Cože zase se mi motá hlava? Tak to už je podezřelé!
- O životě
- Anonymní
- 08.09.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak začal můj boj s nemocí...
Cože zase se mi motá hlava? Tak to už je podezřelé. Jsou čtyři hodiny ráno a já sotva stojím na nohou. Nevadí. Dělám ve večerce, co se vlastně jen jako večerka tváří, protože začínám v pět ráno. Dojdu do práce a sama sebe pořád přesvědčuju, že to je jen psychika… Při vyskládávání zboží se držím regálu a říkám si, že se to takhle nemůže točit a mám to jen v hlavě. Blbý den, blbý tlak? Něco musí být blbě. Co to sakra je? To ustojíš holka, není to poprvé. Cigaretu radši vynechej, seklo by to s tebou. Končím ve dvě, kamarádka mě střídá, říká, že nevypadám dobře. Díky to vím i bez tebe.
Vyzvednu syna ze školky a jdu si lehnout, jsem utahaná jako pes ale proč? Však jsem jen dvě hodiny pomalu stála na místě, tak proč se mi chce tolik spát. Nevadí, babička pomůže, je to jen únava, vyspím se a bude mi líp. Čtyři ráno, vstávám do práce a točím se zase. Únavou nevidím na cestu, proč? Však jsem spala, babička pomohla, ale já zase sotva stojím. Něco je špatně. Dopoledne se staví šéfová, říkám jí, že jsem slabá a nevím co s tím. Nemám se prý bát, nízký tlak, panák to spraví a už mi lije jednu poctivou slivovici. S vidinou pomoci neodmítám. Dám si jednoho a šéfová mizí s tím, že mě ve dvě vystřídá. Odpočítávám hodiny, minuty kdy přijde. Nejde a mě je hůř, nene to dáš, jako vždy, máš před sebou dva dny volna a pak odpolední, to dáš. Ve dvě přichází, předávám kasu a vyslechnu si přání na dva dny volna a utíkám do školky.
Doma se svalím únavou. Malý si chce hrát, ne sakra proč teď? Potřebuju spát, chce se mi tak moc spát jako nikdy. Babičko, pomoz mi. Mamka si ho vezme a já spím… Večer ho vrátí, uložím a zase spím… Sobota ráno, vstanu ještě víc rozlámaná než den před tím, co se sakra děje? Vstanu a chci jít spát? Nene, mám plány, chci jít na hřiště, uvařit super oběd, chci si hrát. Nejde to, po obědě usínám s malým, probudím se ve tři a pořád nejsem vyspaná. Vstanu, jako na kolotoči. Já se zase motám, proč? Kde je chyba? Tak asi my chybí hořčík? Půjdu ho koupit. Bude mi líp, dám si dvojitou dávku, usínám s malým po večerníčku. Budím se v neděli ráno, jako bych se potkala s kombajnem. Přejel mě? Stalo se něco, co jsem zaspala? Byla jsem pařit na párty, co nemá konce? Malý chce mámu. Funkční mámu. Kde sakra je? Neděle, dvanáct a já si připadám jako po 24hodinové šichtě, co jsem za mlada dělala v hospodě. Jsem vyřízená. Ještě, že mám zítra odpolední, do zítra se to vyřeší. Musí…
Přečtěte si také
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 20
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 26
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 81
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1867
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1111
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1981
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 819
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 486
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22077
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2682
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...