Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ztráta mazlíčka je vždycky těžká a nikdy na něj nezapomeneš.
Ale když máš teď nového pejska, tak ti určitě přináší mnoho radosti. Můžeš tomu, co umřel nosit kytičky na hrobeček a vzpomínat na něj, bohužel už se ale nevrátí. Věřím, že jsi mu ale udělala šťastný život, to tě alespoň může trochu utěšit.
Chápu tě, nám pejsek umřel před rokem. Taky už máme dalšího a je to trošku lepší, už dokážu vzpomínat na pěkné chvilky s ním. Pořád ale bohužel převládají vzpomínky na konec, který u nás nebyl vůbec lehký. Pevně doufám, že postupem času všechny krásné vzpomínky vytěsní tu úzkost. Jen to píšu a musím zadržovat slzy. Je to těžké, každý, kdo přišel o milovaného pejska, to jistě zná.
Nám umřel v dubnu, koupili jsme si úplně stejné štěně, které nám pomáhá, ale přesto na našeho pejska několikrát denně myslím a moc mi chybí. V mém
už bude napořád
Je mi to líto, ale život jde dál. Třeba ti pomůže zapálit za něj svíčku, nebo se vypovídat. Můžu vědět, co se mu stalo? Samozřejmě nemusíš odpovídat, jenom, když ucítíš, že to zvládneš. ![]()
Och och, úplně vím jak ti je, soucítím s tebou. Nám odešla úžasná fenka ridgebacka minulý rok v březnu. Já se utápěla v slzách 10 měsíců! Úplně jsem ztratila smysl života, nic mě nebavilo, žádná radost, v práci jsem nefungovala. Prostě jako kdyby mi odešlo dítě. Dokonce jsem přemýšlela o odborné pomoci. Ale jak běží čas a já mám dalšího psa (radši jinou rasu) tak už dokážu vzpomínat na to hezké a děkovat jí, že byla součástí mého života a občas se zadívám jen tak na oblohu a vím, že už jí je dobře. Zajistili jsme jí moc hezký život, mohla do postele, byla opečovávaná. Je těch lidí hodně, kterým odejde jejich milovaný pes a vyrovnání se ztrátou je mnohdy dlouhodobá záležitost. Jo a takový, který mi řekli, že je to jen pes - ti tomu opravdu nepomohli ![]()
Úplně Ti rozumím. Ani po několika letech s jeho odchodem nejsem smířená. Byl to právoplatný člen rodiny. Byli jsme dokonalí parťáci.
Občas večer zašeptám jeho jméno a chvilku mám pocit, že je se mnou. Asi na tohle není lék. Nechci už jiného psa, protože žádný nebude jako ON. Opuštěný pes, kterého nejspíš někdo u nás vyhodil, týraný a podvyživený. Za měsíc jsem se s tím vlčákem tak sžila, že jsem ani nepotřebovala slova, prostě sám od sebe věděl, kam chci jít, co má udělat, co bude následovat…
Dožil se požehnaného věku a stejně je mi bez něj moc smutno, nikdo mi ho nenahradí.
Rodiče předtím měli a teď mají jiného psa, ale ten můj byl prostě jeden jediný.
Nejde to vymazat, čas bolest trochu zmírní… Říkám si, že snad v nějakém dalším životě bychom se mohli potkat. Mám sice manžela a dceru, ale to je úplně jiné, pes byl… Jak píšeš, něco jako sourozenec, něco jako agent a parťák dohromady, spřízněná duše…
Je to těžké, ale prostě se nedožívají tolik let tak těch ztrát za lidský život je víc. Já zjistila že se s tím lépe vyrovnávám když je doma psů víc. Snad ted tohle dlouho nezažiji, nejstarší bude mít v září 4 roky, i když kolikrát je to rychlý konec ![]()
Nám umřel pejsek minulý týden, je to strašný, nejhorší co jsem kdy zažil, bylo to strašně rychlé z hodiny na hodinu. Ještě včera jsem psa nechtěl, dnes na mě ale vyskočil krásný opuštěný pejsek z útulku, po poradě doma tam budeme zítra volat a možná budeme zase kompletní. Je mi to takový blbý takhle ho vyměnit, byl to nejlepší kámoš a takového psa už nikdy mít nebudu, ale zase si říkám, že bez psa je to fakt trapný a alespoň pomůžeme pejskovi bez rodiny, třeba bude taky na konec super.
@Matt 02 Vy už nemáte Hakima? Tak to mě moc mrzí, hodně sil posílám
. A přeji aby jste si s novým pejskem padli do noty a vyšlo Vám to.
Já někde četla, že smrt pejska bývá hůře snášena než třeba, když umře babička, protože babičku člověk navštíví třeba jednou za měsíc, ale s tím pejskem byl pořád, tak ho pořád všude vidí a tu ztrátu vnímá intenzivněji..
Jinak si myslím, že to obecně hůře nesou ti, kteří pro pejska udělali maximum, co mohli a nemají si, co vyčítat, než ti kteří měli psa celý život zavřený na zahradě v kotci..
Muze to bolet dlouho, je to normalni…chapu te
Mne boli smrt zvireciho kamarada stejne, jakoby umrel clovek. Emocni vazby jsou stejne, at si o tom mysli kto chce, co chce.
My máme třetího psa, ten první umřel v 10 letech, ten další ve 13, toho nynějšího máme rok. Ale ten první byl prostě nejlepší, úplně super povahově, poslouchal, byl věrný, položil by za mě život, když jsem byla smutná, přišel mě utěšovat, několikrát jsem mu brečela do kožichu. Pořád mi chybí a často na něj vzpomínám.
@Anonymní píše:
Uz jsou to dva rok, co mi umrel pejsek a me to porad boli i pres to, ze jsem si koupila noveho. Nedokazu se s tim vyrovnat, porad me to i pres ty roky hrozne boli.kdyz si vzpomenu jak se to stalo, je mi vzdycky na omdleni.
Citim se, jakobych ztratila nekoho z rodiny.
Mozna si reknete, ze to byl “jenom” pes, ale ja toho psa mela neco jako sveho sourozence, ktereho musim chránit
Vím, jaké to je.Ja měla dvacetiletého kocourka, byl miláček, hodnej, mazlivej.Je to už téměř sedm let co navždy odešel a bolí mě to pořád. Od té doby jsem už kocourka nového neporizovala, protože vím, že už to nebude takový zlatíčko. To je prostě jednou za život. Mam dvanáctiletou fenku malého knírače a už teď vím, že už také nikdy nenajdu takovou partacku, je úžasná. Jen doufám, že tu se mnou ještě dlouho bude. Drž se, vím že to bolí.
Podle mě je zase škoda neudělat krásný život dalšímu zvířátku, když pro to mám potřebné podmínky.. Každé zvířatko si to zaslouží ![]()
Uz jsou to dva rok, co mi umrel pejsek a me to porad boli i pres to, ze jsem si koupila noveho. Nedokazu se s tim vyrovnat, porad me to i pres ty roky hrozne boli.
kdyz si vzpomenu jak se to stalo, je mi vzdycky na omdleni.
Citim se, jakobych ztratila nekoho z rodiny.
Mozna si reknete, ze to byl “jenom” pes, ale ja toho psa mela neco jako sveho sourozence, ktereho musim chránit