Bydlela jsem v azyláku
- O životě
- Gibby
- 10.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Něco málo přes rok. Nejhorší rok v mém životě. Začátek pramení někde u mých rodiču, nevím co se tenkrát s nimi stalo, že se všechno tak zvrtlo.
Bylo mi 19 let, s tehdejším přítelem jsem otěhotněla hodně mladá. To, že tento partner (říkejme mu třeba Jarek) není vubec vhodný pro život, jsem zjistila záhy. První facka padla v šestinedělí, další na sebe nedala dlouho čekat. Bydlela jsem s ním u mých rodiču, kteří byli těžcí alkoholici. Pokoušela jsem se Jarka hodněkrát zbavit, avšak zcela bezuspěšně. Bití se stupňovalo a já nevěděla, co s tím mám dělat, jakákoliv snaha zavolat policii měla druhý den zcela opačný učinek a to ten, že jsem byla bita ještě více, samozřejmě vše před očima malého syna.
Rodiče dostali vypověd z bytu pro neplacení nájemného. Semlelo se všechno tak rychle, měli jsme se vystěhovat do měsíce. V tu dobu jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná. S mužem, u kterého jsem hledala utočiště. Ten mě ovšem bral pouze jako úlet. Rozhodla jsem si dítě nechat, nebyla jsem schopna jít na potrat, zabít ho. Avšak nemohla jsem to tak nechat, Jarek byl schopen mě zkopat i těhotnou. Ani nevím jak jsem se dostala na sociálku a požádala o přidělení lužka v azyláku. Když se ke mě po týdnu dostalo rozhodnutí, že pro mě mají volné místo, byla jsem hodně ráda a myslela si, že všechno to zlo od Jarka skončí. Ovšem to jsem se hodně spletla.
Jarek nepracoval, ráno si stoupnul ke vchodu a poctivě na mě čekal, každé ráno, každý den až do večera. Bohužel, ven jsem chodit musela, do krámu, do školky, na gynekologii. Jarek si mne odchytnul a musela jsem s ním, courat celou tu dobu venku, odevzdávat mu peníze, poslouchat jeho urážky, pořád mě bil a znásilňoval. Těhotnou. Zastání jsem neměla nikde. Žádnou kamarádku, opilí rodiče na ubytovně. Nejhorší asi bylo, že mi nevěřili ani sociální pracovnice a zaměstnankyně v azyláku. Začaly problémy i tam.
Abych trochu přiblížila bydlení v azyláku. Jsou vytyčená pravidla, kvůli Jarkovi jsem ale časem začala mít problém je plnit. Nikdo mi tam nevěřil, že na nájem nemám, protože J. se mnou chodí na poštu, kde mě hned zkásne. Od toho pramenily nezaplacené nájmy, nedostatek jídla, oblečení a výbavičky pro miminko, které se mi mezitím narodilo. Sociální pracovnice ke mně posílala zaměstnankyně 3×-5× denně na kontrolu, co mám pro děti na jídlo, kontrolovaly snad uplně vše, ale bohužel nikdo mi nic nevěřil. Prosila jsem je z posledních sil o přeřazení do jiného města, jediné řešení opravdu bylo zbavit se Jarka, na kterého neplatilo už vůbec nic.
Ostatní spolubydlící maminky se ke mě obracely zády a pokud se se mnou nějaká přece jen promluvila, tak ji zase nechtěl dát pokoj Jarek, vyzvídal, prudil, vyhrožoval. Vznikaly pomluvy. Ke konci, když mi hrozil vyhazov i odtud, jsem byla psychicky a fyzicky na dně. Nejen z Jarka, který se mě v tu dobu pokoušel pomalu, ale jistě přizabíjet, ale z nedostatku financí jsem musela dělat otřesné věci, které sem nemám ani sílu napsat. V tu chvíli jsem nenáviděla všechny chlapy na světě. Byla jsem sama s dětmi, bez peněz, bez rodiny, s Jarkem a sociálkou v patách. Neměla jsem kam se schovat, neměla jsem kam jít, neměli jsme co jíst, bylo to peklo na zemi. Ano, možná si za něco mužu sama, ale toto co se mi dělo, byl opravdu extrém. Nepřeji nikomu, aby se v životě setkal s psychopatem.
Hrozilo mi odebrání dětí. Neskutečná bezmoc. Nechtěla jsem se vůbec probudit. To jsem ještě netušila, že na druhé straně republiky se nachází náš Anděl. Odvezl mě v těch nejhorších chvilích. Cizí člověk. V životě se mi asi nepodaří mu vrátit to, co pro mě udělal a pořád dělá. Od té doby věřím na zázraky…
V pekle jsem žila přes 4 roky. O Jarkovi se mi zdá doteď.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 210
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 132
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 181
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 132
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 160
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2972
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2055
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3751
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 13270
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1027
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.