Matkou ve 14
- Rodičovství
- Anushka
- 27.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Často se zde setkávám s diskuzemi o maminkách, které otěhotněly na střední škole. Většinou bývají odsuzovány, že na mateřství nemohou být připraveny, nespočetněkrát jim někdo radí, aby šly na potrat, nebo daly dítě k adopci. Jak na vás bude působit příběh matky, která ještě ani nedochodila základku a už měla dítě?
Tento příběh není můj. Stal se dívce, které můžeme říkat třeba Aneta. Bohužel neznám hlubší pocity a události, které se přihodily, ale i tak věřím, že si tento deníček najde své čtenáře.
Aneta byla moje spolužačka na základní škole. Nastoupila k nám na vyšší stupeň z vesnické školy. Naše partička holek jí říkala „žába“. Nebyla moc hezká, měla předkus, vypoulené rty a šilhala každým okem na jinou stranu. Nosila tlusté brýle. Přesto byla pro naše pubertální kluky neodolatelná. Měla výstavní prsa, zadek a věděla, jak to prodat hlubokými výstřihy a krátkou minisukní. Těžko říct, jestli jsme jí měly co závidět, jelikož sotva se za učitelkou zavřely dveře a nastala přestávka, hned se na ni kluci slétli a osahávali ji.
Když jsme v šesté třídě jeli na výlet, zbyla k nám třem kamarádkám do chatky. Neměly jsme ji moc rády, ale nakonec se projevila jako zábavná milá holka. Do chvíle, než nám začala vyprávět, jak tráví svůj volný čas. My, které jsme ještě pořádaly tajné dýchánky, kdy jsme strojily barbíny a vymýšlely romantické příběhy s Keny (na veřejnosti jsme samozřejmě četly Bravíčko a bavily se o módě a klucích), jsme jen nevěřícně zíraly. Již ve dvanácti letech měla Aneta za sebou tolik sexuálních zážitků, které jsme jí odmítaly uvěřit, ale později jsme ji opravdu potkávaly s mnohem staršími kluky, kteří ji drželi za zadek a strkali jí jazyk do pusy.
V deváté třídě najednou začala Aneta často chybět. Nakonec to skončilo několika týdny absence. To víte, že na denním programu bylo řešení, jakou závažnou chorobu to může mít. Když se vrátila, docela dost ztloustla. Tvrdila, že se nemohla hýbat, jen ležela v posteli a jedla. Jenomže potom nemohla ani cvičit, učitelé se na chodbách bavili o „té Anetě“ a se vzdouvajícím bříškem to docvaklo všem. Aneta je těhotná!
Bylo to zvláštní. Najednou se na ni celá třída začala koukat skrz prsty a my si říkaly, že dobře jí tak. Měla, co chtěla. Nicméně jsme si po pár týdnech na bříško zvykli a vlastně jsme se začali z nového přírůstku do třídy těšit. Nás, nepolíbené spolužačky, hrozně zajímalo bříško, ve kterém plaval a kopal malý človíček a po škole jsme doprovázely Anetu domů, jen abychom se dozvěděly, co rodiče a jak se to vlastně stalo.
Hodně mě překvapil přístup učitelů. Nechápala jsem, proč jsou na ni tak milí, tři měsíce před porodem dostala Aneta individuální plán, sem tam přišla na zkoušení, všichni se na ni usmívali, přáli jí hodně štěstí. Kroutila jsem jen hlavou. Vždyť provedla takovou špatnost! Vždyť za to by měli rodiče vyhodit své dítě z domova, říká se to tak, ne?! Zkazila si celý život, no ne?
Anetin případ byl samozřejmě prošetřován policií. Měla jim říci, že ji v opilosti znásilnil někdo na diskotéce, nepamatuje si kdo, a tak se v tom policie dlouho nerýpala.
Aneta porodila v březnu, měsíc před svými patnáctinami, zdravou holčičku Terezku. Na mateřskou nastoupila její maminka, Aneta s námi v červnu dokončila základku a zvládla vystudovat i střední školu. Nedávno jsem ji potkala, Terezka nastoupila do první třídy a je z ní bystrá holčička. Aneta se hodně změnila, dospěla, zmoudřela a je z ní skvělá máma. Vlastně z ní skvělá máma byla od začátku.
Teprve teď, když mám vlastní dítě, vlastně všechno chápu. Chápu, proč se jí učitelé zastávali. Dítě je zodpovědnost. Dítě nás donutí dospět, ať chceme, či nechceme. Porodu se žena nevyhne, bolí stejně v patnácti, jako ve třiceti. Stejně tak se nevyhne ani zodpovědnosti za dítě nezávisle na věku. Dítě přeci není křeček, kterého může někdo nechat beztrestně zemřít hlady, pláče, potřebuje nakrmit, potřebuje lásku a žena ho umí vyslyšet, nezávisle na tom, kolik jí je. Tak to příroda zařídila.
Neplánovaných početí je spousta, „úlet“ se stane patnáctileté holce, stejně jako se to může stát čtyřicetileté ženě. Nesuďme tyto lidi, ale buďme pro ně oporou, aby měli důvěru v to, že i nepřipravené se mohou stát dobrými matkami.
Přečtěte si také
Syn chce nosit šaty. Manžel tvrdí, že z něj dělám terč posměchu
- Anonymní
- 03.09.26
- 243
Synovi je pět a nejraději si doma obléká modré šaty s hvězdami, které původně patřily jeho sestřenici. Pro něj jsou to prostě krásné šaty na hraní. Manžel ale tvrdí, že ho nechávám zajít moc daleko...
Není nám ani 25 let a žijeme bez sexu. Přítel tvrdí, že je všechno v pořádku
- Anonymní
- 03.09.26
- 464
Seděla jsem na gauči, prohlížela si naše fotky z letního čundru a v krku se mi dělal knedlík. Na fotkách jsme vysmátí, objetí a vypadáme jako ten nejšťastnější pár pod sluncem. A my vlastně šťastní...
Se začátkem školního roku jsem jako kouzelným proutkem upadla do deprese
- Anonymní
- 03.09.26
- 243
Vlastně vůbec nevím, jak se to stalo, když jsem se na to celé léto těšila jak na smilování. Být o prázdninách velkou část s dětmi doma na homeoffice je opravdu náročné. Teď ale zjišťuju, že mi...
Dcera šla do první třídy s dvěma kamarádkami. Jako jedinou ji dali do jiné třídy
- Anonymní
- 03.09.26
- 593
Dcera šla letos do první třídy. Dlouho jsme ve škole lobovali, že chce jít se svými kamarádkami ze školky do stejné třídy. Ze školy nám přišla jediná zpráva: budeme dělat, co bude v našich silách....
Máma chtěla vyhodit starý cibulák po babičce. Dodnes jí to nemůžu odpustit
- Anonymní
- 03.09.26
- 257
Když jsem byla malá, měli jsme doma cibulák. Přesně ten modrobílý porcelán, který mi tehdy připadal jako něco, co mají doma snad jen babičky.
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 2963
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 4784
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 4994
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 477
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 4729
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...