Život s medvědem

Mám rodinu se dvěma syny a manželem, který jednoho miluje a druhého nesnáší. Protože ten druhý je starší, z prvního manželství, a tudíž NENÍ JEHO. Bohužel, zjistila jsem to až po svatbě. Manžel ale má své dobré vlastnosti, není všechno jenom špatné nebo dobré. Problémy a radosti jsou jako všude jinde. Jsem na to ale sama. Budu mít s kým o tom poklábosit?

Nevím, jestli se mi to vůbec povede, ale ráda bych se s vámi podělila o své zážitky. Nejsou jenom veselé, ani jenom smutné. Ale jsem na to sama. Po 12letém vztahu jsem se rozvedla, z manželství mám šikovného hodného kluka, dneska už 16letého. Zakrátko po rozvodu jsem poznala svého současného manžela, po roce jsme se vzali. Všechno samozřejmě růžové nebylo, nikdy to tak není, ale v principu jsem věděla, že tohle je chlap, kterého chci pro život, a že on chce pro život mne.

Po svatbě se ale začaly gradovat problémy a neshody mezi ním a synkem, kterému bylo v té době 9 let. Prostě, nic neudělal dobře. Období potom bylo nejhorší v mém životě. Nevěděla jsem, co s tím. Ono se to vždycky vyhrotilo - na výletě se jednou stalo, že stáli před stejnou cedulí a oba četli totéž, syn stál před manželem, byl menší, tak proto, a manželovi to vadilo. No a najednou mu řekl, že je IGNORANT. A další a další příhody… na společné dovolené (jediné, kterou jsme absolvovali) byl manžel tak vytočený, že je syn s námi, že neudržel nervy na uzdě a nevydržel počkat ani pár vteřín, než vyndám foťák z kufru, a prostě mne s ním praštil do hlavy. Bylo toho víc.

Pak to vždycky nějak vysvětlil, nakonec se vyčasilo, vztahy vpluly do klidných vod, vypadalo to dobře. Manžel „šel do sebe“ a vysvětlil mi, že ho k tomu všemu vedla prostá žárlivost. No, dospělý chlap by na kluka žárlit neměl. Ale taky jsme celou dobu chtěli miminko, moc jsme po něm oba toužili, ale ono nic a nic. Tak jsem si myslela, že ho trápí, že nemáme mimčo, zatímco mám já syna, a sama jsem po děťátku taky toužila moc.

No a ve chvíli kdy byl najednou klid a pohoda, zadařilo se, a narodil se dnes půlroční krásný chlapeček, sluníčko, které máme rádi prostě všichni nade všechno. I jeho starší brácha ho má moc rád. Má starost, aby měl malej správnou muziku k dispozici, zpívá mu, pohlídá u gauče při přebalování, pověsí plenky… prostě CHLAP už v 16 letech. No a manžel se zase pomátl. Zase do syna rýpe, shazuje ho… vyvrcholilo to včera, požádal kluka, aby udělal řemeslníkovi kafe, a zaslechla jsem posměšný dodatek na adresu toho chlapa „aby ti ale neslezly vlasy“…

Závěrem, miluju obě své děti. I když jsem se v životě snažila prorazit a dosáhnout různých úspěchů, a asi se i podařilo, tak ti dva kluci jsou prostě můj celý svět. Mohla bych k tomu mít i oporu v chlapovi, který se umí postarat, je pracovitý, rozumný, chytrý, prostě frajer, ale ouha, když dojde na kontakt s 16letým klukem, projevuje se jako 8letý blbeček, který dokolečka opakuje: Ale ta koloběžka je MOJE, MOJE, MOJE… Nějak toho mám plné zuby. Už aby bylo jaro, budeme moci s klukama aspoň ven, bude líp. Snad ho do té doby neutluču válečkem na nudle…

Proč jsem příspěvek nazvala život s medvědem? Medvědy jsem měla vždycky moc ráda, i když jsem věděla, že jsou nebezpečné šelmy. Ale sympatie trochu vyšuměly, když jsem se dozvěděla, že medvěd, pokud potká medvědici a má o ni zájem, prostě sežere její medvídky, aby neměl konkurenci, a brzy mohl s medvědicí zadělat na své mládě. Tak nějak mi připadá přístup mého manžela k prvnímu klukovi. Ten si to sice nebere k srdci víc než je zdrávo, ví, že jsem fakt medvědice a ublížit mu nenechám… ale manžel ztrácí body na respektu každým takovým výstupem.

