Pro mého synovce
- O životě
- Anonymní
- 05.09.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jde život a jak je to někdy těžké, ale my to nejsme schopni ovlivnit. Každý si ho udělá takový, jaký chce... Osoba, které je to určeno si toto asi nikdy nepřečte, ale já jsem si alespoň trochu ulevila.
Když ses narodil, bylo mi 14 let. Byl jsi můj první synovec a syn mé nejlepší sestry na světě. První vnouče v rodině. Zlaté dítě, které nezlobilo a bylo k sežrání. Nádherné, hodné. Hlídala jsem tě strašně ráda a dodnes mám v paměti vzpomínku, kdy jsem ti jednou dávala napít čaje a dělala na tebe blbosti a ty ses začal dusit. Tu hrůzu bych nepřála nikomu. Popadla jsem tě a začala s tebou třást vzhůru nohama a zase bylo vše dobré. Postupem času jsem tě brávala na rande s klukama a bylo strašně fajn sledovat kluky, jak se starají o malé dítě.
Čas plynul, tobě přibyl mladší brácha a já měla moji malou dcerku. Všechno bylo krásné, zalité sluncem. Vy děti jste si spolu hráli. Jezdilo se na chaty a vy jste byli k sežrání, jak jste si dokázali vyhrát a chodili jen pro jídlo a pití a jinak jsme o vás nevěděli.
Postupem času jsi začal dělat hlouposti, jako problémy ve škole, šikanu atd. Roky plynuly a dospělo to tak daleko, že tě tvůj otec vyhodil z domu. Neměl na výběr, je to to nejlepší, co rodič v takové situaci může pro dítě udělat. A já blbá a bláhová tě okamžitě vzala k nám, protože jsem věřila, že jsi dobrý člověk a že jen potřebuješ šanci. No jak to mohlo dopadnout?! Vyhodila jsem tě taky, a to ve stavu naprostého vyčerpání sil.
Nebudu tady psát, co se u nás dělo, ale ta naprostá bezcitnost z tvé strany a sebestřednost, to se nedalo vydržet. Potom tě k sobě vzalo pár dalších rodinných příslušníků, se stejnou naivitou, jako já, a vždy to dopadlo stejně. Čas plynul, ty jsi potkal holku, byl jsi s ní asi 5 let a my si ji oblíbili. Tato holka s tebou absolvovala několik stěhování. Vše se ustálilo, rodinné styky byly v pohodě a já věřila, že tvoje pubertální léta jsou za tebou. I ty jsi mi kolikrát řekl, že mi dlužíš hodně. Vždy jsem věřila a i tvé mamce říkala, že máš dobrý základ, že to dobré je v tobě.
A teď střih… Pár let poté jsme spolu koupili dům. Když chyběly peníze, půjčili jsme ti. Když jsi neměl kolikrát při nějakém vyúčtování, počkali jsme. Ale nastal problém. Rozešel ses po x letech se svou přítelkyní a našel si novou. S dítětem. To by ani tak nevadilo. Nikdo ti nemůže mít za zlé, že jsi pustil přítelkyni k vodě, to je každého věc, ale to, za jakou jsi ji vyměnil, to je teda síla. Nebudu to tady rozebírat, je to hodně osobní vůči té osobě. Ale to, jakým způsobem jsi se změnil, to jakým způsobem se chováš, to, že je ti naprosto jedno, jak se cítí osoba vedle tebe, ale hlavně, že ty jsi free, to je na mě moc.
Dala jsem ti šancí nesčetně. Posledních 11 měsíců nedělám nic jiného, než že řeším tvé chování a došly mi síly. Když se člověk měsíc nevyspí a chodí do práce s brekem, protože je unavený a nemá sílu fungovat. Když několik měsíců má doma jen kravál, ať už od psa nebo od dítěte. V posledních měsících i vaše hádky, kdy se titulujete takovými výrazy, že se i 20letým manželstvím ostřílená osoba stydí (a to se tak častujete před malým dítětem). Kdy tě nestačí slušně požádat, protože ty máš na všechno stupidní odpověď.
Zabil jsi ve mně všechny životní hodnoty. Víru ve slušnost a ohledy k ostatním lidem. To, že jsi mi vzal rodinu, která neví, jak se k tomu postavit, a asi to už nikdy nebude dobré. To, že děláš ostudu i před sousedy a našimi návštěvami. Nevím, co víc k tomu říct a napsat. Přestal jsi pro mě existovat. Nemíním svůj život podřizovat tomu, jestli se dnes konečně dobře vyspím, jestli, když nám přijde návštěva, bude uklizeno kolem domu a nebudu se muset stydět, že přihlížíš tomu, jak nevychovaně se tvůj pes chová, to jestli nám zase nezačnete skákat nad hlavou a návštěva bude s hrůzou v očích sedět a ze slušnosti nic neříkat. Je mi to jedno!
To, na co jsem byla celý život hrdá, a to je rodina, jsi zničil a rozdupal a to ti nikdy neodpustím. Přeji ti v životě jen to dobré, ale my už u toho nebudeme, nechceme, protože nevěříme, že v tobě něco dobrého je…
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 539
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 415
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 779
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1501
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 265
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1320
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 1063
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 801
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1515
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 715
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
. Dej to precist jemu 
hodne sil preju 
pošli to laskavě tomu tvému synovci, tady si to asi těžko přečte 
.
