Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
U nas - Bara 18, Hanicka 14, Rebeka 7 a Vojta se narodi v září, kdy me bude 37 😀
Me deti hrozne bavi a naplnujou me, takže tak.
Moje mamka me měla ve 20, bracha je o tri roky mladsi. V 38 porodila třetí a rozhodně nelituje. Sice neměla už tolik energie jako u nás, ale nejvic si ségru užila. Podle mě nikdy nezalitujes, pokud do toho pujdete, ale když ne, bude tě to hlodat celej život.
Já za sebe bych do toho už asi nešla. My ty 3 deti máme, a když jsme přemýšleli o třetím, tak jsme se oba shodli, že bud hned (než se vratim do prace), nebo nikdy. Uz by se nám pak nechtělo. Deti by byly velké, samostatne, zivot by byl úplně někde jinde, než s miminem. Nechtěla bych se znovu vracet k plínkam, kojení, kočáru, nocnimu vstávání… už tak to byl poměrně skok od tříletého dítěte k novorozenci. Od školních už si to nedovedu představit. Jsem na to asi lina, pohodlná… jsem moc rada, ze ty 3 děti máme, dvě je prostě na nas málo, ale jsem taky rada, ze už je máme pohromadě a dal bude jen „lip“. Ja na ty mimina nejsem, nejradši bych si někde koupila tříletý dítě ![]()
Moje teta měla dvakrát dvě děti, mezi 2.a 3. rozdíl asi 12 let. Ti mladsi jsou mi vrstevníci a hodně jsme spolu trávili volný čas, hory, prázdniny, dovolené. Vůbec mi nepřišlo, ze by byli o něco ochuzeni. Ale záleží na energii rodičů. Mne by se to přesně tak líbilo, po dvou dětech trochu pauzu a pak jeste jedno, ale na to jsem měla děti moc pozde.
Mě mamka měla ve 23 a ségru ve 32. Měla jsem fajn dětství hlavně protože v té době měli mamčiny kamarádky také stejně staré děti, takže jsem měla kolem sebe více děti než třeba později ségra. Každopádně co se týče výletů, tak jsme sice jezdili, ale přijde mně, že pak když byla větší ségra, tak jsme jezdili daleko víc. Nejspíš to bylo tím, že naši na tom byli lépe finančně a také jsme měli už dvě auta a mamka se zbavila svého strachu jet dál než do vedlejší dědiny
, takže to nabralo úplně jiný rozměr
. Nyní jí je 46, brzy bude i babička a musím říct, že energie za mě má víc než před tou třicítkou a pořád by někde jezdila po výletech ![]()
Přijde mi vtipný, jak moje kamarádky (kolem 32 let) řeší, jak jsou na děti mladé a mají ještě spoustu času.. a někdo si zase přijde starý na třetí dítě. Jak to má každý jinak..
Já být tebou, tak se zamyslím, jak sama sebe (vaši rodinu) vidíš za 5, 10 let.. jestli je tam ještě to třetí dítě.. pokud tam není, jestli je bez něj prázdno.. nebo naopak pohoda. Nejlíp to stejně víte vy, jestli do třetího jít, nebo ne… ![]()
Napíšu to z pohledu nejmladšího dítěte v rodině. Moje sestry jsou o 11 a 13 let starší. Má to své výhody i nevýhody. Výhody - ségry mě hlídaly, takže mamka si mohla odpočnout. Spoustu věcí mi předaly do života ony. Já jsem jim pak „na oplátku“ pomáhala s jejich dětmi a máme dobré vztahy se sestrami i synovci a neteřemi. Nevýhoda - byla jsem jako jedináček občas. V rodině byli všichni o dost starší, chyběl mi spojenec v rodině. Taky už vnímám, že rodiče jsou prostě starší, víc se o mě báli a mají tendenci ve mně vidět pořád to malé dítě. Celkově to však hodnotím pozitivně a neměnila bych.
To je těžký… mám tu zkušenost že jsem ze tří dětí, třetí dítě bylo od nás prvních s rozdílem víc než 10 let. A ta energie tam není a je to vidět (dnes je v pubertě). My jsme měli úplně jiné dětství. On sedí jenom u počítače a rodiče nemají energii ho někam vykopat. On je hlavně ještě dost komplikovaná povaha, což s tím věkovým rozdílem pravděpodobně nesouvisí. Celkově s ním mají rodiče víc starostí než s prvními dvěma dohromady (problémy ve škole…). Jako nemyslím si že by litovali že ho mají, to asi nejde takto brát. Ale já jsem měla opravdu krásné dětství plné výletů, zábavy, zážitků… a to u něj nevidím. Ale jak říkám, neviděla bych v tom pravidlo, jen jednu konkrétní zkušenost kde se sešlo víc faktorů. Sama nevím, co si z toho vzít pro svůj rodinný život.