Syna (toho staršího) mám ve střídavé péči s bývalým, ohledně kluka vycházíme perfektně, zaplať pánbůh, a tak je vlastně na synovi, kdy mi řekne: Hele mámo, tohle nemám zapotřebí, dáme si kafe ve městě, ale k vám už nepůjdu. Zatím to asi nehrozí. Uvídím, co přinese budoucnost. Nevím, jestli vůbec bude někomu z vás stát za to dočíst až sem nebo mi dokonce písnout, ale kdyby jo, budu fakt ráda. Prosím, nepište takové to Máš cos chtěla, tos mohla tušit. Věřte, že to si říkám každou chvíli 100× dokolečka. Jsou i hezké chvíle, a nic a nikde to není úplně blbé nebo úplně dobré. Asi ze všeho nejvíc mne trápí samota. Možná je nás takových víc, a budeme si mít co napsat.

Mějte se krásně, přeju vám, abyste potkali hodně radosti a hodných lidí a pokud písnete, budu moc ráda.

Alena

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
21.2.11 17:03

Ahoj! :-)

Musím ti poděkovat!!! Protože přesně todle máme doma, ale stím rozdílem, že můj manžel má dceru ve třídavé péči…

Ze začátku jsme spolu vycházeli dobře, ale postupem času je to horší a horší… Když jsem dočetla tvůj deníček donutilo mě to abych se nad sebou zamyslela a začla se snažit vycházet s malou lépe.

Nikdy mě totiž nenapadlo, jak to musí trápit mého muže…

  • Upravit
ynax
13119
21.2.11 17:37

a promluvit s manželem nejde? šmarjá, měl by být rád, že kluk je ochotný se o mimino postarat, od puboše bych čekala že bude dělat doma spíš problémy. Vždyť mu je 16, za pár let vyletí z hnízda a manželovi zůstane váš druhý syn jako jedináček sám doma, takže si ho užije ažaž. Já bych mu normálně dala nůž na krk s tím, že pokud se chce k synovi takhle chovat, tak se rozvedu. Chápu, že se rozvádět nechceš, ale nezlob se, jsi matka, měla bys upřednostnit děti a ne manžela.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
21.2.11 17:45

Ve stejné situaci bohudík nejsem, mám dceru z prvního manželství, a z nového manželství se nám narodil syn, můj manžel přijal moji dceru jakoby byla jeho vlastní, nicméně nerozumím tvému deníčku, chceš slyšet názor, nebo jen más potřebu se svěřit, protože nemáš s kým se o to podělit, pokud chceš slyšet názor, tak kdyby se to stalo mně, nevím, ale nedopustila bych odcizení vlastního syna, co budeš dělat když odejde, co pak, měla by jsi o tom mluvit s manželem co tě trápí, vždyt si tě s dítětem vzal, a věděl do čeho jde, a vyřikat si to dohromady i se synem, období puberty není zrovna snadné, a víme jak děti dokáží provokovat, nemůže být třeba problém v tom, že tvůj syn tvého partnera nepřijal, protože má výborný vztah se svým vlastním otcem i to se někdy stává, nevím neznám přesné souvislosti, nicméně ti přeji hodně štěstí s sil.

  • Upravit
Pettulle
11502
21.2.11 18:06

Ahoj, taky se přikláním k tomu promluvit si s manželem, vdyť si tě bral takovou jakou si tě bral a syna s tebou, tak proč ho tak shazuje a zároveń tím ponižuje sebe? Řekla bych mu, že tímto ze sebe dělá docela blbečka a že by si to měl uvědomit a něco se sebou začít dělat, protože tohle asi normální nebude.

