Fáze nesnažení

A že jich je dost, stejně jako je nesnažilek tady na eMiminu. Čteme se slzami v očích deníčky nastávajících maminek, dojetím se nám nedaří dočítat deníčky o porodech a rozplýváme se nad každou zveřejněnou fotkou.

1. fáze: Tik - tak - tik - tak

Biologické hodiny… co si pod tímto pojmem vlastně představit? Dokud si to žena nezažije, nepochopí. Taky jsem nechápala… já, která v 19 letech tvrdila, že „děti až za hódně dlouho“, já, která ani nevěděla, co malému dítěti říct, já, která převracela oči, když mi mamka říkala, že bych se měla dát na učitelku. Netušila jsem, co se stane za necelých šest let.

V dubnu tohoto roku jsem byla pozvána na oslavu narozenin… víte, co jsem si z té oslavy odnesla? Biologickou atomovku, která odpočítává čas do své exploze čím dál rychleji a čím dál důrazněji.

Vše začalo kouzelným okamžikem, kdy jsem po asi půl roce spatřila moji spolupracovnici se svým synem, který měl v té době 14 měsíců. Už v tu chvíli jsem měla na krajíčku. S radostí a nadšením jsem se ho ujala a prožila nezapomenutelné hodiny jen s ním… bouchali jsme do vrátek, přičichávali ke květům i kaktusům, sbírali kamínky, krmila jsem ho. Byly to tak nádherné chvíle, že není divu, že jsem se v jednom momentě nechtěně rozbrečela dojetím a štěstím… a ten malý se na mě chudáček díval, jakoby mi chtěl říct: teto, proč břečíš? Z oslavy jsem se omluvila a odjela dřív než bylo v plánu, protože tento neznámý pocit se nedal ovládat. Celou cestu domů jsem probrečela - já chci. potřebuji být máma!

2. fáze: Jak otěhotnět?

Pár dní trvalo, než jsem si uvědomila, že ten zvláštní pocit a zvláštní smutek a prázdnota jsou ony biologické hodiny. V této době se narodila nádherná dcera jedné mojí kamarádce z dětství. A já jí děkuju za to, že mi doporučila tyto stránky. Od prvního momentu jsem se stala závislou, nebylo dne, kdybych nehltala vaše deníčky a diskuze a nečetla pořád dokola informace o ovulaci, nejvhodnějších polohách k otěhotnění a těhotenských příznacích. Začala jsem více sledovat své vlastní tělo.

3. fáze: Co na to přítel?

Tato fáze je stěžejní - bohužel, samy si ta vysněná miminka nesplodíme :-) Přítel si samozřejmě brzo všiml, že bývám neobvykle dlouho na internetu, a eMimino má roztomilé, leč jasně vypovídající logo :-) Moje otázka: „Kdy budeme mít miminko?“, ho tedy vůbec nepřekvapila… odpověděl mi, že by dal všechno za to, založit se mnou rodinu. Dál už jsem se nevyptávala. Jako vždy, vše šlo podle mých plánů a já byla štěstím bez sebe.

4. fáze: Chladné kalkulace

Zde jdou téměř všechny city stranou… pár zasvěcených a vlastní „rozum“ pokládá nepříjemné otázky… zvládneme to finančně? (máme hypotéku). Co bude, až mi skončí mateřská? (žijeme v zahraničí a rodiny obou jsou daleko). Jak se o mě postarají místní doktoři? Jak se vyrovnám já a moje rodina s tím, že neuvidí miminko vyrůstat? Existenční otázky jsou vždy nepříjemné, když jsou vám položeny a ještě nepříjemnější, když jste nuceni na ně odpovědět. Na jednu hlavu je toho moc… konzultuji s přítelem. U nás doma jsem já ministr financí, který věčně pluje na svém obláčku a přítel je jen náměstek, který ale stojí nohama pevně na zemi. Odpověď byla jasná: dokud nebudeme mít oba dva jistou práci, snažit se nezačneme.

