Pro mého synovce
- O životě
- Anonymní
- 05.09.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jde život a jak je to někdy těžké, ale my to nejsme schopni ovlivnit. Každý si ho udělá takový, jaký chce... Osoba, které je to určeno si toto asi nikdy nepřečte, ale já jsem si alespoň trochu ulevila.
Když ses narodil, bylo mi 14 let. Byl jsi můj první synovec a syn mé nejlepší sestry na světě. První vnouče v rodině. Zlaté dítě, které nezlobilo a bylo k sežrání. Nádherné, hodné. Hlídala jsem tě strašně ráda a dodnes mám v paměti vzpomínku, kdy jsem ti jednou dávala napít čaje a dělala na tebe blbosti a ty ses začal dusit. Tu hrůzu bych nepřála nikomu. Popadla jsem tě a začala s tebou třást vzhůru nohama a zase bylo vše dobré. Postupem času jsem tě brávala na rande s klukama a bylo strašně fajn sledovat kluky, jak se starají o malé dítě.
Čas plynul, tobě přibyl mladší brácha a já měla moji malou dcerku. Všechno bylo krásné, zalité sluncem. Vy děti jste si spolu hráli. Jezdilo se na chaty a vy jste byli k sežrání, jak jste si dokázali vyhrát a chodili jen pro jídlo a pití a jinak jsme o vás nevěděli.
Postupem času jsi začal dělat hlouposti, jako problémy ve škole, šikanu atd. Roky plynuly a dospělo to tak daleko, že tě tvůj otec vyhodil z domu. Neměl na výběr, je to to nejlepší, co rodič v takové situaci může pro dítě udělat. A já blbá a bláhová tě okamžitě vzala k nám, protože jsem věřila, že jsi dobrý člověk a že jen potřebuješ šanci. No jak to mohlo dopadnout?! Vyhodila jsem tě taky, a to ve stavu naprostého vyčerpání sil.
Nebudu tady psát, co se u nás dělo, ale ta naprostá bezcitnost z tvé strany a sebestřednost, to se nedalo vydržet. Potom tě k sobě vzalo pár dalších rodinných příslušníků, se stejnou naivitou, jako já, a vždy to dopadlo stejně. Čas plynul, ty jsi potkal holku, byl jsi s ní asi 5 let a my si ji oblíbili. Tato holka s tebou absolvovala několik stěhování. Vše se ustálilo, rodinné styky byly v pohodě a já věřila, že tvoje pubertální léta jsou za tebou. I ty jsi mi kolikrát řekl, že mi dlužíš hodně. Vždy jsem věřila a i tvé mamce říkala, že máš dobrý základ, že to dobré je v tobě.
A teď střih… Pár let poté jsme spolu koupili dům. Když chyběly peníze, půjčili jsme ti. Když jsi neměl kolikrát při nějakém vyúčtování, počkali jsme. Ale nastal problém. Rozešel ses po x letech se svou přítelkyní a našel si novou. S dítětem. To by ani tak nevadilo. Nikdo ti nemůže mít za zlé, že jsi pustil přítelkyni k vodě, to je každého věc, ale to, za jakou jsi ji vyměnil, to je teda síla. Nebudu to tady rozebírat, je to hodně osobní vůči té osobě. Ale to, jakým způsobem jsi se změnil, to jakým způsobem se chováš, to, že je ti naprosto jedno, jak se cítí osoba vedle tebe, ale hlavně, že ty jsi free, to je na mě moc.
Dala jsem ti šancí nesčetně. Posledních 11 měsíců nedělám nic jiného, než že řeším tvé chování a došly mi síly. Když se člověk měsíc nevyspí a chodí do práce s brekem, protože je unavený a nemá sílu fungovat. Když několik měsíců má doma jen kravál, ať už od psa nebo od dítěte. V posledních měsících i vaše hádky, kdy se titulujete takovými výrazy, že se i 20letým manželstvím ostřílená osoba stydí (a to se tak častujete před malým dítětem). Kdy tě nestačí slušně požádat, protože ty máš na všechno stupidní odpověď.
Zabil jsi ve mně všechny životní hodnoty. Víru ve slušnost a ohledy k ostatním lidem. To, že jsi mi vzal rodinu, která neví, jak se k tomu postavit, a asi to už nikdy nebude dobré. To, že děláš ostudu i před sousedy a našimi návštěvami. Nevím, co víc k tomu říct a napsat. Přestal jsi pro mě existovat. Nemíním svůj život podřizovat tomu, jestli se dnes konečně dobře vyspím, jestli, když nám přijde návštěva, bude uklizeno kolem domu a nebudu se muset stydět, že přihlížíš tomu, jak nevychovaně se tvůj pes chová, to jestli nám zase nezačnete skákat nad hlavou a návštěva bude s hrůzou v očích sedět a ze slušnosti nic neříkat. Je mi to jedno!
To, na co jsem byla celý život hrdá, a to je rodina, jsi zničil a rozdupal a to ti nikdy neodpustím. Přeji ti v životě jen to dobré, ale my už u toho nebudeme, nechceme, protože nevěříme, že v tobě něco dobrého je…
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 472
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 439
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 235
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 193
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 256
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 3848
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 4202
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 812
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 916
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 748
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
. Dej to precist jemu 
hodne sil preju 
pošli to laskavě tomu tvému synovci, tady si to asi těžko přečte 
.
