Opravdu "veselé Vánoce"
...aneb světýlka všude... modrý a červený
Ahojte holky i kluci, když jsem věšela na stromek několikery světýlka, protože Prcek i já je máme rádi, netušila jsem, že Štědrý večer uzavře zcela jiná dávka blikajících světel…
Já nevím, jak to napsat, jsem na hadry. Měla jsem kdysi přítele, nebylo to dobré, rozešla jsem se s ním, ten rozchod byl dost bolestný a složitý. Po sérii manipulací a vydírání jsem skončila v péči psychiatra a na antidepresivech. Pak byl chvíli klid… do 23. 12. letos. Nevím, jak se dostal do baráku, ale na klice visely „dárky“ a srdcervoucí vzkaz, na což jsem reagovala klidným a stručným poděkováním. Varovala jsem ho ale, že toto mne děsí, když vím, že byl za dveřmi, je to jako Byl jsem tu Fantomas… řekla jsem mu, aby to nedělal, když tak ať zavolá.
Začal tedy vypisovat série rozdírajících zpráv zhruba v tomhle znění: Ztratil jsem v tobě vše, život nemá cenu, dnes ještě budu na živu a zítra se zabiju. Varovala jsem ho, aby dal pokoj, že jinak zavolám záchranku. Nepřestal. Záchranku jsem zavolala, policie a doktor k němu vyrazili, neotvíral. Zavolali tedy hasiče, aby se dostali do objektu násilím. Policie mne k tomu dovezla ani nevím proč. Nakonec se ukázalo, že se domnívali, že mi ten dům patří, ačkoliv jsem říkala, že s ním ani s barákem už nemám dávno nic společného. Prcka naštěstí hlídal starší, dnes už dospělý, prvorozený kluk. Tak alespoň dítě nemá horor, já jo.
Nakonec pán otevřel, takže násilné vniknutí nebylo nutné, a odvezli ho do nemocnice. Vím, že teď mne nenávidí víc než celý vesmír dohromady. Je mi jasné, že tam bude sdělovat, že blázen jsem já a vlastně má pravdu, už fakt jsem.
Naštěstí jsem nevymazala ty zprávy od něj - na základě nich se včera policie rozhodla, že opravdu byla třeba zasáhnout. Jsem na hadry, nemůžu se ani najíst. A přitom jsem už předevčírem byla, po dlouhé nemoci a léčbě, celkem veselá a zdravá.
To divadlo na ulici nebylo nutné, mohl přece doktorovi otevřít nebo vylézt před dům. Zavinil si to sám, já nemůžu mít na svědomí mrtvého člověka.
Nevím, proč vám tímto kazím Vánoce, ale vnímám to jako pokus najít trochu opory a nebýt v tom sama. Je to strašný co lidi dovedou vymyslet za pitomosti a jak si umí ubližovat. Když nejsem s ním, tak můj život taky za nic nestojí. Kruci, když ho to tady nebaví tak až si to řeší jak chce. Proč mám být já ta, která to ví a tím, že nic nedělá, s tím souhlasí a pomáhá? Vždyť bych byla spoluviník i z pohledu trestního práva.
Včerejšek byl nepředstavitelné utrpení. Dneska jsem zničená a úplně bez energie, ale cítím, že jsem nemohla postupovat jinak.
Díky za shovívavost a prosím, nespílejte mi, mám svého trápení dost. Nemusíte psát, že si za to můžu sama, já to vím. Jenže teď už mi všechno padá na hlavu a nemůžu to zastavit…
Přečtěte si také
Máma celý život řešila moji váhu. Teď začala hlídat i moji dceru
- Anonymní
- 05.10.26
- 187
Od dětství jsem poslouchala, že mám silná stehna, neměla bych si přidávat a některé oblečení mi nesluší. Dlouho jsem věřila, že to maminka říká pro moje dobro. Když ale stejné poznámky začala...
Spolužačka dcery (11) kouří. Konfrontovala jsem její matku a nestačila se divit
- Anonymní
- 05.10.26
- 252
Podle mého soudu jsou děti ve věku kolem deseti let opravdu ještě příliš malé na to, aby nebyly pod dohledem rodičů. Potvrdilo se mi to hned po prvním týdnu školy. Dcera totiž přišla domů a svěřila...
Na svatbu dcery nepůjdu, pokud tam bude její otec. Jsem špatná matka?
- Anonymní
- 05.10.26
- 264
Možná mě za to odsoudíte, ale já opravdu nevidím jiné řešení. A není mi z toho vůbec dobře. Když byly moje děti v pubertě, rozvedla jsem se s jejich otcem. Nebyl to jednoduchý člověk a po rozvodu...
Po porodu jsem bývala emoční troska. Překvapilo mě, jak se zachoval manžel
- Anonymní
- 05.10.26
- 220
Když se mi narodila má prvorozená dcera, byl svět jako pohádka. Holčička nám spala skoro celou noc a byla obecně neskutečně hodné miminko. S manželem jsme byli v tu dobu snad nejšťastnější pár na...
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 177
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 6202
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 1710
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 2597
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 1402
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 1052
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...
Držím palce, ať je brzo lépe. Nic si nevyčítej, udělala jsi to, co jsi považovala za správné. Je to těžké soudit a nějak hodnotit. Je vidět, že ti lidé nejsou lhostejní, pokud jsi zavolala záchranku ve snaze ochránit toho, kdo ti ničil život. Přiznám se, že bych na tvém místě možná doufala, že si to skutečně konečně hodí a já budu mít s děckem klid od magora. Každopádně doufám, že po tomto incidentu už ti dá pokoj a ber to jako co tě nezabije, to tě posílí. 
Moc dobre jsi udelala, presne takhle se na ty „sebevrahy“ musi. Ty si uvedom, ze jako psychicky labilni clovek (nic ve zlem) vedle sebe NEMUZES mit dalsiho psychicky labilniho cloveka, protoze pocet p. ruseru pak exponencialne roste. Ty potrebujes nekoho povahove stabilniho, vedle koho se tva (mozna docasna) labilita ukotvi a nebude kolisat do extremnich hodnot. Jednoduse receno, i „normalni“ pomerne odolny clovek casem zacne blaznit, kdyz zije s magorem. Tak se tomu znovu nevystavuj. Byt tebou vymenim zamek i cislo.