Každý měsíc nová přezdívka
Těhotenství není žádná procházka růžovým sadem, ale jak to dostatečně popsat někomu, kdo to neprožívá? Musím se svěřit s některými hláškami mé drahé polovičky. Je nepopřitelné, že když jsem tenkrát plakala na záchodě s mamatestem, Ráďa byl ten, kdo mi uměl vykouzlit úsměv na tváři. V tu první chvíli měl rozhodně větší radost než já (byla jsem v šoku, ale teď by se mi radostí těžko vyrovnal).
Jenže tenkrát je tenkrát, teď bych už jen plakala, jaké to bylo pěkné…
6.-7. týden
Vše bylo fajn. To jsem ještě byla miláček, lásečka, krásná těhulka - bez nijaké zvláštní přezdívky.
2. měsíc
Organismus se mění, pomalinku začínám mít chutě. Za to jsem si vysloužila slaďoučkou přezdívku podle mé oblíbené pochutinky - gumový medvídek.
3. měsíc
Ten byl kritický. Myslím, že jsem celé to období prozvracela, takže najednou z medvídka byl „učebnicový příklad bulimičky“. No, chvílemi byl ještě milounký - občas mi říkával i těhulinko.
ZLOM
Tak a tady se to nějak zvrhlo…
4. měsíc
Kde jsou ta krásná slůvka? Proč mi teď říká chodící kontejner? Jak na to proboha přišel, vždyť zas tak moc nejím („Mami, máme něco dobrého?“ „Něco si ulov, dobrot je plná lednice.“ „To bylo před minutou. A co špajz?“).
5. měsíc
Asi ten nejhorší - měla jsem rýmu, kašel, trpěla jsem nespavostí, nervozitou a byla jsem úplně vysátá z vitaminů (moje milá paní gynekoložka mi řekla, že se nemám cpát chemikáliemi jako je GS mamavit - radši prý se mám cpát ovocem a zeleninou), což brzy mělo za následek hospitalizaci v nemocnici, kde mi sdělili, že kdybych měla papkat místo těchto pilulek ovoce a zeleninu, aby to stačilo nám oběma, nezavřela bych pusu 25 hodin denně. A tak mě vykrmili vitaminky a pustili domů.
Moje drahá polovička byla tento měsíc téměř nekomunikativní, takže bez přezdívky.
6. měsíc
„Ty můj melounku, za chvilku z tebe bude úplná dýně…“ - No tohle? Přibrala jsem jen 7 kilo a ještě mi je ten kabátek velikosti XS - …krchrrrr… - Hups, asi bych si měla pořídit XL.
7. měsíc
Bachroš, pupkoň, malá šišatá koule, hnilobec (prý od slova spát
), chrápatec (prý od slova Airwawes - volně dýchat
) - za normálních okolností.
Chodící inkubátor - když jsem prý zlobila (Já?!).
A když jsem byla hodná, tak jsem byla bachrošek.
8. měsíc
No kromě toho, že mi zůstaly přezdívky z minulých měsíců, nastřádaly se i další. Hormony se kroutí, a tak se není čemu divit, že si jaksi nechci odpustit ani intimní život. Takže jsem chvíli byla „nadržená jak stepní koza“ a nebo „jako morčátko v říji“ Ovšem přešlo to na mě ve chvíli, kdy si můj milý neodpustil vtípek - „A co když budeš jako chromá kobyla?“
Tak člověk je pod tlakem, dýchat nemůže, žáha palí, spát nemůže a on? On si myslí, že snad simuluji. A tak jsem jen zvědavá, čeho se ještě dočkám… No slyšela některá z vás něco takového?
Přečtěte si také
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 983
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 1132
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 790
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 378
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 688
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1168
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 877
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 810
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 696
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 624
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...