, že jsem na PA řvala, ať mi kouká dát nějaký drogy, nebo že umřu. Asi forma protestu…
V šest ráno přiběhla doktorka, že se neotvírám a že když mi nedaj další oxytocin, neporodim. Jenže moje tělo prý už další bolest nevydrží, tak že prý je na řadě epidural. Já, která měla plnou papulu keců, že epidural nikdy, jsem nenechala doktorku ani domluvit a už jsem si sedala, aby mi zavedli tu hadičku do páteře.
EPI zavedli asi o tři hodiny dýl, ale zavedli ho v kontrakci, takže jsem nic necítila. Hned jak jsem si zas mohla lehnout, bolesti přestaly a já usnula.
Vzbudila jsem se na kontrakci až v jedenáct dopoledne. Nález na 3 cm. Za půl hodiny 8 cm, už to šlo rychle. PA, už nová - střídaly se směny. Mě nechala ťapkat po pokoji a naposledy jít čůrat a do sprchy. Camrala za mnou s hadrem a utírala po mě krev, chudák.
Ve dvanáct jsem začala tlačit sama ve stoje a v jednu přišla droktorka k porodu. Hodina tlačení a nic. To malý zvíře prostě nejde ven. Už si na mě zavolaly posily, baby! Všechny na mě řvaly, ať tlačim, že malej už musí ven. Dostala jsem kyslík, střídavě jsem omdlívala a měla hysterické záchvaty a záchvaty paniky - já jinak kliďas…
Teď, jako bych byla v mraveništi, se kolem začali dít věci. Objevil se tu další stůl plnej věcí. Najednou koukám a byl tu i primář a dětská lékařka. Doktorka do mě strká cosi umělého. Něco mi říkala, ale já neslyšela. Cítila jsem jen šílenou bolest. Najednou se mi ulevilo a já viděla malé nehybné fialové tělíčko, od kterého vede šňůra, kterou doktorka upižlává nůžkama. Míšu jsem do ruky nedostala, ani na chviličku na břicho.
Doktorka mě šila a mně bylo už fajn. Šití trvalo tři čtvrtě hodiny. Za dvě hodiny mi přišli říct, že apgar-score měl 3-7-9 a míry 51 cm a 3,4 kg.
Po těch dvou hodinách, co mě nechali duševně strádat na sále, mi přinesli malého ukázat, ale nechtěli mi ho dát pochovat. Dali mi ho definitivně až druhý den ráno.
V porodnici jsme si poleželi 6 dní v izolaci kvůli mé marnivé rýmičce. Nikdo mi neřekl, že Míša málem nepřežil, protože doktorka včas nepoznala, že má pupeční šňůru kolem krku a nakonec sázela na to, že já po 18 hodinách v bolestech, porodím dítě bržděné šňůrou, zaklíněné v porodních cestách a v posledních minutách i bez srdečních ozev.
Po cestě domů jsem sjela schody po držce a roztrhla si šití komplet.
Šitá jsem až bůhví kde, natrženej děložní čípek a dodnes praskající šití hráze. Míša přišel na svět pomocí vakuového zvonu a já mám v papírech napsáno „nespolupracující rodička“.
Děkuji za pozornost. ![]()
Přečtěte si také
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 0
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 24
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 63
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2009
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 2312
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 2955
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 2095
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1355
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
Kamarádka mi před lety svedla muže a teď mě prosí, abych ji toho tyrana zbavila
- Anonymní
- 28.05.26
- 4763
Život je někdy hodně zvláštní. Když jsem potkala Alexe, byla jsem z něho hotová. Krásný a charismatický chlap, kterého mi všichni záviděli. Naše manželství trvalo jen asi dva roky, ale dnes jsem za...
Dcera chce jet na prázdniny s přítelem. Její otec souhlasí, já z toho nespím
- Anonymní
- 28.05.26
- 2729
Lucce bylo teprve nedávno šestnáct let, ukončila prvák na střední a už si myslí, že jí patří svět. S Dominikem chodí asi půl roku. Je to celkem fajn kluk, ale pořád si myslím, že je dost brzy...