Narodila se nám Lucinka
- Porod
- ewelinka23
- 03.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
I já se ráda pochlubím zážitkem, na který celý život nezapomenu. Narodila se nám Lucinka 2 680 g, 48 cm.
Průběh dne
Je 27. dubna 2011. Od rána mám nepříjemné bolesti v zádech a sem tam mě něco pozlobí v bříšku. No, taky se blížíme k termínu, vždyť 17. květen je skoro za dveřmi, takže se není čemu divit. Doma toho musíme ještě spoustu udělat. Od rána šůruju, co vidím. Přítel maluje dětský pokojík svého devítiletého syna, v obýváku máme binec jak v tanku, protože od včerejška stěhujeme novou stěnu.
Chce to pauzu. Zajdem do města, mám chuť na zmrzku a musím malé zaplatit zavinovačku. - Prostě normální průběh dne. Hehe, to se ale rychle může změnit..
Sedím si tak v bance, čekám, až Radek vloží peníze na konto. Bříško bolí a mně je docela už nepříjemně. Volá mi kamarádka a dělá si ze mně srandu „Počkej, třeba se malá klube na svět.“ No to víš, že jo, ještě to tak. To budou jenom poslíčci, musí! Přeci ještě nemám vše připravené…
Za chvilku už jsem bolestmi skučela a zastavovala snad každých sedm minut. No a v tom mi došlo, že je to pravdielných 7 minut. O ou… Říkám Radkovi, že se chci jít domů natahnout, že mi není nejlíp, i když už mám tušení proč. Ale nebudu ho plašit. Doprovodil mě ke vchodu a šel ještě něco zařídit. Jen co jsem se dobelhala domů, vlítla jsem do sprchy a užívala si chvilkovou úlevu. Hned jak jsem vylezla, připravila jsem si do chodby již týden nachystanou tašku a papíry pro mimčo. NA WC jsem zaregistrovala, že mám trošilinku růžový toaletní papír. Přišel Ráďa a ptá se, jak mi je a jestli má volat taxi. „Ne, miláčku, zatím nemusíš… (uběhlo 30 vteřin) Aůůůů… VOLÉÉÉJ!“
Čapli jsme tašky a nastupujem. Ten blbec za volantem snad ani nezaregistroval, že veze těhotnou, dokonce rodící, myslela jsem, že mu roztrhám licenci.
V nemocnici
Došouráme se do výtahu a jedem na gyndu. Tam nás samozřejmě odkážou na porodní sál
Na miláčkovi už byly vidět kapky potu, byl nervóznější než já ![]()
Oznamuju sestřičkám, že nejspíš rodím a když po mně chtějí všechny papíry, zjišťuju, že jsme je nechali doma a tak Ráďa utíká pro porodní plán, prohlášení o narození a těhu průkaz, zatím co mě vyslýchají, chtějí po mně nemožné a poslouchají Lucinčino srdíčko.
Konečně dorazil Radek s papíry a mě dali s tím výslechem v bolestech pokoj. Poslali ho na hekárnu, mě udělali klystír a ku podivu mi řekli, že klidně můžu hned na WC. Ok, proč ne, strávla jsem tam skoro půl hodiny a s těma kontrakcem jsem mysela, že se zblázním. Odešla mi hlenová zátka, oznámím to a jdu na hekárnu. Miláček připraven v zeleném hábitu a už ke mně natahuje ruce a oznamuje mi, že tu můžu využít cokoliv - vanu, míček, žíněnku, postel - áááh.. postel… mám jasno
Ne na dlouho, ono to ku podivu bolí i v posteli
Tak jdu na míč - ježiš, větší blbost jsem neslyšela, to bylo ještě horší.. A tak lítám z místa na místo a vzorově prodýchávám každou kontrakci, kterou mám po 4-5 minutách. Udělalo se mi špatně, byla jsem i zvracet. Za chvilku přišla doktorka, oznámila mi, že čípek má 3 cm a že tak za hodinku by to mohlo být v suchu.
Za hodinku to ale dělalo jen 5 cm. Po dvou hodinách si mě zavolali na sál na další kontrolu čípku. Doktorka snad přesně věděla, jak moc mě to bolí a nabídla mi, ať si dýchnu takovýho „trošinku omamnýho plynu“. A tak se tak 30krát nadechnu. Najednou koukám. Ty bodovky na stropě… se zvětšují, zmenšují, zase zvětšují - ježiš mě se udělalo tak blbě, odpornej stav, skoro jsem přestala vnímat. Naštěstí to do půl minuty zmizelo (No to by mi to moc nepomohlo).