  • načítám...
  • Zmínit
maminazplzne
727
21.2.11 18:10

Díky za vaše slova

Ahojte, moc děkuju za vaše slova a čas, který jste mému příspěvku věnovaly. Jak se mne jedna z vás ptá, nepotřebuju radu, spíš sdílet to s někým, kdo má možná podobnou zkušenost. Díky Anonymce za „zpětnou vazbu“ - netušila jsem, že pro někoho to může být pohled na stejnou věc z druhé strany. On manžel má často pravdu, když staršímu synovi něco vytýká, vždycky člověk udělá něco „špatně“ - jenom někdy je toho na mne fakt moc a pak už možná ani nehodnotím věci objektivně. Manžel je Kozoroh - člověk velice přímý, upřímný „až to bolí“ :-) ale taky se u něj člověk nemusí bát žádného úskoku nebo zrady. Když byl syn v nemocnici, bez řečí mne za ním vozil, abych s ním mohla být vždycky, když to šlo. Nedal by nám ublížit (ve vážném smyslu slova). Ale jinak to holt umí „opepřit“ a někdy je toho fakt nad hlavu. Rozvod není řešení. Bylo by to víc bolesti a ztrát než přínosu. Jak jsem napsala, není vždycky všechno růžové, ale ani černé. I tahle „rozprava“ mi ulehčila, zase jsem si to v hlavě přetřídila a díky moc za pohled zvenčí.
Přeju vám v životě hodně radosti a víc těch růžových než těch šedivých dní.
Alena :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
21.2.11 18:22

Ahoj,
ja bych ti mohla psat jake je to z pohledu toho ditete :nevim: Moje mama si v mych cca 6-7 privedla noveho „tatku“, ktery zpocatku byl docela fajn, nez jsme spolu zacali vsichni zit.
Taky me furt shazoval, v nicem jsem mu nebyla dobra, akorat tak na domaci prace :nevim: (umyvat nadobi, vysat, vyprat, vyzehlit, od 10 bezne -neber to jako stezovani) V mych 8 se narodil muj bracha, kteryho bych teda taky nedala ani za nic, i kdyz ty rozdily tam byly hodne zrejme. Malej dostaval vzdycky materialne vic, nikdy ne na prdel (septaval mu delej ze brecis :roll: ) a ty pomluvy co jsme slysely se sestrou (byly jsme dve, ale ja na tom byla nevim proc hur) za dverma kdyz si povidal se svou matkou…A to bylo tak slyset, ne ze bysme poslouchaly za dverma :nevim: No vypraveni by bylo na dlouho

Kazdy chlap se neprenese pres cizi dite, ale zase s tim musel pocitat, protoze vedel, ze to dite tady je.
Ja nevim jestli ma mama nic nevidela nebo nechtela videt, ale je fajn, ze ty si to uvedomujes a muzes mu dat najevo, ze je lepsi nez jak ho dela „otcim“

Ja byla vyschizovana, casem stacilo aby vlezl do detskeho pokoje a ja hned vyskocila a zacala uklizet, protoze jsem se bala, ze bude jecet, ze se valim.
Oznaceni „blba gymplacka“ bylo bezne.

Ono bohuzel asi nepomuze kdyz si s chlapem promluvis vic nebo min, on to ma v sobe a mladej se muze treba na hlavu stavet a nebude to lepsi. Podle me to muzes akorat tak korigovat kdyz bude syn zrovna u vas (pises o sridave peci) a dat mu najevo, ze za nim stojis.
Ovsem nevim, co ti to udela za peklo z druhe strany :nevim:

  • Upravit
PetiteFillette
13943
21.2.11 18:46

Já to mám opačně. Přítel moji dceru doslova žere a ona mu to rozhodně neusnadňuje. Má ho ráda, ale s tátou má skvělý vztah, tak se bojím, že přítele nepřijme nikdy.

Napado mě.. Jak se chováš ty v takových situacích co popisuješ? Jak zareaguješ?

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
21.2.11 19:57

Nezlob se za tenhle nazor,ale zenska, ktera uprednostnuje chlapa pred vlastnim ditetem neni dobra matka…nikdy bych si nevzala chlapa, ktery by nemel rad moje dite…dokazes si predstavit jak tomu chudakovi klukovi je?se divim, ze vam jeste nezacal utikat z domu…

  • Upravit
Anonymní
21.2.11 20:02

To, jak vaši rodinou situaci ne/vyřešíš, ti nikdo radit nemůžeme, protože nežijeme tvůj život a neznáme úplné detaily, ale jsem (byla) v pozici tvého syna a jednu věc ti teda povím- AŤ SE DĚJE, CO SE DĚJE, STŮJ VŽDYCKY ZA NÍM. Nemyslím tím, abys omlouvala jeho chyby, ale aby naprosto jednoznačně a bez pochyby věděl, že je pro tebe na vyšší příčce, než manžel. Žádnou příležitost k tomu, abys mu to řekla, nebo jinak vyjádřila, nepromeškej. Zvlášť teď v puvertě a s mimnkem to TOLIK potřebuje.

