Život s medvědem II.

Díky za vaše slova, moc jsem o tom všem teď přemýšlela a asi dlužím komentář a odpověď nejenom vám na to, co jste mi napsaly, ale i sobě. Jak jsem čekala, většinou jsem po právu dostala po papuli za to, že to tak nechávám a strpím to, že synovi je křivděno. Tak to prostě je a jakkoliv se na to podívám, nic na tom nezměním. Kromě situace, že bych o tom s manželem promluvila a dobrali bychom se nějakého východiska, vlastně zbývá rozvod. No, možná tušíte, že mluvit s ním jsem zkoušela mockrát. A dozvěděla jsem se i věci, které bych dřív netušila.

Tak popořadě:

1. Syn má opravdu hezký vztah se svým vlastním tátou a k tomu jsem ho vždycky vedla. Nepotřebuje tedy u manžela citové zázemí. A že by mu manžel vědomě a aktivně škodil, to opravdu říct nemůžu. Je nerudný a „nemusí“ ho. Ale to v životě bude víc lidí, kterým syn zase tak moc do oka nepadne. Někdy je toho na mne opravdu moc, ale jak jsem se synem probrala, on si to překvapivě bere k srdci mnohem míň než já. Dokonce i syn to vidí tak, že vlastně někdy není na škodu zkusit si diskusi s někým, kdo mu „nepodává dudlíka“ - to jsou jeho vlastní slova. Jednou mi oba řekli, ať se jim do toho nepletu :-(

2. Jako dítě „nepraktického akademika“ má synek málo příležitostí vidět u táty „chlapa v akci“. Táta syna je umělec, manžel je z jiného těsta. Je praktik, věci spravuje, buduje, řeší, místo filosofického rozboru a lamentace, což činí tatínek staršího syna. Myslím si, že by možná byla škoda připravit kluka o tenhle vzor.

3. Proč svého manžela mám ráda já? Co od něj čekám? Dává mému životu jakousi stabilitu a kotvu. Je možné diskutovat o tom, jestli je správné nebo nesprávné, když je člověk labilnější. Přes veškerou snahu já jsem. Když mám zázemí, dovedu se „zabejčit“ a dokážu i velké věci. A s manželem ho mám. Je to člověk chytrý, pracovitý, důsledný, obezřetný, zodpovědný.

Jo, leze mu na nervy můj syn. To je to co mne trápí. Ale proto se tím zabývám. Fakt bych to asi neřešila kvůli někomu, kdo jde (s odporem) na šichtu od osmi do čtyř, pak se rejpe v zubech a nadává na politiku a ve zbylém čase zbuzeruje děti. Jde o to, že manžel je dost (podle mne nepřiměřeně a někdy nespravedlivě) přísný a tvrdý, když vidí, že kluk sedí v kuchyni u počítače a mastí hru za hrou.

4. A jsme u toho, že místo hraní her ho může zapojit do poctivé práce. Snaží se. Ale je zvyklý pracovat s profíkama a synova nepraktičnost někdy vypadá jako neochota (dost často to tak vypadá ale není to tím, prostě kluk neví, jak se toho chopit) no a je to zase na mně, abych „překládala“ z jedné řeči do druhé, jednoho člověka tomu druhému. A jsem taky jenom člověk. Hodně často mě to mrzí a bolí, a protože se synovi opravdu snažím dát najevo, že ho nikdy nenechám na vedlejší koleji, mám často nakonec špatné svědomí vůči oběma.

A na závěr takový malý příběh z minulého týdne. Jeli jsme z návštěvy a jak se v zimě potmě stane, bohužel jsme srazili srnku. Vyběhla přímo za zastávkou autobusu, nedalo se zabránit. Nic se autu nestalo, jenom to zvíře leželo v příkopu a ještě žilo. Potřebovali jsme opravdu nutně být doma včas, jednalo se o pracovní schůzku.

