Au, už nikdy!?
- Porod
- Mishuna
- 18.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sice jsem si říkala, že nebudu své sepsání porodu publikovat, ale takovou odlehčenou zkrácenou verzi vám asi k nahlédnutí propůjčím. Zkrácená verze neklapla, snad mě neukamenujete. :)
24.12.2014 Ježíšek, spousta dodělávek, spousta jídla, cukroví a dárků a já už sotva funím. Po delegaci u rodičů a prarodičů v baráku konečně sedíme s manželem doma na gauči. Už nemůžu ani sedět, tak sebou pořád šiju. Termín mám za 4 dny.
Jak tak sebou házim a různě se zvedám a šoupu, cítím pod sebou mokro. „Jsem to ale hrdinka, když už ani moč neudržim.“ Převlíknout a zas velebení. Pořád mokro. Sprcha a šup chrnět, ráno mě čeká kontrola. V noci už skoro nespím nějakej ten pátek, ale dneska jsem teda nespala tuplem vůbec.
25.12.20014 Ráno mi začala odcházet hlenová zátka a měla jsem kontrakce po 15 minutách, ale odezněly. Na kontrole jsem ohlásila odchod hlenové zátky, kontrakce a možný odchod plodovky. Vložka čistá, takže test na vodu negativní. Ozvy v pohodě a kontrakce byla jedna jediná. Nález - otevřená těsně pro prst. Odcházela jsem se slzama v očích. Už jsem si přála, aby si mě tam nechali.
No nic, celý den nárazově kontrakce a neustálé mokro. Kolem páté večer jsme seděli u babi na kafi a já už byla zelená samou bolestí. Kontrakce pravidelně po 15ti minutách. Doma sprcha „na uklidnění“. V osm večer začaly kontrakce po 3-5 minutách pravidelně. V jedenáct večer beru tašku a muž mě veze do porodnice.
Vyšetření s nálezem těsně pro prst a nic. Vypadalo to, že pojedu zas domů, protože na monitoru nebyla vidět jediná kontrakce - a to jsem jich měla za tu chvilku snad milion.
Ovšem jen do doby, než jsem zvedla řiťku z lehátka. To byla spoušť. Jasná voda. Připadala jsem si jako magic-box, ve kterém se hledá ten zářný poklad, když doktorka hledala prasklinu, ze které vytéká voda.
Jak moc jsem byla na omylu, když jsem si říkala, že horší to bejt nemůže. PA protrhla plodový vak a odtekla voda. To teprve začalo to pravý vzrůšo.
26.12.2014 Moc si už nepamatuju, ale o půlnoci mi dělali klystýr - kdybych věděla, že do mě napumpujou tolik vody, raději bych týden předem nejedla. Po „výkonu“ můj milovaný manžel pronesl „Teda mámo, za tohle bych se nemusel stydět ani já“.
KATASTROFA, vážení.
PA se mě pořád chodila ptát, jestli nechci něco na bolest, pořád jsem odmítala. Kontrakce na monitoru byly minimální a koukali se na mě, jak kdybych si porod vymyslela. Koneckonců ve dvě ráno jsem svolila k pigáru do zadku na bolest. Úleva se zapoměla dostavit, takže mě akorát bolela půlka zadku. Hned potom jsem dostala kapačku oxytocinu a následně i antibiotika, protože jsem měla rýmičku.
Bolesti byly horší a horší a já myslela, že se rozpůlim, jak jsem se snažila tlačit nohy od těla pryč. Pořád mi říkali, prodýchávejte, prodýchávejte. Jak asi člověk může prodýchávat, když má plnej frňák nudlí a nedosáhne na kapesník a bolestí si nedokáže říct ani o vodu.
Dostala jsem kapačku na bolest a střídavě jsem seděla na míči a ležela pod monitorem. Před čtvrtou ráno musel mužskej odejít do práce.
Od teď si nepamatuju skoro nic krom toho, že jsem na PA řvala, ať mi kouká dát nějaký drogy, nebo že umřu. Asi forma protestu…
V šest ráno přiběhla doktorka, že se neotvírám a že když mi nedaj další oxytocin, neporodim. Jenže moje tělo prý už další bolest nevydrží, tak že prý je na řadě epidural. Já, která měla plnou papulu keců, že epidural nikdy, jsem nenechala doktorku ani domluvit a už jsem si sedala, aby mi zavedli tu hadičku do páteře.
EPI zavedli asi o tři hodiny dýl, ale zavedli ho v kontrakci, takže jsem nic necítila. Hned jak jsem si zas mohla lehnout, bolesti přestaly a já usnula.
Vzbudila jsem se na kontrakci až v jedenáct dopoledne. Nález na 3 cm. Za půl hodiny 8 cm, už to šlo rychle. PA, už nová - střídaly se směny. Mě nechala ťapkat po pokoji a naposledy jít čůrat a do sprchy. Camrala za mnou s hadrem a utírala po mě krev, chudák.
Ve dvanáct jsem začala tlačit sama ve stoje a v jednu přišla droktorka k porodu. Hodina tlačení a nic. To malý zvíře prostě nejde ven. Už si na mě zavolaly posily, baby! Všechny na mě řvaly, ať tlačim, že malej už musí ven. Dostala jsem kyslík, střídavě jsem omdlívala a měla hysterické záchvaty a záchvaty paniky - já jinak kliďas…
Teď, jako bych byla v mraveništi, se kolem začali dít věci. Objevil se tu další stůl plnej věcí. Najednou koukám a byl tu i primář a dětská lékařka. Doktorka do mě strká cosi umělého. Něco mi říkala, ale já neslyšela. Cítila jsem jen šílenou bolest. Najednou se mi ulevilo a já viděla malé nehybné fialové tělíčko, od kterého vede šňůra, kterou doktorka upižlává nůžkama. Míšu jsem do ruky nedostala, ani na chviličku na břicho.
Doktorka mě šila a mně bylo už fajn. Šití trvalo tři čtvrtě hodiny. Za dvě hodiny mi přišli říct, že apgar-score měl 3-7-9 a míry 51 cm a 3,4 kg.
Po těch dvou hodinách, co mě nechali duševně strádat na sále, mi přinesli malého ukázat, ale nechtěli mi ho dát pochovat. Dali mi ho definitivně až druhý den ráno.
V porodnici jsme si poleželi 6 dní v izolaci kvůli mé marnivé rýmičce. Nikdo mi neřekl, že Míša málem nepřežil, protože doktorka včas nepoznala, že má pupeční šňůru kolem krku a nakonec sázela na to, že já po 18 hodinách v bolestech, porodím dítě bržděné šňůrou, zaklíněné v porodních cestách a v posledních minutách i bez srdečních ozev.
Po cestě domů jsem sjela schody po držce a roztrhla si šití komplet.
Šitá jsem až bůhví kde, natrženej děložní čípek a dodnes praskající šití hráze. Míša přišel na svět pomocí vakuového zvonu a já mám v papírech napsáno „nespolupracující rodička“.
Děkuji za pozornost. ![]()
Přečtěte si také
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 1952
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 950
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 948
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 1052
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 5843
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 1998
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 2306
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 953
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 847
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 4952
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...