Projít peklem – část 1.
- O životě
- Veverysek
- 27.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Myslím, že stojí za to můj příběh sepsat. Jako pohádku. Mnoho z vás mi z toho pekla, ve kterém jsem byla, pomohlo. Možná žiji právě díky vám. A jak to celé bylo? Jak to celé začalo? O tom vám teď napíši. Chtěla bych pomoci všem, co jsou v podobné situaci jako jsem byla já. Musíme se pohnout, jít dál a být zase šťastné. Stop domácímu násilí! Začněte žít!
Vánoční anomálie
Běžela jsem ve svém oblečku na tramvaj. Nestíhám to. Jako vždycky všechno. Proklínala jsem se za to kvůli svým dlouho upravovaným vlasům a hlavně proto, že z nich už ani moc nezbylo. Podpatky se mi zasekávali v kachličkách a namísto upravené vedoucí jsem si připadala jak polámaná prostitutka. Aby toho nebylo málo, tak jsem před tramvají uklouzla a podpatek se mi polámal. „Grrrr!“ zařvala jsem a všichni cestující z tramvaje mně sjeli povýšeným pohledem. „No co čumíte? Nikdy jste neviděli ženskou v PMS?“ procedila jsem a zabrala si nejbližší volné místo, kontrolujíc ulomený podpatek.
„Zlomil se vám podpatek, slečno,“ poznamenala znalecky jedna důchodkyně. Podívám se na ni ironickým pohledem, ale svoji poznámku si pro tentokrát odpustím. Chudák babička je nejspíš sama v bytě a nemá si ani s kým povídat, tak je určitě ráda, že mi může poradit. Navíc mám jiné problémy než pitomou babku. Dneska nový trénink technické podpory. Nebaví mně koukat se na ty nováčky a všechno jim dokola vysvětlovat jako dementům. Pouze někteří jsou nadějní. To Apple nemůže zvětšit svoje nároky, nebo je lidstvo prostě tak blbý, že už nejsou na světě chytří lidé? Těžko říci.
Bože! Přejela jsem svoji zastávku! Tohle se může stát fakt jenom mně. Dojdu to zpátky pěšky. Měla bych si pořídit řidičák. Jo, to bych fakt měla. Jezdit sockou do konce života snad fakt nebudu. Přemýšlím nad tím celou cestu do práce. „Ahoj!“ zdraví mně Dita. „Dneska mi Macík znovu počural koberec, než jsem šla do práce.“ Ach ne! Zase kočky! Teď, když nestíhám. Přeci jen se ale na Ditu pousměji. Znakově Ditě naznačím špatný den, sundávám si svoji botu a ukazuji svým ukazováčkem na podpatek. „To se dá opravit,“ podotkne Dita.
„Já chci chlapa,“ povzdychnu si. „Nerozumím souvislosti mezi chlapem a podpatkem, ale budiž…“, Dita pokrčí rameny. „Nebaví mně být sama. Nemám pro co žít“, povzdychnu si a posadím se na židli. „Máš tuhle práci“, začne Petra, „Máš mě, Michala, ségru a můžeš si pořídit kočku jako já! To by Ti určitě pomohlo!“ dodala. Jen se kysele zašklebím: „Když už, tak radši psa. Kočky se ke mně nehodí a nechci zvíře, ale chlapa.“ „Nechci Ti brát iluze, ale ono to vyjde nastejno“, ironicky poznamená Dita. Jí se to ale říká. Žije s Michalem už několik let a jsou spolu šest let. Mezitím ho párkrát stihla podvést, to bych já nikdy neudělala!
Kdybych tak měla takového chlapa jako ona. Celý svět by byl najednou lepší. „Poradila bych Ti, aby sis nějakého ulovila, ale to by musel zajít až sem do Apple a na to rande si Tě odtáhnout“, zasmála se Dita. Ach jo, má pravdu. Jsem tu od devíti od rána a končím v devět večer a na víkend si beru práci domů. I když ona má co říkat, kolikrát moji práci dodělává. Jenže je fakt, že ona už přítele má. Zaliji si zamyšleně čaj vroucí vodou a spěchám k počítači. Práce volá.