5. fáze: Zklamání

Následuje pár vteřin po fázi předchozí… ptám se toho tam nahoře, proč je život tak nespravedlivý. Proč musí člověk ručit penězi za něco tak přirozeného jako je mít dítě? Nenacházím odpověď na to, proč se politici baví tím, že prodlužují lidem odchod do důchodu místo toho, aby podporovali rození dětí, budoucích pracovních sil.

Největším paradoxem bylo to, že zhruba v této době jsem se dozvěděla, že mi v práci po dvou letech dřiny dají smlouvu na neurčito… dojetím jsem málem skočila šéfovi kolem krku, načež jsem pár dní poté konstatovala, že je mi moje úžasná smlouva stejně „nanic“, že bych místo ní radši objevila // na těhotenském testu. Shrnuto a podtrženo, nic mi nebylo dost dobré.

6. fáze: Ať se děje, co chce!

Tato fáze je odmítnutím fáze předchozí… city převažují nad rozumem a tik tak se ozývá čím dál silněji, následuje jakési zatmění mozku, všechny tělesné pochody vedou k jedinému cíli a tím je: otěhotnět za každou cenu! Jasné příznaky této fáze jsou: nedočkavost (až skončí menstruace); přílišné sebepozorování (ovulační příznaky), ztráta smyslu života (nic vás nebaví, vše, co vás doteď obohacovalo a dělalo šťastnými, neznamená teď vůbec nic), vsugerování si těhotenských příznaků a deprese, když se objeví menstruace. Konstantou je nekolikahodinové každodenní navštěvování eMimina a vyhýbání se místům, která navštěvují těhotné ženy nebo maminky s dětmi. V hlavě se mi honily myšlenky typu: moje miminko nemusí mít vše nové, kočárek mužů koupit z druhé ruky, během těhotenství stihneme našetřit a přinejhorším by přijela mamka jednoho z nás - příchod miminka by se „nějak“ zvládnul!

7. fáze: (snad) Konečná

V této fázi se nacházím momentálně a doufám, že nikdy nebudu litovat, že mě k ní okolnosti dovedly… spadla jsem ze svého obláčku přímo na tvrdou zem a uvědomila si, že přivést dítě na svět není jen tak a že by bylo, vzhledem k naší situaci a k našemu přání zůstat na tomto nádherném místě, vhodné mít našetřenou nějakou zálohu pro strýčka příhodu. Rozhodla jsem se, že s opravdovým snažením počkám ještě půl roku až rok. Mluvím v první osobě, protože můj přítel v tom měl jasno už dávno, jen mi to nedokázal správně podat a jeho: „Až nastane ten správný okamžik, miminko k nám přijde.“, jsem brala jako nepochopení mých pocitů a nejednu noc jsem kvůli tomu probrečela. Snad se za tu dobu neobjeví žádný problém a já si nebudu vyčítat, že jsem se rozhodla špatně a brzy budu v náručí držet naše dítě, naše štěstí.

Na závěr bych chtěla poděkovat holkám ze skupiny „Snažení až za dlouho“, že mě vzaly mezi sebe a všem maminkám a těhulkám tady, které jsou nám, nesnažilkám, inspirací. Velký dík patří také adminům eMimina za to, že se starají o tak výjimečný web.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Mrs.G
1042
4.9.11 09:39

