Fáze nesnažení
- O životě
- SandraS
- 04.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
A že jich je dost, stejně jako je nesnažilek tady na eMiminu. Čteme se slzami v očích deníčky nastávajících maminek, dojetím se nám nedaří dočítat deníčky o porodech a rozplýváme se nad každou zveřejněnou fotkou.
1. fáze: Tik - tak - tik - tak
Biologické hodiny… co si pod tímto pojmem vlastně představit? Dokud si to žena nezažije, nepochopí. Taky jsem nechápala… já, která v 19 letech tvrdila, že „děti až za hódně dlouho“, já, která ani nevěděla, co malému dítěti říct, já, která převracela oči, když mi mamka říkala, že bych se měla dát na učitelku. Netušila jsem, co se stane za necelých šest let.
V dubnu tohoto roku jsem byla pozvána na oslavu narozenin… víte, co jsem si z té oslavy odnesla? Biologickou atomovku, která odpočítává čas do své exploze čím dál rychleji a čím dál důrazněji.
Vše začalo kouzelným okamžikem, kdy jsem po asi půl roce spatřila moji spolupracovnici se svým synem, který měl v té době 14 měsíců. Už v tu chvíli jsem měla na krajíčku. S radostí a nadšením jsem se ho ujala a prožila nezapomenutelné hodiny jen s ním… bouchali jsme do vrátek, přičichávali ke květům i kaktusům, sbírali kamínky, krmila jsem ho. Byly to tak nádherné chvíle, že není divu, že jsem se v jednom momentě nechtěně rozbrečela dojetím a štěstím… a ten malý se na mě chudáček díval, jakoby mi chtěl říct: teto, proč břečíš? Z oslavy jsem se omluvila a odjela dřív než bylo v plánu, protože tento neznámý pocit se nedal ovládat. Celou cestu domů jsem probrečela - já chci. potřebuji být máma!
2. fáze: Jak otěhotnět?
Pár dní trvalo, než jsem si uvědomila, že ten zvláštní pocit a zvláštní smutek a prázdnota jsou ony biologické hodiny. V této době se narodila nádherná dcera jedné mojí kamarádce z dětství. A já jí děkuju za to, že mi doporučila tyto stránky. Od prvního momentu jsem se stala závislou, nebylo dne, kdybych nehltala vaše deníčky a diskuze a nečetla pořád dokola informace o ovulaci, nejvhodnějších polohách k otěhotnění a těhotenských příznacích. Začala jsem více sledovat své vlastní tělo.
3. fáze: Co na to přítel?
Tato fáze je stěžejní - bohužel, samy si ta vysněná miminka nesplodíme 
Přítel si samozřejmě brzo všiml, že bývám neobvykle dlouho na internetu, a eMimino má roztomilé, leč jasně vypovídající logo Moje otázka: „Kdy budeme mít miminko?“, ho tedy vůbec nepřekvapila… odpověděl mi, že by dal všechno za to, založit se mnou rodinu. Dál už jsem se nevyptávala. Jako vždy, vše šlo podle mých plánů a já byla štěstím bez sebe.
4. fáze: Chladné kalkulace
Zde jdou téměř všechny city stranou… pár zasvěcených a vlastní „rozum“ pokládá nepříjemné otázky… zvládneme to finančně? (máme hypotéku). Co bude, až mi skončí mateřská? (žijeme v zahraničí a rodiny obou jsou daleko). Jak se o mě postarají místní doktoři? Jak se vyrovnám já a moje rodina s tím, že neuvidí miminko vyrůstat? Existenční otázky jsou vždy nepříjemné, když jsou vám položeny a ještě nepříjemnější, když jste nuceni na ně odpovědět. Na jednu hlavu je toho moc… konzultuji s přítelem. U nás doma jsem já ministr financí, který věčně pluje na svém obláčku a přítel je jen náměstek, který ale stojí nohama pevně na zemi. Odpověď byla jasná: dokud nebudeme mít oba dva jistou práci, snažit se nezačneme.
5. fáze: Zklamání
Následuje pár vteřin po fázi předchozí… ptám se toho tam nahoře, proč je život tak nespravedlivý. Proč musí člověk ručit penězi za něco tak přirozeného jako je mít dítě? Nenacházím odpověď na to, proč se politici baví tím, že prodlužují lidem odchod do důchodu místo toho, aby podporovali rození dětí, budoucích pracovních sil.
Největším paradoxem bylo to, že zhruba v této době jsem se dozvěděla, že mi v práci po dvou letech dřiny dají smlouvu na neurčito… dojetím jsem málem skočila šéfovi kolem krku, načež jsem pár dní poté konstatovala, že je mi moje úžasná smlouva stejně „nanic“, že bych místo ní radši objevila // na těhotenském testu. Shrnuto a podtrženo, nic mi nebylo dost dobré.
6. fáze: Ať se děje, co chce!
Tato fáze je odmítnutím fáze předchozí… city převažují nad rozumem a tik tak se ozývá čím dál silněji, následuje jakési zatmění mozku, všechny tělesné pochody vedou k jedinému cíli a tím je: otěhotnět za každou cenu! Jasné příznaky této fáze jsou: nedočkavost (až skončí menstruace); přílišné sebepozorování (ovulační příznaky), ztráta smyslu života (nic vás nebaví, vše, co vás doteď obohacovalo a dělalo šťastnými, neznamená teď vůbec nic), vsugerování si těhotenských příznaků a deprese, když se objeví menstruace. Konstantou je nekolikahodinové každodenní navštěvování eMimina a vyhýbání se místům, která navštěvují těhotné ženy nebo maminky s dětmi. V hlavě se mi honily myšlenky typu: moje miminko nemusí mít vše nové, kočárek mužů koupit z druhé ruky, během těhotenství stihneme našetřit a přinejhorším by přijela mamka jednoho z nás - příchod miminka by se „nějak“ zvládnul!
