O mé matce
- O životě
- ewelinka23
- 21.04.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
To, co se v tomto deníčku dočtete, neví až na nejbližší kruh rodinný nikdo. Je těžké to v sobě dusit, nemít to komu říct. Každý, komu bych tohle chtěla svěřit, zná moji mámu osobně a já nechci, aby se na ni dívali skrz prsty, proto se svěřím Vám, kteří jste ji nikdy neviděli a snad neuvidíte. Doufám, že ze mne to břemeno zklamání spadne.
Jako malá jsem vyrůstala s maminkou, babičkou a strejdou. Byla to krásná léta mého života, na která vždy vzpomínám s teplíčkem v srdíčku. Když mi bylo 9 let, babička se strejdou se odstěhovali a já zůstala jen s maminkou. A všechno se tak strašně změnil.
Máma je jednoznačný cholerik. Tuhle povahu zdědila po dědovi, což je škoda, protože z povahy mojí skvělé babičky toho moc nepobrala. Vím, že jako matka samoživitelka to měla těžké, že někdy musela mít pevnou ruku, ale myslím, že to dost přeháněla. Byla jsem bita, pro každou pitomost. Není pohlavek, jako pohlavek, facka jako facka… Tohle občas hraničilo s mou touhou dostat odvahu a zavolat na Linku bezpečí. Čas letěl spolu s ránami a já si celou dobu přála mámu, která by mi byla kamarádkou. Bohužel mi to autokratická výchova přecházející do diktatury neumožnila.
Léta plynula, máma se vdala a člověk by řekl, že vše bude lepší. Ale jediná výhoda, jakou to mělo, byla ta, že se mě mámin manžel zastával, protože pochopil, že výlevy mé matky nejsou normální. Dodnes si pamatuji, jak se mi kamarádi smáli, že když moje máma řve, čekají pod oknem, aby mohli pochytat co nejvíc mých vlasů, zubů a nehtů. Občas mi i sousedé nabízeli azyl – no snad jste si dokázali udělat obrázek o ženě, která mě poprvé vyhodila z bytu v 11 letech (dlouho to nevydrželo, přeci jen má nějaké svědomí).
O takových věcech bych mohla napsat román, který by nikdo kvůli počtu stránek číst raději nechtěl…
Přejděme ale k současnosti. S přítelem jsme něco málo přes rok a za ten rok se na nás napáchala tolika zla, že by ji jen idiot dokázal odpustit. Musím vás ještě trochu seznámit se situací, abyste lépe pochopili, takže ve zkratce:
s manželem se rozešla, jelikož ji byl nevěrný. Brzy na to se dala dohromady s mužem, který je o 7 let mladší než ona. Tenhle „týpek“ má za sebou dost krušnou minulost, která se na něm podepsala agresí.
Náš rodinný rozpočet na tom byl vždy kvůli dluhům dost bledě a přítomnost jejího nezaměstnaného přítele nám moc nepomohla. Když začal pracovat, byl najednou king a já s mámou jsme se museli dost uskromnit a omezit náš normální život (příklad – pustila jsem si na DVD písničky, on je vypnul s tím, že elektriku platí ze svého platu a proto se tu bude poslouchat jen to, co on chce a tak to bylo téměř se vším).
Tak a dostáváme se ke vztahu, který nám ti dva chtěli nejednou zničit. Můj přítel Radek je nevlastním bratrem přítele mé matky. Už od prvního pohledu to mezi námi zajiskřilo. Došlo tedy k tomu, že jsme se dali dohromady s tím, že se budeme scházet v tajnosti. 10. 4. 2010, na Radkovy narozeniny jsme šli městem a náhodou kolem nás projelo auto, které vozilo zaměstnance firmy, ve které přítel mé matky pracuje. Všimnul si nás a hned mi volal, co že dělám s jeho bratrem ve městě. Uhráli jsme to na to, že jsem jej byla vyzvednout na autobusáku, jelikož u nás chce slavit své narozeniny. Takže se šlo k nám a oslava mohla začít.
