3 děti

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Tanisek

986

8.4.05 08:17

načítám...

Kapesné já taky dostávala 100,– na 14 dní. Oblečení jsem měla po tetě a jiných příbuzných a známých a nakupovala jsem v sekáči. Jídlo mi naši dávali a na koníčky jsem si vydělávala. A to jsme byly jen dvě holky v rodině, prostě nebyly korunky a nikdo se nezbláznil. Vzdělání mi naši taky dali takže nač si stěžovat? Souhlasím s Eldou, peníze budou my nebudem… Chci dát svým dětem hlavně lásku aby z nich vyrostli slušní lidé

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymni

8.4.05 08:43

načítám...

Pravda, já nemám zrovna nejlepší zkušenost. Jsem ze tří dětí ve třech letech (prostřední) a musím říct, že sama bych do něčeho takového nikdy nešla. Doma věčně chyběly peníze, na nic nebyl čas a místo pocitu sounáležitosti se sourozenci tu byla spíš žárlivost a rivalita. Teď (je mi dvaatřicet) spolu vycházíme dobře, ale jako holka jsem často přemýšlela o tom, jak fajn by bylo mít vlastní pokoj, něco slušného na oblečení a hlavně alespoň trochu pozornosti od rodičů.
V dnešní době bych asi třetí dítě hodně zvažovala. Určitě by nebylo špatné se (pokud možno nezaujatě) podívat, jak moc nadšené je Vaše osmileté z malého sourozence a jestli by ho narození dalšího brášky nebo sestřičky definitivně neodsunulo na vedlejší kolej. Navíc děti rostou a budou mít čím dál větší potřeby. Peníze sice nejsou všechno, ale bohužel se bez nich neobejdeme. Třetí dítko bohužel znamená další tři roky na mateřské a pak problémy s hledáním práce (tu těžko hledá i maminka s jedním malým dítětem). A navíc ty výdaje opravdu rostou - děti určitě nemusí mít mobilní telefon a značkové oblečení, ale musí něco jíst, něco si obléct, občas jedou se školou na výlet nebo na lyžák, taky chtějí chodit do kroužků… A když vyrostou, určitě budou rády, když je rodiče ze začátku alespoň trochu podpoří a nepošlou je v osmnácti z domu s holým zadkem..
Je to těžké rozhodnutí. Vlastní zkušenost mi ale říká, že postarat se o tři děti tak, aby materiálně ani citově nestrádaly, dá docela zabrat..

Veronika

Citovat
Upravit

Katulik

8.4.05 09:19

načítám...

Ahojky!

Taky souhlasím s Eldou; že v penězích to nebude; chápu, když nejsou, je to těžké, ale… když čtu o rodinách s vlastními dětmi, které mají ještě dalších x dětí v pěstounské péči, a nevydělávají statisíce, nutí mě to k zamyšlení. :roll: Proč je tam u nich dobře a zvládají to?
Mám taky celkem štěstí, že manžel vydělává slušně; nemůžem si dovolit cokoli, ale tři děti snad v budoucnu uživíme. S našima jsme s bráchou jako děti byli třeba na zájezdu v Itálii nebo v Rakousku, ale nejhezčí vzpomínky máme třeba z univerzitních sportovních táborů v jihočeské Albeři, kde tenkrát byly suché záchody a spali jsme ve stanech, nebo z kempování v Českém ráji Takže vážně vše je o přístupu rodičů.

Mám ještě jednu „výhodu“, byť vysokoškolačka, asi jsem zcela neambiciózní. Takže deset let na mateřské (děti chci mít tak do tří let od sebe, Eliška s mimískem budou o 2 roky 7 měsíců) mi nijak moc nevadí. Minulý rok jsem si dodělávala (s podporou manžela a maminky, kteří hlídali, když jsem měla zkoušky) jakýsi Institut, který jsem začala studovat ještě před prvním těhotenstvím. A šlo to i s dítětem; největší problém byla moje vlastní lenost. Teď dělám nějaké překlady do práce (dělala jsem na státním úřadě, takže pohoda; místo mi tam budou držet i dvacet let).
Samozřejmě; jsou i starosti; nemáme nejnovější auto, a obávám se, že během dvou let asi dojezdí (hodně cestujeme). A chceme rovnou auto, kam se vejdou 3 autosedačky. Jo, vybrali jsme si Peugeot 307 SW. Ale tolik, abychom to bez dluhů a potíží mohli pořídit, manžel zase fakt nevydělává. :cry:

No nic, nějak jsem se rozepsala; měla bych spíš jít s Eliškou ven
Tak se mějte
Katka + Eliška + bříško

načítám...
Citovat
Zmínit

elda

2612

959

8.4.05 11:27

načítám...