Ačkoliv my jsme nic neříkali (syn a já), manžel přemýšlel, co pro to zvíře udělat. Moc toho už nešlo, ale prostě ji tam nechtěl nechat ležet zraněnou. Zavolal na policii, ohlásil to, čekal tam tak dlouho, až policie přijela, mezitím teda srna pošla. No a doma mi zčistajasna syn řekl, že vždycky věděl, že tohohle si na manželovi může vážit, a že na to se dá spolehnout, že i když mu šlo o velký kšeft, nenechal zvíře se trápit.

Myslím, že možná už chápete, proč ten problém syn-manžel řeším, proč se tím zabývám. Jsou oba sami o sobě úžasní lidé, ale k sobě mají daleko. Ráda bych jim pomohla najít cestu k sobě. No a občas mne manžel vytočí víc, než je zdrávo, já mám pocit, že z toho není kudy ven, a pak to vidím dost černobíle.

Moc vám děkuji všem, kdo jste mi napsali, i těm, které jste o tom přemýšlely, i těm, které jste mi daly zprávu. Správná máma by se rozvedla. Ptala jsem se sama sebe, proč jsem to neudělala.

A určitě ještě najdu víc odpovědí.

Díky vám moc.

Alena

Přečtěte si také

Deník ticha: Odejít znamená přežít

Deník ticha: Odejít znamená přežít
  • Anonymní
  • 30.05.26
  • 823

Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
terokac
15924
24.2.11 10:49

a můžu se zeptat, když je tak úžasný, proč tě praštil tím foťákem…? Nejdřív si tu stěžujete, nevíte co dál a naráz je to ten nejúžasnější chlap na světě…nechápu…prostě chlap, co útočí na dítě není muž pro mě…Omlouvám se za názor,ale je to tak :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
maminazplzne
727
24.2.11 11:51

foťák

No, už jsem to vysvětlila v komentáři pod prvním dílem… mrzí mne, že jsem to tak blbě formulovala, on mne nepraštil foťákem, ale tím kufrem od auta, který zavřel prostě dřív, než jsem i s tím foťákem vylezla… a proč jsem z celé situace nešťastná, to je proto, že věci nejsou černobílé. Kdyby byl prostě tak zlej, šla bych od něj, ale mám v rodině dva chlapy, kteří k sobě nemají cestu. Jeden za to vůbec nemůže, protože je mu 16, ten druhej by měl hledat řešení, ale prostě ho nenachází. Hledám taky… na odpískání všeho to prostě zatím není a věřím, že by to byla chyba. Asi tak.

  • načítám...
  • Zmínit
Hony
547
24.2.11 13:06

Četla jsem i první deníček, ale nekomentovala jsem ho. Teď mi to ale nedá, abych řekla svůj názor.
Nemyslím si, že bys byla špatná máma. Není jednoduché být s dětma sama, není jednoduché najít svým dětem toho správného tátu a je dobře, že přemýšlíš a mluvíš se svým synem a ten je vlastně v pohodě. Navíc si tvého muže váží, takže ten vztah asi není taková katastrofa. Určitě to chce uhlazovat jejich vztah i nadále, ale i druhé dítko si přece zaslouží tátu.
Moc držím palečky, ať je vše v pořádku :hug: .

  • načítám...
  • Zmínit
LauraPa
24.2.11 14:41

Hledáš milión důvodů, proč to omlouvat a proč to neřešit. Hledáš si pro sebe výmluvu, že je v pořádku upřednostnit sebe před synem. Tím jsi v podstatě donutila syna, aby se začal chovat dospěleji než ty. Předčasně. Jestli ti to tak vyhovuje, tak to ale ber se všemi důsledky, které můžou přijít v budoucnosti. On se s tím holt bude muset vyrovnávat ještě jednou v budoucnosti, až bude doopravdy dospělý a doopravdy mu dojde, o co šlo. Pak se teprve ukáže.

