Bydlela jsem v azyláku
- O životě
- Gibby
- 10.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Něco málo přes rok. Nejhorší rok v mém životě. Začátek pramení někde u mých rodiču, nevím co se tenkrát s nimi stalo, že se všechno tak zvrtlo.
Bylo mi 19 let, s tehdejším přítelem jsem otěhotněla hodně mladá. To, že tento partner (říkejme mu třeba Jarek) není vubec vhodný pro život, jsem zjistila záhy. První facka padla v šestinedělí, další na sebe nedala dlouho čekat. Bydlela jsem s ním u mých rodiču, kteří byli těžcí alkoholici. Pokoušela jsem se Jarka hodněkrát zbavit, avšak zcela bezuspěšně. Bití se stupňovalo a já nevěděla, co s tím mám dělat, jakákoliv snaha zavolat policii měla druhý den zcela opačný učinek a to ten, že jsem byla bita ještě více, samozřejmě vše před očima malého syna.
Rodiče dostali vypověd z bytu pro neplacení nájemného. Semlelo se všechno tak rychle, měli jsme se vystěhovat do měsíce. V tu dobu jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná. S mužem, u kterého jsem hledala utočiště. Ten mě ovšem bral pouze jako úlet. Rozhodla jsem si dítě nechat, nebyla jsem schopna jít na potrat, zabít ho. Avšak nemohla jsem to tak nechat, Jarek byl schopen mě zkopat i těhotnou. Ani nevím jak jsem se dostala na sociálku a požádala o přidělení lužka v azyláku. Když se ke mě po týdnu dostalo rozhodnutí, že pro mě mají volné místo, byla jsem hodně ráda a myslela si, že všechno to zlo od Jarka skončí. Ovšem to jsem se hodně spletla.
Jarek nepracoval, ráno si stoupnul ke vchodu a poctivě na mě čekal, každé ráno, každý den až do večera. Bohužel, ven jsem chodit musela, do krámu, do školky, na gynekologii. Jarek si mne odchytnul a musela jsem s ním, courat celou tu dobu venku, odevzdávat mu peníze, poslouchat jeho urážky, pořád mě bil a znásilňoval. Těhotnou. Zastání jsem neměla nikde. Žádnou kamarádku, opilí rodiče na ubytovně. Nejhorší asi bylo, že mi nevěřili ani sociální pracovnice a zaměstnankyně v azyláku. Začaly problémy i tam.
Abych trochu přiblížila bydlení v azyláku. Jsou vytyčená pravidla, kvůli Jarkovi jsem ale časem začala mít problém je plnit. Nikdo mi tam nevěřil, že na nájem nemám, protože J. se mnou chodí na poštu, kde mě hned zkásne. Od toho pramenily nezaplacené nájmy, nedostatek jídla, oblečení a výbavičky pro miminko, které se mi mezitím narodilo. Sociální pracovnice ke mně posílala zaměstnankyně 3×-5× denně na kontrolu, co mám pro děti na jídlo, kontrolovaly snad uplně vše, ale bohužel nikdo mi nic nevěřil. Prosila jsem je z posledních sil o přeřazení do jiného města, jediné řešení opravdu bylo zbavit se Jarka, na kterého neplatilo už vůbec nic.
Ostatní spolubydlící maminky se ke mě obracely zády a pokud se se mnou nějaká přece jen promluvila, tak ji zase nechtěl dát pokoj Jarek, vyzvídal, prudil, vyhrožoval. Vznikaly pomluvy. Ke konci, když mi hrozil vyhazov i odtud, jsem byla psychicky a fyzicky na dně. Nejen z Jarka, který se mě v tu dobu pokoušel pomalu, ale jistě přizabíjet, ale z nedostatku financí jsem musela dělat otřesné věci, které sem nemám ani sílu napsat. V tu chvíli jsem nenáviděla všechny chlapy na světě. Byla jsem sama s dětmi, bez peněz, bez rodiny, s Jarkem a sociálkou v patách. Neměla jsem kam se schovat, neměla jsem kam jít, neměli jsme co jíst, bylo to peklo na zemi. Ano, možná si za něco mužu sama, ale toto co se mi dělo, byl opravdu extrém. Nepřeji nikomu, aby se v životě setkal s psychopatem.
Hrozilo mi odebrání dětí. Neskutečná bezmoc. Nechtěla jsem se vůbec probudit. To jsem ještě netušila, že na druhé straně republiky se nachází náš Anděl. Odvezl mě v těch nejhorších chvilích. Cizí člověk. V životě se mi asi nepodaří mu vrátit to, co pro mě udělal a pořád dělá. Od té doby věřím na zázraky…
V pekle jsem žila přes 4 roky. O Jarkovi se mi zdá doteď.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20594
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....