Jak jsem rodila nerodila
- Porod
- Freyaa
- 20.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Celé těhotenství jsem se bála porodu a přemýšlela, jaký bude. Krátký, dlouhý, jestli budu mít nějaké komplikace. Ale jak se to nakonec všechno seběhlo, mě ani ve snu nenapadlo.
- 1
- 10
- 2
Byl 12. říjen a já byla v 41+4. tt. Pocity? Nedočkavá. Netrpělivá. Unavená. Bolavá. A porod se pořád nehlásil. Ten den jsem nastupovala do porodnice na vyvolání. Už jsem se nemohla dočkat, protože tohle těhotenství mi teda dalo sakra zabrat. Jestli jsem někdy uvažovala o třetím dítku, tak už jsem si jistá, že ne. Už nikdy víc. Vy, co máte 3 a více dětí, smekám, opravdu klobouk dolů.
Po přijímacích peripetiích, kdy jsem ještě ukecávala doktorku, aby z vyvoláváním začli hned, protože manžel musí být v pondělí zpět v práci, ona že to nepůjde, protože o tom rozhoduje primář a ten tu teď není. Vyskočila jsem do křesla, doktorka mě vyšetřila a povídá, že vyvolávat nebude potřeba, že jsem otevřená na pět prstů a do oběda jistě porodím. Bylo půl deváté, ještě mi praskla vodu, pak mě PA napojila na monitor, ten ukazoval krásné kopečky, ale já necítila nic, maximálně mi ztvrdlo břicho. Do půl hodiny však začaly chodit jakési kontrakce po 4 minutách, ty jsem ovšem bez problémů prodýchala, většinou však proskákala na míči.
Za dvě hodiny, tj. v půl jedenácté, jsem šla na další vyšetření, byla jsem trochu zklamaná, že jsem se otevřela jen o jeden cm. V duchu jsem si říkala, že mám ještě nějakou tu hodinku před sebou. Kontrakce už docela bolely, tak jsem si vzala míč do sprchy, tam to bylo fajn, přišlo pár normálních stahů, ale najednou přišla taková kontrakce, že se mi zamlžilo před očima, trvala hrozně dlouho a když odešla, chtělo se mi po ní hrozně spát, ovšem za pár vteřin přišla další, stejně bolestivá, už jsem si i nahlas ulevila, jaká to byla strašná bolest. V hlavě mi prolétla myšlenka, že je to tady, že konečně pořádně rodím, ale pak jako kdyby ve mě něco ruplo, nevim co to bylo, ale cítila jsem v sobě takové tupé lupnutí a tlačila jsem. Vyletěla jem ze sprchy rovnou do křesla, přitom jsem křičela na PA, že tlačim, ona přilítla, oči navrch hlavy, v ruce telefon a volá doktorovi, že rodíme.
Já mezitím na křesle umírala bolestí, myslela že jsem že mě ten tlak roztrhá, ale veděla jsem, že ještě nemůžu tlačit. V hlavě mi zatím běželo tlačení prvorozené dcery, jak mi to nešlo, jak jsem byla potrhaná, protože jsem špatně tlačila. A říkala jsem si, že to bude něco. PA si ještě stačila nasadit jednu rukavici, a já už prostě musela tlačit, jednou jsem zatlačila a venku byla hlavička, PA říká ještě ramínka, tak jsem silně dotlačila v kontrakci a malý byl venku. Strašná úleva. Vůbec jsem nemohla věřit, že už je to za mnou, tak moc jsem se bála a nakonec tohle. Když dorazil doktor, čučel jak puk, že už je po všem. A navíc to měl úplně bez práce, nebylo totiž co šít. Tak mě akorát prohlédl, jestli jsem v pořádku, podal mi ruku, že mi gratuluje a šel nejspíš na oběd 
Když mi malého přinesla sestřička a sdělila mi míry, kdybych mohla, šla bych do kolen. Takže můj poklad narozený v 11:04 vážil krásných 4480 g a měřil 54 cm.
Celé těhotenství jsem se obávala, jestli ho budu mít stejně ráda jako dceru, která je prostě „to první“, ale od první minuty jsem věděla, že to bude maminčin mazánek. Zatím trochu bojujeme s kojením, jsem totiž věčně vysátá, prsa mi plandají prázdnotou a malý už se hlásí o další papu, tak doufám, že se to nějak upraví, abych nemusela dokrmovat. Ostatně, není se čemu divit, jeho tatínka je taky lepší šatit než živit 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1307
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 768
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1339
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 563
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 340
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19379
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2782
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2505
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1681
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Takže gratuluji a užívej si ho, broučínka 
, míry taky pěkné 
celé tělo mě bolelo, večer jsem bolestí nemohla ani chodit, navíc jsem byla riziková, celou dobu nademnou zase vysel vykřičník protože jsem se opět předčasně otevírala no děs