Bludný kruh
- O životě
- Veverysek
- 30.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Hodně z vás si zaslouží vědět, jak to vlastně všechno bylo. Mnoho z vás mi pomohlo třeba oblečením pro malou, pár z vás i finančně a většina psychicky.
Asi bych měla vysvětlit a dát dohromady, proč a jak jsem se ve svojí situaci ocitla. Třeba pomohu odejít i jiným ženám, které v podobné situaci jsou, a věřte, že v takové situaci se může objevit opravdu každý. Nejsem zrovna domácí puťka, která sebou nechává mávat. Ozvu se, když mi něco vadí (a to často dost hlasitě) a nenechám si takzvaně „čurat na hlavu“. Takže to jednou můžete být i vy, kdo bude sedět a psát takový deníček, i když to nikomu nepřeji.
Náš vztah s přítelem začal docela normálně jako každý vztah, i když, abych nelhala, něčeho bylo možné si všimnout už na začátku. Akorát v zamilovanosti máme všichni růžové brýle. To ví asi každý, kdo byl jednou zamilovaný. Každý poznáme, že milujeme, ale jak poznáme, že nás miluje i druhá strana? Snad podle slov? Podle očí? Jak se ten druhý chová a jaké jsou jeho činy směrem k nám? Bohužel je to tak, že 100% jisti si nikdy být nemůžeme. A takhle je to se vším. Tenkrát jsem pro něj byla nejkrásnější blonďatý anděl, co mu spadl z nebe, ke konci mi řekl, že jsem spadla, protože jsem byla moc tlustá. Abych pravdu řekla, tak fyzické násilí obecně není nic oproti tomu psychickému. Nedokážete si představit, jak to dokáže všechno změnit. Vás, váš pohled na svět, pohled na sebe samu a v neposlední řadě pohled na muže jako takové.
Ale abych nemluvila zcestně. Zamilovali jsme se do sebe docela rychle. Já jsem byla podvedená z předchozího vztahu, on měl podobný zážitek. Vylévali jsme si srdíčka po Facebooku a co mělo přijít, přišlo. Po nevěře expartnera jsem se uzavřela před světem a každý pokus o vztah bojkotovala, protože jsem se bála, že to dopadne stejně a věděla jsem, že pokud bych si někoho „normálního“ našla, tak bych ho terorizovala telefonem a chudáček by nemohl ani ven. Kdo by tohle vydržel? Někdo, kdo to má podobně!
Náš vztah jsme začali oba budovat na vzájemné nedůvěře a žárlivosti a to byl vlastně takový základ vztahu. První signál násilnosti mého expartnera, kterého jsem si teoreticky mohla všimnout, byl už 2 měsíce po začátku vztahu, kdy se popral se svým otcem a napadl dokonce svoji vlastní matku. Růžové brýle říkali to, že tohle by neudělal své přítelkyni a že byl, chudáček, ze všeho tak zničený a jsou to prostě jen nervy. Pak mi bylo řečeno od jeho vlastní sestry, že své matce nadává do k*rev dost často, ale ani to se mnou nehnulo. A víte co? Je to pravda. Je to vyzkoušené na více mužích. Jak se chová k matce, tak se bude chovat k přítelkyni.
Nicméně první takový varovný signál, který byl proti mně a ne jeho rodině, se objevil asi po půl roce vztahu. Začal se chovat jinak, neříkal už nic pěkného (to jsem připisovala konci zamilovanosti) a několikrát mi řekl: „Drž hubu“, a jiné hrubé výrazy. Nelíbilo se mi to a chtěla jsem náš dálkový vztah ukončit (vídali jsme se 1× měsíčně), ale on mi řekl, že je to tím, že má nervy z toho, že jsem tak daleko a že na mě žárlí a chce být se mnou. Ujistil mě, že pokud se přestěhuji za ním do Polska, všechno se změní a on bude hodný. Tak jsem to udělala.
V Polsku jsem si našla velmi solidní práci za velmi dobrý plat a po nějakou dobu jsem ho živila. On práci vůbec nehledal, protože stačily peníze, které jsem vydělala já, a on by stejně vydělával málo. Po roce vztahu začaly sprosté nadávky toho nejhoršího druhu a tenkrát mě už i jednou uhodil. Byla jsem připravená odjet za mojí kolegyní, než dostanu další výplatu u ní zůstat, a pak se odstěhovat do svého bytu. Po dalším fyzickém násilí jsem jí už zavolala a její přítel přijel pro moje věci a mě, bohužel o 3. ráno jsem si všechno rozmyslela a přišla s prosíkem zpátky. On mě zpátky už nechtěl, ale přemluvila jsem ho.
