Vyspat se můžu v hrobě
- O životě
- Freyaa
- 07.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento deníček nebude ani o příšerném porodu, ani o děsivě zlobivých dětech a nebude ani o manželovi, který doma nepomahá, vlastně spíš naopak. Hrozně jsem se bála, že nebudu dvě děti zvládat, všechny kolem mě tvrdily, že jedno dítě není žádné dítě. Sice jsou chvíle, kdy si říkám, že asi začnu chlastat, ale když se podívám na životní příběhy některých maminek tady, v hlavě mi běží jedno velké DÍKY.
- 4
- 1
Děkuji, že mám dvě krásné zdravé děti. Děkuji, že se nám je hlavně podařilo bez problému zplodit 
Děkuji svému manželovi za to, jaký je. Děkuji svým dětem, že mě udělaly tou nejšťastnější osobou pod sluncem. Stačí jeden jejich sladký úsměv a den je hezčí.
Občas to tak ovšem nevypadá, třeba když se ráno probouzím a po hlavě mi jezdí kočár, případně dostanu infarkt, když otevřu oči a přede mnou sedí chlupatej šimpanz a skřehotá na mě: pojď si hrát .-D Noci bývají ovšem taky bezvadné, nejenže vstávám k skoro 3měsíčnímiu synovi, ale občas se hororově probouzím, když se najednou z krabice s hračkami začne ozývat plakající miminko, telefon začne hrát apod. K tomu mě vzbudí několikrát za noc manžel, který chrápe jako něco neuvěřitelně hlasitě chrápajícího. Když na něj vlítnu, ať nechrápe, tak mi odpoví, že nechrápe, proč by jako chrápal, to mě uzemní a jdu se pokusit zase usnout. Častokrát přemýšlím, jestli to vůbec má ještě cenu. No nemá.
Synátor se dožaduje jídla. Takže ho přebalím, v polospánku nakojím a chystám se konečně pro sebe urvat tu chvilku spánku. Marně, jak jinak. Už je u mě dcera a lomcuje se mnou. Maminko, plínku. Maminko pití. Když přece může miminko, tak já chci taky Tak v ty 3 ráno usínám a do mrtva. Najednou mě někdo mlátí něčím po hlavě, hodně pomalu se mi podaří otevřít oči a vidím, že je to Klárka s DVDčkem a že chce pustit fouly (šmouly). Kupodivu mi to nevadí, protože to znamená ještě hodinku spánku pro mě. Pak se společně nasnídáme, Kláruška miluje jogurty, ale nejvíc je miluje rozpatlané na pyžamu a zdi. Což já už zas tolik nemiluju Během chvilky uklidím byt, na obličej si namaluji nějaký veselý obrázek a vyrážíme raději ven.
Naše procházky mají taky něco do sebe. Kdyby mě někdo pozoroval z okna, rovnou by na mě zavolal sociálku. Celé dvě hodiny na Klárku ječím a ječím a ječím. Nelomcuj s tím plotem, nesbírej ty vajgly, nechoď na silnici, nejez ty bobule. Klári pojď. Klárkooo, pojď. Kláruško, prosím pojď. Klárino, dělej nebo si pro tebe dojdu. Jestli pro tebe půjdu, dostaneš na zadek. Řev, Klárka dostala na zadek. A stejně nejde.
Mezitím se syn začíná probouzet a začíná se hlásit o jídlo. Nedá se nic dělat, jdeme domů. Kočárek se otřásá v základech, v ruce mám řvoucí dítě, které táhnu ve smyku domů. Fakt žeru ty milé pohádkové babičky, když kolem nich procházíme a ony si neodpustí nějakou bezvadnou poznámku typu: No to je strašný nebo chudák holčička. Doma dám Klárce rychle najíst, malého nakrmím, Klárku uložím, mezitím vařím a krafu na eMiminu a znova uklízím, protože jak jsem chvátala, udělala jsem si tam zase binec.
Odpolední venčení má stejný charakter, jen se znásobí počet maminek, kočárku, psů a dětí, takže prča ve velkém. Kolem šesté doráží manžel, který mi pomůže s koupáním, oblékáním, krmením, což bezmezně oceňuji, protože bych jinak padla na pusu. Synek je totiž trochu náročnější miminko, které vyžaduje celodenní pozornost, jakmile si s ním 5 minut nepovídám nebo se na něj nešklebím, je průšvih. Do půl devaté mám za sebou harakiry z uspáváním a mám konečně klid. No, někdy ho mám někdy ne .-) A ve chvíli, kdy i já jdu zalehnout, začíná vše nanovo. No co, vyspat se můžu v hrobě, ne?
Ale jinak je všechno úplně strašně báječné a užívám si každou minutu jejich dětství. Protože čas strašně moc letí a já to nechci za žádnou cenu propásnout. Miluji je všechny hrozně moc, ať jsou jaký jsou, nechtěla bych bez nich být ani jednu jedinou minutu ♥♥♥
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1619
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2247
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1270
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1178
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1381
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 4062
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3184
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2212
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2482
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1987
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
dobrý, já jsem na hlavu už teď a to to druhý ještě není na světě, ale dovedu si živě představit naprosto stejný scénář 
Starší syn akorát nekouká na fouly, ale ce motolky nebo žijafu 
o chrápání,kdy vlastně manžel v polospánku odpoví,že on nechrápe,že ani vůbec nespí 
Vnímám to podobně. Mám tři děti blízo po sobě, chvílemi jsem na psychinu, a pak mi najednou dojde, co blbnu, vždyť mám přece krásné zdravé děti, žádné opravdu vážné problémy jsme nikdy řešit nemuseli, takže můžu jenom děkovat a být vděčná. Taky mě každý strašil a všude jsem četla a slyšela katastrofální příběhy a teď se přímo divím a nedokážu uvěřit tomu, že zrovna já můžu být tak šťastná!
Vždyť si to vůbec nezasloužím. Dny u nás probíhají podobně, taky pořád čekám, kdy na nás přijde sociálka, a to nejenom venku 
Ty důchodkyně taky miluju 
A důchodci nejsou o nic lepší! 
Jednou jsem takhle vedla syna ze školky. Těhotná, v golfáči mladší dítě a to starší se vezlo na spodní tyči toho golfáče, protože se mu nechtělo chodit. Takže kočárek šíleně těžkej, celou cestu do kopce a proti strašnému větru, měla jsem fakt co dělat. Potkáme takhle jednoho dědu, já totálně uřícená, pozdravím ho, a on: „Neměla byste ten kočárek otočit a vézt ty děti pozpátku?! Vždyť na ně fouká!!!“ Na to fakt nebylo co říct. 
Teď mi kluci venku krásně chodí za ruku a malého si beru pod bundu do šátku, takže procházky jsou celkem pohodové 
V noci vstávám jen k nejmladšímu na kojení, ti starší, když něco potřebují, budí jen taťku, protože ví, že ode mě se ničeho nedočkají 
Takže já si na nějaké extrémní nevyspání stěžovat nemůžu 
Máte krásné děti, užívejte si každý den, dokud jsou malí 