Ahoj Sandro, moc pekne napsany denicek. :palec: . Jde videt, ze stojis nohama pevne na zemi a neco tak duleziteho a zasadniho, jako je prichod ditete opravdu peclive zvazujes. :potlesk: . Na jednu stranu vase rozhodnuti odlozit snazeni moc dobre chapu, ja sama ziju s manzelem a rocnim synem v Irsku, takze vim jak je to komplikovane nemit nablizku nikoho z rodiny, doktori drazi az hruza, no vubec, prece jenom je to cizi zeme, cizi system. Ale my se do toho vrhli po hlave, protoze, kdykoliv jsme nad tim vsim zacali moc premyslet, tak to proste neslo. VZDYCKY se neco najde. Vzdycky se objevi nejaky duvod, proc to miminko ted nemit. At to jsou zrovna finance, partnerska krize, strach z neznameho,ztrata svobody, uvedomeni si, ze uz nic nebude tak jako driv. Clovek vzdycky neco vyduma. Proto jsme se rozhodli neresit. Vsak nejak bylo, nejak bude. Hlady neumrem. :mrgreen: . Pravda, zrovna sice mame partnerskou krizi, ale tusim, ze by prisla tak nebo tak. Kazdopadne nase male rocni stesti nam vynahrazuje uplne vse a ja bych sve neuvazene rozhodnuti nikdy nezmenila. Preju moc stesti, at vam vase plany vyjdou a mate krasne zdrave mimi, az bude pro vas ten spravny cas. :huban: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
kakacko
45
4.9.11 11:40

Moc hezky napsaný deníček. :-)
Já vám moc přeji ať vám to všechno vyjde a opravdu se podaří vše co si plánujete. My jsme si taky plánovali, po svatbě jsme se rozhodli, že mimčo chceme a že do toho půjdeme, ale ono snažení nešlo a já měla zdravotní potíže (viz.můj deníček), ale přesto jsme to neřešili. Mezitím jsme se rozhodli, že si postavíme dům, což se podařilo a mezitím jsem propadla zoufalství nebo jak píšete tikotu svých biologických hodin. Umělé oplodnění jsme zatím odsouvali a barli jako poslední možnost s tím, že se zabidlíme, dokončíme práce kolem domečku atd. Finančně to taky nebylo nejlepší, ale rozhodli jsme se, že mít dítě je důležitější než dům na hezkém místě … tak jsem opět začala s doktorkou léčbu a opravdu, když to člověk nejméně čeká, a ani doktroka už neviděla jinou možnost než IVF, jsem přirozeně otěhotněla po čtyřech letech snažení. Byla to neskutečná radost a nepopsatelný pocit. Teď se ve mě mísí pocity, těším se ne mimíska, ale zároveň mám obavy jak to všechno zvládneme a jak píše lucy, nikdy bych to neměnila ať to dopadne jak chce.

Takže někdy plány nejsou všechno, každopádně dřím pěsti ať se vám vše vyplní :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
lys
6155
4.9.11 17:49

měla jsem to přesně takhle, včetně té neschopnosti porozumět dětem, okamžiku dojetí při shlédnutí školní besídky až po tu ukrutnou touhu teď hned otěhotnět. Nám se to ale povedlo snad hned napoprve. Vysadila jsem HA díky těm biohodinám dřív, než jsme se původně zařekli (až zrekonstruujem dům), protože jsem si (tady na eMiminu) přečetla spoustu diskusí a hlavou se mi honilo jediné, že se můžeme snažit třeba rok a ono to nepůjde. Šlo to hned. A dodnes není dům hotov :-? Někdy by se ten mozek měl víc poslouchat. Ale rozhodně nelituju! narodilo se nám krásné zdravé dítě. Jen to mám teď občas na talíři, že jsme měli ještě chvíli počkat. No jo, kdyby…
Vsadím se, že za pár týdnů napíšeš deníček o tom, jak jste se přestali snažit a ejhle, najednou jsi ftom :lol:
Přeju hodně štěstí a ať vám to vyjde :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
maca24
613
4.9.11 19:28

Ja jsem presvedcena o tom, ze vzdy bude treba neco resit a clovek nebude uplne tak pripraveny. Nikdy proste nebude idelani stav pro to mit dite…

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5633
4.9.11 19:54

Nikdy nebudeme zabezpečení tak, abychom mohli dětem dopřát všechno.
Na druhou stranu půl roku až rok je celkem rozumná doba, ale nesmí se to pořád protahovat o další půlrok, další rok…