Jsem třetí dítě ( sourozenci starší o 17 a 15 let), dětství jsem měla krásné. Spíš sourozenci ve smíchu frflají, že jsem to měla nejlepší. Rodiče, sice již starší, ale už nikam nepospíchali, prostě si mě užili. ![]()
Já nyní těhotná, 38 let, sourozenci budou starší o 15 a 12let. Mám podobné strachy jako Vy. U nás to bylo rozhodnutí v okamžiku - teď nebo už nikdy a upřímně - nelituji!! Asi to bude mazec, asi nás to jako rodinu zbrzdí, ale myslím, že nezastaví. ![]()
Kamarádka si pořídila třetí dítě pár let před čtyřicítkou, s druhým manželem tedy. Z prvního manželství měla už téměř dospělé dvě děti, ty měla hodně brzo, to první snad v 17 nebo v kolika. A co můžu posoudit, tak ty první si tak neužila, stavěli barák, plno práce, ještě vyvařovala pleny…zato teď s tím předškolním nejmladším furt někde po výletech, věnuje se mu, tvoří s ním, to s těmi prvními takhle neměla, tam lítala jak hadr na holi, toho nejmladšího si opravdu doslova užívá.
@unuděná píše:
Já osobně myslím, že u těch třetích, potažmo dalších dětí, hodně záleží na tom, jaký životní styl má daná rodina. Jak moc jí to miminko omezí (i kdyby jen pocitově). Jsou rodiny, kde den plyne v podstatě stejně s malinkými dětmi jako se staršími. Jsou rodiny, kde se výchovou dětí, péčí o domácnost/zahradu žije. A pak jsme například my, kteří lítáme pořád někde venku, na kola, na vodu, pod stan, na hory, rádi děláme improvizované plány (tady se nám líbí, zůstaneme do zítra) a tam to pak dost zvažuješ. Jsou to minimálně tak 2-3 roky kdy to bez plánování a hromady věcí navíc nejde.
Je tu někdo, kdo plánoval třetí miminko, než toto vše začalo?
Jde o to, že ještě nedávno jsme plánovali třetí miminko a já teď vůbec nevím, zda do toho jít. A popravdě si myslím, že partner stejně zase couvne, když člověk neví, co bude. Už teď mám kolikrát obavy, v čem budou vlastně vyrůstat naše děti. Srdce by chtělo, ale v hlavě bliká výstražné světlo
. Má to někdo momentálně stejně? Předem děkuji
@Anonymní píše:
Je tu někdo, kdo plánoval třetí miminko, než toto vše začalo?
Jde o to, že ještě nedávno jsme plánovali třetí miminko a já teď vůbec nevím, zda do toho jít. A popravdě si myslím, že partner stejně zase couvne, když člověk neví, co bude. Už teď mám kolikrát obavy, v čem budou vlastně vyrůstat naše děti. Srdce by chtělo, ale v hlavě bliká výstražné světlo![]()
. Má to někdo momentálně stejně? Předem děkuji
Ahoj, já už těhotná jsem, 10. týden. Když začala invaze, zmocnil se mě strach, brečela jsem, že až budu rodit, bude tady válka… ALE! Děti se přeci rodily i za světových válek. Hlavně opravdu nevíme co bude, situace se může uklidnit a určitě v to všichni pevně doufáme. A když nebude válka, může přijít něco jiného, co ochromí svět. To by se člověk musel bát udělat jakékoliv rozhodnutí. Ve výsledku je to na vás, ale kdyby měl člověk čekat a přejímat co za katastrofické scénáře nastane, radši nikdy žádné rozhodnutí neudělá. ![]()
@Anonymní píše:
Je tu někdo, kdo plánoval třetí miminko, než toto vše začalo?
Jde o to, že ještě nedávno jsme plánovali třetí miminko a já teď vůbec nevím, zda do toho jít. A popravdě si myslím, že partner stejně zase couvne, když člověk neví, co bude. Už teď mám kolikrát obavy, v čem budou vlastně vyrůstat naše děti. Srdce by chtělo, ale v hlavě bliká výstražné světlo![]()
. Má to někdo momentálně stejně? Předem děkuji
Já mám dneska termín porodu a nevěděla jsem samozřejmě co se stane čekám čtvrté dítě a přesně kdyby si člověk měl pořád říkat bude to tak tak nema nikdy nic ono je to na nic každá doba má něco a kdyby si tohle řekl každý a nic se nestalo tak za chvíli vymreme jako národ
My se snažíme už 3 měsíce. Já to aktuálně stopla. I když vím, že to byla moje poslední šance a mladší už nebudu. Bude mi 38. Mrzí mě to, ale nechci dítě do této situace.