Je vidět, z toho, co píšeš, že je to moc fajn kluk a máte spolu hezký vztah, tak ať o něho nepřijdeš.

Jinak moc držím palce a přeju hodně síly. :kytka:

  • Upravit
petulka23
1851
21.2.11 20:55

ahoj,jestli tyto situace tvůj syn zvládá a nestaví se vyčítavě vůči tobě tak je to vážně už velkej chlap a nejspíš dospělejší než tvůj současný manžel :palec: jsi ve složité situaci,nemůžu říct jak bych se zachovala,každopádně přeju ať to i nadále v rámci možnožností zvládáte a synovi pevné nervy :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
21.2.11 21:51

nebudeš zakládat uzavřenou diskusi?
přidala bych se :-)

  • Upravit
momi33
25324
21.2.11 21:57

Ahoj…co dodat?snad jen,že vlastní dítě je pro ženskou víc,než chlap,který nedokáže ovládnout své pocity.Ale to asi víš…udělala bych vše pro to,aby starší syn věděl,že ho miluješ.Ale to asi uděláš…je dobře,že si uvědomuješ,jak se věci mají,některé mámy pro nového chlapa odstrčí dítě z prvního manželství.Držím palce,ať to zvládneš.A nedej syna a sebe…

  • načítám...
  • Zmínit
nicolinda
3754
21.2.11 22:21

ahoj,
rozhodně bych nemohla napsat, že nejsi dobrá matka.. a nesouhlasím s tímto názorem.. vidím jak nad problémem přemýšlíš, syna podporuješ, neodstrčila jsi ho a chtěla bys ty dva chlapy stmelit, no, ale nevím, nevím, to by musel chtít hlavně Tvůj manžel… na něm to vázne, a opravdu ztrácí body v Tvých očích, u mě by je taky ztrácel… nešlo by mu nějak „nápadně nenápadně“ ukázat jak ted v Tvých očích vypadá.. třeba by se chytil za hlavu a třeba by se mu tam rozbřesklo…
A Tvůj syn je správný kluk-chlap, važ si ho a podporuj, jak jen to půjde dávej mu najevo jak je skvělej :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5771
21.2.11 22:31

Myslím si, že jsi musela vidět už před svatbou, že tvůj nastávající tvého syna nebere. Nějak nemůžu uvěřit té proměně po svatbě…ledaže byste spolu před svatbou nežili dohromady :think:

Jinak nevím co říct…snad jen to, že zdaleka nejsi sama v takové situaci. Více než polovina manželství se v ČR rozvádí a vyvdaných a vyženěných dětí je tím pádem opravdu hodně…

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
21.2.11 22:46

Trochu je mi líto tvého chlapečka.Ty by si ho měla před tím uchránit.Já bych si nedokázala takového chlapa vážit.Kluk sice nedává nic najevo,ale uplně vim jak se cítí a to sem to zažívala jen rok.Je to ale na celej život :cry: .
Nevim proč je pro tebe takovej chlap někdo s kym by si chtěla žít.Já bych mu sprominutím nakopala pr… :cert: .