  • načítám...
  • Zmínit
petka86
3798
4.9.11 21:07

Sandruš úplně mi došla slova,jak jsem pročítala tvůj deníček,dojalo mě,jak krásně píšeš o svých pocitech,jak moc po děťátku toužíš,jak to máš v hlavě dobře srovnané. Moc moc Ti přeji aby jsi se miminka brzy dočkala,zasloužíš si být mámou a až věřím že příští rok své děťátko v náručí pochováš bude hlavně miminko pyšné,jak perfektní má mámu,ono už si vás určitě někde vyhlíží jen čeká na vhodnou chviličku… Chápu,že mít nějaké rezervy je potřeba,ale my se podle tohoto řídit,tak si Melisku nepořídíme snad nikdy,pořád by byli nějaké překážky,nějaké ale :?: Já bych se vážně řídila jen instinktem a to mít dítě když vše půjde jako že ono to půjde dobře a rychle! Mít peníze je jistě fajn,ale co je důležitější? Sama si polož tuto otázku,ale myslím že tu jsi si položila už několikrát? Já si říkám,peníze byli, jsou a budou,ale to mít dítě je někdy tak složitá a dlouhá věc,že když to jde raději ho mít hned,vždycky se to dá nějak zvládnout :wink: Těším se až jednou napíšeš,že budeš máma a já budu moct se kochat zase vašimi fotečkami s vašim štěstíčkem :huban:

  • načítám...
  • Zmínit
SandraS
3017
4.9.11 23:08

Vsem vam moc dekuju za prispevky, na kazdem je velky kus pravdy a s vama vsema musim souhlasit :kytka: Ani nevite, jak se mi ulevilo, kdyz jsem se z toho vseho vypsala, a kdyz mi denicek publikovali a ja ho precetla, oddychla jsem si, ze uz je za mnou ta stihomanie, honba za otehotnenim a par probrecenych dni za mnou !
Ted uz jen nasetrit co se da a snad brzy budou i ty //, kdyz necekane, tim lip ;-) .

Peti :hug: dekuju za krasna slova :dance:

Příspěvek upraven 04.09.11 v 23:09

  • načítám...
  • Zmínit
Barčule
94
16.2.12 18:34

To je jako bych to psala já…jen já mimi chtěla vždycky. Ale taky jsem téměř slepa ke všemu ostatnímu…přítel chce počkat atd…jo jo hormony..děs :D :D :D :D :D

  • načítám...
  • Zmínit
Mishha
8.8.12 09:03

Ahoj Sandro,
je až neuvěřitelné, jak popisuješ právě to, co prožívám i já. Už nějakou dobu jsem přemýšlela nad tím, proč mě to, co jsem měla dříve ráda (sport, čtení…), najednou nebaví… proč si přijdu taková prázdná… až mi jednoho dne došlo, že to jsou zřejmě biologické hodiny. Vždycky jsem si myslela, že ta chvíle přijde, až budu mít po škole, práci, kde budu mít vybudovanou skvělou kariéru s možností vrátit se po mateřské (rodičovské), a také až budeme s přítelem už nějaký ten pátek spolu. Najednou se ale ocitám v situaci, kdy jsem dobrovolně jednu práci opustila, tzn. hledám novou, s přítelem jsem něco přes rok (i když říkal, že je připravený a že spolu zvládneme vše, tak i přesto neřekl, že by si teď miminko přál, což je mi trochu líto) a vím, že opravdu není ta nejvhodnější doba k tomu, abychom se začali snažit, ale pořád je někde uvnitř ten pocit naděje, že se jednou nečekaně objeví dvě čárky. Každopádně jsem opravdu prošla všemi 7 fázemi a teď jen čekám, až nastane ten správný čas… kéž by to bylo brzy.

  • Upravit
Vložit nový komentář