Toxické vztahy aneb Vztahy, které nepotřebujeme
“Nech toho, je to směšný,” řekla mu Erika a dívala se mu zpříma do očí. Viděla, že jeho podráždění roste a jeho bezmoc jí dávala pocit čisté nadřazenosti.
“Slyšíš mě, seš směšnej!” dostala náhlou potřebu ho vyprovokovat. Nechtěla ho ponížit, chtěla aby se bránil. Běžně na její prudké změny nálad odpovídal rozpačitým smíchem nebo dotěrnými dotazy.
“Tak já jsem směšnej.” Nešlo o otázku. Třídil si informace, které mu řekla během posledních minut, a potřeboval čas.
Celou dobu, co byli spolu, Erice vadila jeho neprůbojnost. Dráždila jí o to víc, že to byla vlastnost ke které sama tíhla a v jeho přítomnosti jí musela potlačit. Když nebyla s ním, byla plachá, tichá, nejistá. Vedle něho musela být silnější. Nikdy nezažila vztah založený na rovnosti. Před Tomášem vyhledávala muže, kteří měli silné tělo i hlas a nepřipouštěli, že by žena mohla oponovat. V jejich případě se naopak Erika vžila do role silnějšího a svou prudkostí stlačovala společný prostor, až se ani jeden nemohl pořádně nadechnout.
“Nechci s tebou být. Slyšíš mě? Kdyby ses mě alespoň snažil přesvědčit.”
“Jak se tě mám jako snažit přesvědčit?”
“Do prdele, já nevim. Jakkoliv. Podívej se na sebe, říkám, že s tebou nechci být a neuděláš vůbec nic. Mně to přijde docela směšný, tobě ne?”
Nejvíc jím opovrhovala ve chvílích, kdy měl pravdu, ale nedokázal jí prosadit. V takových momentech se s ním hádala a přesvědčovala ho o opaku tak dlouho, až ustoupil. V duchu se pak smála a snažila se ovládat svůj hněv.
“Já nevim.”
“Ty nevíš? Tak ty ani nevíš.” Na konci věty se nadechla a nádech vypustila hlasitě nosem směrem ke rtům, které se staženě usmívaly.
Tomáš se zklidňoval soustředěným pohledem na svá kolena. Uslyšel její vydechnutí, zvedl zrak a podíval se do jejího vyzývavého obličeje. Pokaždé se snažil porozumět tomu, co chce a vyhovět jí. Jeho představa ideálního vztahu spočívala ve schopnosti ženu hýčkat a rozmazlovat. Věděl, že toho Erika zneužívá a občas jí milá gesta provokují. Přesto se snažil dál plnit její přání a neslevit pouze z jediného osobního pravidla, vnitřní zásady, kterou představovalo použití hrubosti. Teď měl ale pocit, že hrubost je přesně to, co od něj Erika požaduje.
Opakovaně vydechovala nosem a pořád se na něj soustředěně dívala.
V Tomášovi se s jejími výdechy cosi zlomilo. Rozběhl se směrem k Erice, ale příliš dlouho stál na místě a dával vlastní nohy do pohybu. Neobratným a měkkým pohybeh jí přimáčkl ke stěně a tiskl její ramena kde zdi.
“Prosim tě,” vydechla znovu Erika.
Tomáš nepolevoval. Přestože se v roli stále necítil, její drobná ramena v jeho rukách mu dávala tušit, že i když nemá převahu nad celou situací, má alespoň převahu fyzickou. Přesně tu převahu, kterou považoval za primitivní a samozřejmou a záměrně jí nedával průchod.
“Nech toho,” zvedla znuděně hlavu nahoru, mezitím, co se jí snažil líbat na krku.
“Tomáši, slyšíš? Nech toho.” Erice celá situace připomínala všechny tragikomické divadelní představení, na které spolu chodili, protože je měl Tomáš rád. Mačkal jí ke zdi, ale jeho pohyby byly nervózní a postrádaly na plynulosti a přirozenosti. Erika ho chtěla vyprovokovat, ale jeho neohrabanost jí znechucovala.
“Slyšíš mě?” Spustil ruku z jednoho ramene a snažil se rozepnout knoflík u jejích kalhot. Látka byla ale příliš pevná a nedařilo se mu jí ohnout a knoflík protáhnout.
“Tomáši, vždyť je to pořád směšný.”
“Mlč.” Poprvé po dlouhé době promluvil.
Nevěděl, co má dělat. Jestli jí má dál pevně držet, ucpat jí pusu volnou rukou, povalit ji na zem a zatlačit její tělo do země. Její tělo. Připadalo mu příliš křehké, v hlavě se mu promítla v noční košili, ve které si vedle něj pravidelně lehala do postele. Povolil stisk, opřel se vedle ní o stěnu a sesunul se dolů do podřepu.
“Debilní knoflík,” pronesl do sevřených dlaní. Stála vedle a nemohla ho litovat. Jeho ublížená a milá povaha, pro kterou s ním začala kdysi chodit, aby vyzkoušela něco nového, jí dál držela připoutanou u stěny.
Chvíli byli oba nehybní. Stáli a seděli u bílé stěny jako dva fotografické objekty, které se nesmí pohnout, ale musí z nich sršet emoce. Tomáš se díval na své ruce, které spojil do tvaru ležaté osmičky. Pozoroval je a odvedl své myšlenky k nekonečnu. Nekonečeno možností a z nich se právě teď jedna uzavírá. Bylo příliš brzy, aby mohl vnímat, jaké další možnosti se před ním právě otevírají. Erika naopak nemyslela na nic jiného, než na to, co přijde nového a na pocit, že jakákoliv další zvolená možnost musí být lepší.
Přečtěte si také
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 1221
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 854
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 628
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 756
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 523
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 1013
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1226
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1986
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2821
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 736
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