Na doporučení porodní asistentky lezu do teploučké vany. Od bolestí mi to nepomohlo, akorát jsem mezi kontrakcema usíala a byla líná vylézt. Měla jsem sucho v puse, bolesti jaký jsem si ani nedovedla přestavit. Neustále jsem miláčkovi říkala, jak moc to bolí, a že si jako ženy zasluhujem obdiv. Bylo mi mizerně. Miláček mě držel za ruku, uklidňoval, sem tam se mnou usínal.
Vylezu, aby mě zkontrolovali a co to vidím ? Nějaká maminka mi zabírá porodní sál. Css, si ještě počkáš, říkám si, kdo dřív přijde, ten dřív mele ..
Ležím na posteli, potichu si tam kňučím, občas mi steče slzička bolestí, miláček vedle mně. Co to slyším ? Miminko ? A pláče ?! Vždyť jsem měla rodit já? No to si s doktrokou vyřídím! Miláček se usmívá: „Za chvilku uslyšíš to naše =).“ „Já nechci za chvilku, chci téééď!“ Doktorka vyleze ze sálu a říká mi: „Za pět minut vás zkontroluji.“.
„Nééé.. žádných pět minut, já chci hneeeeed. Já už nemůůůůžu. Já už chci taky rodit…“ Doktorka se usmála, tak pojďte, mrknem na to.
A jdeme na sál
„No.. Skvěle, už se můžeme připravovat. Čípek na osmi.“ Huráááááá.. Tak jdeme, jdeme, už chci rodit =) Takovou rychlost ode mně nečekali - v minutce jsem si oblíkla košilku a byla tam, kde jsem chtěla být =) Uvelebila jsem se, bylo něco kolem půl deváté a už jsem naslouchala instrukcím.. Praskli mi vodu a řekli, že při bolestech můžu tlačit… Tak, jak jsem doteď tiše trpěla a byla hodná, tak jsem si to teď vynahradila. Tlačila jsem a řvala jak tur. Po těch neúnosných kontrakcích, který se stupňovaly, mi ten řev dodával sílu. No nikomu to ani nevadilo. Ráďa mě držel za ruku a když už jsem cítila tlak mezi nohama, tak jsem se chňapla madla, abych mu tu ruku nezlámala. Tak čtyřikrát jsem zatlačila a provedli mi nástřih. Tlačím znova, znova a znova a pořád nemám pocit, že by se něco dělo…
Ale p. doktorka mi říká: „Tak, je 21:06, když dobře zatlačíte, ve 21:08 je miminko na světě a když špatně, tak se dočkáte až ve 21:10.“ Hlavou mi blesklo: Já vám ukážu, jak se tlačí. Opřela jsem se do toho, naposledy jsem si zakřičela a v tom cítím tu obrovskou úlevu. 21:07:30 porodní asistentka vytahuje maličkou a hned za ní se rozstříkne ještě spousta vody. Maličká si jen tak kňourla a odnesli mi ji. Miláček běžel za nimi, aby nám ji prý nevyměnili
Mě zatím vythovali placentu - trošku to trvalo, nějak se nechtělo všem blankám. Pak mě šili - ženský, tolik jsem se toho bála, ale byla to ta nejmenší bolest z toho všeho.
Bylo dokonáno a Radek mi přinesl naši maličkou. Nevěřila jsem vlastním očím, je nádherná.. A moje… ♥ Tedy naše =)
Podle doktorky a porodní asistentky to byl ukázkový porod a můžu na sebe být náležitě hrdá =)
Mrkala na mě těma svýma maličkýma očkama a mě v tu chvíli bylo nádherně. Nebyla ani trošičku otlačená, ani scvrklá, byla prostě úžasná a tak maličká…
Poprvé jsem se začala cítit jako máma a ten pocit mě nádherně hřeje u srdíčka. ![]()
Přečtěte si také
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 1006
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 385
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 631
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...
Kamarádka pozvala dceru na oslavu. Podmínka její matky mě opravdu ponížila
- Anonymní
- 19.06.26
- 1199
Mateřství mě naučilo spoustu věcí. Trpělivosti, schopnosti fungovat s minimem spánku a taky tomu, že každé dítě je naprostý originál. Moje pětiletá dcera Nelinka je úžasná holčička. Je nesmírně...
Na dárku od přítele zůstala cena. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo urazit
- Anonymní
- 19.06.26
- 980
Chodím s Michalem pár měsíců. Zpočátku by mi snesl snad modré z nebe, ale postupně jsem si všimla, že je dost šetřivý. To by mi zase tak nevadilo, vydělám si vlastní peníze. Jenže už se mi...
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 5160
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 1740
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 2060
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 12515
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 2972
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...
moooc krásně napsané!!!gratuluji k Lucince a přeji vám oboum hodně zdravíčka .Lucince do života jen to enj nej.je to krásná holčička!