Stěhování
- O životě
- sunshinegirl
- 29.09.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb lepší..., než se stěhovat.
„Tak jo, nějak to musíme zvládnout,“ říkám si, zatímco přemýšlím, co je člověk schopen nasyslit za sedm a půl roku života v jedna plus jedničce. Chlap je nervózní z ohledu logistiky a chce velmi konstruktivně řešit to, co mám v hlavě již dávno vyřešeno. Ano, budeme potřebovat auto, lidi, čas a plán.
Vzala jsem to od konce a vymyslela časový harmonogram spojený s plánem co, kdo, proč, jak, s kým a o kolika. Ten, co je z Marsu, to ovšem stále nějak není schopen rozdýchat, páč co není psané, jako by neexistovalo.
Beru do ruky dlouhé pravítko s nekonečnou chutí ho ztrestat. V okamžiku mi naskakuje scénka z Obecné školy a já si připadám jak Igor Hnízdo. Dobře, nebudu se uchylovat k domácímu násilí už na začátku procesu, beru sešit a barevné fixy a kreslím časový harmonogram. Chybí auto a lidi, ale to se vyřeší. Jak říkám, tak se stane. Máme lidi i auto a já sháním krabice.
Do této fáze si připadám v klidu. Pak se ale byt začne plnit obří spoustou kartonových krabic a můj běžný provozní borčus se mění v jakési obří tetris. Cítím se, jako kdybych měla poslední řádek. Znáte to, teď to buď zvládnu, nebo bude konec. Hluboký nádech zatímco přeskládávám krabice z místa na místo.
„Jasný, to nebude až takový problém nacpat ty věci do krabic, jenže kam s těma krabicema?“
Jsem jak kočka, co přetahuje koťata a místo dolarových symbolů se v mých očkách zobrazuje nápis Game Over. Moje koťata mají orvané rohy a teď už jsou popsané různými nápisy a občas i šiframi, to třeba když to které kotě obsahuje nějaké ty sexuální propriety a já si nepřeji, aby ten, kdo tohle kotě při akci „Z“ dostane do ruky, věděl, jak moc si doma hrajeme.
Balím už tři dny, krabic mám po strop a přeskakuju je při každém kroku… Do postele lezu přes tři, na záchod přes dvě a do některých skříní se nemůžu dostat, páč jsem si je velmi inteligentně zaskládala největším kotětem, které se u nás zatím nachází. A to kotě je spíš kocour Mikeš, jen mu chybí boty. Je pěkně těžké a moje záda opravdu odmítají tohle kotě tahat. Že bych ho utopila?
Bože, to byl zase omyl myslet si, že nacpat to do krabic nebude problém. Kde se to tu všechno bere? Vzpomínám si na oblíbený vtip mého muže z Marsu.
„To chce systém, to chce systém,“ říkám si a snažím se v klidu to rozdýchat.
„Tak jo, odteď všechno, co vezmu do ruky a nepoužila jsem to déle jak rok, letí komínem.“
Sotva mi tahle myšlenka proběhne hlavou, padne mi do ruky diplom z VŠ.
„Hm, tak ne.“
Červená kontrolka bliká. Eror!!! Kde je sakra ten časový harmonogram? Volala makléřka a všechno se trošku mění, musím to tam změnit. Krabice, krabice, krabice, tužky, lednička, telka… harmonogram nemám. Kašlu na něj, musím dobalit. Jak říkám, tak i dělám. Jen trošku přemýšlím, zda ty krabice budu v „novém“ taky vybalovat.
Za půl roku se stěhujeme zase o dům dál, nová adresa je jen přechodná. Smutně koukám na krabice a hledám tu s tajnou šifrou. 123, jo to je ona, to je ta jediná, kterou vybalím… Až si odpočinu, budu mít třeba chuť na trošku fyzické aktivity. Dle mého odhadu to vyjde tak na dva dny před příštím stěhováním.
Upadám do hlubokého spánku a sním o souložících krabicích… Bože, jen to ne, jen aby se nám ještě nerozmnožily!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1780
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1044
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1869
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 768
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 442
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21658
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2662
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2941
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2650
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1788
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....