Měsíc nato jsem otěhotněla. Tady přichází asi nejhorší část mého života, i když z toho vzniklo to nejkrásnější, co mě v životě potkalo. V mojí hlavě bylo hodně myšlenek, hlavně na to, jestli bych dítě zvládla. Nicméně, měla jsem přece přítele, co nás bude milovat a postará se o nás! Samotné těhotenství bylo peklo (asi to každá známe, jak s námi cloumají hormony 
). Byla jsem žárlivější než obvykle (to ještě jde?), podezíravá, náladová, vyjížděla jsem kvůli kravinám. Vlastně to se mnou taky nebyl žádný med. Hádali jsme se denně. On mi sprostě nadával, kolikrát přišla rána, hodil se mnou o skříň a po dvou větších hádkách jsem skončila dokonce v nemocnici s krvácením, ani to ho nezastavilo. Vždycky se se mnou rozešel, že jsem hrozná přítelkyně a já jsem vždycky přišla s prosíkem. Přece jsme měli mít dceru!
Pak přišel porod dcerky, největší štěstí v mém životě, a já jsem začala být hrozně šťastná. Hádky byly a pořád mě bil, dokonce před vlastní dcerou, ale já jsem ho milovala a nemohla jsem bez něj být. Jednou jsem ale měla dcerku v ruce a jemu se něco nelíbilo, tak mi ji vrazil tak, že mi malá vypadla z ruky, naštěstí dopadla na postel. Druhý den jsem seděla sama s malou na posteli a uvědomila jsem si jednu věc, že ho nemiluji. Volný čas trávil na počítači, nechtěl s námi ani chodit ven, neřekl mi pěkné slovo, nespali jsme spolu, neobjímal mě… Najednou jsem si uvědomila, že by mi vlastně bylo jedno, kdyby spal s jinou. Věděla jsem, že od něj uteču. Kontaktovala jsem mámu, která mi odmítla pomoci, tak jsem se snažila najít jiné možnosti, co dělat. Na nic jsem ale nepřišla. A tak šel čas.
Jednou, když mě znovu hrozně zbil, dusil mě a už mi pomalu nezbýval ani dech na nadechnutí, jsem prostě věděla, že to takhle dál nejde a že by mě tímhle tempem jednou zabil. K dceři se taky nechoval pěkně, sprostě jí nadával, když plakala (a to musím podotknout, že moje dcerka je opravdu hodná holčička a skoro vůbec nepláče, ale má svoje chvíle), a napsala jsem vám, holkám z eMimina, které jste mi z toho bludného kruhu pomohly ven. Daly jste mně i dceři šanci na normální život a jí i nádherné dětství a doufám, že si nic neodnese z těch 7 hrozných měsíců a jednou si najde normálního partnera a nepoznamená jí to. Tohle píši 29. 4. 2012 v azylovém domě, a hlavně díky vám se budu už za dva dny stěhovat do svého bytu a budeme konečně šťastné, a pokud to chcete vědět, tak se mi rýsuje vztah s dost hodným „kamarádem“, kterého znám snad přes 10 let 
Děkuji vám všem strašně moc, bez vás bychom to nezvládly!
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 464
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 484
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 351
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 377
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 288
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 712
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 826
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 553
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 454
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 426
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Tak jen tak dál s kamarádem 
hlavně ať už vás potká jenom to krásné tohle prožít musí být hrozně, hlavně se drž 
Tak to jsem ráda, že s kamarádem se rýsuje i něco víc a že se o tebe a Natálku v budoucnu určitě postará. Přeju tobě i Natálce jen to nejlepší. A neboj, Natálka bude mít krásné dětství a na tohle si ani nevzpomene.
) a řada žen potřebuje tyhle zkušenosti slyšet pořád dokola, aby přetrhly ten nekonečný „provaz“, který je doma svazuje s jejich partnery apod., kteří se na nich doslova „vybíjejí“! 
, ale hlavně je to důležité pro Tebe - Ty jsi ta, která touto zpovědí říká nejen celému světu, ale hlavně sama sobě, že takhle se k ženě, natož ženě = matce nemá a nesmí nikdo chovat a Ty jsi ten člověk, který si bude určovat svůj život a nenechá si od druhého (byť dříve milované osoby) všechno tohle líbit! 
Odchodem si své dceři tak možná dala ten největší dar v životě!! 
!!! Hrozně ti fandím a jsem ráda, že to dobře dopadlo!!! Ať už máš v životě už jenom štěstí 
.
ale neberete nováčky, tak to neva, domluvíme se mimo diskusi 