Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli

Nejhorší je, že tuk se mi ukládá hlavně v oblasti břicha a pasu. A přestože cvičím, tyhle partie prostě nedokážu zlepšit. Pravidelné cvičení mi navíc často narušují nemoci, které nosí moje mladší dcera ze školky. Takže půlku zimy jsme prakticky promarodili a teď máme zase angínu. Vím, že by to možná vyřešila přísnější strava nebo nutriční terapeut. Ale já se spíš divím, proč to, co dřív fungovalo, dnes už nestačí.

Je pravda, že jsem si věk dlouho nepřipouštěla. Pořád jsem se cítila docela mladá. Jenže teď je to jiné. Najednou řeším dvě děti, puberťáka, který dělal přijímačky na střední školu, čtyřletou holčičku s obdobím vzdoru, stavbu domu, práci, neustálé nemoci i problémy svých rodičů.

Najít si čas na pravidelné cvičení je prakticky nemožné. Mám zaplacenou zumbu na celý rok a v prosinci i lednu jsem nebyla skoro ani na jedné lekci. Je zázrak, když se mi podaří chodit pravidelně alespoň jeden měsíc. Stačí jedna rýma a člověk z toho úplně vypadne.

Naštěstí nepatřím mezi ženy, které řeší každé kilo nebo vrásku. Přesto mě občas přepadne nostalgie, když se dívám na své staré fotky a říkám si, že to tehdy bylo přece jen jednodušší. Mohla jsem si dát dort nebo hranolky bez výčitek a váha to skoro nepoznala.

A nejlepší je, když vidím fotky staré dvacet let. Tehdy jsem si připadala strašně tlustá a nemožná. Dnes v nich vidím docela štíhlou holku jen s trochu větším zadkem.

Tak jen takové zamyšlení nad věkem, kily a sebevědomím.