„Zase pozdě,“ zamračí se Ondra. „Takhle to ale přece dál nejde. Budu to muset nějak řešit,“ musím uznat, že i přes to jak zamračeně se tvářil, mu to strašně slušelo. Ondra byl můj vedoucí. Staral se o náš tým. Byl pohledný, světlejší typ s moc hezkou postavou. Přesně typ kluka, po kterém letí každá. Na toho bych si opravdu netroufla. „Já se moc omlouvám, už se to nestane“, rychle se omlouvám. „Tak to bude asi potřebovat nějaký trest“, mluví Ondra vážně. Pak oba propukneme v smích.
Práce ubíhá jako vždy rychle a je jí nad hlavu. V sedm se jde se mnou rozloučit Dita. Už jdou s Michalem domů. Já tu ještě zůstávám. Jako vždy. Protáhnu si ruce za zády před počítačem. Podívám se na Facebook. No co, i v práci je potřeba se trošku odreagovat. Žádost o přátelství. Kdo to je? David? Toho neznám. A je to Polák. Sice v Polsku žiji a pracuji, ale moc Poláků stejně neznám. Dita a Michal jsou Češi a Libor, který se s nimi dost baví, je taky Čech. Jestli se teda Moravákům dá říkat Češi, já bych je tak osobně nenazývala, jsou to pěkná kvítka a zvířata. Ostatně je to jedno z největších a nejvtipnějších témat tady v Apple. Žádost o přátelství přijmu. David mi hned píše a domluvíme se, že se spolu po práci sejdeme v baru. Ještě mezi řádky jsem se dozvěděla, že ho podvedla bývalá přítelkyně s nejlepším kamarádem, takže by mi mohl vlastně rozumět.
Je to půl roku, co jsem bez Marka. Mojí největší lásky. Přála bych si, aby to neskončilo. Abychom se vzali a byli spolu. Stejně to byla všechno moje vina. Když mě podvedl a když už se to stalo, tak jsem se to neměla nikdy dozvědět. Nějak se po roce a půl změnilo jeho chování, tak jsem mu ráno vlezla k počítači, kde se mu samo načetlo ICQ a pár konverzací si přečetla. To, co jsem tam viděla, mi ale vyrazilo dech! Budila jsem ho s pláčem „Můžeš mi vysvětlit, co jsi udělal?“ „Ježiš, co je zase?“ zařval ze spaní. Já jen odběhla zpět do pokoje a on mně následoval. „Co?!“ Vykřikl, a když se podíval na moji bledou tvář, tak mu to bylo jasné. „Vysvětli mi to!“ Prosila jsem a žádala vysvětlení. Doufala jsem, že nějaké je a že to je prostě jeden velký omyl. Začala se mu divně hýbat brada: „Promiň,“ hlesl jen. „Takže je to pravda? Míša? Kdo to je?“ „Kamarádka mé nejlepší kamarádky.“ „A vy jste spolu jako… to?!“ Jen kývl. Začala jsem hlasitě řvát. Nešlo to zastavit. Přišel ke mně a chtěl mně obejmout.
„Vypadni ode mě! Vůbec se mě nedotýkej! Jsi ten nejnechutnější a nejslizčí člověk na světě! A co jste spolu všechno dělali, hm? Řekni mi to!“ zařvala jsem tentokrát já. „To Ti přece nebudu říkat. Akorát by Ti to víc ublížilo.“, argumentoval on. „Já to ale chci vědět!“ Pokrčila jsem rameny. „Tak normálně prostě. Měli jsme sex, trošku jsme se opili. Bylo to u Míši.“ „Lízal si ji?“ Idiot debilní! Podíval se na mě pohledem neviňátka: „Jo.“ „Ty jsi to nejnechutnější prase! Táhni! Už Tě nikdy nechci vidět! Vůbec nechápu, jak si mi to mohl udělat po takový době vztahu! Měla jsem pocit, že to celkem klape, že teď sice máme menší krizi.“ - „Menší krizi?“ přerušil mě. „Menší krize říkáš tomu, že spolu několik měsíců nespíme?“ „No a koho je to chyba?“ osočím se. „No Tvoje! Ty pořád nechceš!“ vpálí mi do obličeje.