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
22.2.11 00:01

Myslím, že tahle situace je složitá, podle mě nemůže nikdo řící je to tak a tak a já bych to neudělala, znám několik případů ze svého okolí, kdy otčím byl normální chlap, staral se jak moh a přesto se k němu dítě chovalo z prního manželství špatně, protože bud žárlilo, nebo prostě neskousnul rozvod rodičů,a dával mu to pěkně jak se říká sežrat i takové případy jsou, a co potom? Ano, souhlasím s tím, že nový partner by měl přijmout ženu i s jejím dítětem, ale pokud je normální a jenom dítě si postaví hlavu co pak? To se budu ptát a smím s někým být? Dítě jednou odejde z domu a pak zůstanu sama, a jak řekla jedna moje kamarádka, která byla tenhle případ, víš co mi nakonec moje dcera řekla? to je tvůj problém, měla jsi si někoho najít,a neposlouchat moje výlevy, vždyt jsem byla malá, netvrdím, že je to vždy tenhle případ, ale někdy není chyba jen na straně muže, i on to má leckdy těžké, takže není na škodu mít trošku pochopení pro partnera,a přijít nato proč se tak chová a snažit se o tom promluvit. Ono je hrozně jednoduché říct víš co, sbal se a vypadni, ale myslím, že je to to nejkrajnější řešení, proto taky máme tolik rozvodů, nikdo nechce nic řešit, držím vám palce at to ustojíte.

  • Upravit
Zrzulka
43
22.2.11 11:01

Já ani nevím jak to napsat neb mi nenáleží právo soudit a hodnotit,ale svůj názor napsat můžu.Pokud by to šlo asi bych se rozvedla.To mi za to nestojí pořád poslouchat.A kdoví kde zachvíli skončí starší syn,aby opravdu toho už neměl dost a neodešel.Držím palce ať je líp :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Pájinka25
2891
22.2.11 11:20

ahoj, podobnou situaci máme v rodině. Tedy spíš v rodině přítele. Jeho sestra měla v době seznámení se se svým současným manželem 4-letého kluka. Celou dobu vše v pohodě. Její manžel si s ním rozuměl, chodili spolu na hokej a jiné akce, prostě vše v pořádku. Za 4 roky, když bylo klukovi 8 se jim naroidli dvojčata. Vymodlený - snažili se o ně pomocí IVF a všeho možného asi 3 roky. A od té doby je kluk na vedlejší koleji. Teď už je mu 13, doma neslyší vlídný slovo, její manžel sotva přijde z práce hned ho napadá, že nemá uklizeno a že neudělal tohle a tohle, že toho mc sněd a dokonce když si dělal šťávu, tak mu kontroloval, kolik si do skleničky nalil toho sirupu, že prý je to moc. Když jedou někam na výlet, kluk s nima nejezdí. Je pravda, že nechce, ale já se mu nedivím. Bohužel tam to dopadl hůř, než v tvém případě. Kluk ve 13 letech začal kouřit, tahat se s partou, krást v obchodech i doma - no prostě teď je na dva měsíce v diagnosťáku. Smutný je, že když za ním přijedou, poslílá je po 5 minutách domu. Když jsme za ním byli my s přítelem a jeho babičkou, tak jsme tam strávili dvě hodiny a normálně se s námi bavil. Buď ráda aspoň za to, že tvůj kluk je rozumnej a doufám, že neskončí stejně :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
kači31
2046
22.2.11 12:03

Řeknu ti to, co říkávala moje babička, která mě vychovala: „špatná máma ta, která dává před dítětem přednost chlapovi“. A jak to tak čtu, nevím podrobnosti, ale řekla bych, že je to tvůj případ, bohužel. Já jsem byla v pozici toho dítěte, bylo to trošku složitější, to by bylo na dlouho, ale nakonec jsem skončila v péči babičky. Jak už ti tu někdo psal, taky bych mu dala nůž na krk a řekla - buď a nebo… tohle by si k mému dítěti teda dovolit nemohl!! i za cenu, že bych měla s dětma zůstat sama, bych nesnesla, aby se moje dítě cítilo tak, že je na vedlejší koleji. Jak říkám, já v takové situaci byla, a zanechalo to ve mě následky na celý život. Rozmysli si, jestli tohle dopustíš, nebo to začneš řešit.. nemluvím hned o rozvodu, ale nenechala bych to tak!

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
22.2.11 13:42

Já nevím, mě něco na tvém příběhu nesedí. Chlap tě ještě před svatbou přetáhnul foťákem po hlavě, ale „ono se to vysvětlilo“? Jak se tohle dá proboha vysvětlit… Šikanuje tvoje dítě, ale je to v pohodě, protože si to uvědomuje?
Nedokázala bych si ho vážit.
Tvůj medvěd už kus tvého medvíděte sežral a ty sis toho ani nevšimla. A klidně čekáš, až ho sežere celého a on z vaší společné domácnosti odejde.