Pilo se a prázdných lahví přibývalo. Přibývaly také opilecké hlášky, rozbité skleničky, konflikty mezi muži… Najednou se to všechno semlelo a chlapi se do sebe pustili (začalo to máminým přítel a jeho bratrancem, poté bratrance vystřídal ten můj… a tak se tam všelijak mlátili). Šlo do tuhého, provalil se náš vztah. Mámě jsme řekli pravdu a ona nám pogratulovala s tím, že pokud se máme rádi, není 14letý rozdíl překážkou. Situace se vyhrotila, na mámina přítele jsme volali policii a taxíkem jsme odjeli do bytu mého přítele, kde jsme přespali. Tam to mámě začalo docházet – nejspíš tím, jak střízlivěla - a začaly problémy.
Abychom s Radkem mohli být, musel ji financovat, pod její pohružkou, že se o tom jinak dozví její přítel (čehož jsme se pochopitelně u tak agresivního člověka, který někdy působil tak, že si na mně dělá zálusk, báli). Tisíce se přesouvali z Radkovi kapsy do máminy peněženky a mě bylo trapně. Cítila jsem se, jako by mámě nezáleželo na mém štěstí, jako by mě jen bezduše prodávala.
Nakonec se to stejně provalilo a kupodivu to mámin přítel nesl dobře. Jelikož se ti dva často hádali, došlo k tomu, že se od sebe odstěhovali (on si našel byt o dvě patra níž) a protože jsou to takoví „Italové“, za chvilku se máma stěhovala k němu s tím, že do jejího bytu můžeme jít bydlet my. Po čtyřech dnech se vrátila a nám začalo tříměsíční soužití – já, máma a Radek.
Bylo to neúnosné, Radek mámu neměl nikdy rád, protože věděl, jak se ke mně chovala a občas to i zažil na vlastní kůži – samozřejmě jako můj zachránce. Pak jsem otěhotněla a moje máma zase trochu změnila. Připadala jsem si, jako bych to dítě nosila pro ni a Radek tento názor sdílel.
Občas jsme na víkend jezdili do Radkova bytu, abychom měli trochu soukromí. Jí to ale začalo vadit a když jsem neskočila jak pískla, začala vyvádět – vyhrožovat, že na mě pošle sociálku, policejní hlídku a kdesi cosi, jen abych přijela když si dupla a to i přesto, že jsem to původně měla dovolené. Tohle se jednou tak vyhrotilo, že mi napsala SMS, ve které stálo: „Zítra se sejdeme před magistrátem, chci se tě vzdát, skončíš v děcáku!“.
A tak jsem se byla zeptat sociálních pracovnic, co s tím. Na jejich radu, jsem zavolala milující babičce, která na magistrát jela s námi s tím, že si mě napíše na sebe. Nakonec k tomu nedošlo, ale díky babičce máma přistoupila na to, že se přestěhuji k Ráďovi.
Tak jsme si mysleli, že konečně začne skvělý život bez hádek, které u nás byly pouze kvůli mámě. Omyl! Scény, scény, scény. Snažila se mě dostat domů, jak jen mohla. Pokaždé, když jsem za ni přijela, vedla hodinové přednášky o tom, že mě stejně Radek za chvíli pustí k vodě a že se mám ihned vrátit domů, než bude pozdě a já se nebudu mít kam vrátit.
Prostě nám nepřála štěstí – jakoby záviděla, že my jsme šťastni a ona s tím jejím alkoholikem trpí. Bylo mi to všechno líto, ale věděla jsem, že kdyby chtěla, opustila by ho a našla by si muže, který by se k ní nechoval jako k méněcenné. Navíc nám hrozně záviděli naše miminko, dělali si na něj nároky, jakoby ani nebylo naše.
Připadá Vám normální, že když jsem se s mámou bavila o tom, co si mám vzít do porodnice, ten její začal řvát jak tur, že se laskavě máme bavit o něčem, co on nebude platit? A tak to ve mně vypěnilo. Poslala jsem ho do patřičných míst, že se nemá nazývat dědou, že jediný dědeček našeho miminka je v nebíčku a že on není nic. Hrozně jsme se pohádali a já k němu od té doby mám odpor. Výbavičku jsme si chtěli koupit od základu svojí, ale máma mě div neprosila na kolenou, že to, co kupovala, je z babičkovské lásky a že by si moc přála, ať si to necháme. A tak jsme si ji nechali s tím, že už od nich ale nechceme ani ň a dokoupili jsme si to zbylé.