„Kdyby ses pořád nechtěl scházet s tou Tvojí bejvalou, tak chci! Já na to prostě nemůžu přestat myslet!“, vyčtu mu. „Jenže ta bejvalá je moje nejlepší kamarádka a já nemůžu za to, že jsi nejžárlivější člověk, kterého jsem potkal!“ útočí na mně Marek. „Takže když jsem žárlivá, tak nejlepší lék na to je mně prostě podvést?!“ řvu a přes slzy nevidím. Chci umřít. Jaký má život ještě smysl? Vytočím číslo kamaráda a zeptám se, jestli by mně nevyzvednul a nemohla bych bydlet chvilku u něj. Souhlasí. „Kam si jako myslíš, že jedeš?“ ptá se mně Marek. „Do toho Ti nic není,“ odpovím suše a dál vzlykám. Nejde mi přestat. Kdy tenhle kolotoč skončí? Sbalila jsem si pár věcí a odjela od něj. Ale stejně jsem za dva týdny přišla zpět s prosíkem. Typická já.
Posadím se v baru na židli. Jsem tu první. Jak divné. Nejsem ta, kdo chodí pozdě. „Co budete pít?“ zeptá se mně barmanka. „Džus,“ odpovím. „Pomerančový,“ dodám na její tázavý pohled. Já totiž nepiji. Maximálně jednou za tři měsíce, ale že byste mně někdy viděli opilou, to ne. Piji jedině čaj, vodu, nebo pomerančový džus. „Ahoj!“ zdraví mně David. Nevypadá věru zle, akorát není zrovna můj typ. Mám radši tmavovlasé chlapy. „Čau,“ odpovím. „Já jsem Viki,“ usměji se. „Já David.“ A tady jsem si svůj život zpečetila. To by člověk nevěřil, jak taková věc dokáže člověku úplně změnit život, ale nepředbíhejme.
Rande s Davidem bylo celkem ok. Nic závratného nebo úžasného. Žádné city se nekonaly. Začali jsme se takhle scházet. Měla jsem pocit, že to někam vede. Když v tom mi jeho kamarád řekl nepříjemnou novinu. David spal s nějakou holkou. A víckrát za sebou. Mezitím, co se scházíme. Napsala jsem mu SMS, že s ním chci mluvit. Sešli jsme se v našem oblíbeném baru: „Spíš s jinou?“ vybafnu narovinu bez nějakého ahoj. Zakucká se piva: „Cože?!“ „No, prostě, jestli chrápeš s jinou?“ „Jako v posteli?“, zeptá se mě debilně. Hodím oči v sloup: „Máš sex s nějakou holkou?“ „No, spím s kamarádkou,“ odpoví koktavě. Podržím si rukou hlavu. No, to snad není možné! Snad ta babička má pravdu a všichni chlapi jsou stejní idioti.
„Já to nechápu. Scházíme se 3 týdny, flirtujeme spolu a měla jsem pocit, že to někam vede“, řeknu nechápavě. „Já vím, Viki, taky bych byl naštvaný být Tebou a naprosto to chápu. Pochopím, když se se mnou budeš chtít přestat bavit a už nebýt se mnou v kontaktu,“ řekne David. „Tak to určitě nechci. Nechci se s Tebou dál bavit. Jsi… ovce. Jako všichni ostatní. Nestojím o to,“ odpovím mu upřímně. „A já to chápu a respektuji,“ poví on. Pak už beze slova odcházím z klubu a mizím. Ještě ten den mu ještě ale píšu SMS o tom, jak mi chybí.
„Nepoučitelná“, shrne Dita jedním slovem moje chování k Davidovi. Pokrčím rameny: „Byl doteď hodný a dost dobře se mi s ním povídalo.“ „Jo a o čem? O tom, jak jste oba dva hrozně podvedení a pak bum bác a šuká s jinou?“ zeptá se mně podrážděně Petra. Zavrtím hlavou: „No, tak nechodíme spolu, teoreticky si mohl spát, s kým chtěl“, podotknu pravdu. „Jenže když si s někým takhle začínáš, tak se snad počítá s tím, že se s nikým jiným nespí, ne?!“ Nevím, proč mi to říká, když to vím. „Nech ho být, znáte se jen chvilku a to ještě tak debilně, víš, jaký by to bylo, kdyby ses do takového týpka zamilovala? Navíc mi přijde, že využívá Tvoji bolest z Tvého minulého vztahu ve svůj prospěch a že pořád brečí nad bývalou! To se ani nepozastavíš nad tím, že své bývalé nadává do kurev?!“, nepřestává kritizovat můj nový objev Dita. „Ježiš, tak se rozešli ve zlém, no. To se prostě stává. Zvlášť když Tě přítel nebo přítelkyně podvede s nejlepším kamarádem!“ nadzvednu obočí.
