Moje 2. IVF
- Snažení
- Lucia81
- 23.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Co je žena ochotna podstoupit a vydržet kvůli vytouženému dítěti...
K 1. IVF jsme se odhodlali cca po 3 letech snažení a věřila jsem, že se konečně povede. V hlavě jsem měla vše srovnáno a stimulace mi problémy nedělala.
Odebrali mi jedenáct vajíček a druhý den ráno mi volali, že se oplodnilo jen jedno jediné. Bylo to obrovské zklamání. Na ET šestibuněčného embryjka jsem šla třetí den. IVF se nepovedlo a mě to docela odrovnalo… hlavně když mi moje kolegyně, kterou jsme vzali, aby mě nahradila ve stejný moment, nahlásila, že je těhotná.
Naštěstí bylo před námi léto a v práci velký frmol, tak jsem se s tím nějak srovnala a šlo se dál.
V mezičase před plánovaným 2. IVF jsme si měli dojít na imunologii. Docela jsem to odkládala, neb už jsme jednou byli a vše bylo OK. Jaké to bylo překvapení, když mi doktorka hlásila, že mám nyní protilátky, které se vytvořili díky léčbě štítné žlázy. Takže před 2. IVF pěkně kortikoidy. Pak ještě hysteroskopie. Na Štědrý den jsem si píchla zastavovací injekci dlouhého protokolu a tím začalo moje 2.IVF.
Vše běželo dle plánu a v lednu mi odebrali třináct vajíček a začalo napínavé období.
1.den - úspěšně oplozeno 6
2.den - 5 je OK
3.den - stále 5 ok, ale 2 jsou malinko pomalejší
4.den - „bohužel přežilo jen jedno jediné, ET bude dnes“
Byla jsem v práci a nečekala to. Zavolala jsem manžela, ten mi donesl košilku a pantofle a běželi jsme si pro něj. Pozitivní bylo, že ač to bylo teprve 4. den, tak už mi vkládali pěkně se vyvíjející blastocystu.
Pak byl víkend a odpočinek.
V pondělí jsem nabyla přesvědčení, že to zase neklaplo, obrečela jsem to a vypustila z hlavy. Šestý den po ET mi bylo nějak divně, jako by na mě šel hyperstimulační syndrom, což bylo divné. Tak jsem to přisoudila tomu, že málo piju a že to tedy „rozpiju“.
V pátek už mi bylo děsně zle a z práce jsem šla rovnou do CAR, kde mi potvrdili OHSS a dali mi kapačky s doporučením, že jestli se to o víkendu nezlepší a nebo zhorší, tak ať vyhledám lékaře.
Večer mi to nedalo, vyčetla jsem, že OHSS takto pozdě po OPU je jen v případě, že se zadaří. Jenže já do toho ještě začala špinit a přikládala jsem to začínající MS. Večer jsem si udělal test a ejhle, ony //.
Víkend jsem protrpěla a v pondělí ráno jsem se po několika telefonátech s CAR a ambulancí doplazila do nejbližší nemocnice, kde si mě hned nechali se slušně rozjetým OHSS.
V nemocnici jsem si na kapačkách poležela celkem jedenáct dní a díky dobře se vyvíjejícímu embryjku se můj stav několik dní ještě horšil. Cítila jsem se jako dvě hodiny před explozí. Moje břicho bylo jak před porodem a děsně to bolelo. Uklidňující byla jen ta myšlenka na to maličké uvnitř.
Po týdnu se začal můj stav lehce lepšit díky léčbě a za pár dní mě pustili do domácí péče.
Už bych to nikdy nechtěla zažít znovu, ale říkám si, že to „stálo za to“. Nyní jsem v 11.tt a doufám už jen v to dobré.
Všem snažilkám přeji, ať se brzo zadaří a jestli někoho potká OHSS, tak hodně síly. Vydržet se to dá, ale hlavně jděte včas k doktorovi. Bez léčby to nejde.
Přečtěte si také
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 3095
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 3851
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 721
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 804
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 610
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
Chtěli jsme děti potěšit. Tchyně nám ale přivezla dárek, o který jsme nestáli
- Anonymní
- 15.09.26
- 3384
Dlouho jsme doma žádné zvíře nechtěli. Děti si o nějaké občas říkaly, hlavně když u někoho viděly psa nebo kočku, ale pokaždé jsme jim vysvětlili, že na zvíře teď nemáme podmínky. Oba s manželem...
Místo toho, aby mě máma podržela, rozšířila po vsi nechutný drb
- Anonymní
- 15.09.26
- 1416
Ruce se mi třásly, když jsem dočítala další dlouhou zprávu od babičky. „Srdíčko moje, proč jsi mi nic neřekla? Tvoje máma mi vyprávěla, jak tě ten tvůj trápí! Musíš od něj odejít!“
Syn nechce dávat babičce pusu. A ona je naštvaná, že ho k tomu nenutím
- Anonymní
- 15.09.26
- 867
Vždycky jsem si myslela, že dát babičce pusu na přivítanou je přece úplně normální. Jenže můj syn to tak necítí. A já jsem se kvůli tomu dostala do nepříjemné situace mezi ním a vlastní mámou.
Kamarádka mi děkovala, že jsem zachránila její manželství. Netušila ale proč
- Anonymní
- 15.09.26
- 1484
Když mi Klára před dvěma lety zavolala, že se její manžel Martin chce odstěhovat, byla jsem u ní během půl hodiny. Seděla na zemi v obýváku, plakala a nechápala, co se s jejich manželstvím stalo.
S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
- Anonymní
- 15.09.26
- 738
Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...
Držte se 
