Jak vyfotit vánoční přání?
Tak takhle se jmenovalo téma mé poslední diskuze. Poslat sms či stáhnout fotku z netu a označit všechny přátele i nepřátele na Facebooku mě neuspokojuje, a tak jsem se rozhodla od loňského roku zavést tradici rozesílání vlastnoručně vyfocených přání poštou.
Jeden ležící, všemu se smějící komponent (rozuměj pětiměsíční dítě) bylo hračka vyfotit. Loňské přání se tak setkalo s velkým úspěchem. Ale jak vyfotit komponenty dva? Jeden ležící, avšak vratce - na břiše padá na záda a na zádech na bok, druhý komponent - hyperaktivní šmouha.
Nevím, kam jsem hlavu dala, čelenky jsem zakoupila. Do sukýnek holky dala, hezky si je načančala.
Darinka si čisté body ihned poblinkala. Převlékám ji do druhého, načež zjišťuju, že už je jí malé. Převlékám potřetí. Je taaaak sladká. I s tou slinou u pusy. Maruška protestuje proti punčocháčkům. Protestuje i proti bodýčku. A sukýnce. Čelenku jí raději ani neukazuju. Uplácím ji sušenkou, což mě potom stojí pět minut drhnutí upatlané pusy. Rukou. Vlasů. Záuší. Ale nechala se obléct.
Nasadit čelenku na ušaté dítě (Darinku), je fajn. Její klapoušky tak mizí pod gumičkou a mám dokonalou princeznu. Ale jak nainstalovat čelenku na vlasaté dítě (Marušku)? Maruščina hlava připomíná muffin. Maruška vypadá jako po úderu elektrickým proudem. Jako David Bowie. Rozhodně nevypadá jako princezna. Ani jako nic roztomilého na vánoční přání. No a co. Hlavně že ta čelenka nějak půjde vidět.
Opřu o zeď všechny polštáře a přehodím přes ně deku. Fotoateliér je hotov. A následně rozbourán - Maruško, opravdu jsem ti nevyrobila trampolínu!
Na uhlazenou deku se snažím do polštářů zabořit Darinku. Ať se snažím jak se snažím, její nepevná hlavička se sklání k hrudníčku, tváře se nafukují a mé roztomilé miminko vypadá jako špatně usmažená kobliha. No, snad to uhrajeme na ty krásné oči. Marušku posazuji vedle Darinky. Volám manžela, ať mi je jde rozesmát. Darinka natahuje k pláči. Maruška nevěřícně kouká, proč si táta hraje na blbečka.
Tak jinak. Darinku dávám Marušce do klína. Blik. Blik. Darinka zaklání hlavu a na fotce se tkví dvě nosní dírky a velký podbradek. Maruška využívá situace a Darinku plácá po hlavě, píchá ji do očí, tahá za vlasy. S touto pozicí rychle končím. Darinka pase koníčky. Kašlu na výhled do Maruščina plenkového rozkroku a fotím jako divá. U desáté fotky si všimnu, že Maruška nemá čelenku. Tu nacházím hozenou za postelí. Maruška se snaží čelenku nasadit Darince. Ano, bravo! Taková vánoční momentka, to bude něco! Vánoční momentka s bordelem v pozadí.. Zapomínajíc na můj „fotokoutek“ tkví se za holkama jedna pročůraná plína, bačkory a rozkrok medvědův.
Nápaditá Maruška pokládá hlavu vedle Darinčiny. Vznikne krásná fotka! HURÁ. Blik blik blik. Maruška má zavřené oči, Darinka se směje. Maruška se směje, Darča má oči v sloup. Obě mají zavřené oči. Darinka zabořila hlavu do deky. Maruška mi utekla. Vracím ji. Pláče. Červené oči budou ladit k Darinčině čelence, no ne?
Vzdávám to. Stáhnu si dvojrámeček a vyfotím každou zvlášť. Darinku zaplácnu do polštáře, rozesměju, cvakám. Nevšímajíc si, že jí čelenka sklouzla přes oko a vypadá jako pirát. Přikrádá se Maruška, a tak na ni znovu pokládám Darču. Obě se moc netváří, dávám foťák od oka a snažím se je rozesmát. Řehtají se na celé kolo a já na slepo cvakám. Cvakám tak slepě, že na většině fotek je možná tak vysmátá deka. Občas se zde objeví kousek hlavy některé z mých milovaných dcer.
Moje nervy už z kýblu přetékají. Končím! Dveřmi prochází pes. Šup a má jednu z čelenek na hlavě. Dětičky holt mají smůlu. A já taky. Poslat tyhle fotky, tak mě někdo udá, že týráme psa. Ty smutné oči, sklopené uši, stáhnutý ocas a ta čelenka… Přesídlím raději na kocoura.
No dobře. Tak letos prostě pošlu SMS. Ale nepovede se mi aspoň MMS?
Přečtěte si také
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 2832
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 1333
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 1770
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 1171
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 454
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 2180
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 2057
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 1238
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 9309
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 5125
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.
Pobavila jsem se. A nejlepší je ten kočkopes na konci:D
asi nejpovedenější 
