Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravim vas, mile damy a mozna i panove 🌹
Chtela bych se sverit a porovnat vase zkusenosti.
Je mi 40 let, syn 7 let. Uz je to 2 a pul roku, co jsme se pristehovali se synem zpet po letech ze zahranici do CR. Pred 5 lety jsem exmanzelovi prisla na zacinajici neveru, nasledujici dva roky jsme se to pokouseli udrzet, ale on to nakonec zazdil. Nasledoval rozvod a odchod ze zeme, kde jsem ja zila s muzem (cizinec) 12 let. Ex manzel si pral kvuli synovi, abychom zustali v zemi, ale to jsem odmitla (nemela bych v te oblasti moznost chodit do prace a pozdeji bych mela v CR problemy v duchodovem veku se zabezpecenim). Odjeli jsme a zacali novy zivot v CR. Ex plati na syna velmi slusne vyzivne (vydelava hodne penez v zahranici) ja jsem si nasla praci na pul uvazku u renomovane spolecnosti v Praze. Financne nam nic nechybi, ex si syna bere cca co 3 mesice do zahranici na prazdniny (ted je u nej mesic)…sestehoval se s tou zenou, se kterou me podvadel. Ja jsem si pred pul rokem nasla partnera, ale stale na me casto padaji pocity smutku, beznadeje a litosti z rozpadu rodiny (s ex jsme byli na sebe mnoho let uzce emocionalne navazani, zazili spolu zle i dobre). Porad me strasne boli ta zrada cloveka, ktery mi sliboval, ze to bude navzdy. Casto se mi vlivem okolnosti vraci vzpominky na nas byvaly domov, zvirata, pratele a mista. Je mi lito, ze syn tatu vidi pouze pres videohovory a jednou za x mesicu. Ted bude situace o malinko lepsi, bude pracovne kazdy mesic letat na 2 dny do Prahy, tak ho syn uvidi aspon takto. V poslednich tydnech jsem byla nucena pres sms komunikovat i s tou jeho pani (ex leta v ramci prace pryc ze zeme a nas syn, ktery je tam ted na prazdninach, byl s ni a s jejimi detmi). Bylo to hrozne neprijemne, osobne jsme se nikdy nesetkaly, ale ja vuci ni citim stale velmi negativni pocity, vedela tehdy o nas, prosila jsem ji, aby vse zastavila. V posledni dobe citim velky dusevni neklid ze vseho, z minulosti, se kterou se stale nedokazu vyrovnat, ale i ze sveho noveho vztahu.
Muj partner je fajn clovek, je mu 50 a ma dve holky (30 a 8 let ) muj syn si rozumi s tou mladsi, travime spolu vikendy a obcas prijede i jednou v tydnu prespat. Bydli asi 40 minut za Prahou, stavi rodinny dum, travi hodne casu v praci (OSVC). Ale ma taky negativni zkusenosti s neverou, vsechny jeho “hlavni” zeny byly neverne. Bohuzel si myslim, ze se to na nem odrazilo, na zacatku byl velmi komunikativni, pozorny a bylo videt, ze ma zajem. Jsme spolu pul roku, ale ja vlastne nevim, zda se mnou vubec v budoucnu pocita. Vidame se tedy porad stejne, podnikame vylety, za 10 dnu jedeme na prvni velkou dovolenou s detmi do zahranici. Ale nerekl mi, zda me ma rad nebo me miluje, nemluvi o spolecne budoucnosti v radu nekolika let, obcas pronese nejakou poznamku v souvislosti se stavbou domu (vana je teda moc prikra, to se ti bude ale blbe sedet, obcas budou party v dome, ale to si zvyknes), ale jinak nic konkretniho. Uplne mi uz nevyhovuje styl komunikace, prijde mi, ze na zacatku to bylo castejsi a srdecnejsi, on v tom problem nevidi 🤷🏻♀️ pry nemeri vztah podle poctu zprav a emotikon. Ja vim, je to blbost, ale ja bych po pul roce uz rada videla nebo cetla hmotnejsi dukaz citu. Bohuzel na tato temata se s nim mluvit neda, nesnasi to a povahove je trochu vznetlivy, to uz jsem mu jednou i dost durazne vycetla, nastesti se ted v tomto ohledu hlida. Jsem ted ve fazi, ze jsem ze vseho nejaka nestastna, vycerpana psychicky…necitim dostatecnou oporu od partnera. Musim podotknout, ze se mi sveril, ze jeho ex, se kterou m mladsi dcerku, mu jako duvod nevery udala nedostatecnou psychickou podporu z jeho strany…
Ja zvazuji, jestli ma cenu v tom pokracovat, jestli nemarnim cas…mam ho rada, ale nejsem si jista tim, ze on to ma stejne. Mam sice uz 40tku na krku, ale hadaji mi vzdy max 30, staram se o sebe a napadniku by jeste ted bylo vice nez dost. Co bych mela delat…nechci zbytecne pokazit vztah tlakem, ale ani nechci ztracet zbytecne cas, mladsi uz opravdu nebudu.