  • načítám...
  • Zmínit
kači31
2046
22.2.11 14:42

Gladys

to jsi vystihla úplně přesně!!

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
22.2.11 15:08

Také souhlasim s gladys. :palec:
Nechápu ženu co dá přednost chlapovi před dítětem.Chlap tě za pár let muže zase přetáhnout fotákem,najít si jinou,ale duvěru tvého syna kterou si musela zničit když si ho nechala takle buzerovat už těžko získáš

  • načítám...
  • Zmínit
terokac
15924
22.2.11 19:01

neda se jinak než souhlasit s gladys…chlap co pretahne zenskou fotake-na to neni zadna omluva…a jeste to co dela tvemu synovi…nechapu,proc s takovym chlapem jsi…

  • načítám...
  • Zmínit
maminazplzne
727
23.2.11 11:12

Pro PetiteFillette

Ahoj, díky za reakci. No, taky to nemáš jednoduché, vlastně víceméně podobně jenom naopak. Je to pro mužského asi těžký, když ho to dítě „nemusí“. Já si taky občas všímám, že i ze strany syna to není vždycky úplně ideální, ale ne že by to dělal schválně, je to složitější… Snažím se vždycky uklidnit se, zjistit informace, promluvit s jedním i s druhým (pokud možno s odstupem a zvlášť¨) a někdy je to tak, že manžel má s tou kritikou pravdu a jenom forma se mi třeba nelíbí, někdy ji nemá, tak dám svůj názor najevo a nikdy se nestává, že by syna jakkoliv trestal nebo o něm rozhodoval. Jenom vlastně dává najevo svůj postoj a názor, někdy ale fakt únavným způsobem a hodně negativní. Nicméně myslím, že syn opravdu vidí, že všechno se snažím vnímat objektivně a že ho opravdu nedávám na vedlejší kolej a nekřivdím mu. Dělám pro to maximum. Často o tom s ním mluvím, jak to vidí a jak se cítí, takový rozhovor vždycky otvírám já, on snad tu potřebu ani nějak moc nemá. Ale nechci něco zanedbat. Možná že ty to děláš ´úplně stejně, asi o tom víš svý. Držím vám palce, pevné nervy, hodně štěstí a přeju vám, aby dcera tu cestu k tvému partnerovi našla.
Alena :mavam:

Příspěvek upraven 23.02.11 v 11:14

  • načítám...
  • Zmínit
Taminka
13503
23.2.11 12:46

Gladys opravdu jsi to vystihla naprosto presne. :palec:
A Aleno je mi moc lito tveho syna a ani si nechci predstavit jak se musi citit.
matka by mela vzdy na prvnim miste stat za svym ditetem.

  • načítám...
  • Zmínit
PetiteFillette
13943
23.2.11 13:19

Tak já si tedy nemyslím, že by matka měla ve 100% případů stát na straně dítěte. Zvlášť, pokud není u situace, která se vyhrotila, od úplného začátku. Jsem možná ovlivněná tím, co mám doma. Dcera není na přítele zlá, ale: dává mu jasně najevo, že on je v domácnosti navíc. To jak verbálně, tak činy.
Pořád jsem se snažila ji bránit a ochraňovat, protože je to prostě moje dítě a bylo by proti přírodě i citu, kdybych to tak nedělala. Dloho mi trvalo, než jsem se konečně zamyslela a nakonec jsem zkusila opačný postup.
Dcera se často vídá s otcem, stejně jako zakladatelčin syn. Proto není možné, aby se přítel snažil nahradit jeho roli v rodině. Ale musí být naprosto jasné, jaké místo tedy v té rodině má. Po jedné situaci u nás doma jsem řekla dost a své tříleté dceři jsem naprosto jasně a striktně oznámila, až ať se jí to líbí nebo ne, přítel je prostě náš, patří k nám a zůstane s náma už napořád. A ať se jí to líbí nebo ne, bude ho poslouchat stejně jako mě a když on něco řekne, tak to prostě platí a nebude se mě ptát, jestli by bylo možné jeho rozhodnutí nějakým způsobem obejít. Od té doby fungujeme úplně jinak.
Chci tím vším říct, že možná kdyby zakladatelka nedávala najevo synovi pouze ten ochranitelský přístup a stála za slovem manžela, vypadalo by to snad u nich trochu jinak. S manželem je třeba si vyříkat situace, které se jí nelíbí, ale rozhodně ne před synem. To zde nepíše jasně, jestli si to spolu vyříkavají v soukromí nebo ne.
A taky by se podle mého měl podílet i na těch trestech. To rozhodně zvýší autoritu a může, ač je to paradox, vztahy zlepšit, stejně jako u nás.
Nakonec ještě jedna myšlenka. Nemůže to být taky tak, že si my matky svoje děti moc idealizujeme? Já když si vzpomenu na svoji pubertu, tak se ještě dnes stydím. Dokázala jsem intrikovat a hádat se tak, že i když vina byla na mojí straně, nakonec se div neporvali spolu rodiče a já byla za svatou.