Veroniko - každé dítě se cítí s příchodem dalšího odsunuto na vedlejší kolej. Ať se rodiče snaží sebevíc, tak láska je sice stále stejná, ale čas nenafoukneš, na rozdíl od povinností, které se s dalším potomken rozrostou. Kdybychom měli brát doslova pojem „odsunutí na vedlejší kolej“, tak jsme nutně všichni jedináčci. Osobně jsem zastáncem většího věkového rozdílu, právě proto, že se trochu zmírní to soutěžení mezi sourozenci a starší dítě už nepotřebuje mámu na každém kroku. šok z odsunutí ale přijde vždycky.
Souhlasím s tím, že bez peněz se neobejdeme, samozřejmě si nebudu pořizovat další dítě, když vím, že mi horko těžko zbyde na nájem a marně přemýšlím, z čeho koupím nové boty. Na tom se myslím shodneme všechny.
Peníze do začátku . moji i manželovi rodiče nám dali to nejcennější-život a možnost vzdělání.Že jsem si financovala VŠ hlavně sama, to nebyla ani tak hmotná nouze, jako vlastní tvrdohlavost a pocit uspokojení. Taky mi dělalo zle chtít po našich peníze, když jsem věděla, že si je můžu vydělat sama. Na druhou stranu - pokud jsem byla nějakou dobu bez práce (myslím tím brigády), nebo byl větší výdaj, tak jsem nedělala hrdinu a řekla jsem si o zdroje - doma se uskomnili. Do začátku jsem ale nedostala nic..manžel (a tím pádem i já) jsme dostali povinnost bydlení s rodiči, protože mají barák jak krávu (výstižný výraz), neprodejný a drahý na provoz. Pro dva důchodce nemyslitelné. Radši bych si vzala hypotéku a pořídila vlastní, než takový dar do začátku :lol: Mám tchýni za zadkem a dům, který potřebuje pár set tisíc investic - odstěhovat se nelze. radši nic, než takový dar ......já jen, že někdy jsou dary do začátku na houby…ale o tom to jistě není.

Katulik - státní správa je fajn věc, oni tě pak někam upíchnou, až ukončíš MD V betonářské firmě na pozici řízení jakosti nikdo nepočká, až vychováš děti :roll: bohužel.....Legislativa se stále mění a pokud přeruším na 5 let kariéru, tak mi je dosavadní praxe k ničemu. Prostě dilema..

elda

načítám...
Citovat
Zmínit

makysek

966

8.4.05 15:54

načítám...

Veroniko,
já jsem nejstarší ze tří sourozenců. Mám dva bráchy, o 6 a o 8 let mladší. I když je jim dnes už 25 a 23 let, jsou to pořád moji malí bratříčci Když se narodili, naši akorát stavěli, musela jsem hodně pomáhat, toho staršího jsem naučila chodit, mluvit… Když byli větší, hrála jsem s nima jejich hry. Stavěli jsme kostky, hráli si s autíčky. Naši dodnes vzpomínají na vánoce, kdy jsem největší radost měla ze samopalu a houpacího kohouta, kterého dostali kluci Nikdy jsem neměla pocit, že by mě naši kvůli mladším sourozencům zanedbávali. Pokud chceš mít tři děti, je to určitě záhul, ale já ti držím palce. Jde to, i s takovým věkovým rozdílem.
Hodně štěstí
Makýš

načítám...
Citovat
Zmínit

Kokhina

483

8.4.05 18:07

načítám...

No jasně,že láska je důležitá,ale skoro bych řekla,že se jí nenajíš…Když nejsou peníze,je to prostě blbé,setrvalým stavem je blbá i nálada…ale to je asi individuální…vysvětlete to 15ti leté holce,která se chce líbit…

načítám...
Citovat
Zmínit

saxa

243

12.11.11 13:48

načítám...

elda píše:
no, já jsem ze tří dcer, jsem nejstarší a rozdíl mezi náma je 12 a 8 let. Sama chci asi tři děti, manžel by rád čtyři. Zatím je to dilema mezi dětmi a kariérou - o peníze nejde, muž vydělá dost a uživil by klidně i ty čtyři ratolesti, aniž bych pracovala. Já zatím nevím, jestli jsem schopná zůstat na plný úvazek doma a opustit slibnou kariéru kvůli líbivé představě velké rodiny - co si budem vykládat - po deseti letech na MD mi bude VŠ k ničemu
Se sestrami mám vztah dobrý, ale přece jen jsme věkově každá jinde a víceméně si nemáme o čem povídat - navíc se vídáme jednou do měsíce.
K financím : situace se měla asi tak - naši stavěli barák, mě bylo 13, doma dvě malé děcka, máti na MD, otec dělník. Kapesné jsem nikdy nedostávala, o horách v sedmé třídě jsem ani nemohla uvažovat, školní výlety byl vždycky problém, brigády o prázdninách byly nezbytné. Tehdy to bylo sice tvrdé, ale dneska to nepocituji jako křivdu - naopak - dalo mi to dost. Brzo jsem se postavila na vlastní nohy, VŠ jsem si od třetáku financovala plně sama. K penězům mám vztah takový, že jsou-jsou, nebudou - nebudou - však hlady nepojdem , nějak bylo, nějak bude…
Ono nezáleží na penězích, ale na atmosféře v rodině.Tam, kde je doma dobře, tam by dospělé děti asi neměly považovat za křivdu, že měly malé kapesné. Pokud tomu tak je, chyba nebude v malých výplatách, ale v lidech, kteří na ně svádí nezdravé vztahy, nebo se neumí vyrovnat s tím, že nelze mít všechno. Má dcera je ještě maličká, ale vím, že jí cestičku životem nehodlám ulehčovat tím, že bude mít vše, nač si vzpomene - i když by mít mohla, peněz je dost. Vážně-otázka peněz to není.....bud velkou rodinu chci, nebo nechci elda