„Já to vzdávám,“ říká Dita. „Tady už nepomůžu,“ dodává. „Není potřeba pomoc,“ přemlouvám sama sebe. Vezmu telefon a napíšu Davidovi sms „Jsem schopna Tvuj hrich s touto holkou smazat, pokud to bude ode dneska plnohodnotnej vztah a budeme spolu. Tzn. zadne jine zeny! Viki.“ Odpověď mi přijde přímo obratem: „Ok, to zní fer. Zkusime to tedy spolu, protoze proc ne?“ To je přístup. Je sedm dní do Vánoc. Je to takový předčasný Vánoční dárek. Nicméně když se podívám do emailu, najdu další dárek. Pozvánku na Vánoce ke svým rodičům do České Republiky.
S rodiči jsem nikdy neměla dobrý vztah. Hlavně s mým nepravým tátou. Můj pravý táta se od nás odstěhoval, když mi bylo šest. Potom žil ve Zlíně, 600 km od mého města a napsal mi vždy jen pohled k narozeninám, toť vše. Rodiče mně vyhodili z baráku, když mi bylo osmnáct. Začala jsem se pohoršovat ve škole a dělat pubertální problémy. Rozhodně si v tom ale nepředstavujte drogy nebo alkohol nebo cokoli jiného, jen jsme spolu prostě nevycházeli. Tohle byla jedna z nejtěžších částí mého života. Kolikrát jsem musela spát na lavičce v parku, ale většinou jsem spala u kamarádů a kamarádek. Přitom si jako dítě ulice vůbec nepřipadám, ba naopak. Ulice mně vůbec nic nenaučila. Jen jsem přišla o drahý fotoaparát, telefon a plno různých věcí. Prát se neumím a nikdy jsem neuměla. A to jsem se do nepříjemné situace dostala několikrát.
„Jaká je pravda, že jsi mi dělala do snoubence?”, ptá se mně cikánka a vypadá tedy velmi, ale velmi napruženě. Její přítel je teda hodně ošklivý a nechutný a nedotkla bych se ho ani násadou od košťěte, ale to jí nebudu říkat, vzhledem k tomu, že její váha aspoň jednou přesahuje tu mou a že má ještě větší sestru za zády. Pravda je totiž taková, že její snoubenec do mě na baru dělal, snažila jsem se ho taktně odpinknout, ale vzhledem k tomu, že se celé jeho tělo skládá ze svaloviny, snad ani nemá kosti, tak jsem si moc nedovolovala. Tentokrát. „Nikdy bych nic neměla s chlapem, co je zadaný,” jaj, to je všechno, co ze sebe vysoukám! Gratuluji! Teď vypadáš jako totální blbec! Něco takového asi řeklo tolik lidí před smrtí. Budeš jedna z mnoha. Umřeš. „Takže chceš říct, že mi můj přítel lže?” zeptá se mě a tázavě a nadzvedne obočí. Ano. „Ne, to jsem samozřejmě nechtěla říct,” odpovím a zorničky se mi zvětší alespoň o deset metrů. „Tak mi vysvětli, proč si do něj dělala? Jak by Ti to bylo, kdybych Ti já dělala do Tvého přítele? Hm? Co bys dělala?” ptá se mně provokativně.
Kdybych já nějakého přítele měla. Chlapi mi přijdou tupí a podvedou při každé příležitosti, která se jim naskytne a snad i nenaskytne. Jako ten její. „To nevím, co bych s tím dělala,” odpovím a snažím se působit nekonfliktně. Je mi ale jasné, že druhá strana je už popuzená dostatečně, takže už nejspíš nic nepomůže. „Tak já Ti to ukážu,” procedí mezi zuby a tahá mně za vlasy ven před bar lomeno ubytovnu. Hodí mně se svou povedenou sestřičkou na ulici a začnou do mě kopat. Ležím bezvládně na ulici a nechám jejich steely zarážet do mého už zmrzačeného těla. Z pusy mi tryská vodopád krve. Všechno kolem se začíná rozmazávat a ne, není to alkohol. Ten nepiji. „Zbláznily jste se? Vždyť jí zabijete!”, slyším nějaký hlas v pozadí. Za malou chvíli rozmazaně vidím žlutou ambulanci s červenými a modrými světly.
