Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To je strašný. Je to pěknej zmetek, to, co ti udělal a ještě k tomu, když jsi těhotná, je totální dno. Vůbec nevím, jestli se takhle narušená důvěra a takový podraz dá nějak srovnat. Možná ano, ale za hodně dlouhou dobu. Já bych s ním teď asi nechtěla minimálně nějakou dobu sdílet domácnost. Požádala bych rodiče a azyl a aspoň na pár týdnů se od něj odstěhovala, abych měla čas a klid na utřídění myšlenek. A on, jestli má zájem na udržení rodiny, tak ať se sakra snaží.
Je mi to moc líto, musí ti být strašně. Nezůstávej s tím sama, jestli máš s rodiči hezký vztah, svěř se jim. Řekni jim, co se stalo, jen ať si to haj. zlík vyžere až do dna. Chraň teď sama sebe, ne jeho. A drž se. ![]()
S manželem jsi o tom mluvila? Ví, že víš? Šla bych bydlet jinam, potřebuješ být v klidu a s ním to nepůjde.
Ty kráso.. tak v tomhle případě by mě strašně zajímalo vyjádření tvého muže. Proč to udělal a co ho k tomu vede. ![]()
Jsi silná a zvládneš to. Už jen kvůli tomu maličkému. ![]()
Stalo se mi něco podobného a ja to nedala..ta důvěra se proste nikdy neobnoví.. je mi to lito drž se..a samozřejmě že to zvládneš my zeny jsme strašně silné ♥️ ♥️ ♥️věř mi, že ten malý je pro tebe důležitější než jakýkoli chlap.. ted mate jeden druhého nauč ho být silným a správným mužem..
@Paní.Norrisová píše: Více
U nás to byla nuda po 15 letech vztahu.. jiná mu rozummela přece mnohem víc než já
tady to bude asi zamrzlá puberta a odmítání zodpovědnosti za rodinu..
@Anonymní píše: Více
Jak jsi na to prisla? A manzel to vi, ze to vis?
A co presne se stalo?
Nevim, jestli bych to dala, ale jak psaly holky, urcite bych chtela odstup, abych si utridila myslenky…tohle bych mela oroblem odpustit jako netehotna, natoz tehotna.
Jak se k tomu stavi manzel?
Absolutní dno co udělal, ještě s ohledem na to, co mate za sebou ![]()
Tak to by chlapec skončil. ![]()
A rovnou bych mu řekla, ať nepočítá s nějakou mou vstřícností ohledně dítěte a styku s ním. Protože tohle je fakt hnus. ![]()
Jak máte vyřešené bydlení? Buď bych odešla, nebo vykopla ho. Takovou zradu bych nedala. A už bych s takovým člověkem žít nedokázala.
Ale já osobně bych mu sbalila kufr a vykopla ho, bez ohledu na to, zda je bydlení jeho. Nechtěla bych ho tam až do doby, než by se to vyřešilo. ( vlastní bydlení atd.) Jednou to pos.ral, tak ať se teď zařídí jak umí.
Strašně by mi to ublížilo, musí tii být strašně
jak nejsem pomsychtivý člověk, tak tohle bych řekla po celé rodině - své i jeho rodičům, nebudeš na ten podraz sama
s ním bych si promluvila, nemusí to být úplně konec vztahu, ale jak obnovit po tomhle důvěru teda netuším…, navíc on ani nejedná fér a na rovinu a zapírá-pokud dobře chápu? Té pipině bych napsala, že jsi těhotná-jestlí jí to náhodou trošku nevadí
normální ženská by to se ženáčem s těhotnou manželkou okamžitě ukončila.
Záleží jen na tobě jak to dopadne.. Třeba to bylo jenom nějaké pomatení i když nezdá se mi. Někdo to překousne jiný ne. Asi bych to nezahazovala jestli vám to funguje v jiných ohledech život není jen o sexu a dá se na tom pracovat možná mu něco chybí mluvíte spolu o jeho potřebách. Vyhledej vztahovou poradnu třeba vám pomůže. Ale kvůli nějaký mladý krávě zničit rodinu no je to na pováženou nedělej unáhlené rozhodnutí dej si chvíli čas na rozmyšlenou.
Možná to budete zrovna vy co budou mít každý svého milence a fungovat to bude.
Jinak každý zadaný chlap půjde ať je jaký chce a to mi nikdo nevymluví vlastní zkušenost. A nejvíc ti na oko šťastni.
Spis bych si pohlídala jestli nemizí peníze. To jsou hadry, šperky kabelky takový se namotá hned. Pak je jako pejsek dáš mu to co jeho žena ne a bude se vracet pořád to je fakt.
Ahoj všem,
nikdy mě nenapadlo, že tady budu zakládat diskuzi a už vůbec ne s tímto tématem.
Manžel ví, že jsem měla podezření, ale vymlouval se, že on si s nikým nepíše. Já blbá věřila…
Po čtrnáctiletém vztahu a pětiletém snažení o dítě jsem padla na úplné dno. Jsem ve 24.tt a přišlo zjištění, že manžel si vyjednával schůzku (a nějaké již proběhly) s jinou, se kterou se seznámil přes rodinného příslušníka na kulturní akci, kde byli společně. Není to tak dávno, cca 14 dní.
Nic nenasvědčovalo, že se něco takového stane, vše bylo mezi námi v pořádku a fungovalo, jak mělo. Jsem na rizikovém už od transferu, na žádné akce s ním tedy nevyrážím, ale doma mezi námi bylo vše v pohodě… Řekla bych i lepší, veselejší, protože jsem až do této chvíle byla ve stavu největší radosti v mém životě (což po tolika letech snažení je asi jasné). A ne, nejsem ten typ, který mluví doma jen a jen o těhotenství, ještě ani nemyslím na nákup vybavení atd. Dítě jsme si oba moc přáli a o to větší bylo nadšení, že se hned první KET vydařil a já teď nevím, co dál.
Bojím se o malého i o sebe, že to nezvládnu. Myslela jsem si, že jsem silná, ale jsem psychicky naprosto odrovnaná, nevím, co dělat a jak se k tomu postavit.
Potřebovala jsem to ze sebe vyventilovat, nevím jestli to říct někomu z rodiny (třeba té, co je seznámila a zeptat se jí, kdo ta mladá slečna vůbec je).
Má někdo stejné trápení nebo stejnou zkušenost? Jak jste postupovaly nebo jak to mezi vámi dopadlo?