Jak Karolínka Sofinka přišla na svět

Celé mé těhotenství probíhalo skvěle - žádné zvracení, jen jsem v prvním trimestru nemohla jíst uzeniny a cítit je a pít minerálky.
Očekávala jsem, že budu přenášet, to se taky vyplnilo a naše holčička se tzv. parádila o týden déle.

Po týdnu přenášení jsme šli s manželem na pravidelné monitory na porodní a doktorka nám řekla, že už tam zůstanu a bude se porod vyvolávat - vše jsem měla v pořádku.

Byla neděle - kolem poledního, zavedli mi tabletku a nastěhovali jsme se s manželem na nadstandard s porodním sálem. O půlnoci jsem začala cítit slabé kontrakce a spát už jsem nemohla. Po 2 hodinách mě vždy napojili na monitor. Ráno byla vizita a po ní mě napojili na kapačku pro zesílení kontrakcí. Miminko bylo stále vysoko.

Na monitoru kapačky bylo číslo 30, byla jsem na baloně, potom mě při kontrakcích nechávali na lůžku tlačit a nikdy se miminko ani nepohlo, tak mě zvyšovali kapačky až se na monitoru objevilo číslo 300. To už jsem neměla nic jiného než kontrakce v kuse, šílená bolest. Byla jedna odpoledne a manžel navrhoval císaře, 2 doktorky byly pro, ale primářka proti. 6 porodních asistentek na mě nastřídačku něco mluvilo. Já chtěla rodit normálně, tak jsem se snažila, ale pořád byla vysoko. Tahali ze mě vše možné, aby uvolnili porodní cesty, porád nic. Miminko vysoko.

Ve 4 odpoledne začala maličká fibrilovat. Primářka volala na sál telefonem a mobilem sháněla asistujícího na císaře. v kontrakci jsem se nemohla hýbat, ale výkřiky teď jde o život miminka mě přinutili přelézt na převozní lůžko, přikurtnovali mě nohy, ruky a já křičela bolestí v kontrakci a nemohla jsem se ani hnout - převezli mě na sál. Kde mě dali nadýchat nějakého uspávadla, poslední věta před narkózou byla - Zoubky máte svoje?
Pak už nic nevím.

Až - halooo, paní, máte tady manžela, probudila jsem se na pooperačním. Stál tam vystresovaný manžel, který do té doby nevěděl, co se mnou je. A já ani nevěděla, jak jsem byla zblblá, že jsem rodila. Ale pak mi ukázal fotky naši maličké, jako pro každou maminku - toho nejkrásnějšího miminka na světě.

Za půl hodinky mě převezli na nadstandard - přivezli maličkou a za půl hodiny se dohrnula do pokoje celá manželova rodina. Zážitek:-) Zděšená sestra je za chvíli vyhodila.

A teď za mnou leze naše 8 měsíční Karolínka Sofinka, usmívá se na mě a já vím, že za ni to utrpení stálo, je to andílek a pro mě i pro manžela není nic důležitějšího na světě než ona.