Vytoužená holčička
Opět se k vám vracím po 11 a 12 letech.
Nedávno jsem měla sen.
Do náruče se mi schoval anděl. Nic neříkal, jen mě tiše chvíli objal svými křídly. Pak se tiše usmál a odletěl…
Nebyl to sen.
Otisk jeho křídel už navždy zůstane v mém srdci a já na něj nikdy nezapomenu. Andílek se jménem Julinka.
31.7.2019 kolem 6. h. v 39.tt jsem začala mít bolesti v podbřišku. Šla jsem na wc začala se mi strašně motat hlava a políval mě smrtelný pot, jako by na mě někdo vylil kýbl vody. Tak jsem si říkala, že se půjdu do vany zchladit a počkám, zda jde o poslíčky nebo o porod. Ve vaně jsem usínala. Začalo se mi dělat opět zle, tak jsem se z vany nějak vypotácela, že tedy asi začínáme rodit a půjdu vzbudit manžela a pojedeme do porodnice.
Šla jsem za ním, mezitím vstal, začala jsem již ztrácet vědomí. On byl vzhůru, vstal a já mu spadla do náruče. Hned zavolal RZS a položil mě na postel. Mezitím mi praskla plodová voda.
Začala se odlučovat placenta a tekla krev (krevní ztráta doma 1 300 ml dle lékařské zprávy), chápu stav, který jsem měla. Komunikace se mnou prý vázla, omdlívala jsem, ztrácela vědomí a nereagovala (vím od manžela).
Přijela RZS a hned mě odvážela do porodnice. Něco mi píchli a udělalo se mi lip. Dojeli jsme do porodnice, hned utz a bylo mi oznámeno, že Julince již nebije srdíčko. Začala jsem opět krvácet a MUDr. mi oznámil, že musí být proveden rychle císařský řez. Diagnóza 0821 Neodkladný (krizový) císařský řez.
Nějak už jsem nic nevnímala, ztráta krve byla natolik velká, že jsem nedokázala už sama za sebe rozhodovat. Rozhodoval za mě manžel. Celková ztráta krve 1 900 ml.
V 7:21 31.7.2019 jsem porodila císařským řezem naší vysněnou mrtvou holčičku.
Dali mě na dospávací pokoj a pak převezli na JIP, kde jsem se probudila a nedocházelo mi, co se stalo. Dostala jsem několik transfuzí atd. Kolem 10. hodiny za mnou pustili manžela, který mi tohle vše řekl… a i to, co se stalo naší holčičce.
Chtěla jsem ji vidět, manžel to zařídil, donesli nám ji a my se s ní mohli rozloučit. Povídali jsme si s ní, chovali objímali ji, bolelo to. Když ji odnášeli, stále mi nedocházelo, že nám umřela, a křičela jsem na manžela, ať nám ji neberou, že jen spinká a za chvíli se vzbudí, že bude mít hlad.
Je to týden, stále to moc bolí. Já už to zažívám bohužel potřetí: 2007 39.tt spontánně a 2008 32.tt akutním císařem se mi s bývalým přítelem stalo to samé.
Manžel zařídil náležitosti ohledně pohřbu a včera nám Andílka donesl domů, zapálili jsme svíčku, rozloučili se, vypustili lampión a nechali ji odejít do nebíčka za bráškama.
Matýsek 17.4.2007, Kubíček 27.5.2008 a Julinka 31.7.2019.
Bohužel 7 nejsou má šťastná čísla.
A přišla dlouhá noc a po ní žádné ráno.
Očím jsi odešla, v srdcích zůstala.
Nikdy na tebe nezapomeneme, Julinko.
Přečtěte si také
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 2774
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 4318
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 4295
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 409
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 4095
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 4068
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 3048
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 1512
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 8433
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 990
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
Ale co mi hlava nebere, proč po takové zkusenosti nějakým zpusobem neukoncili těhotenství už po 37.tydnu. Vsechny, které znám v reálu a mají tuto smutnou zkusenost, i když u Tebe jsem pochopila, že nešlo teď o IUFD(náhlé úmrtí plodu), ale o abrupci placenty, tak těhotenství ukoncuji po 37.tydnu, bud vyvolavacka nebo cisar. Přeji hodně sil 
Je mi to lito a drz se 
řvu jak želva a nedokážu si představit, jak traumatizující to pro tebe musí být a to trojnásobně 
preji moc sil 