Příspěvek upraven 03.08.25 v 20:08
Půl roku spolu a už takový nesoulad, neporozumění, trable? Tohle nebude dobré, šla bych od toho. Už teď jsi z něho frustrovaná, jak to asi bude dál..
Myslím, že bys teď nemela mít nikoho. Nejsi vůbec srovnaná s předchozím vztahem a ženeš se do nového.
Jo a chtít od partnera, se kterým jsi půl roku, aby mluvil o společné budoucnosti, říkal ti, že tě miluje, je fakt úlet.
Sice máš 40, vypadáš na 30, ale myšlením jsi tak na 20.
Buď sama a urovnej si ty věci v sobě.
Podle mě to moc hrotis. Jste spolu jen chvíli. Buď to vyjde nebo ne.
Zpracovala bych rozchod s ex partnerem u terapeuta/psychologa. Opravdu to člověku hodně dá vidět to v jiné souvislosti očima odborníka. Já se tomu roky bránila a teď až když to takto řeším vidím velký posun ve vnímání.
A co se týká tvého přítele. Jste spolu chvíli, ale pokud cítíš, že to není ono, tak to prostě není ono. A to si žádnou rozmluvou nebo nátlakem nevydupeš.
@Rosebery mam ze svych vztahu zkusenosti, ze vsechno slo vzdy relativne rychle 🤷🏻♀️ partner se vetsinou po ctvrt roce max vyslovil citove. S exmanzelem to bylo fofr od zacatku, poznali jsme se na letu v praci, po mesici jsme se po dovolenych poprve sesli na ofiko rande. Kdyz se tyden pote stehoval z vedlejsiho mesta zpet do meho mesta, tak jsme spolu v jeho novem byte uz zustali, 12 let. Takze tak nejak srovnavam s predchozimi zkusenostmi. Tady je to trochu jinak, mozna vlivem zivotnich okolnosti, ktere mame oba za sebou 🤷🏻♀️ ja ho prave do niceho netlacim…to uz by se mnou nebyl-rikal, ze za poslednich 5 let vsechny zeny po max 2 mesicich ukoncil, ze mu mluvily do aktivit s jeho prateli (chodi rad s klukama na pivo), vadilo jim jeho fitko, chtely se s nim hned stehovat. My mame kazdy sve bydleni- se tak 2 krat tydne a do jeho aktivit mu vubec nemluvim. Ale tak nejak bych rada uz aspon mela trochu vic jistoty, na cem u nej jsem.
Ten tvůj nový přítel počítá s tím, že se jednou rozejdete, je o tom na 100% přesvědčen.
Je tohle správná základna pro dobrý a dlouhodobý vztah?
Pak ta idealizace ztraceného domova v zahraničí..kdyby to bylo opravdu tak super, tak se neodstěhuješ, nebo se tam bez dlouhého rozhodování vrátíš, ale ty racionálně víš, proč si odešla, takže zase tolik ve skutečnosti nelituješ, pouze tě drží nostalgie a smutek.??
Když si to prestaneš dennodenně připomínat a víc se zasoustředíš na přítomnost, tak se to zlepší. Psycholog, terapeut taky pomůže, využij to.
Kdybys měla tady perspektivní lásku, všechno by bylo růžovější, což je vlastně návod pro to, co bys měla se současným přítelem udělat. ![]()
@Rosebery jinak prave ta slecna, co s ni ma partner tu mladsi dcerku, te bylo o 20 let min a tam to slo vsechno velmi rychle, v podstate po pul roce ona byla planovane tehotna 🤷🏻♀️ takze si nemyslim, ze by pro nej byl problem si po pul roce ujasnit city atd. evidentne s ni to slo
@jasperka2 ano, on ma obcas takove poznamky, ktere mi naznacuji, ze zenam moc neveri a vlastne tim ten vztah shazuje, i kdyz to rika v zertu, citim z nej tu horkost.
Partner, se kterým jsem půl roku, by měl mluvit o představě společné budoucnosti a jasně vyjádřit své city (ty city teda už dříve-chlapi to tam mají buď od začátku jasné nebo ne a to pak z jejich strany není ono). To vše právě proto, že mu není 20.
@Lilie_Kvetoucí ja si to taky myslim s tim vyjadrovanim citu…on teda mi doma pomaha, kdyz je treba neco primontovat/ opravit, nema problem zaplatit/koupit i memu synovi darek nebo obema nasim detem stejne. Nekolikrat denne si napiseme nebo nekdy i video hovor. Predstavil me hned po 2 tydnech kamaradum, bere me mezi ne, jeho starsi dcera i maminka o nas vedi od zacatku. Jen jsem proste nervozni z toho, ze tam nejak jeste neprobehlo to vyznani nejakych citu.
Děti už má a spousta chlapů tvrdí, že bydlet se ženskou je náročné. Třrba mu to vyhovuje tak, jak to je teď. Přítelkyně, se kterou tráví čas, má sex a sem tam výlet. Třeba ale nechce a neplánuje společný život.