Nakonec jsem se i já dočkala :)

Bylo mi 17, když jsem se seznámila se svým nynejším manželem. Už od začátku bylo jasné, že to bude láska jako trám Dodělala jsem školu, našla si práci a pro nás společné bydlení a začali pomalu uvažovat o miminku. To mi bylo 20. Říkala jsem si, jsem mladá, za chvíli budu chodit s bubnem. Jak jsem se mýlila…

Ze začátku jsem to nijak neřešila, HA jsem brala dlouho, tak to asi chvíli potrvá, než se to srovná. Utekl rok a nic. Při mé práci lékarnice jsem neustále viděla ženy, které si jeden den přišly pro těhotenský test a druhý den pro těhotenské vitaminy. Pak tu byly ženy, které chodily s velkým bříškem a pak ty další, které už kupovala kapičky, čajíčky a sirupy pro své nejmenší. Bylo mi ouvej. Svěřila jsem se mámě a ta mi poradila, ať se na to neupínám. To se snadno řekne, ale hůř udělá. Letos na jaře jsem se po dvouletém neúspěšném snažení rozhodla svěřit se do rukou doktorům. Moje vždy ochotná doktorka, která si na mě vždycky udělala čas, aby mi vše vysvětlila, mi řekla, že pošleme manžela na spermiogram.

Spermiogram ale dopadl nad očekávání, takže problém byl nejspíš u mě. Další měsíc jsem chodila každý den na UTZ a ejhle ovulace nikde. Doktorka mě uklidňovala, že to bude nejspíš jen anovulační cyklus. Takové byly ale i další dva cykly. Nezbylo, než se objednat do CARU. Každou noc jsem probrečela. Doufala jsem, že budu touhle dobou mít miminko, kterému porostou zoubky. Místo toho mě čekaly obrovské dávky hormonů a možná i implantace darovaného vajíčka. Měsíc na to, v září jsem těsně před narozeninami. A najednou jsem si uvědomila, že mi něco chybí. Kde je ta zatracená tetka červená? Vždyť jsem ji měla mít už předevčírem.

Cykly jsem vždy měla pravidelné, tak mě napadlo, že to bude stresem z doktorů. Ale nedalo mi to, tak jsem si ráno, v den svých narozenin udělala test. Pane bože! To bylo poslední, co jsem ten den až do večera byla schopná říct. Z testu na mě koukaly nádherné čárky. Když manžel přišel z práce, našel mě sedět v kuchyni a čučet do zdi. Musela jsem vypadat dost srandovně Půl hodiny mě přesvědčoval, abych mu řekla, co se stalo. Nakonec jsem se zvedla a přinesla mu z koupelny ten kouzelný papírek. Až teprve s jeho radostí mi všechno došlo a oba jsme začali plakat.

Byli jsme neskutečně šťastní, to poslední, co nám chybělo, bylo konečně u nás, i když pořád jen v bříšku. Za 14 dní mi těhotenství potvrdila překvapená doktorka. Dnes už jsem ve 12. týdnu a těhulkování si neskutečně užívám Všechno trápení, co jsem si vyžrala za poslední měsíce, asi stačilo na to, aby se mi vyhly ranní nevolnosti a podobné,,radosti,, 

Takže 15. června 2014 Tě očekáváme, naše největší štěstíčko a těšíme se, jak tě budeme moct zahrnout láskou a jak nám naplníš život