7. fáze: (snad) Konečná
V této fázi se nacházím momentálně a doufám, že nikdy nebudu litovat, že mě k ní okolnosti dovedly… spadla jsem ze svého obláčku přímo na tvrdou zem a uvědomila si, že přivést dítě na svět není jen tak a že by bylo, vzhledem k naší situaci a k našemu přání zůstat na tomto nádherném místě, vhodné mít našetřenou nějakou zálohu pro strýčka příhodu. Rozhodla jsem se, že s opravdovým snažením počkám ještě půl roku až rok. Mluvím v první osobě, protože můj přítel v tom měl jasno už dávno, jen mi to nedokázal správně podat a jeho: „Až nastane ten správný okamžik, miminko k nám přijde.“, jsem brala jako nepochopení mých pocitů a nejednu noc jsem kvůli tomu probrečela. Snad se za tu dobu neobjeví žádný problém a já si nebudu vyčítat, že jsem se rozhodla špatně a brzy budu v náručí držet naše dítě, naše štěstí.
Na závěr bych chtěla poděkovat holkám ze skupiny „Snažení až za dlouho“, že mě vzaly mezi sebe a všem maminkám a těhulkám tady, které jsou nám, nesnažilkám, inspirací. Velký dík patří také adminům eMimina za to, že se starají o tak výjimečný web.
Přečtěte si také
Máma celý život řešila moji váhu. Teď začala hlídat i moji dceru
- Anonymní
- 05.10.26
- 519
Od dětství jsem poslouchala, že mám silná stehna, neměla bych si přidávat a některé oblečení mi nesluší. Dlouho jsem věřila, že to maminka říká pro moje dobro. Když ale stejné poznámky začala...
Spolužačka dcery (11) kouří. Konfrontovala jsem její matku a nestačila se divit
- Anonymní
- 05.10.26
- 848
Podle mého soudu jsou děti ve věku kolem deseti let opravdu ještě příliš malé na to, aby nebyly pod dohledem rodičů. Potvrdilo se mi to hned po prvním týdnu školy. Dcera totiž přišla domů a svěřila...
Na svatbu dcery nepůjdu, pokud tam bude její otec. Jsem špatná matka?
- Anonymní
- 05.10.26
- 960
Možná mě za to odsoudíte, ale já opravdu nevidím jiné řešení. A není mi z toho vůbec dobře. Když byly moje děti v pubertě, rozvedla jsem se s jejich otcem. Nebyl to jednoduchý člověk a po rozvodu...
Po porodu jsem bývala emoční troska. Překvapilo mě, jak se zachoval manžel
- Anonymní
- 05.10.26
- 420
Když se mi narodila má prvorozená dcera, byl svět jako pohádka. Holčička nám spala skoro celou noc a byla obecně neskutečně hodné miminko. S manželem jsme byli v tu dobu snad nejšťastnější pár na...
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 467
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 6354
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 1798
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 2767
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 1476
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 1145
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...
. Jde videt, ze stojis nohama pevne na zemi a neco tak duleziteho a zasadniho, jako je prichod ditete opravdu peclive zvazujes. 
. Na jednu stranu vase rozhodnuti odlozit snazeni moc dobre chapu, ja sama ziju s manzelem a rocnim synem v Irsku, takze vim jak je to komplikovane nemit nablizku nikoho z rodiny, doktori drazi az hruza, no vubec, prece jenom je to cizi zeme, cizi system. Ale my se do toho vrhli po hlave, protoze, kdykoliv jsme nad tim vsim zacali moc premyslet, tak to proste neslo. VZDYCKY se neco najde. Vzdycky se objevi nejaky duvod, proc to miminko ted nemit. At to jsou zrovna finance, partnerska krize, strach z neznameho,ztrata svobody, uvedomeni si, ze uz nic nebude tak jako driv. Clovek vzdycky neco vyduma. Proto jsme se rozhodli neresit. Vsak nejak bylo, nejak bude. Hlady neumrem. 
. Pravda, zrovna sice mame partnerskou krizi, ale tusim, ze by prisla tak nebo tak. Kazdopadne nase male rocni stesti nam vynahrazuje uplne vse a ja bych sve neuvazene rozhodnuti nikdy nezmenila. Preju moc stesti, at vam vase plany vyjdou a mate krasne zdrave mimi, az bude pro vas ten spravny cas. 
Někdy by se ten mozek měl víc poslouchat. Ale rozhodně nelituju! narodilo se nám krásné zdravé dítě. Jen to mám teď občas na talíři, že jsme měli ještě chvíli počkat. No jo, kdyby…
Já bych se vážně řídila jen instinktem a to mít dítě když vše půjde jako že ono to půjde dobře a rychle! Mít peníze je jistě fajn,ale co je důležitější? Sama si polož tuto otázku,ale myslím že tu jsi si položila už několikrát? Já si říkám,peníze byli, jsou a budou,ale to mít dítě je někdy tak složitá a dlouhá věc,že když to jde raději ho mít hned,vždycky se to dá nějak zvládnout 
Těším se až jednou napíšeš,že budeš máma a já budu moct se kochat zase vašimi fotečkami s vašim štěstíčkem 
Ani nevite, jak se mi ulevilo, kdyz jsem se z toho vseho vypsala, a kdyz mi denicek publikovali a ja ho precetla, oddychla jsem si, ze uz je za mnou ta stihomanie, honba za otehotnenim a par probrecenych dni za mnou !
dekuju za krasna slova 