Když si Radek vybaví, že jsem kvůli ní mohla potratit, rudne vztekem. Vím, že bude mnohem lepší babičkou než mámou a tajně doufám, že se jí v ničem nepodobám. Ale je nezvratné, že napáchala tolik problémů, kolik si člověk nedovede představit. Bolí mně to…
Radek nechápe, že ji i přes to všechno mám ráda. Jenže já… jsem ten zmíněný idiot.
Přečtěte si také
„Půjč mi ho, odletím s ním sama.“ Tchyně mě citově vydírá kvůli dovolené
- Anonymní
- 30.06.26
- 1356
Mateřství mě naučilo, že jakmile se vám narodí dítě, každý kolem vás najednou získá pocit, že má právo mluvit do toho, jak ho vychováváte, co mu oblékáte a jak s ním trávíte čas. Největším expertem...
Manžel mě seřval proto, že jsem si, stejně jako on, v neděli odpoledne lehla
- Anonymní
- 30.06.26
- 1640
Neděle by měla být dnem klidu a rodinné pohody. Pro mě se ale ta uplynulá změnila v den naprostého ponížení a vzteku. Opět se totiž ukázalo, že v naší domácnosti platí naprosto odlišná pravidla pro...
Od každého úplňku jsem jako vyměněná. Rodina si myslí, že si to namlouvám
- Anonymní
- 30.06.26
- 350
Nikdy jsem nevěřila na horoskopy, energie ani na to, že Měsíc může ovlivňovat člověka. Když někdo začal vyprávět o úplňku, vždycky jsem protočila oči. Jenže poslední dva roky se mi děje něco, co si...
Byla to žhavá letní noc. Poprvé v životě jsem zažila něco, o čem jsem jen snila
- Anonymní
- 30.06.26
- 1132
Jsem milovnice romantických románů, hlavně staré dobré červené knihovny. Odjakživa jsem si představovala letní lásku jako z filmu. Zapadající slunce, šumění moře, teplý písek pod nohama a polibek,...
Vedra mi ničí manželství. Zatímco rodina si léto užívá, já každý den přežívám
- Anonymní
- 30.06.26
- 2000
Jsem člověk, který miluje zimu. Všichni kroutí hlavou, když je venku kolem nuly a já si to užívám. Jsem dost otužilá, nechodím nabalená jako pumpa a zkrátka miluju chladno. I v zimě by mi doma...
Kde jsou všechny ty ženské dvojice?
- SOVIČKA93
- 29.06.26
- 836
Když si člověk zkusí vybavit slavné pohádkové a večerníčkové dvojice, okamžitě mu naskočí Pat a Mat nebo Bolek a Lolek. Jenže u dvou ženských postav, které by fungovaly stejně „automaticky známě“,...
Tíha mlčenlivého svědka: Když přítelkyně neví, co vy víte
- Anonymní
- 29.06.26
- 2152
Sedím u kávy a z okna kavárny pozoruji proud lidí na plzeňském náměstí. Šálek je už dávno studený, ale já ho stále svírám v dlaních, jako by mi mohl dát nějakou odpověď. V hlavě mi neustále běží ta...
„Jsi si jistá, že si chceš dát druhý zákusek?“ Manželova poznámka mě rozbrečela
- Anonymní
- 29.06.26
- 1939
Vím, že to byla jen jedna věta. Jenže někdy stačí pár slov od člověka, kterého milujete, a najednou se na sebe začnete dívat úplně jinýma očima.
Snažila jsem se zapůsobit na tchyni. Skončila jsem na pohotovosti
- Anonymní
- 29.06.26
- 1851
S tchyní jsme nikdy neměly vyloženě špatný vztah, ale měla jsem pocit, že si o mně pořád myslí své. Když nás pozvala na rodinný oběd, rozhodla jsem se, že jí konečně ukážu, že nejsem neschopná...
Tchyně nás bere na Maledivy. Radši bych si zlomila nohu, než abych tam jela!
- Anonymní
- 28.06.26
- 5739
Mít bohatou tchyně se může na první pohled zdát jako obrovská životní výhra. Představa, že máte v rodině někoho, kdo topí v penězích a rád své příbuzné obdarovává, zní jako pohádka. Jenže v našem...
.
.
