Toxické vztahy aneb Vztahy, které nepotřebujeme
“Nech toho, je to směšný,” řekla mu Erika a dívala se mu zpříma do očí. Viděla, že jeho podráždění roste a jeho bezmoc jí dávala pocit čisté nadřazenosti.
“Slyšíš mě, seš směšnej!” dostala náhlou potřebu ho vyprovokovat. Nechtěla ho ponížit, chtěla aby se bránil. Běžně na její prudké změny nálad odpovídal rozpačitým smíchem nebo dotěrnými dotazy.
“Tak já jsem směšnej.” Nešlo o otázku. Třídil si informace, které mu řekla během posledních minut, a potřeboval čas.
Celou dobu, co byli spolu, Erice vadila jeho neprůbojnost. Dráždila jí o to víc, že to byla vlastnost ke které sama tíhla a v jeho přítomnosti jí musela potlačit. Když nebyla s ním, byla plachá, tichá, nejistá. Vedle něho musela být silnější. Nikdy nezažila vztah založený na rovnosti. Před Tomášem vyhledávala muže, kteří měli silné tělo i hlas a nepřipouštěli, že by žena mohla oponovat. V jejich případě se naopak Erika vžila do role silnějšího a svou prudkostí stlačovala společný prostor, až se ani jeden nemohl pořádně nadechnout.
“Nechci s tebou být. Slyšíš mě? Kdyby ses mě alespoň snažil přesvědčit.”
“Jak se tě mám jako snažit přesvědčit?”
“Do prdele, já nevim. Jakkoliv. Podívej se na sebe, říkám, že s tebou nechci být a neuděláš vůbec nic. Mně to přijde docela směšný, tobě ne?”
Nejvíc jím opovrhovala ve chvílích, kdy měl pravdu, ale nedokázal jí prosadit. V takových momentech se s ním hádala a přesvědčovala ho o opaku tak dlouho, až ustoupil. V duchu se pak smála a snažila se ovládat svůj hněv.
“Já nevim.”
“Ty nevíš? Tak ty ani nevíš.” Na konci věty se nadechla a nádech vypustila hlasitě nosem směrem ke rtům, které se staženě usmívaly.
Tomáš se zklidňoval soustředěným pohledem na svá kolena. Uslyšel její vydechnutí, zvedl zrak a podíval se do jejího vyzývavého obličeje. Pokaždé se snažil porozumět tomu, co chce a vyhovět jí. Jeho představa ideálního vztahu spočívala ve schopnosti ženu hýčkat a rozmazlovat. Věděl, že toho Erika zneužívá a občas jí milá gesta provokují. Přesto se snažil dál plnit její přání a neslevit pouze z jediného osobního pravidla, vnitřní zásady, kterou představovalo použití hrubosti. Teď měl ale pocit, že hrubost je přesně to, co od něj Erika požaduje.
Opakovaně vydechovala nosem a pořád se na něj soustředěně dívala.
V Tomášovi se s jejími výdechy cosi zlomilo. Rozběhl se směrem k Erice, ale příliš dlouho stál na místě a dával vlastní nohy do pohybu. Neobratným a měkkým pohybeh jí přimáčkl ke stěně a tiskl její ramena kde zdi.
“Prosim tě,” vydechla znovu Erika.
Tomáš nepolevoval. Přestože se v roli stále necítil, její drobná ramena v jeho rukách mu dávala tušit, že i když nemá převahu nad celou situací, má alespoň převahu fyzickou. Přesně tu převahu, kterou považoval za primitivní a samozřejmou a záměrně jí nedával průchod.
“Nech toho,” zvedla znuděně hlavu nahoru, mezitím, co se jí snažil líbat na krku.
“Tomáši, slyšíš? Nech toho.” Erice celá situace připomínala všechny tragikomické divadelní představení, na které spolu chodili, protože je měl Tomáš rád. Mačkal jí ke zdi, ale jeho pohyby byly nervózní a postrádaly na plynulosti a přirozenosti. Erika ho chtěla vyprovokovat, ale jeho neohrabanost jí znechucovala.
“Slyšíš mě?” Spustil ruku z jednoho ramene a snažil se rozepnout knoflík u jejích kalhot. Látka byla ale příliš pevná a nedařilo se mu jí ohnout a knoflík protáhnout.
“Tomáši, vždyť je to pořád směšný.”
“Mlč.” Poprvé po dlouhé době promluvil.
Nevěděl, co má dělat. Jestli jí má dál pevně držet, ucpat jí pusu volnou rukou, povalit ji na zem a zatlačit její tělo do země. Její tělo. Připadalo mu příliš křehké, v hlavě se mu promítla v noční košili, ve které si vedle něj pravidelně lehala do postele. Povolil stisk, opřel se vedle ní o stěnu a sesunul se dolů do podřepu.
“Debilní knoflík,” pronesl do sevřených dlaní. Stála vedle a nemohla ho litovat. Jeho ublížená a milá povaha, pro kterou s ním začala kdysi chodit, aby vyzkoušela něco nového, jí dál držela připoutanou u stěny.
Chvíli byli oba nehybní. Stáli a seděli u bílé stěny jako dva fotografické objekty, které se nesmí pohnout, ale musí z nich sršet emoce. Tomáš se díval na své ruce, které spojil do tvaru ležaté osmičky. Pozoroval je a odvedl své myšlenky k nekonečnu. Nekonečeno možností a z nich se právě teď jedna uzavírá. Bylo příliš brzy, aby mohl vnímat, jaké další možnosti se před ním právě otevírají. Erika naopak nemyslela na nic jiného, než na to, co přijde nového a na pocit, že jakákoliv další zvolená možnost musí být lepší.
Přečtěte si také
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 614
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 562
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 365
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 995
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 878
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.
Žiju s ex-tchyní v domě své bývalé ženy. Nemám sílu začít znovu
- Anonymní
- 24.05.26
- 3522
Když tchyně před patnácti lety přepsala dům na mou manželku, bral jsem to jako důkaz obrovské důvěry. Byli jsme mladí, měli jsme plány a já měl chuť do práce. Všechny své úspory, každou volnou...
„Manipuluje vámi,“ řekla mi učitelka o synovi (9) a doporučila další vyšetření
- Anonymní
- 24.05.26
- 6416
Seděla jsem na židli v kabinetě, který byl až nepříjemně stísněný. Ostatně jako celá atmosféra této schůzky. Opět jsem byla na koberečku u paní učitelky. Po kolikáté už?
Já podstupovala IVF, zatímco manžel utrácel v bordelu. Chci rozvod
- Anonymní
- 24.05.26
- 2314
Před třemi lety jsme si řekli, že je čas. Chtěli jsme rodinu. Jenže osud měl jiné plány a přirozená cesta nikam nevedla. Následoval kolotoč vyšetření, hormonálních injekcí, nekonečného čekání v...
Manžel přišel o práci a pořád se válí u televize. Prý si potřebuje odpočinout
- Anonymní
- 24.05.26
- 2405
Už mám dost svého muže, ze kterého se stal absolutně líný a nepoužitelný člověk. Martin býval vždycky pracovitý a akční. Jenže loni na podzim ho vyhodili z práce, kde dělal mnoho let. Nejdřív...
Dcera je podle manžela na sport levá. Nutí ji k pohybu a platí drahé kroužky
- Anonymní
- 24.05.26
- 860
Naše desetiletá Simonka má talent na zpěv a malování, ale rozhodně ne na sport. Žádný ji nebaví a vlastně jí ani moc nejde. Snažím se ji rozhýbat alespoň na procházkách a cvičíme spolu jógu. Jenže...
