Jedna myšlenka
- Porod
- maminazplzne
- 17.12.12 načítám...
Co se tak honí hlavou, když držíte poprvé v náruči toho malého tvorečka. Nebudu vám psát podrobnosti o svém porodu, to zná každá ze své zkušenosti, a ty, které to ještě neznají, tak to poznají. Ráda bych se s vámi podělila o jednu myšlenku, která mi najednou zčistajasna vyskočila v hlavě, když jsem to vyloupnuté mimčo konečně držela v náručí.
Věděla jsem, že to bude chlapeček, věděla jsem předem dokonce i to, jak asi bude vypadat jeho obličejík, protože se povedlo ho „nachytat“ na ultrazvuku přímo z ánfasu jako na pasové fotce, takže jsem vlastně vítala někoho, kdo už byl známý. No samozřejmě, že jsem byla vykulená, šťastná a žasla jsem nad tou dokonalou krásou. Představovala jsem si, jak ho ukážu rodině, jak si budeme spolu hrát, co všechno spolu budeme prostě podnikat.
No a najednou jsem si uvědomila, že ale nedržím v ruce jenom toho droboučkého kloučka, kterému je právě deset minut a má tři kila patnáct. Najednou jsem věděla tak určitě a strašně silně, že držím i starého člověka na konci své cesty, možná nemocného, třeba i osamělého… a že v tu chvíli, která za těch nevím třeba 85 let prostě přijde, už s ním nebudu.
Jestli tam stály v tu chvíli kolem nějaké sudičky, prosila jsem je, aby nebyl nikdy sám a opuštěný, aby jednou odcházel s pocitem, že to tu byla nějaká cesta, a konec fyzického života je završení, že dál bude zase další etapa, stejně jako pro něj nebyl asi příjemný porod, ale bylo to završení, a odměnou je mu to, že tady našel tu mámu. Cítila jsem, že ten okamžik je naprosto výjimečný, protože na mě koukal tak zvláštně, jakoby v tom momentu si byl vědom celého svého života, ale tak nějak srdcem. A jako bych mu v tu chviličku mohla sdělit, že jsem určitě s ním, a že s ním budu každičký den jeho života, že budeme spolu ve svých srdcích.
Pochopila jsem, že v tom novorozeném tvorečkovi jsou už v tu chvíli všechny jeho budoucí dny, roky, každá prohra a vítězství, všechny jeho úsměvy a slzy, je v něm pětiletý vzteklounek, který roztluče autíčko, protože prostě nejede tak, jak by chtěl, je v něm miláček, který se bude rozplývat nad kožíškem kocourka, a taky rošťák, který mu vrazí pastelku do prd..k ( a to se už prosím dokonce stalo!) A pak taky puberťák, který bude mít před mámou samozřejmě hromadu tajností a vůbec rodiče budou prostě mimoň. Dá-li pánbůh, tak je v něm i šťastný táta od rodiny, a pak už ten zmíněný dědeček.
Ta chvíle je zázračná. Nikdy jsem si nedokázala vůbec představit, co se může v tom momentu přihodit. Téhle srpnové noci, kdy venku zrovna končila bouřka a vichřice a pomalu se rodil nový den, jsem se na kratičkou chviličku setkala se svým synem tak, jak to už nikdy v životě nepůjde zopakovat. Tatínek u toho nebyl, byl rád, že jsem ho „pustila“ domů, a dneska je mu to líto, že o tohle přišel. Možná by to takhle ale cítit nedokázal, a kdoví, kdybych neměla možnost se tak úplně ponořit do svého miminka, třeba by to prošlo i kolem mě, aniž bych to postřehla.
Já myslím, že ty sudičky tam byly. A určitě byly hodné. A určitě daly na mé přímluvy, protože Romík je prostě štěstíčko sluníčko, a věřím, že to štěstí bude kolem sebe celý život i rozdávat všem kolem.
