Jak přišlo na svět naše děvčátko
- Porod
- Nikola Žerebov
- 29.03.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček je o mém prvním porodu. Myslím, že je veselý. Samozřejmě má dobrý konec a to je nejdůležitější.
Táhlo mi na třicet let a ještě jsem nebyla maminkou, ale to se mělo rychle změnit. Měla jsem termín porodu 23. srpna 2019, jenže mojí holčičce se nechtělo jít ven a tak se narodila nakonec až 5. září. To, že přenáším, už mě lehce stresovalo. Doma bylo všechno připravené a já se už začínala bát porodu. Věřte nebo ne, jsem sice zdravotní sestřička, ale když se má něco týkat mě, tak jsem přeci jen posera.
Můj manžel si přál být u porodu se mnou, ne že bych na tom trvala, ale bylo to jeho přání. Říkal, že tato událost nás natolik sblíží, že to budeme všem vyprávět a taky měl v tomto ohledu pravdu…
Miminku se stále nechtělo na svět a já už jsem dva týdny přenášela. Musela jsem tedy jít k hospitalizaci na vyvolání porodu. Po několika pokusech o vyvolání porodu mi nakonec praskla voda v devět hodin večer, což mi nikdo nechtěl věřit, protože to byly jen malé kapičky. Nakonec test zjistil, že opravdu nelžu a šla jsem strávit noc na sál. Můj manžel šel spát domů, aby jel druhý den do práce, protože mu starší zkušená porodní asistentka říkala, že u mě jen tak rychle k porodu nedojde, jelikož jsem prvorodička. Inu dal nad její radu a rozhodl se jí poslechnout.
V noci jsem sténala bolestí a byla jsem značně vyděšená z toho řvaní, které se linulo celou chodbou od jiné rodičky. A tady už jsem se začala opravdu bát i já. Přečkala jsem v bolestech celou noc. V šest ráno mě milá starší porodní asistentka ještě jednou přišla zkontrolovat, než odejde domů a zjistila, že co nevidět budu rodit. Ihned jsem začala volat manžela, aby přijel do porodnice. Můj muž zrovna dojel do práce, pozdravil tam všechny své kolegy a zase odešel.
Já jsem si mezitím šla lebedit do vany a zaskákat na míči pro těhulky. Snažila jsem se navnadit na ten okamžik, kdy na svět přivedeme naše miminko. To bude dobrý, snažila jsem se sama sebe přesvědčit a věřila tomu asi jako na růžového slona. Jenže začaly silné kontrakce a já už byla hysterická, že cítím silnou bolest. Konečně jsem si začala uvědomovat, že porod nebude taková hračka, jak jsem si mylně představovala.
Můj muž mezitím přišel do porodnice a snažil se mi sehnat něco na tlumení bolesti. Nutno podotknout, že aplikovaná injekce do zadku neměla žádný účinek a tak jsem trpěla dál.
V osm hodin jsem začala rodit a vím jen jedno a to, že už jsem to chtěla mít rychle za sebou. Bylo horko, ale nutno podotknout, že byl krásný slunečný den, což mému manželovi asi nedělalo moc dobře. Pochopte je to Rus a na horko není moc zvyklý. Takže v jeden moment mi tam omdlel a zdravotnice se ho snažily dát do kupy, aby ten náš společný okamžik nepropásl.
Mezitím se probral a já tlačila dál. Vůbec mi to nešlo, vnímala jsem jen tu neskutečnou bolest a přála si, abych už to měla rychle za sebou. Nešlo to nijak zadržet, ani jsem se o to nesnažila. Všechna ta bolest potřebovala jít rychle ven a dávala jsem to najevo silným řevem. Bohužel předporodní kurz a všechny ty knížky s radami ohledně porodu byly k ničemu, protože bolest mě absolutně paralyzovala a já se nemohla na ty rady soustředit.
Paní porodní asistentka byla ze mě na nervy a mezitím odbíhala na druhý porodní sál, kde měla také další klientku. No nebylo to ideální, ale co se dalo dělat. Takže jsem se snažila ze všech sil nekřičet jako pavián a soustředit se na tlačení. Nic jiného v tu chvíli jsem stejně dělat nemohla, proto jsem se tedy konečně snažila poslechnout pokyny paní porodní asistentky. K císařskému řezu jsem jí bohužel k mé smůle nepřemluvila.
Manžel mě celou dobu pevně držel za ruku a uklidňoval mě. Já byla šťastná, že ho mám u sebe a je mojí oporou. „Neboj se, všechno zvládneš, bude to dobré,“ podporoval mě. „Ještě jednou pořádně zatlačte, zkuste to,“ pobízela mě paní porodní asistentka.
A já naposledy zatlačila ze všech svých sil, které mi ještě zbývaly. Najednou bylo miminko venku a já byla maminkou. Nutno podotknout, že i paní porodní asistentka měla značnou radost, že jsem konečně odrodila. Kdybych prý nebyla tak hysterická, mohla jsem odrodit i dříve.
Naše děvčátko se narodilo přesně v deset hodin dopoledne. Všechna ta dlouhá bolest byla mávnutím proutku náhle fuč. Všechnu tu bolest přebyla radost z naší malé princezny. Naší holčičce jsme dali jméno Nicolette. Když se narodila, tak manžel plakal štěstím. „To máme krásnou holčičku, že ano?“ řekl dojetím.
Dívala jsem se na to malé stvoření ve své náruči a říkala si, že je naprosto dokonalá. Po tvářích se mi kutálely slzy. V tu chvíli jsem věděla, že jsme opravdová rodina.
Přečtěte si také
Mám horečku, sotva stojím na nohou. Jenže děti ani manžela to nezajímá
- AnetaMar
- 20.11.26
- 491
V noci jsem měla skoro čtyřicítku, bolelo mě celé tělo a několikrát jsem se probudila úplně zpocená. Ráno jsem doufala, že se mi aspoň trochu uleví. Jenže pak se otevřely dveře ložnice a ozvalo se...
S manželkou vyděláváme stejně, ale rodinu živím já. Připadám si jako bankomat
- Anonymní
- 20.11.26
- 503
Když mi manželka oznámila, že si chce nově nechávat celou výplatu na vlastním účtu, myslel jsem si, že si dělá legraci. Vždyť jsme manželé, máme společnou domácnost a dosud jsme všechny peníze...
Děti ve školce krmí polotovary a bonbony za odměnu. Co bude po zrušení vyhlášky?
- Dajdulína1993
- 20.11.26
- 274
Upřímně – zprávy o tom, že by se měla zrušit vyhláška o zdravém stravování ve školách a školkách, mě velmi znervózňují a hodně mě to děsí. Už jen při představě, kam se to může posunout, mi...
Na ultrazvuku nenašli srdeční akci mého miminka. Pak šlo o minuty
- Anonymní
- 20.11.26
- 308
Vždycky jsem si přála velkou rodinu, jsem totiž jedináček. Jenže jsem studovala a pak odešla do Prahy za prací a než se nadála bylo mi 28.
Kvůli přijímačkám sedíme každý víkend doma. Manžel zakázal i obyčejné výlety
- AnetaMar
- 20.11.26
- 277
Od chvíle, kdy se syn začal připravovat na přijímačky, se u nás všechno točí kolem školy. Manžel tvrdí, že teď není čas na zábavu a že každý promarněný víkend může rozhodnout o jeho budoucnosti. Já...
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 1272
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 1486
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 1076
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 522
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 893
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...