  • Upravit
Gina108
23847
24.2.11 18:14

Četla jsem oba tvé deníčky a zdá se mi, jako kdyby každý psala jiná ženská. Nebo jako bys pokaždé psala o jiném chlapovi :nevim: :mrgreen: V tom máš asi taky zmatek, nebo jen blbě čtu?
Nechci též diskutovat o tom, jestli je dobré být labilní nebo stabilní, každopádně pokud stabilitu a zázemí hledáš, spíš hledej v trvanlivějších hodnotách, než je chlap :wink: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
eňula
1076
24.2.11 18:47

Některé příspěvky se mi zdají docela silně napsány. Myslím, že autorčina domácnost není vyhrocená, jen tam jde o to, že vedle sebe žijí dvě odlišné povahy - syn a manžel. Podle toho co čtu, nejde o žádné drama (oba účastníci to tak přece i vyjádřili, když řekli, ať se jim do toho autorka neplete - což já používám např. v případě, kdy se s manžou štěknem, ale v podstatě o nic nejde. Okolí vidí drááááma a my se za minutu na sebe zase křeníme). Pokud by šlo o drama, tak se ten kluk přece dávno sebere a jde bydlet za svým otcem nebo co já vím co. Musíte brát všichni/všechny taky v potaz, že jde o její dítko, takže už tam vzniká ta zvlášnost, že ač chce nebo nechce, každá poznámka, narážka, … od „cizího“ chlapa může být z její strany brána jako křivda. A ona se tady z toho chtěla prostě jen vypsat.
Autorka se trápí hlavně proto, protože se snaží žehlit a udobřovat a dávat dokupy, což je dle mých zkušeností dosti psychicky náročné.
To je můj pohled na věc z toho, co jsem si z obou deníčků přečetla. Samozřejmě neuznávám situace, kdy se matka láskuje na úkor svého dítka a nebrání ho, ale když si dostatečně s klidnou hlavou přečtu její „zpověď“, nemám pocit, že by se tento příklad týkal zrovna její rodiny.

  • načítám...
  • Zmínit
slovat
24.2.11 21:56

Souhlasím s Eňulí. Situace doma sice není ideální, ale u koho je. A toto mi přijde ještě jako ta lepší varianta. Myslím, že pro autorku je to opravdu možná náročnější, než pro oba chlapy. Klasický model - dva kohouti na jednom smetišti a laskavá maminka jako z Bylo nás 5, která tlumí a uhlazuje konflikty, takže nikdo nedojde výraznější újmy. Jen ona o něco dřív zešediví:-) Být tebou, pokud by to manžel někdy přehnal, ostře bych se ohradila (ale to myslím děláš) a zas na druhou stranu bych ho pozitivně motivovala stylem: „Vím, že to pro tebe také není lehké, když jste se synem tak rozdílní a blablabla, ale chci, abys věděl, že vídím, že se snažíš. Moc jsi mě potěšil a vážím si toho, jsi se např. jednal klidněji než dřív, když kluk provedl to a to“. (To je samozřejmě pouze příklad). A klidně bych jeho „ovládání se“ zezačátku i trochu zveličila. Stačí, když tam byl náznak snahy. Na mého muže to v mnoha věcech docela zafungovalo. Konceckonců já také na chválu funguji mnohem líp a pro to, aby se mi jí dostalo, udělám dost. Člověk to akorát nesmí přehnat, i když toho opakování, jak je úžasný atd.. je třeba dost. A možná bych to zkusila i na syna. A nestyděla bych se i případně zajít do poradny. Jo a ještě u nás doma docela funguje „jak by jsi se cítil ty na mám místě?“ A to na obě strany:-) Tuhle jsem se fakt zastyděla. Držím palce. A myslím si, že jsi dobrá máma i manželka.