Nejenom v tomhle předvánočním čase, který je sám o sobě takový „naměkko“, vám přeji hodně radosti, lásky a pohody, a našim prcíčkům totéž natřikrát.
Jana
Přečtěte si také
Manželka je těhotná, ale já myslím na sousedku. Bojím se, že nám zničím život
- Anonymní
- 23.04.26
- 1145
Potřebuji se alespoň tady svěřit, protože o tom nemůžu s nikým mluvit. Možná je to hlavně v mé hlavě, ale mám pocit, že sousedka Alena to cítí podobně. Bydlíme v paneláku a před pár měsíci se vedle...
Dcera si v obchodě „půjčuje“ hračky. Občas odejdeme bez placení
- Anonymní
- 23.04.26
- 446
Není to nic, čím bych se chtěla chlubit. Stalo se nám to už několikrát. Nejen s plyšákem, ale většinou s nějakou hračkou. Malá sedí v kočárku a pořád chce něco koupit, tak jí občas půjčím plyšáka...
Manžel si sice vybere „otcovskou“, ale ne pro to, aby mi pomohl s miminkem
- Anonymní
- 23.04.26
- 713
Sedím v kuchyni, břicho mám až pod bradu a připadám si jako obří nafukovací balon, který každou chvíli praskne. Venku voní jaro, všechno kvete a já bych se z toho měla radovat. Jenže místo toho se...
Deník: Život na vedlejší koleji (1. díl)
- Anonymní
- 23.04.26
- 295
Jak jsem se probrala během jedné minuty... Vždycky jsem si myslela, že jsem ta „rozumná“. Ta, co má v lednici srovnané jogurty podle data spotřeby a v životě jasno. Jenže pak přišla třicítka,...
Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?
- adels230
- 23.04.26
- 423
Letní vzduch voněl po moři a volnosti. Ten týden na dovolené byl jako malý únik z reality – a on se v ní objevil jako ztělesnění té lehkosti, kterou jsem tak postrádala. Seznámili jsme se náhodou,...
Po pracovní akci jsem políbila kolegyni. Pořád na to myslím a manžela ignoruji
- Anonymní
- 22.04.26
- 1759
O tom, jestli nejsem náhodou na ženy, přemýšlím už delší dobu. Vždycky jsem tu myšlenku ale rychle zahnala a snažila se ji neřešit. Pak se to ale stalo. Pracovní akce, jedna noc mimo domov, hodně...
Máma naletěla šarlatánce, která z ní tahá peníze. A já nevím, jak jí pomoci
- Anonymní
- 22.04.26
- 734
Je mi z toho strašně smutno. Moje máma byla vždycky rozumná, praktická ženská, která si uměla poradit a nenechala se jen tak obalamutit. Neříkám, že taková už není, ale od chvíle, kdy odešla do...
Denně vařím pro 4 chlapy. Mám pocit, že většinu volného času trávím jen u plotny
- Anonymní
- 22.04.26
- 1733
Není to tak, že bych žila se čtyřmi muži. Mám manžela a tři syny. Jeden studuje na vysoké a dva na střední. A snědí toho tolik, že bych uživila i závodní jídelnu. Je moje chyba, že jsem je naučila...
Máma mi nikdy miminka pohlídat nechtěla, bráchovi teď hlídá celé dopoledne
- Anonymní
- 22.04.26
- 2589
Dneska jsem se vrátila od mámy a upřímně? Mám v sobě takovej mix vzteku a totálního zmaru, že jsem musela děti nechat u pohádky a jít se vypsat, jinak bych snad začala brečet před nima. Ten pocit...
Proč někteří lidé parkují tak bezohledně? Dnes jsem málem neodjela od školky
- Anonymní
- 22.04.26
- 488
Musím se z toho aspoň vypsat. Bohužel jsem se nedočkala majitele auta, jinak bych se asi neudržela. Parkování u naší školky je složité už delší dobu, hned vedle se staví byty a stavaři to tam dost...
.
děkuji