Ovšem teda s tím foťákem.. Všechno to co jsem napsala nemusí být pravda, pokud je manžel agresor a protože si nemůže dovolit dát nevl.synovi facku, tak si to vybíjí takhle. Pokud se zakl.nechce rozejít, volila bych manželskou a rodinnou poradnu.

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
23.2.11 22:00

Petite, rozdíl mezi tvojí dcerou a Medvědem je, že tvojí dceři jsou 3r a Medvěd je dospělý.

  • načítám...
  • Zmínit
maminazplzne
727
24.2.11 00:14

Gladys,

Petite jenom podotýká, že znevýhodněný a odstrčený se může bohužel cítit každý člen rodiny, záleží na situaci. Sama jsem si v posledních dnech uvědomila plno momentů, kdy to bylo těžké zrovna třeba pro mého manžela… Vezmi v úvahu to, že dítě roste a mění se, kluci začínají mít svou hlavu a dávají to najevo. A i pro toho chlapa může být složitá situace, když cítí, že to „přestává být ono“. Zbývá mu snažit se to nějak zlepšit podle toho, jaké má psychologické nebo pedagogické schopnosti, pokud nemá, je to smůla. Nebo by mohl říct Já končím, a kdyby to udělal, neřekla bych mu ani popel, jediný slovo výčitky, on to ví. Ale nechce to udělat. Má mne rád, a cítí taky zodpovědnost za ten život, který jsme si společně vybudovali.
K tomu foťáku moc se omlouvám všem, kdo jste to pochopili tak, že mne praštil foťákem. Pak jsem si přečetla, jak přesně jsem to formulovala, a ono to tak bohužel jednoznačně vyznívá. Jenomže šlo o to, že já jsem se natáhla pro foťák, on byl netrpělivý, příliš brzy zavřel kufr od auta, do kterého jsem pro ten foťák šla, a ten KUFR mne klepl do hlavy… jsem tohle upřesnění dlužna vám i jemu, nechci mu taky nasazovat psí hlavu…

  • načítám...
  • Zmínit
Peitra
1420
5.10.11 14:04

Až dnes jsem narazila na tvůj deníček a dost by mě zajímalo, jestli se postupem času něco změnilo. Jestli sis to třeba s manželem nějak vyříkala. Přece musí vědět, že tvůj syn je součástí tebe samé a že každé kopnutí do něj je, jako by kopl do tebe.
Nesdílím názor některých tady, že nejsi dobrá máma a že dáváš přednost chlapovi. Naopak bych řekla, že to vidíš dost reálně a víš, že tam ten problém je. Vzal by mě ďas, když si přečtu ty jejich odsudky :cert: a fakt bych musela být sprostá. A to hodně.
Naopak, jsi skvělá máma, která ale nechce rozvrátit rodinu, která v jiných ohledech klape. Tvého syna je mi sice líto, ale rozvod řešení není. Zkus mu jen dávat najevo jak moc ho máš ráda a že tvůj muž v podstatě taky, jen je takový jaký je. A v tomhle případě bych šla při incidentu přímo proti manželovi a před synem bych mu řekla, ať si dá laskavě klídek. Hodně štěstí, ahooj :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Opravdu "veselé Vánoce"

Proč asi nepojedeme na dovolenou

Jedna myšlenka

Život s medvědem II.