Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zdravím maminky, nechci hledat problém tam, kde není, ale přece jen bych vás poprosila o názor. Můj chlapeček je pohodové usměvavé dítě. Občas má uplakané dny nebo dělá scény při převlékání a přebalování, ale celkově je moc hodnej. Zaráží mě jen jedna věc. Všude čtu o tom, že má dítě v tomhle věku už vytvořený specifický vztah k pečující osobě. Jenže Tomík je všude hned jako doma, má rád každého, kdo se mu zrovna věnuje, vůbec se mu nestýská… Pečuju o něj jen já, manžel ho hlídá asi tak 2× až 3× do měsíce na 3-4 hodiny. Vždycky mě překvapí, když s ním někam jedeme a on je tam hned jak doma a nás si vůbec nevšímá. Nevadí mu ani když odejdeme pryč. Když si ho chovám a někdo se ke mně přiblíží, tak se po něm Tomík (všimla jsem si, že možná trochu preferuje ženy)hned natahuje a chce k němu. Naopak jsem nezaznamenala, že by chtěl, když je u někoho jiného, ke mně. Když tedy vynechám, že je mi to někdy až trapné a taky občas trochu žárlím, tak bych se objektivně chtěla zeptat: Je to normální? Nemůže se jednat o nějakou poruchu?
proboha přestaň číst tyhle encyklopedie
moje malá byla stejná až do 2 let, až jsme se báli že to bude jednou problém ona by šla s každým, hlídání nebyl problém šla ke komukoli a na nás si ani nevzpomněla. až teď kdy má už skoro 3 tak vidím jak nás začíná pořádně vnímat a ne že by přímo řvala, nástup do školky byl v poho bez pláče ale při návštěvách se nás drží, schovává se za náma, když je u babičky chce nám volat atd.
Já si myslím, že porucha to určitě není. Jen je zkrátka společenský a má možná radost z přítomnosti i jiných lidí, když se mu věnují. A nejste často jen spolu sami doma? Třeba je mu přítomnost jiných osob vzácná a užívá si to. Buď ráda, co by za to jiná máma dala
Určitě buď v klidu.
Ta separační úzkost múže přijít mnohem později, než v uváděných 8 měsících. je docela možný, že zítra budeš zakládat diskusi, že malej pláče, jakmile tě ztratí z dohledu..přijde to ze dne na den ![]()
Nas syn je to same. Pozna maminku, tatinka atd… Ale je mu jedno s kym je. Je mu suma fuk kdyz odejdu. Je s tim kdo se mu zrovna venuje. Hlidat ho muze kterakoliv kamaradka nebo sousedka, absolutne nema problem. Je jedna ruka i s clovekem ktereho nikdy nevidel a je snim i radeji, ma zmenu…Myslim ze to prijde pozdeji
![]()
Já vím, pořád si říkám, že je to vlastně dobře. Ale někdy (fakt jen občas) mi to přijde líto a někdy až divné. Jsem prostě ješitná.
Je pravda, že několikrát týdně jsme spolu sami od rána do večera. Potom zase celé dny i s tatínkem. Tak 4× do měsíce přijede návštěva a tak 3× jedeme někam my.
@NelaS píše:
Já vím, pořád si říkám, že je to vlastně dobře. Ale někdy (fakt jen občas) mi to přijde líto a někdy až divné. Jsem prostě ješitná.Je pravda, že několikrát týdně jsme spolu sami od rána do večera. Potom zase celé dny i s tatínkem. Tak 4× do měsíce přijede návštěva a tak 3× jedeme někam my.
to každé mamině, malá měla období kdy prděla na nás oba s manžou, pak období kdy prděla jen na mě, takže když jsme byli na dovolené byla jen s taťkou, já na ní nesměla ani kouknout, chtěla vše od tatínka, přebalit, okoupat nakrmit prostě všecko. a v podstatě to zůstalo dost doteď, když jdeme bruslit tak si mě vůbec nevšímá a chce jezdit jen s manžou a já jsem tam jak páté kolo u vozu. je to tím že jsi s ním pořád, někteér děcka reagují že jsou na mamině závisláci a jiné ta že jim mamina leze krkem a radši jsou s tatínkem kterého mají málo. u nás je to ten druhý případ.
Buď ráda
. My teď byly venku, malá potkala paní, dala jí ruku a mě udělala pa pá a šla
. Já jsem ráda za to, že jí nemám stále za zadkem, toho jsem si užila až až.
Tak syn pujde ke s kymkoli hlavne kdyz se mu nekdo venuje…vzhledem k poctu deti na nej neni takovy cas…takze jakmile vidi babicku uz ma natazeny ruce a jakmile prijde navsteva, klidne se i necha odnest, hlavne kdyz je nekdo jen jeho
![]()
Je to moje první dítě, takže momentálně jedináček. Možná se na něj taky moc soustředím. ![]()
Naše holky jsou taky takové - od mala společenský, kamkoliv jsme přišly, tak samej smích, každej si je moh pochovat, já mohla odejít a ani si toho nevšimly! separační úzkost jsem u nich dokonce snad nezaznamenala vůbec! když jim bylo 17m, tak jsem byla 6 dní v porodnici a ani si na mě nevzpomněly, když jsem přijela, tak nějaký vítání?? nic! až mi to skoro bylo líto! nikdy se mnou nespaly v posteli, ani jako miminka - nesnášely to a potřebovaly svůj prostor! a dneska? jsou to moje přívěšky! strašný mazlové, furt mě objímají, pusinkujou, v noci se chodí ke mně přitulit a zase zpátky do svý postele…prostě paráda! ale co jim vydrželo - jsou společenský, nevadí jim cizí lidi, cizí prostředí, vyspí se kdekoliv a kdykoliv i beze mě! ale když jsou u babi a dědy, tak už o mně i občas mluví ![]()
buď ráda - malej je určitě normální! a těš se na období tak od roka a půl - to začne to mazlení a tulení ![]()
Dceři je právě rok a jediný, kdo si jí může vzít do náruče a pár hodin pohlídat, je babička a teta, které vídá několikrát týdně (jsme s dcerkou samy)
Ostatní ořve a chce pořád ke mně…Drží se mně jako klíště a nemůžu jí ze sebe sundat. No, taky nic moc…Holt je to snad jednou přejde, moje dítko se stane společenským a vaše bude zase trochu maman. Já se snažím dcerku respektovat a nenutit jí do ničeho, když mi jí někdo rve z náručí, že to chce trénink, tak to bych vraždila ![]()
On je už teď hodně mazlivý. Natahuje ruce, chce se chovat, tulí se, válí se po mně… Ale stejně tak i po každým, kdo má zájem
To právě někdy trochu žárlím. ![]()
Myslím, že je to normální, syn byl a je taky takový. V roce určitě. Trochu to přišlo později, ale žádný mamánek není. Ale je třeba poznat, že má radost, když přijdu a tak. Nebo když nemá náladu, nebo se mu něco stane, tak jde ke mně. Ale klidně zůstane i s tatínkem nebo babičkou, když odcházím, nedělá scény. Jen výjimečně ![]()
Maminky moc vám děkuji za reakce. Určitě mi to pomůže se k tomu nějak postavit. Ono je to i chování okolí. Všichni mají potřebu ho na mě upozorňovat a jsou přesvědčeni, ža bude plakat, když odejdu a že se bude chtít nechat utěšit jen ode mě, když třeba spadne a tak… a diví se, když vidí, že na mě nijak specificky nereaguje.
Ale je to fakt zlatíčko a je mi s ním dobře a jemu se mnou taky, i když jsme spolu třeba dva dny v kuse sami.