  • Upravit
Anonymní
25.2.11 11:27

Chtěla jsem napsat už na první deníček, ale nějak nebyl čas.
Máma se začala stýkat s otčímem, když mi byly 3 roky. Hrál si se mnou, věnoval se mi, prostě fajn chlap, tak si ho máma za 2 roky vzala a já mu říkala táto, i když jsem svého otce měla. Za další 2 roky se narodila sestra a to byl kámen úrazu. Od té doby už bylo všechno kolem mé osoby špatně - nic jsem neudělala správně, dělala jsem toho málo a pochopitelně to gradovalo kolem puberty. Historek by bylo na miliony a většinou nic moc.
Máma se snažila být na mé straně a asi taky vychytat tu správnou míru výchovy a obrany, ale byl to boj s narušeným člověkem. Bohužel ne vše se dá aplikovat všude - třeba rada z předchozího deníčku /je mi jasné, že míněná dobře/ o prostoru k trestání, by u nás byla naprosto mimo, protože otčím mě jen trestal /nikdy ne fyzicky, to mu máma nedovolila/ a kdyby dostal prostor, tak by jen přitvrdil a asi bych to neustála. Pochopitelně vlastní dceru netrestal vůbec a máma nesměla taky. Sestru miluju, ale docela dlouho jsem se bála, že z ní vyroste děsnej spratek, ale naštěstí to až tak hrozné není, ale je fakt, že na život v domácnosti rodičů má naprosto odlišný názor - tyran je máma :nevim:
Rozvod jsem s mámou řešila mnohokrát, ale bylo to pro ní složité, otec nepil, neběhal za ženskejma, výplatu donesl do koruny domů, navenek spořádané manželství /pravda podle tvého popisu tvému manželovi nesahal ani po paty, ale mámě to po mém biologickém otci zřejmě stačilo/, tak se jí nechtělo přiznávat další selhání=rozvod. A navíc majetek - můj biol.otec jí oškubal o co šlo, musela ho vyplatit z bytu, do kterého nedal ani korunu a stavěl ho můj děda, sebral jí nábytek. A s otčímem si časem, kdy se tvářil, že mi bude skvělým náhradním otcem, pořídili chatu a dům z peněz, které dostala od mých prarodičů a představa, že jim zas půjde říct, že o půlku příjdou, pro ní byla nereálná, plus otčím, když rozvod přišel na přetřes, tak vyhrožoval, že to podpálí, než by se toho vzdal, magor byl na to dost velkej :nevim: A tak se rozhodla nerozvést se na úkor mě a hlavně na úkor svých nervů, což já vnímám, jako největší problém. Copak já, já jsem co nejdřív z domova odešla, našla skvělýho chlapa, kterej všechny chmury zahnal, ale máma si zkazila v tuhle chvíli půlku života a ještě jí soužití s ním nejspíš nějakej pátek čeká :nevim: Samozřejmě, že problémy mým odchodem nepominuly, jen je teď ta špatná máma, když už v bezprostřední blízkosti nejsem já, ale je fakt, že na mně a mém manželovi se rád povozí, když má příležitost.
Celkově já nemám pocit, že by moje máma dala přednost chlapovi přede mnou, protože to nebyla obrovská láska, spíš souběh okolností, s kterýma se nechtěla/neuměla vypořádat. Prostě v tomhle případě nejsem přesvědčená, že je to tak jednoznačné - když je chlap alkoholik, tak je to jasný, je rozklížené celé manželství - chlap stojí za prd, peníze mizí v hospodě a ještě bývá agresivní, dětem je špatnej příklad. V „našem“ problému manželství funguje, jen to občas skřípe, někdy víc, někdy míň a protože je i druhé dítě, které by přišlo v jeho případě o příkladného otce, je to fakt těžké rozhodování, co s tím. Otčímovi načas pomohla rodinná poradna, ale otázka, jestli je tvůj manžel to tam jít ochoten řešit.
 K.

  • Upravit
Anonymní
25.2.11 11:39

Četla jsem oba tvé deníčky,a myslím,že spousta komentářů je úplně mimo,že je dotyčné nepochopily.Já to vidím tak,že jsi začala znovu,s novým chlapem,a prostě si občas říkáš,že kdyby byl starší syn jeho,choval by se k němu jinak.Jako matka se ho snažíš chránit,a možná ti některé reakce příjdou nepřiměřené,a tady zase nastává otázka :kdyby byl jeho.....tím se netrap,mají dobrý vztah,normální,který je daný i tím,že prostě toho staršího syna nevychovával od plínek,by naopak si myslím,že jeho přísnost pramení s toho,že chce,aby z něj „něco bylo“,předci jen je starší v pubertě,a je to lepší,než kdyby k němu měl nevšímavý postoj ať si dělá co chce.Za pár let z nich budou kamarádi,holt nikdy nebudou mít tipický vztah otec - syn.
Hlavně že jste v podstatě sťastní,všichni,a fungujete jako rodina.