Na ty Vánoce k rodičům pojedu. Kde bych jinak byla? Sama ve své garsonce? Vždyť nemám ani stromeček, ani výzdobu. Nemám na to čas. Ach jo, a to tolik Vánoce miluji. Bylo by to nádherné je mít s někým, koho miluješ a kdo miluje Tebe. Prostě si sednout k voňavému stromečku, koukat se na světýlka a jíst cukroví. Idylka. Vyměnila bych to za všechno na světě. I za svoji práci, kterou ze srdce miluji.
Přečtěte si také
Zjistila jsem, že manželův nejlepší kamarád je můj bývalý milenec
- Anonymní
- 29.07.26
- 480
Manžel si našel nového nejlepšího kamaráda v práci a pozval ho k nim domů. Jenže jeho žena ho okamžitě poznala. Před lety s ním měla krátký románek a teď neví, jestli se má přiznat, nebo mlčet. Čím...
Syn odmítá říkat učitelce dobrý den. Já ho k tomu nutit nechci
- Anonymní
- 29.07.26
- 422
Syn odmítá ráno zdravit paní učitelku a jeho máma ho k tomu nechce nutit. Věří, že slušnost nemá být vynucená a dítě má mít právo na vlastní pocity. Jenže ve školce to vidí jinak. Podle učitelky...
Tchyně založila dceři spoření. Má pocit, že tím získala vliv
- Anonymní
- 29.07.26
- 262
Když tchyně založila vnučce spoření, zpočátku to vypadalo jako velkorysý dar. Jenže postupně začala peníze používat jako argument, proč má právo mluvit do školky, výchovy i rozhodování rodičů. Kde...
Zakázala jsem dětem mobily na dovolené. První dva dny mě nenáviděly
- Anonymní
- 29.07.26
- 243
Když jsme letos balili kufry na dovolenou, udělala jsem jedno rozhodnutí, které moje děti vůbec nepotěšilo. Mobily zůstanou doma. Byl to boj, ale nakonec jsme se něco naučili všichni.
Kdy se po porodu vrátíme do normálu? Jsem šťastná, že nikdy!
- Angelika741993
- 28.07.26
- 895
Narazila jsem na další z těch příspěvků na Instagramu, co vyvolává emoce a rozebírá ožehavé téma: Jak dlouho trvá, než se žena po porodu vrátí do normálu?
Moje dcera má příšerné vtipy. Lidé si myslí, že je drzá
- Anonymní
- 28.07.26
- 1104
Moje dcera se snaží zapadnout mezi dospělé a napodobuje jejich způsob komunikace. Jenže zatím nechápe ironii, nadsázku ani to, kdy se který vtip hodí. A protože vypadá starší, okolí od ní očekává...
Rodiče financují stavbu našeho domu. Chtějí rozhodovat o každé cihle
- Anonymní
- 28.07.26
- 2301
Stavba vlastního domu je pro většinu mladých parů životním krokem a splněným snem. My s manželem jsme byli nadšení, když nám moji rodiče nabídli výraznou finanční pomoc. Na hypotéku dnes z...
Manžel po letech odmítl čistit odpady. Brala jsem to jako samozřejmost
- Anonymní
- 28.07.26
- 6013
Čištění odpadů byla jediná domácí práce, které jsem se vždy vyhýbala. Manžel ji bez řečí přebral a roky to fungovalo. Až minulý týden mi řekl, že už to dělat nechce. Jeho důvod mě přiměl zamyslet...
Pořád jsem srovnávala dceru s ostatními dětmi. Jedna její otázka mi otevřela oči
- Anonymní
- 28.07.26
- 1421
Když jsem byla těhotná, říkala jsem si, že svoje dítě nikdy nebudu srovnávat s ostatními. Každé je přece jiné a vyvíjí se svým tempem. Jenže postupem času jsem to stejně začala dělat.
Je mi 35 a jsem těhotná. Přítel jásá, já v noci brečím do polštáře
- Anonymní
- 27.07.26
- 3190
Nikdy jsem nebyla žena, která by snila o svatbě, kočárku a dětském pokojíčku. Když si kamarádky posílaly fotky miminek, jen jsem se usmála a téma rychle změnila. Měla jsem ráda svůj život přesně...
V úvodu píšeš o domácím násilí, ale obsah je úplně jiný…možná jsem jen nevyspalá a sedím si na vedení 
Nechápu tě. Nechtěla bych žít tvůj život a mít takové názory.
Spíš by tě asi mělo zajímat jestli jí miluje…