Že by se opět ukázalo štěstí?
Že by se na mě po dlouhé době nářku a bolesti usmálo štěstí? Ještě teď tomu nemohu uvěřit. Uplynuly 3 měsíce, kdy jsem musela po svém porodu mrtvého miminka ve 32. týdnu docházet k psychologovi.
Nemohla jsem dělat nic, ani chodit do školy. Ale s partnerem jsme se rozhodli, že to necháme přírodě a náhodě. Pokud se nám podaří otěhotnět, jedině dobře, pokud ne, užijeme si zimy.
Uplynul jeden měsíc a nic. Druhý měsíc a nic. A já byla smutná a nešťastná.
Ale po 3 měsících jsem šla na pravidelnou prohlídku ke svému gynekologovi, a ten mi pro jistotu odebral krev. Vzhledem k tomu, že jsem to bylo už týden, co jsem to nedostala, bál se mi dávat hormonální injekci. Sestra říkala: „Pokud budete těhotná, zavolám vám. Pokud ne, přijďte v pátek na injekci.“
Šla jsem tedy domů, a protože jsem se cítila unavená, raději jsem si lehla. Za hodinu zazvonil telefon a na druhém konci se ozvalo: "Dobrý den, Zuzanko. Tady Hanka. Je to pozitivní, čekáte miminko.“ Nemohla jsem tomu uvěřit, brečela jsem štěstím a už teď si hladím bříško, i když tam ten prcek ještě není vidět.
Prosím všechny anděly, moje zemřelé příbuzné, ale hlavně svého malého ztraceného Honzíčka, aby mi to štístko uhlídali a opatrovali.
Partner je šťastný, i když se bojí jako já. Stará se o mě a já opět našla smysl života.
Přečtěte si také
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 3435
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 1615
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 2129
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 1414
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 573
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 2244
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 2126
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 1306
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 10216
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 5306
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.