  • Upravit
Anonymní
25.2.11 12:09

Už to bylo moc dlouhé, tak ještě pokračování :wink:

Vy, které radíte rozvod /i když chápu, že to bylo v drtivé většině kvůli nepocopené srážce s foťákem/, uvědomujete si, že to je poměrně vážné rozhodnutí? Já si třeba vůbec neodvažuju radit rozvod mé nejlepší kamarádce, která má hodně těžký život s chlapem. Jenže je dobře znám a tak vím, že je neskutečně ješitný, takže nejdřív by se jí snažil obrat o děti, ne proto, že je chce, ale proto, aby je neměla ona, čímž by z ní dělal všude možně flundru apod., když by se mu to nepodařilo, tak by jí neplatil alimenty a bydlet by taky neměla kde, takže budu jí radit rozvod? Vždyť by na tom byla mnohonásobně hůř!

Stejně tak Alena, co kdyby vás poslechla, rozvedla se a starší syn za 2 roky přišel s tím, že si sehnal studia/brigádu v USA a zbytek života sem jezdil 2× do roka na návštěvu, nebo prostě jen se odstěhoval? A Alena s mladším synem bude řešit ten samý problém - nechce zůstat sama a chlap ho zas nebude mít rád. Není to tak jednoznačné, jak to vypadá, zvlášť když bez staršího syna rodina funguje dokonale :nevim:

K.

  • Upravit
Lizbeth
12978
25.2.11 13:46

Sice mají odlišné povahy a vztah nevyrovnaný, ale manžel hraje těžkou přesilovku a využívá své dospělosti..Mladému vlastně ani nezbývá nic jiného, než byt OK..Takže tak..Nikdo netvrdí, že se musí milovat, ale manžel má mít rozum, je dospělý - jeho neomluví absolutně nic.

  • načítám...
  • Zmínit
bamba
1.3.11 08:06

Četla jsem oba tvé deníčky,reakce až v tomto.
Napíšu asi tolik.Vím o čem píšeš,zažila jsem a posléze rozvedla,ale bylo to o něčem jiném.Můj EX je hódně obyčejný člověk(slušně řečeno),syn by se od něj nic nenaučil.Nenáviděli se a já vztah utla.Bylo to jediné dobré řešení.Po čase jsem si našla přítele a po 5ti letech jsme se vzali.Já mám děti,on má děti.
Lety jsem zjistila,že vždycky na svých dětech neuvidím chyby a on na svých taky ne.Ze začátku jsem chování jeho dětí i řádně okomentovala.Dnes si myslím svoje a je vše OK.Na tvého syna má velký vliv vlastní otec,řekla bych,že je hodně po něm(nepraktičnost…).Tvůj manžel to nemůže přežvějknout a problém je na světě.Pokus se to tolik neřešit.Syn je rozumný a myslím,že chápe,co na něm otčímovi vadí a neřeší to.
Držím palce,abys konečně našla klid a užívala si miminka i manžela.
Kdysi dávno mi kamarádka řekla něco,co se mi hodně často vracelo a čím jsem starší,tím víc ji za radu děkuji.
Její otec odešel od tří dětí 4,3 a 1 rok.Maminka je vychovávala sama.Když si našla přítele,děti dělali všechno pro to,aby odešel.Dařílo se jim a máma vždy upřednostnila je.Jak už to bývá,postupně odešly z domu a máma zůstala sama.Ani jeden z nich nebydlel ve stejném městě jako ona.
Tenkrát mi řekla,abych nedala až tak moc na to,jak děti partnera přijmou,že to dělají ze sobectví,ale že si neuvědomují,že jednou odejdou a člověk,který jim obětoval život,zůstane sám a opuštěný.

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Opravdu "veselé Vánoce"

Proč asi nepojedeme na dovolenou

Jedna myšlenka

Život s medvědem