Proč zrovna my?
To je otázka, kterou si určitě položilo mnoho z nás při všech možných nelehkých životních situacích. I já se už párkrát sama sebe ptala: Proč zrovna já?, ale to jsem netušila, že řeším v podstatě hlouposti.
Je mi neuvěřitelně smutno a zle, chce se mi řvát vzteky a bezmocí, a pořád se ptám proč? Proč se to muselo stát zrovna nám?
Na podzim 2010 mi „ruplo“ v hlavě, že chci miminko, ale nikterak jsem na to netlačila. Dáme tomu volný průběh. To bylo mé rozhodnutí.
Čas plynul. Šest měsíců, devět, rok… a pořád nic. Rok a čtyři měsíce – konečně! Dvě slabé čárečky na testu mě udělaly během pár vteřin neuvěřitelně šťastnou. U gynekologa mi ale řekli, že těhotná nejsem, ani dle HCG, a píchli mi Agolutin. Odcházela jsem zklamaná, ale pořád jsem tušila, „že nejsem sama“, že mi puleček plave v bříšku. Po 14 dnech MS nedorazila, testy sílily a já jsem už sebevědomě naklusala na gynekologii. Těhotenství se potvrdilo, byla jsem 5+3. Byli jsme tak moc šťastní.
Další kontrola měla být za měsíc. Byla jsem nervózní, ale vše bylo v nejlepším pořádku. Drobeček vzorově rostl, srdíčko tlouklo, krásně se tam převaloval, kutálel a předváděl. Dojetím jsem plakala a hned to hlásila příteli.
Další UZ měl být za týden. Lékaři se nezdálo zvětšené prosáknutí záhlaví, ale říkal, že se to snad ještě srovná. Všichni kolem mě uklidňovali. Tohle se přece děje každé třetí mamince a nakonec je vše dobré a děťátko zdravé. Dr. mě objednal na další kontrolu za pět dní. Na den, na který v životě nezapomenu. Prosáknutí záhlaví se zvětšilo natolik, že to praštilo do očí i mě. Doktor diagnostikoval vodu v hrudníčku i srdíčku, a na screeningu mi vyšlo riziko Downova syndromu 1:8. Zatmělo se mi před očima. Na rovinu mi řekl, že mě ještě pošle na genetiku, ale sám osobně doporučuje potrat, protože miminko díky tekutině, která ho utlačuje, dlouho nevydrží. Srdíčko se do dvou týdnu zastaví, a i kdyby ne a teoreticky by se narodilo, zemře potom. Plíce by se nevyvinuly.
Doufala jsem, že mi na genetice dají naději. Nedali. Dali mi jen na výběr. Buď to zkusím, ale miminko stejně na 99 % nevydrží a budou mi vyvolávat předčasný porod, nebo udělám to, o čem se mi nezdálo ani v nejhorším snu. Ulevím jemu, a my můžeme mít za pár měsíců nové, zdravé miminko. Onemocnění miminka nebylo genetického původu a další děti bychom mohli mít zdravé. Ale já chtěla tohle
S přítelem jsme se rozhodli pro variantu B. Říkal, že nechce přijít i o mě, kdyby se něco pokazilo. A tak se tak stalo…
Padla jsem na dno, nemohla tomu věřit. Pořád jsem si hladila bříško a miminku se omlouvala, že tohle udělám, ale že musím, že už mu bude dobře. Snad to tak je. Na psychice mi nepřidalo, že moje spolupacientky šly na potrat se zdravými miminky. To je ironie. Cítím prázdnotu a beznaděj. Jaký paradox, že v den, kdy jsem se rozhodla pro potrat, jsem dostala těhu průkazku a fotky miminka pro doktory na genetice, které mi zůstaly. Moje jediná památka na našeho andílka.
Omlouvám se, jestli píšu chaoticky, ani nevím, jestli dávám deníček do správné kategorie.
Děkuji svému přítelovi, rodině i přátelům za podporu, a tobě, náš andílku, posílám pusinku do nebíčka. Moc Tě milujeme. Prosím, vrať se k nám brzy, dušičko, jako zdravé miminko. Moc se na Tebe těšíme. Maminka a tatínek ![]()
Přečtěte si také
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 2816
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 4426
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 4453
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 416
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 4257
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 4119
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 3076
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 1527
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 8519
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 997
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.